Jiří Hrebenar

Rozebírám manipulace, dezinformace a PR v politice. Vysvětluju složité věci jednoduše.

Odpůrce extrémismu. Milovník demokracie a Havla.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Co tu najdeš:

• rozbory manipulací v politice
• složitá témata vysvětlená jednoduše
• dezinformace a konspirační teorie pod lupou
• kontext, který často chybí

Jestli tě tohle baví → follow 👍

[Jiří Hrebenar @gisat]

To je jen napůl pravda. Ano, člověk si nemůže požádat o prověrku čistě „do zásoby“ bez konkrétního důvodu. Žádost musí obsahovat zdůvodnění, proč bude potřebovat přístup k utajovaným informacím, včetně stupně utajení a konkrétního místa nebo funkce. Tento důvod navíc musí trvat po celou dobu řízení.

To ale vůbec neznamená, že ministerstvo musí nejprve dosadit do citlivé funkce člověka bez prověrky a teprve potom začít problém řešit. Může dopředu hledat a vybrat kandidáta, který už platné osvědčení příslušného stupně má. Prověrka není vlastnictvím jednoho ministerstva ani není automaticky vázaná na jedinou pracovní pozici.

[Jiří Hrebenar @gisat]

🤢🤮🤢 Macinkova reakce je pozoruhodná hlavně tím, že neodpovídá na podstatu zjištění, ale snaží se ji překrýt osobním útokem na novinářku.

To není jen nevkusná facebooková poznámka. Je to ukázka jeho pojetí politické kultury, v němž se kontrolní otázka médií nepovažuje za legitimní součást demokracie, ale za drzost, kterou je třeba potrestat zesměšněním.

⚠️‼️🚧 Macinka tvrdí, že standardní doba prověrky na stupeň Tajné je sedm až deset měsíců. Podle aktuálních informací NBÚ je však zákonná lhůta pro řízení u fyzické osoby na stupeň Tajné šest měsíců.

Ve složitějších případech může být prodloužena, ale prodloužení není automatický „standard“, nýbrž výjimka odůvodněná například tím, že policie, zpravodajská služba nebo jiný orgán nemohou dodat potřebné podklady včas.

Jestli Sklenář požádal až v únoru, samotných pět měsíců čekání zatím skutečně nemusí znamenat, že NBÚ postupuje nestandardně nebo že má s jeho osobou problém.

⁉️‼️ To ale není hlavní otázka článku. Tou je, proč byl člověk dosazen do klíčové funkce vyžadující prověrku už předtím, než o ni vůbec požádal, a jak ministerstvo zajišťuje, aby se do vydání osvědčení nedostal k informacím stupně Tajné.

Bez osvědčení pro Tajné totiž člověk nemá běžný přístup k takto utajovaným informacím. Přístup ke stupni Vyhrazené lze řešit jednodušším oznámením, ale pro stupně Důvěrné, Tajné a Přísně tajné je zapotřebí příslušné osvědčení a poučení.

Deník N přitom uvádí, že Sklenářova pracovní pozice prověrku na stupeň Tajné vyžaduje a že bez ní může pracovat jen s informacemi nejnižšího stupně utajení. Nejasné zůstává, jak je jeho přístup k citlivým materiálům prakticky oddělen.

‼️‼️ Skutečný problém není délka prověrky, ale personální rozhodnutí

——

👤🎯👤 Macinka se pokouší celou věc převyprávět takto:

NBÚ pracuje pomalu, Sklenář všechno udělal správně a novinářka zbytečně hysterčí.

Jenže přesnější otázka zní:

⁉️ Proč ministr obsadil bezpečnostně citlivou pozici člověkem bez potřebného osvědčení a proč veřejnosti jasně nevysvětlí, jaká omezení pro něj do vydání prověrky platí?

——

To není obvinění Sklenáře, že prověrku nedostane.

Bezpečnostní řízení není soutěž o morální bezúhonnost ani pouhá kontrola trestního rejstříku. NBÚ prověřuje možné bezpečnostní riziko, důvěryhodnost, zranitelnost, vazby a další okolnosti. Výsledek nelze předjímat ani pozitivně, ani negativně.

Macinkova věta, že novinářku „jebne, až Sklenář prověrku dostane“, ale právě výsledek předjímá.

Ministr zahraničí se veřejně chová, jako by rozhodnutí nezávislého bezpečnostního úřadu bylo jen opožděným razítkem na personální volbu, kterou on už dávno považuje za správnou.

Tím prověrku paradoxně sám redukuje na formalitu, přestože v předchozí větě tvrdí pravý opak.

‼️❌‼️Ministr nereaguje věcným vysvětlením, například:

💠 kdy přesně byla žádost podána,

💠 jaký rozsah utajovaných informací funkce vyžaduje,

💠 k čemu Sklenář zatím přístup nemá,

💠 kdo kontroluje oddělení dokumentů,

💠 zda jeho omezení nekomplikuje fungování kabinetu.

⚠️🚧⚠️ Místo toho používá sexualizovanou vulgaritu, osobní zesměšnění a karikaturu novinářky jako jakési hysterické levičačky přilepené k silnici.

To je politická komunikace postavená na ponížení kontrolora, nikoli na zodpovězení kontroly.

V demokratické politické kultuře má ministr vyšší povinnost sebeovládání než běžný diskutující na sociální síti.

Má moc, aparát, informace a institucionální autoritu. Novinářka se ptá na výkon této moci. Když ministr místo odpovědi útočí na její psychickou stabilitu a politické postoje, vytváří nerovný vztah a chová se jako puberťák, který na ženu reaguje útočně, sexualizovaně a vůbec nevěrohodně.

V bezpečnostní oblasti je mimořádně nešťastné, když se ministr snaží z řízení NBÚ udělat součást stranického souboje.

NBÚ nemá potvrzovat správnost ministrova personálního úsudku ani „porážet“ novináře.

Zkrátka, ministr se chová jako pubertální prase, co se pokouší promlčet důležitá témata.

[Jiří Hrebenar @gisat]

63 korupčních kauz, a přesto se někteří lidé dál nechávají Babišem vodit za nos - na šňůře slibů, lží a PR divadla před kamerami.

[Michal Bláha @michalblaha]

63 KORUPČNÍCH KAUZ, PODVODŮ A PRŮŠVIHŮ HNUTÍ ANO
https://t.co/mGz4BZGdoS

[Jiří Hrebenar @gisat]

Dan Vávra se dnes stylizuje do role neohroženého rebela.

Jenže skutečný disent neznamenal psát provokativní statusy, urážet menšiny a sklízet potlesk vlastního publika. Znamenal riskovat zaměstnání, svobodu, bezpečí rodiny, policejní výslechy a vězení.

Vávra si z Havla vyrábí posměšnou karikaturu a z protikomunistického odporu bere hlavně atraktivní kulisy. Jeho dnešní politický jazyk má ale často blíž k autoritářskému populismu: společnost dělí na „normální lidi“ a nepřátele, živí kulturní konflikty a svobodu chápe především jako vlastní právo říkat cokoli bez kritiky a následků.

A Petr Pavel? Ten svou minulost nezatajuje a prošel demokratickými volbami i veřejnou kontrolou. Můžeme ho za ni kritizovat.

Ale Vávra sbírá body u českých fašistů a prokremelských onucí útoky na Havlův odkaz i Havla samotného, aniž by si uvědomil, že bez Havla by si nemohl hrát na internetového hrdinu i obhájce košilatých názorů autoritářů.

Havel bojoval za důstojnost jednotlivce a odpovědnost za slova. Vávrova veřejná značka stojí hlavně na permanentní ukřivděnosti a provokaci.

Za komunismu by možná Vávra byl disidentem. Možná by mlčel. Možná by se přizpůsobil stejně jako většina společnosti. Možná by estébákům udával. To nikdo neví.

Víme pouze, že dnes žije ve svobodné demokracii, v níž může beztrestně nadávat na prezidenta, vládu i celé skupiny obyvatel.

Právě tahle disproporce je na celé „lidové megashow“ nejvýmluvnější. Máte svobodu slova, přesto křičíte o cenzuře, zatímco se vyjadřujete po lince autoritativního populismu.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Magyarův „Očistný oheň“ slibuje rozklad orbánismu – ale z lidskoprávního hlediska je to dvojsečné. Šance na víc svobody, nebo jen nová verze staré koncentrace moci?

Orbán oslabil justici, média i opozici. Pokud Magyar tyto struktury skutečně demontuje, může to posílit svobodu projevu a politickou pluralitu.

Pozor na jazyk „očisty“. Metafora ohně snadno sklouzne k dělení na „čisté“ a „poskvrněné“ – a tam začíná riziko kolektivní viny a stigmatizace celých skupin.

Lidská práva vyžadují individuální odpovědnost a spravedlivý proces. Masové čistky bez transparentních kritérií = porušení práva na obhajobu a práva na práci, i kdyby šlo o “ty správné” nepřátele.

Klíčová otázka: posílí to i práva menšin (Romové, LGBT+, uprchlíci) a nezávislá média? Nebo vznikne jen nová ortodoxie, co netoleruje jiné názory?

Politika permanentní “očisty” potřebuje stále nové nepřátele. To je lidskoprávně nebezpečné – živí strach a toleranci k výjimečným opatřením. Emancipační projekt se tak může změnit v jiný autoritářský experiment.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Poradce Motoristů Zahradil chválí Tejcův útok na justici a ochotně přebírá vládní pohádku, podle níž je problémem nikoli snaha odstranit nepohodlného soudce z rozhodování, ale prezident, proti kterému se vláda rozhodla vést křížovou výpravu.

Ve skutečnosti právě návrh na vyloučení soudce zpravodaje působí jako mimořádně nebezpečný politický tlak na Ústavní soud.

Vláda si nemůže vybírat, který soudce je pro ni dostatečně „nezávislý“ podle toho, zda jí vyhovuje jeho předchozí profesní minulost nebo předpokládaný názor.

A Zahradilova řeč o „prezidentském PR“ je jen kouřová clona. Nezávislost justice se nezpochybňuje tím, že ji někdo veřejně brání, ale tím, že se politická moc pokouší předem měnit složení senátu, který má rozhodovat její spor.

Když se útok na soudce přejmenuje na obranu ústavní rovnováhy, není to právní argumentace. Je to politická manipulace v taláru, ze které by měli soudruzi z Číny, nebo Vietnamu radost.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Nikdo vládě neupírá právo podat námitku podjatosti ani využít jiné právní prostředky. To ale vůbec není předmětem kritiky.

Problém nastává ve chvíli, kdy ministr spravedlnosti ještě před rozhodnutím soudu veřejně mluví o „soudním aktivismu“, zpochybňuje pravomoci Ústavního soudu a vláda z právního sporu vyrábí politickou kampaň proti nezávislé instituci.

Právní obrana probíhá prostřednictvím podání a argumentů ve spise. Veřejné nálepkování soudu členem vlády je politický nátlak a podrývání důvěry v justici. Zaměňovat tyto dvě věci je buď nepochopení problému, nebo záměrná manipulace.

A vaše „nebude rozhodovat Vy“ je jen laciná arogance. Občané mají plné právo kritizovat jednání vlády — právě proto, že vláda není běžným účastníkem bez moci, ale exekutivou, jejíž představitelé mají vůči nezávislým soudům zvláštní odpovědnost. 😉

[Jiří Hrebenar @gisat]

Tejc dnes naprosto bezprecedentně zaútočil na Ústavní soud a obvinil ho ze „soudního aktivismu“. Tohle už dávno není jen právní debata, ale cílená snaha o diskreditaci nezávislé instituce a útok na nezávislost soudů. To je velmi nebezpečná cesta.

Tejc se tu bohužel staví do role užitečného idiota Andreje Babiše. Když Tejc tvrdí, že Ústavní soud „překročil své pravomoci při vydání předběžného opatření“, dělá za premiéra špinavou práci. Babišova vláda tak skrze svého ministra cíleně podrývá důvěru v justici, aby si uvolnila ruce pro další kroky bez ohledu na ohrožení demokracie.

A pak je tu další mediální absurdita. Do reportáže je přizván Aleš Gerloch, kterého veřejnoprávní televize představuje jako nezávislého experta a ústavního právníka z Právnické fakulty UK. Naprosto ale nechápu, proč ho k tomuto tématu vůbec zvou a citují, když tento člověk otevřeně kandiduje do Senátu za hnutí ANO! Kde je nějaké upozornění na flagrantní střet zájmů?

Korunu všemu nakonec nasazuje sám premiér Babiš. Jeho uražená reakce po jednání vlády, že už „nikdy nebudu v delegaci s panem prezidentem“, protože o tom takto rozhodl Ústavní soud, ukazuje absolutní nerespektování ústavních institucí a dělby moci. Politická kultura dostává další tvrdou ránu a naše demokracie je v reálném ohrožení.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Tomio Okamura slíbil v Číně, že Češi nebudou jezdit na Tchaj-wan - zato Tchaj-wan bude moct dál investovat u nás, protože pragmatismus, chápete. Zatímco EU řeší lidská práva, náš předseda Sněmovny řeší plavbu po Huangpu s výhledem na mrakodrapy. Diplomacie rukojmích? Ale prosím vás, hlavně že je výhled hezký. 🚢🇨🇳

Snad se Tomio nevžije do pocitů a činů Japonců, kteří v roce 1937 z lodí na Huangpu a Jang-c’-ťiang bez mrknutí oka bombardovali Šanghaj, protože „strategický zájem“ a „historické přátelství“ si tehdy taky uměli krásně ideologicky a finančně odůvodnit.

Místo přemítání nad tím, jak u řeky umíraly desetitisíce civilistů pod palbou japonských děl a leteckých náletů, si dnes náš předseda Sněmovny užívá plavbu po stejné řece a slibuje, že na Tchaj-wan „jezdit nebudeme“ – protože když se velmocem jednou začnete podbízet, vždycky se najde dost důvodů, proč zrovna tahle konkrétní kapitulace vypadá jako „win-win spolupráce“.

Tenhle kontrast mezi masakrem v minulosti a servilitou v přítomnosti se dá velmi jednoduše shrnout: dřív se nad Huangpu rozhodovalo o osudu města pod palbou japonských děl, dnes se tam rozhoduje o osudu české zahraniční politiky pod palbou čínského „soft power“ – a v obou případech má dějiny psát někdo jiný než obyvatelé svobodné demokracie.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Tohle už není politická komunikace, ale hodně drahá proturkovská komedie dovolenkáře ve zkušební době, který se na ministerstvo možná dostal hlavně díky tomu, jak ochotně Turkovi podkuřoval. Jo Kubásek teď bude následovat Babišovu linii protipavlovské koalice rudohnědých…

[Jiří Hrebenar @gisat]

Babiš Turka netrestá, pouze ho na čas odstavuje z očí veřejnosti. Funkci mu ponechává, ale říká, že do ukončení vyšetřování nebude chodit na ministerstvo ani ji vykonávat. Přitom právě vláda Turka do funkce jmenovala a může ho také odvolat.

⁉️ Proč Babiš Turka tedy neodvolá?

1️⃣ Nechce rozpoutat koaliční konflikt s Motoristy.

Turek není pro Motoristy obyčejný poslanec. Je jejich nejvýraznější politickou značkou, mobilizátorem publika a důkazem, že se strana nenechá „ponižovat systémem“.

Jeho odvolání by Macinka musel před svými voliči vysvětlovat jako porážku a kapitulaci před médii, opozicí či prezidentem.

2️⃣ Babiš si ponechává otevřené všechny možnosti.

Odvolání je definitivní politický akt. „Dočasné nevykonávání funkce“ je pružné PR řešení: Turek zmizí z jednání, ale po několika týdnech se může nenápadně vrátit.

⚠️‼️Babiš tak nemusí nést odpovědnost ani za jeho okamžitý konec, ani za jeho veřejnou obhajobu.

3️⃣ Přesouvá rozhodnutí z politiky na policii.

Místo aby premiér řekl, jaké chování považuje za slučitelné s funkcí vládního zmocněnce, čeká na výsledek vyšetřování.

Turek sám oznámil, že rezignuje pouze tehdy, pokud ho policie označí za viníka. Tím se ale směšuje trestní či přestupková odpovědnost s odpovědností politickou. Politik může nést politické důsledky, i když není pravomocně odsouzen.

4️⃣ Babiš nechce z Turka vyrobit mučedníka.

Odvolaný Turek by mohl před svým publikem vystupovat jako oběť „honby médií a liberálního establishmentu“.

⚠️‼️ Dočasně uklizený Turek je pro vládu méně nebezpečný než hlasitý Turek, který by proti ní mobilizoval své příznivce.

⁉️ Co tím Babiš říká svým voličům

⚠️🚧 V řeči politického PR je sdělení přibližně toto:

„Vidíte, zasáhl jsem a zajistil jsem, že Turek nebude chodit na vládu. Zároveň ho ale nehodím přes palubu jen proto, že to chtějí média a opozice. Počkáme na policii.“

Je to typická babišovská konstrukce rozhodného nerozhodnutí.

⚠️🚧⚠️ Umírněnějším voličům ANO prodává obraz odpovědného premiéra, který situaci „řeší“. Radikálnějším voličům své koalice současně vzkazuje, že se nenechá donutit k Turkovu odvolání tlakem zvenčí.

Výsledkem je kompromis, v němž Turek přestává funkci vykonávat fakticky, ale nepřichází o ni formálně.

⚠️‼️⚠️ Babiš tak chrání koalici, Turkovu politickou značku i vlastní možnost později tvrdit, že celou věc vyřešil správně – ať už policejní šetření dopadne jakkoli.

Kdo na této situaci skutečně prodělává, je politická kultura, obraz Česka doma i v zahraničí a důvěra v samotné fungování vlády.

⚠️⚠️Nepřímým důsledkem je další normalizace extremistických postojů, politické bizarnosti i dojmu, že ve vysoké politice lze téměř cokoli, pokud je dotyčný pro koalici dostatečně užitečný.

Současně sílí přesvědčení odpůrců vlády, že Babiš není silný premiér, ale rukojmí vlastních koaličních partnerů.

😔🤢🚧 Jenže právě to je cena, kterou je populistická politika ochotna platit: krátkodobě chránit moc, loajalitu a voličské značky, i když tím dlouhodobě oslabuje instituce, důvěru veřejnosti, politické normy a sesílá Česko tam, kde by nemělo být.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Macinkova „kapela KOHABITACE“ není jen nevinný vtípek dvou ministrů. Je to učebnicová komunikace populistické strany, která se snaží vládnutí proměnit v nekonečnou kulturní válku: místo výsledků nabízí provokaci, konflikt a materiál pro sociální sítě.

⚠️‼️⚠️ Macinka se takto projevuje proto, že provokace je politickým produktem Motoristů.

🎪🚧 Strana je nejmenším členem vlády, ale snaží se působit jako její nejhlasitější a nejdrsnější část. I Andrej Babiš už jejich siláckou komunikaci veřejně kritizoval, Motoristé ji však neopouštějí.

‼️🚧‼️ Nejde primárně o přesvědčování středu. Macinka mluví hlavně ke svému internetovému publiku, které oceňuje výsměch „liberálům“, vulgaritu, odpor k institucím a dojem, že jejich politikové konečně „říkají věci natvrdo“.

Smích vlastního tábora je důležitější než respekt většiny.

Tracklist je postavený jako katalog nepřátel a vnitřních vtipů: „Anděl a Dezoláti“, „Miliony Chvilkám“, „Shit Demokracie“, „Loutky a loutkáři“.

Nejde o program. Jde o společný jazyk kmene, podle něhož jeho členové okamžitě poznají, kdo je „náš“ a kdo nepřítel.

⚠️🚧⚠️ Název Kohabitace má současně normalizovat zvláštní vládní soužití Motoristů s dominantním ANO.

Macinka z mocenské závislosti dělá frajerskou značku: nejsme slabší přívěsek Babišovy vlády, jsme údajně vlastní hlučná kapela.

Z vlastní politické slabosti si Macinka vyrábí atraktivní značku pro své publikum, kterému místo skutečného vlivu prodává alespoň pocit rebelie, výlučnosti a společného nepřítele.

‼️❌‼️ No co…když ti ubývají potenciální voliči jako poslední sněhy na jaře, musíš absurditou alespoň “zakleknout” na tvrdé jádro a u toho doufat, že ta absurdita internety zvedne ze židle a tobě přibude pár nových kousků v publiku.

🤡🎪🤡 Grafika stylizovaná jako logo blackmetalové kapely sleduje totéž. Má z ministrů udělat rebely stojící proti „systému“, přestože jsou jeho vrcholnými představiteli.

🤡🚧 Populistický paradox: ministr zahraničí a ministr kultury se prezentují jako podzemní odpor proti establishmentu, který sami tvoří. 🤘

Temná grafika zároveň poskytuje Macinkovi únikovou cestu. Když přijde kritika, může tvrdit, že šlo jen o nadsázku a humor. Když se příspěvek líbí jeho publiku, působí jako odvážný kulturní válečník.

Je to komunikace vytvořená tak, aby se dala zároveň myslet vážně i popřít.

⚠️‼️⚠️ Macinka tedy nesleduje jen pobavení. Usiluje o pozornost, stmelování tvrdého jádra a překrytí otázky, co Motoristé ve vládě skutečně dokázali.

Čím méně konkrétních výsledků, tím hlasitější póza. Z ministrů se stávají influenceři a z vládnutí nekonečný trolling opozice.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Tomio Okamura je v Číně. Jestlipak si bude pochvalovat, jako ideově rudohnědý Zeman, jízdu v Maově autě.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Jestli je tohle pravda, sledujeme Babišův pokus udělat si z BIS vládní tajnou službu, personálně závislou na premiérovi a jeho politických potřebách.

BIS ale není stranická trafika ani osobní bezpečnostní aparát předsedy vlády. Má chránit demokratický stát před ruským a čínským vlivem, terorismem, extremismem a dalšími hrozbami - bez ohledu na to, kdo právě sedí ve Strakově akademii.

Michal Koudelka samozřejmě nemá na funkci doživotní nárok a výměna ředitele může být legitimní.

Jenže pokud premiér předem rozhodne, že končí, zároveň mu znemožní ovlivnit odborný výběr nástupce a začne hledat poslušnějšího člověka, nejde o běžnou personální obměnu. Jde o politické ovládnutí bezpečnostní instituce.

[Jiří Hrebenar @gisat]

A tak Peková hledá tisíc idiotů, co jí podepíšou kandidátku do Senátu 😂🤣😂 chudák Kladno

[Jiří Hrebenar @gisat]

Místo vysvětlení chudoby, kolapsu státu, zákazu vzdělávání dívek a nedostatku spolehlivých statistik dostane čtenář šokující fotografii a titulek o „zaslibování miminek“. Extrémní výsek reality se mu prodá jako obraz celé společnosti.

To není seriózní analýza Afghánistánu. Je to typický iDNES dojemný příběh: skutečné lidské neštěstí zabalené tak, aby vyvolalo šok, kliknutí a pocit, že exotická „barbarská země“ funguje přesně podle našich islamofobních a rasistických stereotypů.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Československý polní prapor v Buzuluku je často líčen jako čistý příběh hrdinství a „Svobodovy armády“. Ve skutečnosti je to učebnicový příklad boje proti jedné totalitě po boku druhé.

Do Buzuluku mířily stovky Čechoslováků přímo z gulagů – často tam skončili jen proto, že nelegálně překročili sovětskou hranici při útěku před nacisty či Maďary. Vstup do jednotky byl jedinou cestou z lágru živý.

Amnestie čs. vězňů v lednu 1942 nebyla projevem laskavosti, ale mobilizační opatření sovětského státu, který zoufale potřeboval „dobrovolníky“ na frontu. Polovina perzekvovaných Čechoslováků sovětskou represi stejně nepřežila.

Vojáci východní jednotky byli hrdinové, ale jejich hrdinství bylo cynicky využito režimem, který je nejdřív zavřel do gulagu a pak jejich boj použil jako propagandu pro vlastní diktaturu.

Bez Heliodora Píky by Buzuluk vypadal jinak. Byl to on, kdo na vlastní oči viděl gulagy, mapoval tábory a tahal z nich československé vězně, aby mohli vstoupit do jednotky.

Píka už v roce 1941 varoval Beneše, že Moskva neusiluje o svobodné demokratické Československo, ale o diktaturu proletariátu. To je přesně ten typ realistického antikomunismu, který po válce vadil Gottwaldovi nejvíc.

Stejný režim, který těžil z Píkovy práce a z Buzuluku udělal symbol, ho v roce 1949 popravil v politickém procesu. Oficialně „vojenská zrada“, fakticky politická vražda – potvrzená pozdější rehabilitací.

Když dnes někdo mává „tradicí Svobodovy armády“, je třeba připomenout Píku: bez něj by nebyla, ale právě jeho komunistický režim pověsil. To je esence vztahu komunismu k vlastním hrdinům.

Ludvík Svoboda je pro část společnosti stále „dobrý komunista“. Vojensky obstál, o tom není spor – ale kniha Z Buzuluku do Prahy i pozdější kult osobnosti sloužily hlavně jako nástroj propagandy.

Texty o „nezlomné víře v Sovětský svaz“ přepisovaly zkušenost vojáků z gulagů a internací tak, aby zapadla do příběhu o velkém přátelství se Stalinem. Hrdinství lidí v zákopech se stalo dekorací pro domácí diktaturu.

Je třeba oddělit dvě roviny: respekt k vojákům, kteří bojovali a umírali, a tvrdé odmítnutí režimu, který jejich oběť přivlastnil, přepsal a zneužil k legitimizaci vlastní moci po roce 1948.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Miluju tyhle flastenecké příspěvky nepřímo omlouvající turkoviny na Ípáku 😂🤣😂

Platí obě. Ta horní pouze ukončuje předchozí uspořádání jízdních pruhů, proto je přeškrtnutá. Není „zneplatněná“ ani v rozporu s tou spodní. Ta spodní následně ukazuje nové aktuální řazení pruhů.

Navíc spodní značka je přenosná, protože stojí na červenobílém stojánku. Podle § 76 odst. 4 zákona o silničním provozu jsou přenosné svislé značky nadřazené ostatnímu dopravnímu značení.

Takže místo tří vlaječek a pěti vysmátých smajlíků by tentokrát stačilo znát význam značek. Dopravní značení není obrázkový rébus pro facebookové vlastence – jen se musí číst ve správném pořadí. 😂

[Jiří Hrebenar @gisat]

Trump předával pohár mistrům světa ze Španělska, tedy země, kterou ještě nedávno označil za „hrozného partnera v NATO“, tvrdil, že „neplatí“, a vykřikoval, že s ní nechce mít nic společného a nejraději by přerušil obchodní vztahy.

Pak ale Španělé vyhráli mistrovství světa a Donald se jim nacpal přímo do oslav, jako kdyby rozhodující gól vstřelil on sám. Španělsko je zkrátka příšerný partner jen do chvíle, než má zlatý pohár a běží zapnuté televizní kamery. 😂🏆

A když ho hráči během focení jemně odsunuli stranou, byla to patrně nejpřesnější ukázka španělské obranné politiky za celý večer.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Proruští dezinformátoři a flastenci mají nový „důkaz totality“ v EU. 😂

Evropská unie prý zakázala jakékoli turistické zájezdy do jejich milovaného Ruska. Jenže skutečnost je opět poněkud jiná.

EU nezakázala občanům cestovat do Ruska ani jim neodebrala právo vycestovat. Zakázala evropským firmám poskytovat služby přímo spojené s turistikou v Rusku – například organizovat, nabízet a propagovat tamní turistické pobyty.

Jde o hospodářskou sankci, která má omezovat příjmy ruské ekonomiky, nikoli o zákaz pohybu evropských občanů. Srovnávat ji s komunistickým režimem, který vlastním lidem bránil opustit zemi, je buď naprostá neznalost, nebo vědomá manipulace.

Soukromou cestu do Ruska toto opatření samo o sobě nezakazuje. Člověk ale musí počítat s vízy, omezeným leteckým spojením, problémy s platbami a bezpečnostními riziky.

Takže Charous a spol můžou vycestovat do Moskvy a mohli by tam i zůstat. Evropské cestovní kanceláře jim pouze nesmějí ruskou dovolenou zorganizovat a prodat.

Takže ne, není to „další znak totality“. Je to sankce proti státu, který vede útočnou válku – a další názorná ukázka toho, jak flastenci zaměňují svobodu člověka za právo cestovky vydělávat na turistice v Rusku.