Real MacGrey

Just an ordinary man, fella and a combat engineer. #WeAreNAFO

[Real MacGrey @RealMacGrey]

@MercuryBarbora Heilujici Gipsy...

[Real MacGrey @RealMacGrey]

@Angi_Leaf @ondras_cerny 😁

[Petr J 💙💛🇺🇦🇪🇺🇫🇷🇩🇰🇬🇱🇨🇦#NAFO @JenikPe]

Tady už nám naštvaný křik nepomůže. Bolševicko-StBácká kontrarevoluce otevřeně útočí na naší svobodu. IVK + ANOfert + všechny jejích odnože+ Moskva.
Vláda navrhne Ústavnímu soudu, aby zamítl prezidentovu kompetenční žalobu
https://t.co/w9CINNti63

[Real MacGrey @RealMacGrey]

@Posledniskaut Japonce v Číně vůbec nemusí. To zase bude blamáž.

[Real MacGrey @RealMacGrey]

@Paula44212447 @AndrejBabis A já myslel, že dokázal totálně vylovit Bečvu...

[Nikanor Volkonsky @NikanorTerentov]

Young Russians Shout “Glory to Hitler” and “Glory to Putin”

Watch and download the full video on Telegram:
https://t.co/3Vfc1Z7uCV

[Real MacGrey @RealMacGrey]

@JanKotek75 @MocnyPetr62670 Kdo způsobil svou zbabělostí světovou válku, která stála přes tři procenta našich životů? Kdo daroval diktátorovi území naší Země, (dvakrát) kdo udělal z naší samostatné země kolonii?

[Real MacGrey @RealMacGrey]

@MAFIA2427 Ano, je to tak.

[Roman Kolář 🇨🇿 @Ro_Kolar2]

Chtěl jsem o něm napsat, stručně na pár vět, ale tento text Tomáše Dvořáka je 1000x lepší. Důležité je za mě toto: AfD jsou nebezpeční neonacisté (kteří se do pár let uchopí moci v Německu), jsou silně proruští, jejich partnerská strana u nás je proruská SPD, neshodnou se akorát na Benešových dekretech, ale jinak mají svou hlavní lásku - Rusko.
TEXT PANA DVOŘÁKA: Víte, kdo je ten pán na fotkách? Ne? Tak se před dalším čtením radši posaďte, protože z tohohle příběhu se vám spolehlivě zatočí hlava. Nebo spíš z toho, jak je tohle vůbec ještě možný.
Ten pán, který se dole na fotce před Kremlem stylizuje jako Adolf z Wishe, si říká "Noah Krieger" (Noah Válečník) - a donedávna byl označován za "vycházející hvězdu" německé strany AfD. Straně léta sloužil jako úspěšný influencer s více než 430 000 sledujícími a měl ambice jí zastupovat v nejvyšší politice. A schválně píšu "říká si" Noah Kriger. Protože to není jeho skutečné jméno.
Jeho pravé jméno je Murad Dadajev. A tušíte podle jména správně, že Murad je původem Čečenec. Murad se tím nikdy moc netajil. Dokonce se často chlubil tím, že má blízké vztahy s čečenským diktátorem Kadyrovem a ve své vile pořádal schůzky členů místní buňky AfD s čečenskou mafií. Murad má taky bratra Sulejmana. Ten byl v roce 2011 v Rakousku odsouzen k 19 letům odnětí svobody za nájemnou vraždu Kadyrovova kritika Umara Israilova. Opravdu, rodina k pohledání.
Teď si možná říkáte, proč by Čečenec, jehož rodina má problém s kritiky Kadyrova, vstoupil právě do AfD. Vždyť Čečenci jsou přeci z 95 % muslimové a AfD se prezentuje jako strana proti Islámu?
Musíte ale pro jednou pochopit, že strany jako AfD (nebo naše SPD, PRO...) jsou v první řadě pátá kolona Ruska a jeho verze fašismu a teprve na druhém místě jsou proti čemukoliv, co jim pomůže získat politický kapitál. Islám je jenom zástupný terč. I Dadajev to ví. Nebuďte hloupější než Dadajev.
Každopádně to nejdůležitější není, že Dadajev je Čečenec. Je to v první řadě nácek. A ne jen kvůli tomu solo maškarnímu bálu v Moskvě. Dadajev v minulosti opakovaně prohlašoval, že "Německo je potřeba očistit od všech nehodných lidí", často sdílel nejrůznější narážky na nacistickou symboliku včetně hymny "Deutschland über alles" a celou tuhle krasojízdu zakončil tím, že na jaře odcestoval do Ruska, kde se naplno projevil.
V březnu se na sítích pochlubil, že se v Čečensku setkal s Kadyrovem a také náměstkem čečenského premiéra, Achmedem Dudajevem, kterému přivezl z Německa jako dárek ...nacistickou dýku se svastikou (Fílo, nechybí ti něco?). Poté navštívil Zamida Čalajeva, velitele kadyrovců, o kterém se traduje, že stojí za sérií vražd kritiků režimu, a nejspíš právě po tomhle setkání si zvolil svou další kariéru: vstup do ruské armády.
Dadajev v červenci oznámil, že zakládá uvnitř ruské armády prapor "Krieger", který budou tvořit rodilí Němci. Oznámení doplnil heslem, které si ve třicátých letech oblíbila nacistická armáda: "Bůh s námi", a aby nebylo pochyb o jeho záměru, v dalším postu použil rovnou heslo nacistické SS "Meine Ehre heißt Treue".
Tenhle příběh má fakt úplně všechno. Dal by se shrnout jako vtip: Do baru přijde Rus, nacista a muslim a barman se ptá: "Co si dáš, Murade?". Je v tom veškeré i veškeré pokrytectví Ruska, které tvrdilo, že musí Ukrajinu "denacifikovat", přitom je doslova plné nácků. Je v tom i obvinění AfD, která v "Kriegerovi" viděla naději na vlastní posun, i přesto (nebo spíš právě proto), že je to občanstvím Rus a přesvědčením muslim a proputinovský neonacista.
A je to také dokonalé připomenutí toho, že i my máme "své Murady" a "své AfD".
Přímo tady v Česku.

[Josef F.S. Berchtold (Leopold IV.) @Steinitzland]

Je to tady:

[Real MacGrey @RealMacGrey]

@ondras_cerny A trvá cesta domů deset let, nebo to zase totálně skomprimovali na týden, jako u té Tróji s Pittem?

[Miroslav Kalousek🇨🇿🇺🇦🇮🇱 @kalousekm]

Omlouvám se za triviality, ale zjevně je třeba je opakovat:
1) Ceny bytů žene nahoru převis poptávky nad nabídkou. Levnější hypotéky podpoří poptávku, nikoliv nabídku. Podpoří tedy růst cen bytů. Ze státní intervence tak budou profitovat především prodávající. Kupující si jen za levnější hypotéku koupí dražší byt.
2) Jedním z významných inflačních rizik, kterým musí ČNB čelit, jsou obří deficity státního rozpočtu. Chce-li vláda účinně napomoci snižování úroků, ať likviduje deficity a pouští do ekonomiky méně veřejných peněz na dluh. Centrální bance tak umožní snížit úroky a pouštět tak do ekonomiky více soukromých peněz na investiční aktivity. https://t.co/MvPZylcjNH

[Diwous @diwous]

To se nebude líbit, ale věkový limit by měl platit nejen v politice.
Společnost před tím jen strká hlavu do písku z pošetilé hyperkorektnosti.
Stejně jako na začátku života není člověku dovoleno vše, neb rozum teprv získává, se to na konci života překlápí, kdy už ho zas ztrácí.😅

[Mac @Mac_Volonter]

Zážitky z mojí dovolené po Ukrajině sepsal
@BohumilKartous člověk, kterého jsem poznal na konci roku. Jeho pomoc Ukrajině je upřímná a když jsme se dohodly na cestě neměl jsem nejmenší tušení kolik textu z této cesty vznikne. Celý text je možné vidět už dnes zde: https://t.co/qTPTLhw37N

Je první březnový týden 2026. Jedeme s českým dobrovolníkem Macem předat auta jednotkám nasazeným na frontě. Akci koordinujeme s  @DarPutinovi , který vypravil ve stejný týden půl kilometru dlouhý vlak s více než 70 auty, zejména terénními pick-up a sanitkami pro ukrajinské obránce. Auta jsou na frontě doslova spotřební materiál, zejména v situaci, kdy rozhodující vliv na bojišti převzaly drony. Celkem 77 aut, které se v součtu setkaly na nákladním vlakovém terminálu v Salomonově, na ukrajinsko - slovenských hranicích, je významná pomoc desítkám nasazených jednotek.

Cesta začala už v Česku přípravou aut. Jde samozřejmě o ojetiny, ale ojetiny musí být ve stavu schopném náročného užívání. Nedává smysl vozit do Ukrajiny auta, která selžou při cestách na pozice nebo při evakuaci. Je to otázka života a smrti a to bez jakékoliv nadsázky. Auto, které selže při útoku dronu, je jen plechový hrob. Snažíme se tedy dát auta jakž takž do pořádku ještě než vyrazíme směrem na východ. „Svého“ VW Amaroka, jedno z aut, na které nám poskytla finance Vysoká škola ekonomie a managementu, přebírám od Maca dva dny před odjezdem a jedu mu vyměnit zadní pneumatiky. Základní servis zajistil ještě předchozí majitel.

V den odjezdu jsme s Macem a dalšími řidiči domluveni na šestou ráno ve Vysokém Mýtu. Mac v sobě málokdy zapře vojáka, původně navrhoval vyrazit mezi čtvrtou a pátou, nakonec ale naštěstí o hodinu vyměkl, což kvituju s úlevou. Neumím chodit spát před půlnocí a jet ve tři z Prahy by znamenalo nespat zřejmě vůbec. Jako Luboš, posádka dalšího auta, který se vrtal v práci z home office zhruba do 2 do rána a pak zvesela vyrazil s přiděleným Nissanem Navara.

Jsme na benzince v Mýtu. Mac se k nám připojuje o patnáct minut později, spočítá ovečky, pozdraví se s Rayem a vyrážíme do Ostravy, kde se připojí další auto. Abych nezapomněl, Ray, český novinář a oceněný fotograf, jede se mnou. Stejně jako dvě předchozí cesty do Ukrajiny, stává se z toho tradice. Tentokrát navíc s přítelkyní Marií. Původně to tak vůbec nemělo být, ale večer před odjezdem mi Ray volal, jestli bychom je mohli vzít. Márii blízké kamarádky manžel, voják nasazený na frontě, je nezvěstný a s vysokou pravděpodobností mrtvý. Potřebují se nutně dostat co nejdříve do Kyjeva.

Cestou se dozvídám podrobnosti. Ten kluk byl teprve chvíli po výcviku a byl přidělen na těžkou pozici. Objekt, ve kterém se nacházel, dostal zásah. Informace od velitele jeho jednotky byla, že je nezvěstný. Vzhledem k situaci nebylo možné zjistit, jestli je zraněný, mrtvý, nebo jestli skončil v zajetí. Mária z auta neustále telefonuje různým kamarádům z armády, kteří se snaží zjistit, co se dá, a pak zase zpět kamarádce, aby si předaly informace, které se jim podařilo získat. Pokaždé pláče, když s ní mluví. Ta nejistota, kdy šance je malá, ale přitom stále zůstává, je strašná. Po několika hodinách zoufale frenetického telefonování nezůstane ani z té malé, nepatrné šance nic než jen obrovská, nesnesitelná bolest. Je mrtvý. Bylo mu 28 a vzali se před 3 měsíci. Zkurvený Putin a jeho banda svinských zločinců.

V Ostravě přibíráme Pavla a trochu obstarožní Subaru. Na pozice to auto vhodné není, ale je to ��tyřkolka a v zázemí může posloužit k lehčí a jednodušší logistice. Je to dárek rodiny Pavlova zaměstnavatele, @TomasPajonk která ho měla kdovíjak dlouho, byl to takový rodinný mazlík. Se Subárkem tak letí na východ ještě pozdrav v podobě rodinné fotky s dětmi a s ukrajinskou vlajkou.

Natankujeme, koupíme kafe a pokračujeme dál, ke slovenským hranicím. Obvykle se do Ukrajiny jezdí severní cestou, přes Polsko, kudy vede souvislá dálnice. Kvůli koordinaci s Dárkem pro Putina a jeho vlakem ale musíme do Salomonova, ještě kus cesty jižně od Užhorodu. Cesta ubíhá dobře, až na to, že nevím, kolik nafty má Amarok v nádrži. Během předchozích zastávek se pistole vypnula už po pár litrech, jako kdyby byla nádrž plná. Palivoměr ale ukazuje nejvíce půlku a pokud se jím máme řídit, jsme už skoro na rezervě. Bývalý majitel po chatu tvrdí, že palivoměr ukazoval dobře, že může být nádrž zavzdušněná. Mac volí variantu vis major a tak jedeme ještě kus dál. Okolo Prešova vede obousměrný tunel alpské délky, fakt bych nechtěl zakufrovat někde v něm. Představa, že tam zablokujeme dopravu, nepochybně přimějeme k akci slovenskou policii a ztratíme těžko odhadnutelný čas kvůli prázdné nádrži se mi nelíbí. Za tunelem volám Macovi, že dotankujeme na nejbližší možné benzince. Dobře děláme. Do nádrže se vejde skoro 90 litrů, akorát velmi pomalu. A připojuje se Martin, starší bodrý Ostravák @PavliskaMartin , který za svých pickupem táhne na podvalníku dodávku. Jsme kompletní.

Východní Slovensko se táhne jak česká vánoční pohádka, ale nakonec kolem páté odpoledne dojíždíme na malý hraniční přechod Ubľa. Jsou tam před námi 3 auta a situace tak vypadá slibně. Hranice do Ukrajiny vám totiž obvykle sežerou několik (několik mnoho) hodin a nikdy nevíte, co vás čeká. Zvlášť, když vezete auta a humanitární pomoc. O nejednoduchém styku s celní správou Polska a Slovenska by se daly naspat rozsáhlé memoáry lidí, z jejichž hodin strávených na hranicích by šlo složit pěkný kus života. Ten kus by byl buď nasraný, nebo rezignovaně bezmocný, každopádně by nestál za nic.

Zázrak se ani tentokrát nekoná. Čtyři ojetiny na českých převozních značkách, z toho jedno na vozíku, plus doprovodný vůz dvoumetrového týpka v maskáčích, naložený zdravotními batohy a další humanitární pomocí vzbudí na ospalém slovenském pohraničí nebývalý ruch. Vzniká něco jako neplánovaná celní konference, seskupuje se kolem nás vše, co má ruce, nohy a slovenskou pohraniční uniformu. Konference čeká na key note speakera, šéfovou denní směny. Ray s Marií mezi tím dobře odhadnou situaci a odcházejí koridorem pro pěší tranzit. Organizátory konference to poněkud znepokojí, nicméně nakonec usoudí, že neexistují právní prostředky, jak dvojici zadržet. Z neznámého důvodu by chtěli. Márie kamarád z Užhorodu jim zajistí odvoz. Soucitně nám mávají a utíkají, aby stihli vlak do Kyjeva, kam je žene smrt.

Šéfová celníků z Ubľy hodnotí situaci. Ať už se na to dívá z jakékoliv perspektivy, společně se svými přičinlivými kolegy dochází k jednoznačnému závěru, že nesplňujeme podmínky slovenského právního řádu pro opuštění území EU. Nemáme prý potřebné deklarace, jelikož ty, které máme a které stačily ještě před měsícem, už dnes nestačí. Martin se ukazuje nejen jako bodrý, ale také jako velmi prchlivý Ostravák a za rázovitého slovního doprovodu raději konferenci opouští. Dotčený celník, zjevně pravá ruka šéfové, kontruje tím, že musíme dodržovat slovenské zákony a že on se nenechá vyhodit z práce jen kvůli tomu, že jedeme pomáhat lidem ve válce. Koukám na strážce hranic EU a hledám v sobě nějakou empatii. Okolí Ubľy a představa profesních perspektiv v této oblasti mi v tom trochu pomáhá. To stopové množství ale spolehlivě mizí pod nahromaděným vztekem nad touto politováníhodnou reprezentací rozšířeného středoevropského postoje k Ukrajině.

Jedeme do Vyšného Nemeckého. Je to větší hraniční přechod, deklaraci nám tam prý urobí a s tou máme dorazit zpět. Je to ale 45 minut cesty, v Ubľe jsme se „zajebali“ na více než hodinu a v 19:00 nastoupí nová směna, kterou nějaké dohody s tou předchozí nebudou zajímat. Rozhodneme se nevracet se a zkusit štěstí na druhém přechodu. Ten je „zajebaný“ náklaďáky. Dobrá rada místních znalců celního provozu ve slovenských stejnokrojích zní jet ještě o dalších zhruba 40 kilometrů na jih do Černé nad Tisou a tam udělat deklaraci a rovnou přejet. Prchlivý Martin bodře poznamenává, že je na to zvědavý, bo nejsme kolejové vozidlo a pokud ví, v Černé nad Tisou je jen železniční přechod. Prý tam ale pouštějí i auta, tak jedeme zkusit štěstí.

Auta v Černé pod Tisou sice pouštějí, ale jen do 20:00, což nám dobré du��e ve Vyšném z nějakého neznámého důvodu neřekly. Empatie se slovenským pohraničním sborem je hluboko pod nulou, pravděpodobně už navždy. Paradoxem je, že jestli chceme přejet do Ukrajiny a potkat se zítra s Dárkem pro Putina v Solomonově, musíme zpět na druhé políčko téhle hry. Slepička, kohoutek a člověče nezlob mísící se v podivné fúzi.

Ve Vyšném omylem předběhneme několik litevských kamionů. Jeden rozezlený řidič nám jde vynadat, ale situace je kritická, takže se zachováme jako ignoranti a postupně se tváříme, že tomu vůbec nerozumíme. I tak to ale zabere ještě zhruba čtyři hodiny, než se prokoušeme přes vcelku hodného slovenského celníka, přes poměrně tupě zlomyslného slovenského policajta a pak - už nepoměrně rychleji - přes poněkud složitou pingpongovou ukrajinskou administrativu. Společně s Pavlem a Lubošem jsme konečně svobodně v zemi, která je ve válce. Čekáme na benzince na Martina, který ještě kvůli vozíku a dodávce běhá trestná kolečka jak na biatlonu. Kolem páté dorážíme posledních třicet kilometrů do hotelu, Mac ještě leží v papírech. Dáme panáka vodky a jdeme spát, protože v sedm prý budeme muset vypadnout.

Pokračování zítra. :-)

[DVTV @DVTVcz]

💬| „Radim Fiala je důležitý lobbista už mnoho let, už v ODS dokázal získávat peníze. Je velmi schopný politik, ale bohužel ten typ, pro kterého ideje nebo hodnota nehrají roli,” říká o místopředsedovi SPD komentátor Martin Fendrych v nové epizodě Stojedničky. Nový předseda dozorčí rady ČEZ uspěl nejen v politice, ale i v byznysu, právě ten mu teď ovšem přináší problémy a zájem médií i úřadů. O co jde? A nahradí Fiala v čele SPD Tomia Okamuru?
🎥| Celý díl Stojedničky sledujte ZDE 👉 https://t.co/UCYVMJs61t

[Mac @Mac_Volonter]

Páteční pivo na pomoc Ukrajině.

https://t.co/BT13uZxUkP

[Real MacGrey @RealMacGrey]

@Fbeyeee Ještě, aby mu tak praskla cévka po nárazu těla na chodník pod oknem!☺️😁

[Jiri Melda Melichar @JiriMelda]

Tohle bude velmi zajímavé sledovat. V Rumunsku se s tím totiž vůbec nepárala a vyčistila tamní dotační mafii. Poslala před soud plno lidí. Babišovi by se měla začít pořádně svírat prdel. A já ji neskutečně fandím.