MaruRybička

Mostly here to read news. Radiologist. I love books, art, knitting, science.

[MaruRybička @MaRyybird]

@ZebraLucie @obradam Jen pro zajímavost - uvádí se, že hyperemesis gravidarum je také rizikový faktor pro ASD a ADHD u dětí.

[Saint Javelin @saintjavelin]

The Dutch public broadcaster made a sketch on the current situation of the world

[MaruRybička @MaRyybird]

@kralovnachaosu V ČR se dá předepsat metoclopramid - trochu mi to asi pomáhalo, ale žádná hitparáda teda... takže soucítím...

[Michael Durčák @durcak_michael]

Jak se civilizace, která existovala víc tři tisíce let, mohla nakonec rozpadnout? Jak mohl stát, který postavil pyramidy a stvořil první impérium v dějinách, nakonec padnout pod cizí vládou? Egypt byl silný jako Nil – dokud nepřišla sucha a povodně🏺

Tenhle příběh není jen o faraonech a majestátních stavbách, ale taky o klimatických změnách, kněžských intrikách, vojenské stagnaci, první odborové stávce v dějinách a samozřejmě kočkách, které pomáhaly udržet stát pohromadě déle, než by se zdálo možné🐱

🧵👇

[MaruRybička @MaRyybird]

@obradam Já nechala děti očkovat klasicky, jsou všichni tři ještě dost malí (a velmi vzpurní) a rameno mi přišlo snáze znehybnitelné, než hlava... ale přemýšlím, že bychom to zkusili příští rok, aspoň u nejstaršího. Je tam výrazný rozdíl v účinnosti?

[MaruRybička @MaRyybird]

@Nesikovna @Bez1nka Já teda první dvě děti taky nedala očkovat na rotaviry, přišlo mi to tehdy prostě dost drahý a doktorka nám k tomu nic neřekla, jen nám strčila do ruky papíry... (a to mají jinak děti naočkované neštovice, klíšťovku, žloutenku A). Třetí měl i rotaviry.

[Marek Štefan @infektolog]

Antibiotika nejsou lentilky. Jedná se o společensky významný zdroj, se kterým není radno plýtvat.
Správné antibiotikum, správnému pacientovi, ve správný čas, ve správné dávce a po správnou dobu.
Ideálně antibiotikum s co nejužším spektrem jen po nezbytně nutnou dobu. Samozřejmě u těžkých a život ohrožujících stavů se většinou začíná širokospektrými antibiotiky, ale pak se po zjištění konkrétní bakterie a její citlivosti upravuje na antibiotikum s užším spektrem účinku, tzv. strategie "start smart and then focus".

[MaruRybička @MaRyybird]

@JochRoman Zrovna jsem své třetí dítě nakojila, aby konečně v 10 večer usnulo. Takže můj názor by pro Vás relevantní byl? Že by mě ale těch několik posledních let střídavých a překrývajících se období těhotenství a kojení nějak extra kvalifikovalo k mluvení o sexu, mi teda nepřijde...

[MaruRybička @MaRyybird]

@mumzelka Taky máme doma jeden exemplář, podepisuje se většinou AKUB. Občas i správně, jen se zrcadlově obráceným K :D

[MaruRybička @MaRyybird]

@irenabursova Úsměvy a mávání v pohodě - nejmladší to ocení, starší dva byli proti, takže všechny mávající odradili strašným šklebem :-D ale lidi, co si na cizí dítě v kočárku (které se navíc odtahuje pryč) nutně musí sáhnout, fakt nepochopím...

[MaruRybička @MaRyybird]

@AlbinaMrazova U prvního jsme to chtěli vědět, protože jsme já i muž měli nějakou preferenci. Další dvě děti už byly překvapení, bylo nám to celkem jedno, oblečení jsme brali převážně neutrální- nakonec máme tři kluky, občas nosí růžovou a kytičky, abych si užila jiné vzory, než jen auta
:)

[Journal of Brown Hospital Medicine @BrownJHM]

Pathologic lung CT signs #BJHM #MedEd #LungCT #Medtwitter #FOAMed #radiology

[Journal of Brown Hospital Medicine @BrownJHM]

Common lung abnormalities 🫁 #radiology

[MaruRybička @MaRyybird]

@Ofelie U nás to bylo nedávno: "řekni tráva" "-ne, jenom trnka! Trnka, trnka, trnka..." 😂 Pak naštěstí začal zkoušet i jiná slova.

[Dr. Petr Brož @Chmee2]

Je možné, že tohle vás překvapí. Ale tohle je fotografie pořízená v Antarktidě. V místě, kterému se přezdívá království ledu.

Jenže jak ukazuje nový výzkum, který dlouhodobě jednu její část zkoumá, Antarktida se doslova před očima mění. 🧵

foto: Dan Charman

[Petr Svoboda @SvobodaLab]

O mikroRNA.
Bylo nebylo. V dobach, kdy biologie jeste stala na hledani funkcnich genu skrz mutace, za oceanem studovali vedci mutace, ktere poskozovaly nacasovani deleni bunek behem vyvoje hadatka. Jedna mutace se jmenovala lin-4 a zpusobovala opakovani kaskady deleni bunek.

[MaruRybička @MaRyybird]

@Cohenova_A Mi zase nedávno došla pánská kšiltovka místo krémové midi sukně...

[Dr. Misanthrope @differentdoktor]

V šedi dní práce v nemocnici se člověk potkává s bolestí a umíráním. Někdy mu k blokaci utrpení druhých pomůže stres plynoucí z urgentní situace, protože empatie je na překážku strojové rychlosti rozhodování. Někdy je to únava. Dřív či později se z toho stane rutina a člověk je schopen se obrnit jistým cíleným nezájmem k utrpení druhých, protože by ho to jinak, dřív nebo později, stáhlo tam, kde by sám potřeboval pomoci (jen tak mimochodem, to je ta část kterou většina pacientů vnímá jako nezájem a aroganci lékařů). Občas jsou ale momenty, které dokáží tuhle mentální obranu překročit a člověk zjistí, že musí chtě nechtě bojovat silou vůle s udržením obrazu lékaře a s přebytkem vláhy v očích.

Vidět lidi, kteří bojují s rakovinou, je denním chlebem medicíny. Pacienti se potýkají s důsledky nemoci, s důsledky léčby a předně velice často bojují boj, o kterém vědí, že je prohraný. Součástí léčby je podpora selhávajících funkcí těla, které si vzala nemoc, které sebrala léčba a hlavně kontinuální podpora ducha pacienta, spočívající ve dvou extrémně protichůdných myšlenkových směrech. První je - je třeba vnímat realitu, a tudíž je potřeba vědět, že vše co má začátek, má i konec. Druhý je, že I přes to, že známe výsledek, a akceptujeme, že co má začátek, musí mít i konec... Nepřestaneme bojovat a s hlavou nahoře půjdeme proti nepřízni osudu skrz velice nepříjemné a potenciálně smrtelné procedury.

Člověk se díky pravidelné konfrontaci s umíráním naučí akceptovat realitu práce, kterou dělá, a kolikrát se pak v očích ostatních chová necitelně. Jak shora řečeno, je to byproduct.

Na terminálních onemocněních je často opomenut jeden aspekt. A hlavně většinou jedna osoba. Pro nás lékaře je to ta persona sedící bokem, držící za ruku, doplňující věty, když selže dech. Pečující a milující přítomnost, která akceptovala budoucnost, zpravidla svého partnera, a obětovala celou svou existenci, píli, vůli a hlavně v konečném důsledku svůj život pro cokoliv, co bude potřeba umírající duši.

Hlavně za covidu jsem slyšel, jak my lékaři jsme hrdinové. Ne ne. Jsme jen dělníci medicíny a dokážeme integrovat znalosti a srdce v kritickych chvilich, ale hrdinové? Hrdina je člověk, který se umí obětovat pro ostatní.

Viděl jsem teď staršího gentlemana, který přinesl svou 55letou ženu ke mně. Měla pokročilý melanom a metastázy v mozku.
Původně byla profesorka a pravidelně přednášela a tak daleko, jak jako dělník medicíny můžu kdy poznat, byla dobrá (znali ji kolegové a říkali, že její přednášky byly obohacující). Její muž seděl v koutě, očividně iz dlouho nespící dle kruhů pod očima, očividně špatně se živící dle volné kůže všude, a jeho jedinou starostí byla správná anamnéza, připomínání bolestí, kde, proč a které léky už nefungují, kolik jeho žena pije za den a proč už nejí. Která léčba jí nepomohla atd. Věděl vše. Když jsem obešel postel, abych ho lépe slyšel, bylo klinicky vidět, že mu selhává srdce a že to je důvod, proč mluví tak tiše.
Řečeno prostě. Ten muž nemohl pořádně dýchat a stejně veškeré jeho myšlenky a snaha patřily jeho umírající lásce.
Až v tu chvíli člověk v pozici dělníka medicíny zaznamená problém a přesně v tu chvíli člověku dojde, co ten gentleman dělá. Obětoval vlastní zdraví, protože jeho žena trpěla a pro něj nebylo nic důležitějšího.

Jak řečeno shora. Občas i nás doktory něco přemůze. Zpravidla je to lidskost. Umírání totiž známe. Pro kolegy pls - koukejme víc na ty kteří nesou spolu s našimi pacienty umírání. Oni jsou realni hrdinive. A pro všechny ostatní... Nikdy nejste sami.

Buona sera

[The Prince and Princess of Wales @KensingtonRoyal]

A message from Catherine, The Princess of Wales

As the summer comes to an end, I cannot tell you what a relief it is to have finally completed my chemotherapy treatment.

The last nine months have been incredibly tough for us as a family. Life as you know it can change in an instant and we have had to find a way to navigate the stormy waters and road unknown.

The cancer journey is complex, scary and unpredictable for everyone, especially those closest to you.

With humility, it also brings you face to face with your own vulnerabilities in a way you have never considered before, and with that, a new perspective on everything.

This time has above all reminded William and me to reflect and be grateful for the simple yet important things in life, which so many of us often take for granted. Of simply loving and being loved.

Doing what I can to stay cancer free is now my focus. Although I have finished chemotherapy, my path to healing and full recovery is long and I must continue to take each day as it comes.

I am however looking forward to being back at work and undertaking a few more public engagements in the coming months when I can.

Despite all that has gone before I enter this new phase of recovery with a renewed sense of hope and appreciation of life.

William and I are so grateful for the support we have received and have drawn great strength from all those who are helping us at this time. Everyone’s kindness, empathy and compassion has been truly humbling.

To all those who are continuing their own cancer journey – I remain with you, side by side, hand in hand. Out of darkness, can come light, so let that light shine bright.

🎬 by Will Warr