V Praze jsem strávila přes prázdniny víc času než je zdrávo. Celkem jsem si tu na lidi zvykla a oblíbila.
Teď když se ženu na trénink s taškou větší než je hlava mě ty lidi zas serou.
Jsem šílenec, kterej na to prej jednou dojede.
Jakmile se dostanu k Máchovu jezeru, svlíkám se do plavek a z pláže plavu k ostrovu jenž je v tý největší hloubce.
Schůzka s fotografem dopadla tak, že se z nás stalo skvělí kamarádi po hodině.
Máme stejný nápady, stejný názory, hned jsem udělali fototest a shodli jsme se na tom, že on je skvělej fotograf a já skvělá modelka.
Koukala jsem na sebe přes hodinu do zrcadla zatímco mi můj nejmilejší kadeřník kouzlil ve vlasech.
Viděla jsem se jako tu holku, které jsem se vždycky bála.
Sedím v bratrově kanclu. Před sebou kafe od jeho sekretářky a notebook s editorem článků abych se zas vypsala. Takovouhle budoucnost bych si dokázala představit i přesto, že náplň mojí práce by byla hromada papírů.