Prof. Jeffrey Sachs:
"Když vezmete kreditní kartu, jdete nakupovat a naděláte si velký dluh, máte s každým z těch obchodů obchodní deficit. Bylo by přece divné, kdybyste teď všechny majitele obchodů obviňovali: „Okrádáte mě, okrádáte mě, mám obchodní deficit!“ – přesně na této úrovni je porozumění prezidenta Spojených států. Obchodní deficit totiž nevypovídá o obchodní politice; vyjadřuje prostě, kolik utrácíte oproti tomu, kolik vyrobíte či vyděláte. Říká se tomu identita. Učím to druhý den kurzu mezinárodní monetární ekonomie. Trump se k druhému dni nikdy nedostal.
Říká: „Máte obchodní deficit, všichni mě okrádají!“ Ve skutečnosti Spojené státy jen utrácejí víc než činí jejich národní důchod. Stačí se podívat na čísla: sečtěte spotřebu, investice a vládní výdaje, odečtěte hrubý národní produkt a dostanete – přesně, ne přibližně – schodek běžného účtu, tedy rozdíl mezi tím, co země nakupuje a co prodává. USA proto mají schodek běžného účtu, protože utrácejí víc, než vyprodukují.
Proč? Ve Spojených státech máme velkou „kreditní kartu“, říká se jí federální vláda. Vláda utratí asi o 2 biliony dolarů ročně víc, než vybere na daních. Tyto peníze rozdává lidem a firmám, ale nevybírá za to daně. Proč? Protože kongresmani, kteří rozpočet schvalují, se do úřadu dostali díky příspěvkům bohatých dárců, kteří daně neradi. Politický systém tedy říká: „Utrať, ale nedaně nás,“ a tak USA trvale hospodaří se schodkem. Tyto výdaje – ať už transfery, nebo nákupy zboží a služeb – převyšují národní důchod, který činí asi 30 bilionů, zatímco výdaje kolem 31 bilionů dolarů. To je náš obchodní deficit – a za ten Trump viní celý svět. Kdyby byl mým studentem, propadl by; jenže on je můj prezident, což je o to zvlá��tnější, že během dvou dnů tímto prohlášením smazal z burz deset bilionů dolarů tržní hodnoty. A kam zmizely? Nepřesunuly se; byly zničeny. Proč? Protože obchod – další věc, které prezident nerozumí – je vzájemně výhodný. Když ho zastavíte, všichni tratí. Nikdo nevyhrává.
Jako realitní obchodník z New Yorku věří, že někdo musí vyhrát a někdo prohrát. Když to ale oznámil, 10 bilionů zmizelo – ne že by USA získaly a ostatní ztratili; ztratili všichni. Celý svět stojí na dělbě práce a on tu dělbu rozbíjí. Brzy si i bohatí sponzoři jeho kampaně, například hedgeové fondy a Elon Musk, uvědomili, že to nedává smysl – a trhy také. K poklesu hodnoty se přidal růst úrokových sazeb, když investoři začali vyprodávat nejbezpečnější aktivum – americké státní dluhopisy.
Není pravda, že by od všeho ustoupil. Zachoval 10% clo, kromě jedné výjimky: zvýšil cla na Čínu, protože Spojené státy mají hlubokou, neurotickou averzi k Číně – k velkému a úspěšnému konkurentovi. V obchodní válce by přitom Čína vyhrála; americký trh tvoří jen asi 12 % čínského exportu. Ta politika je zkrátka pošetilá.
Jak se může dít něco tak nesmyslného? Musíme si uvědomit, že v USA vládne jeden člověk. Politický systém je v rozkladu. Vše, co Trump dělá, jsou nouzové dekrety. Na webu WhiteHouse najdete desítky výnosů, z nichž každý začíná: „Na základě pravomocí mi svěřených jako prezidentu Spojených států…“ – a pak následuje nesmysl A, nesmysl B, nesmysl C. Ty pravomoci ale ústava (článek I, oddíl 8) uděluje Kongresu, konkrétně Sněmovně reprezentantů. Od roku 1945 ovšem USA kvůli militarizaci do svých zákonů vkládaly výjimky „pro případ nouze“ – a prezident dnes nemusí nouzi dokazovat, stačí ji prohlásit. Tak se z obchodního deficitu stala „nouze“ a on může vládnout sám, aniž by o tom věděli vlastní poradci.
Ještě jedna věc: když později couvl, trh si během chvíle připsal zpět asi 4 biliony. Kdo to věděl pět minut předem, vydělal miliardy. Tohle opravdu není nejčistší vláda na světě – a velmi bych se divil, kdyby o tom někteří lidé, počínaje členy Kongresu, nevěděli předem."
🇵🇱 V Sejmu včera vystoupil polský ministr zahraničí Radosław Sikorski a ostře se opřel do Moskvy, odmítl polskou účast v mírové misi na Ukrajině a upřesnil dosavadní pomoc Kyjevu. Zde je 15 hlavních bodů jeho exposé 👇👇👇
1) "Rusové, místo fantazírování o dobývání Varšavy se starejte o to, zda si udržíte Hǎishēnwǎi (dnes ruský Vladivostok)."
2) "Rusové, už tu nikdy nebudete vládnout. Ani v Kyjevě, ani ve Vilniusu, ani v Rize, ani v Tallinnu, ani v Kišiněvě. Nemáte dost území? Jedenáct časových pásem a stále vám to nestačí? Lépe se starejte o to, co je podle mezinárodního práva vaše."
3) "Ruské právo ovládat Varšavu je stejné asi jako polské právo ovládat Smolensk. Tam jsme také asi sto let vládli. Rozdíl je v tom, že takhle anachronicky u nás nikdo neuvažuje. Necítíme potřebu kompenzovat si civilizační komplexy fantaziemi o nadvládě nad ostatními. Máme jiné zdroje národní hrdosti."
4) "Ačkoliv některé země uvažují o vyslání vlastních vojáků na Ukrajinu v rámci mírové mise, Polsko tak neučiní. Případné misi však poskytne podporu."
5) "Polsko je silnější díky NATO a členství v Evropské unii. Členství v těchto organizacích neomezuje polskou suverenitu, ale pomáhá ji bránit."
6) "Současný potenciál všech členských zemí NATO, přepočtený na prostředky vynaložené na obranu, je téměř 1 500 miliard dolarů. Ruský obranný rozpočet je asi 145 miliard dolarů. Tato čísla ukazují rozsah našeho potenciálu."
7) "Míra hospodářského růstu Polska v příštích dvou letech bude vyšší než tempo růstu globálního HDP a téměř dvakrát vyšší než tempo růstu jiných vyspělých ekonomik."
8) "Polský rozpočet na obranu v současnosti dosahuje téměř 50 miliard dolarů a je vyšší než vojenské rozpočty Španělska, Kanady nebo Turecka."
9) "Diplomacie je první linií obrany Polské republiky, ale i ta nejšikovnější diplomacie musí být podporována silou. My, Poláci, to známe z vlastní historie."
10) "Požadujeme trvalou politickou, vojenskou a finanční podporu ze strany Evropské unie pro Ukrajinu a její rekonstrukci. Patříme mezi země, které chtějí nadále vyvíjet tlak na Rusko a jeho spojence, aby co nejdříve ukončili probíhající agresi."
111) "Zásady naší migrační politiky jsou jednoduché: přijímáme ty, kteří nepodkopou naši sociální soudržnost a mohou posílit naši ekonomiku. Deportujeme ty, kteří poruší zákon nebo mohou představovat hrozbu."
****
Dále Sikorski uvedl, že:
12) Nejméně 80 % pomoci zaslané na Ukrajinu šlo přes logistický uzel ve východopolské Jasionce.
13) Polsko už vycvičilo téměř 30 tisíc ukrajinských vojáků, což je zhruba třetina z těch, kteří prošli výcvikem v EU.
14) Polsko dosud poskytlo Ukrajině 45 balíčků pomoci v hodnotě přibližně 4 miliard EUR.
15) V současné době probíhají dodávky v rámci 46. balíčku.
Macron puts an end to illusions: Europe no longer depends on the United States.
Macron is speaking in a way no European leader has since World War II. No euphemisms, no illusions, no hope in Washington. From now on, France sees the reality: the U.S. may no longer be Europe's ally, Russia is preparing for a new war, and the future of the continent depends on its willingness to fight.
"Peace cannot be Ukraine's capitulation" — these words from Macron are a final nail in the coffin for those who dream of making deals with the Kremlin. The Minsk Agreements proved: Russia cannot be trusted. The only argument Moscow understands is strength. And France is ready to show it.
Next week, Paris will gather military leaders from countries ready to guarantee peace in Ukraine — not with papers and negotiations, but with actual forces on the ground. Europe is no longer toothless.
This is not just about Ukraine. It’s about a new world order. France has officially brought up nuclear deterrence for the entire continent. Macron is clearly hinting: if Trump’s America abandons Europe, the French nuclear shield will remain. This is unprecedented in modern history.
But the most interesting part is yet to come. While Macron prepares the army, another heavyweight is rising in Berlin — Friedrich Merz, the new Chancellor of Germany. Tough, cold, direct. For the first time in decades, Europe has a tandem of leaders who will not hide behind America’s back.
Merz came to power just as Trump’s U.S. no longer wants to hold Europe’s hand. And he understands this. “Europe must become independent from America” — this is not just a phrase, it’s a new strategy. He wants to shift the decision-making center in the EU. Paris, Berlin, Warsaw, London — this is now the core of the new order.
Europe will no longer be a continent afraid of its own shadow. It is arming itself, investing in its own security, and preparing for any scenario. And Ukraine in this process is not an object — it is a key ally.
The old world, where Europe needed Washington’s permission to act, is over.
A new era begins. And in this era, Ukraine is one of those who sets the rules.
Someone explain to me why bin Laden, who blew up two skyscrapers, is an international terrorist, but a creature bombing cities in the center of Europe is not?
Dnes byla veřejnosti oficiálně představena politicko-fašistická domluva dvou primitivních cizinců, koalice, která je připravena převzít moc voláním po proruské změně režimu a ohrozit tak bezpečnost a ochranu České republiky a jejího lidu.
Je Rusko pro Česko bezpečnostní hrozbou, jak tvrdí BIS? Jak by se Česko mělo bránit, když máme s Ruskem své historické zkušenosti? Můžete tady říct na kameru našim divákům, že Rusko pro nás nepředstavuje takovou bezpečnostní hrozbu, abychom se na ni připravovali?
Ekonomická síla Evropy versus Rusko: nepoměr, který nelze ignorovat
Pokud hledáme tvrdá data, která dokládají strukturální převahu Evropy nad Ruskem, stačí začít základními makroekonomickými ukazateli. Hrubý domácí produkt celé EU dnes převyšuje HDP Ruska přibližně devítinásobně. Připočteme-li Spojené království a Norsko, náskok narůstá na téměř jedenáctinásobek. Jinými slovy: ruská ekonomika představuje zhruba jednu desetinu evropského výkonu.
Demografie tento nepoměr dále podtrhuje. Evropský blok má zhruba třikrát více obyvatel než Rusko – a tím pádem i výrazně větší pracovní sílu, spotřebitelskou, výrobní a výzkumnou základnu.
Podobné proporce sledujeme i v oblasti strategických kapacit. Výdaje na obranu? Tři ku jedné ve prospěch Evropy. A to se bavíme o roce 2023. Tento poměr bude výrazně narůstat v neprospěch Ruska. Produkce těžkých nákladních vozidel? Opět trojnásobný náskok. A pokud přejdeme ke strojírenství obecně, rozdíl je doslova propastný: celková výroba automobilů – včetně trucků – je v EU více než dvacetinásobná oproti ruské produkci.
Evropa drží převahu i v tradičním průmyslovém sektoru, který Moskva historicky považovala za strategický – ve výrobě oceli překonává EU Rusko přibližně 1,8násobně.
Tato data jsou víc než jen účetní bilance. Jsou základním argumentem proti narativu, že Evropa je vůči Rusku slabá, závislá nebo snad dokonce ohrožená. Skutečnost je přesně opačná: pokud bychom dokázali svůj potenciál lépe organizovat a strategicky koordinovat, představuje evropský blok zcela jednoznačně silnější, stabilnější a technologicky vyspělejší celek než Ruská federace. Navíc se bavíme v případě EU o budování obrany. Podle historických analýz a vojenských studií útočník potřebuje dvojnásobek prostředků (vojenské, lidské, logistické apod.), aby dosáhl stejných efektů jako obránce. Typičtější poměr u moderních konfliktů (zejména v asymetrickém prostředí nebo při ofenzívě proti dobře připravené obraně) je 3:1 až 5:1.
Jinými slovy – ruský vliv v Evropě nikdy nestál na ekonomické převaze. Stál na schopnosti hrát geopolitický poker s nízkými kartami, ale s přesvědčivým bluffem. A na evropské nerozhodnosti. Evropa má dnes k dispozici nejen větší vojenský a průmyslový základ, ale také mnohem robustnější technologickou a finanční infrastrukturu. V čem tedy spočívá skutečný problém? Ne v nedostatku zdrojů – ale v nedostatku vůle, koordinace a dlouhodobé strategie. Místo abychom hráli roli ekonomického obra, často působíme jako geopolitický trpaslík.
Pokud chceme být skutečným aktérem, nikoli pouze arénou cizích zájmů, musíme začít vnímat svá čísla jako zdroj síly. Nejen že máme převahu – máme i odpovědnost ji využít.