Bylo to tady pěkné a bylo toho dost. Od nového roku už tady nebudu psát ani chodit. Někteří mi budete chybět, ale nálada této sítě v dnešní podobě už moc ne. Pokud mě z nějakého důvodu chcete dál sledovat, tak vás zvu na ty další sítě; tomu co bylo tady je asi nejblíž bsky.
Seriously, @elonmusk, what exactly did X do after a user reported these (now deleted) posts published by the Magdeburg attacker? Which authorities were informed and when?
Jak mají media pracovat s krajní pravicí, a de facto s každým politickým extrémem? Netřeba vymýšlet kolo, expert Cas Mudde to popisuje dobře. Nejen dávat prostor, ale kriticky zpracovávat, neakceptovat jejich rámování témat, nedělat z toho show. https://t.co/NzoasTuIvZ
Nedělám si iluze, že tohle prosákne do zdejší echo chamber vystlaný bílomodrejma vlaječkama, ale svědectví izraelskejch vojáků je čtení, který snad v někom vykřeše zbytky příčetnosti. Nahazuju pár úryvků z článku, kterej odkážu na konci vlákna. [1/6] 🧵
@KohyCZ@Kvasnicka_CT@robertzaruba To nebyl jeho syn, syn Josef zemřel jako dítě, druhý syn Tomáš stále žije. Je to jen shoda jmen (Josef Sousedík měl taky bratra Jaroslava), ale příbuzní nebyli.
Připomínám, že do zítřka je možné koupit výhodné časové jízdenky na Interrail s tradiční předvánoční slevou 25%. Aktivovat jeho platnost můžete kdykoli v průběhu jednoho roku.
https://t.co/0czexOSIGi
Před 80 lety byl gestapem zabit Josef Sousedík, jedna z nejvýznamnějších postav vsetínské historie. Vynálezce, podnikatel, starosta a bojovník proti nacismu je pro mě inspirativní postavou nejen proto, že jsem měl tu čest se blíže seznámit s částí jeho rodiny a poznat tak tuto část historie našeho města i z jiné stránky.
Zatímco jeho podpora odbojové činnosti za války nebo přínosy na poli elektrotechniky (vyrobil první elektromobil v Československu, pohon pro Slovenskou strelu atd.) jsou zmapované dobře a jsou nezpochybnitelné, docela zajímavý je bližší pohled na jeho politickou kariéru.
Starostoval pod značkou nepolitické Občanské strany, která vydávala své vlastní noviny, čímž de facto zkopíroval přístup Tomáše Bati, který to stejné úspěšně prováděl za kopcem. Jejich politika nebyla takzvaně ideologická a stranická, ale zaměřená na rozvoj města. To známe i z dneška, ale tradice nepolitické politiky je hodně dlouhá.
Přestože je Sousedík oslavován jako ten, který na Vsetín přivedl zbrojní průmysl, čímž vytvořil pracovní místa, a za doby jeho starostování došlo město rozkvětu (gymnázium, mosty, škola...), už méně se ví, že za dobu jeho funkčního období město trápily skandály ne nepodobné těm, které zažíváme dnes, například ve spojitosti se špatným hospodařením městské elektrárny, pily nebo nemocnice. Sousedík se je obvykle snažil řešit, ale příliš se mu podle dostupných pramenů nevedlo. Navíc, od dubna 1930 do listopadu 1931 byl Vsetín bez starosty i obecního zastupitelstva, pod správou vládního komisaře.
Vaz Sousedíkově politické kariéře pak zlomila hospodářská krize. Zejména díky ní zkrachovala Thonetova továrna na nábytek a i Sousedík musel propustit cca polovinu zaměstnanců. Před volbami v květnu 1938 se Sousedík snažil dohodnout s ostatními stranami jednotnou kandidátku, s odvoláním na složitou mezinárodní situaci Československa (do Mnichovské dohody zbývaly čtyři měsíce), ale neuspěl.
Nezaměstnanost a sociální situace vynesla do popředí socialisty a komunisty, kteří vyhráli obecní volby v roce 1938. To muselo být pro Sousedíka hořkým soustem. Potom se z politiky stáhl a přestal vydávat i Občanské noviny.
Je dobře, že se na tohoto člověka vzpomíná, protože toho pro město i pro tuhle zemi vykonal opravdu hodně. Stejně jako u jiných význačných osobností historie bychom si ale v rámci toho vzpomínání měli připomínat, že nikdo není stoprocentně ideální a že si dnes můžeme něco odnést nejen z toho, co se Sousedíkovi povedlo, ale také z toho, co se mu nepovedlo. Bohužel, některá díla, která o něm v poslední době vznikla (což je dobře) tyhle části pomíjejí a je tam vidět úplná nekritičnost. Což obvykle budování odkazu nepomáhá.
Josefu Sousedíkovi bylo v roce 1944, kdy zemřel po výstřelu gestapáka, pouze 49 let. Je obrovskou otevřenou otázkou, co by se stalo, pokud by válku přežil, a jak by na něj dopadly dějiny které následovaly. Sousedík obdržel v roce 2016 medaili Za hrdinství. Asi bychom byli radši, pokud by ji obdržet nemusel, a měl možnost svůj život, včetně všech chyb, dožít naplno.
Pochybnosti okolo projektu Sázíme Česko se objevovaly už od začátku, a jak ukazuje článek v Reportéru, mnoho z nich se potvrdilo. Byznysový plán lidí, kteří si na ochranu přírody jen hráli a viděli v tom jen ty peníze - které tahali z důvěřivých lidí. Pro mnoho ekologických organizací je v době tenčících se zdrojů fundraising od běžných lidí stále důležitější, a je opravdu nemilé pro celý sektor, když takto někdo důvěru dárců podkopává.
https://t.co/xpAQB6vsJ1
Poprvé v historii ČR máme k dispozici data o tom, co děti doopravdy umí, když přichází do první třídy. Učitelé z více než 1100 ZŠ provedli v aplikaci Včelka diagnostiku raných matematických dovedností s 25 000 žáky, tedy přibližně 1/4 všech nastupujících prvňáčků.
👇 Výsledky
Konec roku je časem knižních anket a zde tři nejlepší knihy, které jsem v tomto roce četl. Všechny tři mají něco společného a přitom je každá úplně jiná. Tak pokud hledáte tipy co číst, nebo co darovat, zde prosím moje tipy:
Petr Šesták: Vyhoření
Románový pamflet o člověku ve světě aut. Intenzivní, krátké, úderné a v mnohém osvobozující. Skrze pohled kurýra, který na kole rozváží jídlo, se dozvídáme nejen o tom, jak nerovně jsou v našich městech nastaveny podmínky pro auta a všechny ostatní, ale i o dalších společenských nerovnostech. Kniha používá skvělý a k tématu velmi příhodný jazyk, který odsýpá jako svižná jízda na kole a není divu, že se dočkala i rychlého uvedení na divadelní prkna v podobě hry „Jednou nám za to děcka poděkujou“ v divadle Husa na provázku. Vyústění knihy je překvapivé, a když jsem byl v létě na besedě s autorem, trochu jsem nabyl dojmu, že se ho až trochu lekl. Velmi doporučuju si tímto úlekem projít taky.
Kim Stanley Robinson: Ministerstvo pro budoucnost
Nadace Arthura C. Clarka uděluje cenu za „imaginaci ve službách společnosti“ a autor této knihy je - velmi právem - mezi jejími nositeli. Ministerstvo pro budoucnost je klimatická fikce z blízké budoucnosti (kniha vyšla v originále v roce 2020 a příběh začíná v roce 2025) a spojuje dvě zdánlivě nespojitelné roviny: napínavý akční příběh, který má na mnoha místech parametry bondovky, a promýšlení nejrůznějších společenských a technologických inovací, které pomáhají řešit změny klimatu. Málokterá kniha, která se právě klimatického tématu nějak týká, mě dokáže oslovit něčím novým, čerstvým a zároveň nadějeplným. A ministerstvu pro budoucnost se to velmi povedlo. Není to přitom utopie, je antidystopický a jak uvádí Wikipedie, „realistický až do morku kostí“.
Luděk Čertík: Spolu, nezkrotní - eseje z živého světa.
Luděk Čertík ve své knize esejů nabízí výjimečný pohled na vztah člověka s přírodou skrz putování, naslouchání a vlastní zkušenost. Kniha, nehledící na hranice žánrů, patří k nejpozoruhodnějším v dnešní české literatuře. Přečtete si o erotické podstatě putování přírodou, o síle naslouchání krajině nebo třeba se dozvíte, jak spolu souvisí živá příroda a poezie. To vše nádherným, poetickým jazykem, který člověka ihned přenese na místo, které autor zamýšlí představit. Kniha mě natolik oslovila, že chci aby si ji přečetl každý, kdo má aspoň trochu vztah k přírodě, a pro Deník Referendum jsem napsal její recenzi. Odkaz, i s ukázkami, najdete níže.
Konec roku je časem knižních anket a zde tři nejlepší knihy, které jsem v tomto roce četl. Všechny tři mají něco společného a přitom je každá úplně jiná. Tak pokud hledáte tipy co číst, nebo co darovat, zde prosím moje tipy:
Petr Šesták: Vyhoření
Románový pamflet o člověku ve světě aut. Intenzivní, krátké, úderné a v mnohém osvobozující. Skrze pohled kurýra, který na kole rozváží jídlo, se dozvídáme nejen o tom, jak nerovně jsou v našich městech nastaveny podmínky pro auta a všechny ostatní, ale i o dalších společenských nerovnostech. Kniha používá skvělý a k tématu velmi příhodný jazyk, který odsýpá jako svižná jízda na kole a není divu, že se dočkala i rychlého uvedení na divadelní prkna v podobě hry „Jednou nám za to děcka poděkujou“ v divadle Husa na provázku. Vyústění knihy je překvapivé, a když jsem byl v létě na besedě s autorem, trochu jsem nabyl dojmu, že se ho až trochu lekl. Velmi doporučuju si tímto úlekem projít taky.
Kim Stanley Robinson: Ministerstvo pro budoucnost
Nadace Arthura C. Clarka uděluje cenu za „imaginaci ve službách společnosti“ a autor této knihy je - velmi právem - mezi jejími nositeli. Ministerstvo pro budoucnost je klimatická fikce z blízké budoucnosti (kniha vyšla v originále v roce 2020 a příběh začíná v roce 2025) a spojuje dvě zdánlivě nespojitelné roviny: napínavý akční příběh, který má na mnoha místech parametry bondovky, a promýšlení nejrůznějších společenských a technologických inovací, které pomáhají řešit změny klimatu. Málokterá kniha, která se právě klimatického tématu nějak týká, mě dokáže oslovit něčím novým, čerstvým a zároveň nadějeplným. A ministerstvu pro budoucnost se to velmi povedlo. Není to přitom utopie, je antidystopický a jak uvádí Wikipedie, „realistický až do morku kostí“.
Luděk Čertík: Spolu, nezkrotní - eseje z živého světa.
Luděk Čertík ve své knize esejů nabízí výjimečný pohled na vztah člověka s přírodou skrz putování, naslouchání a vlastní zkušenost. Kniha, nehledící na hranice žánrů, patří k nejpozoruhodnějším v dnešní české literatuře. Přečtete si o erotické podstatě putování přírodou, o síle naslouchání krajině nebo třeba se dozvíte, jak spolu souvisí živá příroda a poezie. To vše nádherným, poetickým jazykem, který člověka ihned přenese na místo, které autor zamýšlí představit. Kniha mě natolik oslovila, že chci aby si ji přečetl každý, kdo má aspoň trochu vztah k přírodě, a pro Deník Referendum jsem napsal její recenzi. Odkaz, i s ukázkami, najdete níže.