Stejně je fascinující, s jakou lehkostí Babiš mluví o tom, že evropští politici, ONI, mají zařídit mír. Co pro něj dělá on kromě billboardů po Česku? Je premiérem rozlohou 14. největší země EU a podle počtu obyvatel deváté. Je velký kamarád Trumpa, Macrona, všech, se všemi si tyká, telefonuje, tak co pro mír dělá on? Pořádá konference, jezdí po světě, jedná? Ne. Jen mluví. Mluví a mluví. Zařídit to mají ONI.
Po včerejší debatě na CNN Prima NEWS chci napsat něco, co možná část z vás překvapí.
Viděl jsem řadu výstřižků z debaty s mojí kolegyní a protikandidátkou. A také komentáře, které se pod nimi objevovaly.
Je naprosto v pořádku být naštvaný na její výroky. Je v pořádku upozorňovat na rozpory, chyby nebo na to, co ANO říká a co pak skutečně dělá. Politika má být střetem názorů a argumentů.
Jednu hranici bychom ale podle mě překračovat neměli.
Za člověkem, kterého vidíte pár minut v televizi, je pořád normální člověk. Má rodinu, přátele, kolegy a práci, kterou může dělat dobře, i když s jeho politikou zásadně nesouhlasíme.
Proto kritizujme tvrdě, když je za co. Ptejme se. Připomínejme rozpory. Ale osobní útoky, vulgarity a zesměšňování nechme stranou.
Síla totiž není v tom někoho ponížit. Síla je umět se s někým střetnout ve férové debatě a přitom neztratit respekt.
A paní kolegyni chci vzkázat, ať se drží a komentáře raději nečte. Vážím si vaší práce v našem zdravotnictví. Na podobné útoky si ale zvykat nechci, ani když míří na konkurenci.
Díky moc všem. 🤝
Andreji, stát těm školám platí, protože tam chodí děti našich lidí, mají na to právo z Ústavy. Navíc soukromé, tedy i církevní školy jsou pro stát levnější, protože jim platí jen to vzdělávání přes různé normativy, žádné investice. 20mld je navíc nějaká částka za všechny soukromé školy a stupně atp … Otázka spíš je, proč Tvoje kliniky dostávají veřejné peníze, kterých jim pořád zkoušíš přihrát víc.
Argumentace církevními restitucemi je úplně za hranou. Ty nesouvisí se školama. To byl dluh státu za to, co církvím udělali tvoji kámoši komunisti, kterých jsi byl členem a se kterými bys dělal koalici, kdyby se dostali.
Premiérovi @AndrejBabis se nelíbí, že soukromé a církevní školy dostávají peníze ze státního rozpočtu. “Vždyť přece máme dost veřejných škol, tohle ať ten @RobertPlaga vysvětlí!”
Je to jednoduché Andreji: Do těch škol chodí české děti a mají právo na stejnou podporu svého vzdělání, ať už si sami připlácejí či nikoliv. Při stejně zvrácené logice bychom se mohli divit, proč Tvoje soukromé kliniky dostávají peníze z veřejných rozpočtů. “Vždyť přece máme dost veřejných zdravotnických zařízení.” 🤷♀���
Tak jsem si po výjezdu v Jihomoravském kraji za vámi poslechl pravidelnou půlhodinu nenávisti, dehonestace a lží z Průhonic.
Tedy poslechl... ono je v tom zmateném proudu blábolení čím dál těžší vystopovat nějakou ucelenou myšlenku, se kterou by se dalo seriózně polemizovat. Ale pokusím se.
Vláda až do minulého týdne sucho ignorovala a Motoristé si z něj dokonce dělali legraci, že v létě je zkrátka horko a v noci tma. Teď se Andrej Babiš rozhodl své selhání zakrýt proudem lží a chimér o tom, jak bude stavět přehrady a zavádět vodovody tam, kde nejsou. Tak k prostředkům vynakládaným na boj se suchem suchá čísla. Která čísla patří ke které vládě, už jistě poznáte sami.
2019 – 14,8 miliardy Kč
2020 – 17,1 miliardy Kč
2021 – 15,2 miliardy Kč
2022 – 16,4 miliardy Kč
2023 – 26,8 miliardy Kč
2024 – 21,8 miliardy Kč
2025 – 26,8 miliardy Kč
Další téma, ve kterém Andrej Babiš naprosto neuvěřitelně lže, je problém kratomu. Prodej kratomu v každé večerce, prodej v automatech dětem za prvním rohem u školy, to byla realita za jeho předchozí vlády. Místo téhle džungle jsme zavedli zákonnou regulaci a vykázali kratom do licencovaných obchodů, a to pouze pro osoby nad 18 let.
Takže kratom je přesně jeden z případů, pane Babiši, kdy naše vláda po vás problém zdědila, řešila – a vy jste kromě lží a siláckých řečí neudělal nic. Vůbec nic.
Dlouhé čtení k silnicím 👇
Zase jsem musel reagovat na paní Schillerovou. Mám z toho radost? Spíš mě to štve.
Asi jste si všimli, že jsme si v minulých týdnech s paní ministryní vyměnili pár videí. To poslední bylo kvůli krajským silnicím, předtím to byly energie.
Jsem na dovolené, doslova v lese, a těšil jsem se, že konečně vypnu. Najednou zazvoní mobil a kolegové mi píšou, že o mně mluvila paní ministryně kvůli těm silnicím. A píšou novináři, co já na to. Byly to fakt nesmysly, tak jsem na to musel reagovat a natočil jsem video – špinavej a v triku. Protože tohle se prostě nemůže nechat jen tak.
Pustili jsme to ven a spousta z vás to viděla.
Dal jsem si pauzu, trochu se to ve mně uleželo, ale říkám si, že bych to měl shrnout podrobněji.
Tak tady to je:
Tahle vláda je první od roku 2015, která krajům nepošle ani korunu. A ministryně financí říká, že prioritou rozpočtu 2026 mají být investice do infrastruktury. To mi prostě nevychází.
Stejně jako mi nevychází to, co ještě před rokem psal poslanec za ANO Martin Kolovratník:
„Měli krajům zajistit peníze na opravy II. a III. třídy. Jenže realita roku 2025? Ticho. Výmluvy. A místo financí jen díry ve vozovkách.
A přitom šlo o osvědčený systém. Jako hnutí ANO jsme v roce 2015 spustili program příspěvků krajům na opravy silnic. Každý rok miliardy. Žádné zmatky, žádné politické boje. Fungovalo to. Jenže teď vláda tenhle funkční model rozebrala na součástky.
(...)
Lidé v regionech to pocítí. Každý řidič, každý starosta, každá rodina.
Nechci se na to mlčky dívat. Vadí mi, když místo konkrétní pomoci dostáváme od vlády jen líbivý marketing a tiskovky. Silnice nejsou kulisa na fotku. Jsou to cesty do práce, k lékaři, do školy.“
Co na to říká pan poslanec za ANO dnes, když tohle psal ve chvíli, kdy na silnice šly 2 miliardy? Nic.
Stejně tak jako všichni hejtmani z hnutí ANO, kteří vládnou hned v 7 krajích ČR. Taky nic.
Zato paní ministryně Schillerová klidně prohlásí, že kraje mají peněz dost, a vymyslí si k tomu čísla. Přitom ještě na podzim předseda Asociace krajů (taky za ANO) řekl:
„V situaci, kdy jsme se už letos museli vyrovnat s tím, že na opravy silnic II. a III. třídy dorazila pouze polovina prostředků oproti předchozím letům, vláda nyní předkládá návrh, který nepočítá s jedinou korunou. To není rozpočtové opatření, to je rezignace na péči o většinu silnic v této zemi.“
Jenže to byla ještě ta předchozí vláda. Dnes už se také neříká nic.
A štve mě i to, že v roce 2018 vláda Andreje Babiše schválila 4 miliardy na krajské silnice a k tomu uložila ministru dopravy, aby společně s ministryní financí (tehdy paní Schillerovou) připravil systémové financování silnic II. a III. třídy. Peníze na krajské silnice měly být nově stabilní součástí rozpočtu a střednědobého výhledu SFDI.
Úkol nesplněn a dnes se posílá nula. Nejvíc na to doplatí obyčejní lidé na venkově. Na jižní Moravě i v celé republice. Silnice se opraví později a budou déle v horším stavu. Poznaj�� to úplně všichni, každý den.
Ostatně, jak psal pan poslanec Kolovratník v tom rok starém příspěvku:
„A jestli stát odmítá převzít odpovědnost, pak je na nás, abychom na to upozornili. Tahle vláda selhala. A věřím, že na podzim jí to lidé připomenou.“
Fakt jsem naštvanej.
Politik má nést odpovědnost, být k lidem fér a neříkat nesmysly. Ministryní financí už je paní Schillerová podruhé. Musí vědět, jak financování krajů funguje. Je to taktika. Řekne klidně úplnou lež a doufá, že nikdo nemá čas zjistit, jaká jsou fakta.
Tohle fakt ne. Nechci se s tím smířit.
A věřím tomu, že se s tím nesmíříte ani vy.
Pomoct můžete třeba tím, že tenhle text budete sdílet.
Díky.
Tady je stanovisko @hospodarky k trvající snaze vlády útočit na kritická média dodržující novinářské standardy: "Přes opakované výzvy českých i mezinárodních novinářských organizací po rovném přístupu k médiím ze strany stávající vládní koalice se situace nezlepšuje.......Přesto k bojkotu tiskových konferencí ministra zahraničí Petra Macinky nepřistoupíme. Naopak nepřestaneme klást otázky a zároveň nabízíme jiným redakcím, které by se dostaly pod diskriminační tlak politiků, že pomůžeme zesílit jejich relevantní dotazy. "
Tady je celý text komentáře našeho šéfredaktora @JaroslavMasek1 se kterým se zcela ztotožňuju. https://t.co/C31kHme2BY
Vážený pane exprezidente Zemane,
Vaše včerejší vystoupení na Novotného lávce bylo nejen ostudou, ale přímo politickým a morálním dnem. To, co jste předvedl, nebyl projev státníka, ale nenávistný výstup zahořklého, pomstychtivého starce, který se zoufale snaží zůstat relevantní tím, že rozděluje společnost a šíří jed.
Označovat slušné lidi, kteří volají po dialogu a historickém smíření, za „kolaboranty“, „lokaje“ a „zrádce“ je nejen nechutné, ale i hluboce primitivní. Vaše rétorika patří spíš do roku 1946 než do roku 2026. Sudetští Němci nejsou „tyranie“, jak jste je hulvátsky nazval. Jsou to lidé, kteří mají stejné právo mluvit o své historii, jako my o té naší. Vy to ale nedokážete přijmout, protože by se vám zhroutil váš jednoduchý černobílý svět plný nepřátel.
Vaše výzvy k zákazu sjezdu v Brně a hrozby, že tam pojedete „protestovat“, jsou vrcholem autoritářské arogance. To už není vlastenectví, pane Zemane. To je obyčejná xenofobie a touha po konfliktu. Jste ochoten štvát lidi proti sobě jen proto, abyste si ještě naposledy zahrál na „velkého vlastence“.
Pravda je, že vyhnání sudetských Němců bylo masovým zločinem, při kterém došlo k bestialitám i na české straně. To není zrada národa, to je historická skutečnost. Vy ji ale odmítáte přijmout, protože byste musel přiznat, že Edvard Beneš a komunisté spáchali i vážné zločiny.
Jste smutná karikatura bývalého prezidenta. Hlasitý, vulgární a intelektuálně vyčerpaný. Místo toho, abyste na sklonku života přispěl k usmíření, děláte přesně to opačné – jedujete, štvete a rozdělujete.
Historie vás jednou odsoudí jako člověka, který i v důchodu dokázal být jen zdrojem toxicity a nenávisti.
S politováním
nad úrovní Vašeho vystoupení.
Miroslav Ševčík: Politická kurva a král převlékání kabátů
Miroslav Ševčík je učebnicovým příkladem českého kariéristy bez páteře, člověka, který by se prodal i vlastní matce, kdyby to zrovna zvedlo jeho šanci na další funkci nebo teplé místečko.
V roce 1984, kdy už bylo jasné, že režim gnije a voní hnilobou, tento ambiciózní mladík dobrovolně vstupuje do KSČ. Ne z přesvědčení – z kalkulu. Hned o dva roky později, 2. ledna 1986, ho eviduje Zpravodajská správa Generálního štábu ČSLA pod registračním číslem 176727. Ano, správně – přímá pobočka sovětské vojenské rozvědky GRU. Dokumenty ho popisují jako „iniciativního, pracovitého a ochotného ke spolupráci“. Rozvědka ho aktivně vábla ke spolupráci kvůli plánované stáži ve Vídni. Ševčík to neodmítl hrdinsky. Odmítl ho až systém sám, když zjistili, že zatajil tetu v emigraci.
To není „formální členství“. To je aktivní snaha zapojit se do mašinérie okupačního režimu.
A pak přišel listopad 1989. A Ševčík udělal to, co umí nejlépe – bleskově převlékl kabát. Z marxistického asistenta na VŠE, který učil marxismus-leninismus, se přes noc stal zakladatelem Liberálního institutu, prorokem svobodného trhu, hayekovcem a liberálním ikonoklastem. Stejný člověk, který ještě před rokem sloužil normalizačnímu režimu, najednou káže o svobodě a trhu.
Další dekády jen potvrdily pattern politické kurvy, která se nabízí tomu, kdo zrovna platí nejvíc:
- Když bylo výhodné být pravicovým liberálem → byl tam.
- Když začalo být cool křičet proti EU, migrantům a globalismu → přeběhl k Trikoloře.
- Když přišla šance na poslanecký mandát → prodal se Okamurovi a SPD a dnes sedí v parlamentu jako jejich ekonomický expert.
Nemá žádné přesvědčení. Má jen cenu.
Dnes káže proti „pražské kavárně“, přestože sám z ní ještě nedávno pil šampaňské. Včera byl liberálem, předevčírem marxistou. Zítra? Klidně by šel do jakékoli nové strany nebo hnutí, které mu nabídne vyšší post nebo lepší plat.
Takový člověk nemá charakter. Nemá čest. Nemá ani minimum morální konzistence. Je to jen prázdná nádoba, kterou naplní ten, kdo mu zrovna nabídne nejvyšší odměnu. Typický český oportunista, který by v roce 1938 nadšeně zdravil Henleina, v roce 1948 by tleskal Gottwaldovi, v roce 1968 by řval „Dubček na hrad“ a v roce 2026 by už psal oslavné články na nového „vůdce“, ať by to byl kdokoli.
Ševčík není politik. Je to politický had a politická kurva nejčistšího ražení.
A co je na tom nejhorší? Že v Česku takovým lidem pořád funguje byznys. Voliči mu to žerou, akademie mu toleruje minulost a on se dál usmívá, převléká kabát a nabízí se dalšímu zájemci.
Lidé jako Ševčík jsou důkazem, proč se v této zemi tak těžko buduje něco pevného a důstojného. Protože ti, kteří by měli mít morální autoritu, ji dávno vyměnili za teplé místečko a tučný plat.
Vládní strany chtějí po sudetských Němcích, aby odsoudili nacismus, což už 100x udělali…a přitom mají mezi sebou zmocněnce, který veřejně hajluje a vymlouvá se, že je to sranda…
Je proto jedno pěkné slovíčko: chucpe.
Musel jsem říct, že s návrhem SPD de facto zakázat sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení, zásadně nesouhlasím. Smíření neznamená zapomenutí, ale vědomé a svobodné rozhodnutí nepřenášet břemena minulosti donekonečna na další generace. Nijak to nezmenšuje hrůzy a vinu nacismu
Za neprijatymi záky v Praze a Stredočeském kraji stojí radní pro školství Antonín Klecanda (STAN) a radní pro finance Zdeněk Kovářík („na takový nesmysl peníze nedám", ODS).
Zatímco Praze neproduktivně leží na účtech přes 160 miliard (!), Praha navyšovala počty mist na gymnaziích o jednotky, i kdyz dlouho věděla o blížící se populační vIně.
Celý text Jiřího Municha:
Zase jednou po roce, re-iterace průběžného rantu: Cermat nemůže za vaše posraný přihlášky
Bude se teď hodně mluvit o tom, jak blbé byly testy, které CZVV připravilo pro letošní JPZ. Ty testy blbé jsou, byly a budou. A je to docela jedno — je zbytečné tomu věnovat čas, je to hloupá vějička. Stejně tak je hloupý vymýšlet si, který děcka jsou jak hloupý a házet po neúspěšných adolescentech různá "za nás" nebo "já bych".
Místo povyšování se nad dětmi, kterým to letos vyšlo hůř než jiným a házení kamenů do oken nešikovného Cermatu si položme jednoduchou otázku:
„Proč vlastně každý občan naší země nemá přístup ke vzdělávání, o které skutečně stojí?"
Za nepřijatými žáky v Praze a Středočeském kraji stojí radní pro školství Antonín Klecanda (STAN) a radní pro finance Zdeněk Kovářík („na takový nesmysl peníze nedám", ODS). Zatímco Praze neproduktivně leží na účtech přes 160 miliard (!), Praha navyšovala počty míst na gymnáziích o jednotky, i když dlouho věděla o blížící se populační vlně.
My ale řešíme, jak bylo zformulované zadání úlohy o úhlech a kružnicích.
Za nepřijatými žáky stojí neschopnost reformovat nabídku oborů a neochota upřednostnit budoucnost mladých lidí před SUVčky bohatých Čechů. Politici ANO, ODS a SPD zdevastovali veřejné rozpočty, které by pohodlně mohly zajistit jak adekvátní nabídku oborů středních škol, tak solidní podporu na základních školách — aby se snížil počet těch, kteří „prostě nemají" na základní právo vzdělávat se v oboru, o který stojí.
My ale řešíme, kolik bodů měli žáci dostat za nejtěžší úlohu a kolik za tu lehkou.
Za nepřijatými žáky jsou i krajští politici, kteří jsou připraveni obětovat děti ve svém kraji — a nakonec i dlouhodobý rozvoj samotného kraje — malé sekci průmyslu, který stojí na levné nekvalifikované práci a umí si prolobovat průběžné doplňování bazénku bezmocných lidí, kteří nemají na výběr a musí za malé peníze dělat nesnesitelné práce.
My ale řešíme, kolik času žáci měli na test.
Současné přijímačky jsou hra s nulovým součtem. Jeden žák si nemůže polepšit bez toho, aby se jinému hodně vzalo. To ale není nutnost — to je realita, kterou jsme vědomě vytvořili a průběžně udržujeme.
V ideálním světě, kde nabídka míst odpovídá demokratické poptávce uchazečů a ne požadavkům malých zájmových skupin a z prstu vycucaných ekonomických představ několika politiků, testy fungují úplně jinak. Ne proto, že jsou technicky o tolik lepší (a to by určitě mohly být), ale proto, že pro každého uchazeče existuje místo, o které skutečně stojí. Testování pak není hra s nulovým součtem — každého dostane na obor, o který stojí, a jenom zvýší efektivitu toho, kdo bude chodit kam.
V našem systému jsou testy mizernou omluvou pro systémové selhání a účelné házení části dětí pod kola tramvaje předsudků a parciálních zájmů. Protože když vám nevyjde „dovednostní test", najednou si za to vlastně můžete sami. Z dospělého politika, který disponuje aparátem státu a kraje a který měl zajistit místa na školách, vina padá na náctileté dítě nebo adolescenta. Kdo neuspěl, prostě na to neměl! A kdo uspěl, raději mlčí a potichu přikyvuje. Kdo selhal ve své povinnosti vůči mladým lidem, kteří ani nemají právo volit — a proto by jejich zájmy měly být obzvlášť pečlivě chráněny — ten ještě spokojeně poučuje nepřijaté žáky o tom, jací jsou idioti.
Obzvlášť mě baví, jak lidé, kteří v životě nepřičichli k pedagogice, nikdy se nevěnovali didaktice a slovo psychometrie neslyšeli ani v AZ kvízu, s bohorovnou jistotou opakují, kdo „nemá" na jaké studium a proč — věřící, že tento jejich konstrukt spolehlivě posoudí jedna na koleni sesmolená písemka. A lidé, kteří v životě nepřemýšleli o filosofičtější otázce než do čeho všeho by se ještě dal nalít benzín, bez pozastavení počítají s tím, že existuje rovnítko mezi podaným výkonem v kratičkém testu a fundamentálním právem na přístup ke vzdělávání a rozhodování o vlastním životě.
Proto se možná přestaňme bavit o tom, jak nám šly nebo nešly vybrané úlohy, a pojďme se bavit o tom, jaké jsou naše priority — jako národa, jako státu, jako lidí. Protože děcka, která se letos opět prohnala masomlýnkem JPZ, to určitě nejsou. A měla by být.