Semtex95

Trochu blázen, trochu možná i romantik, jen se zvrhlou duší :D BDSM+ co se nebere moc vážně. Pracující jako Ferda mravenec ve své firmě 😅

[El Club del Arte 🎨📷📚🖼🕍🎼 @Arteymas_]

Ayrton Senna en el Gran Premio de Mónaco 1990…

A diferencia de las levas actuales detrás del volante, el McLaren MP4/5B de Senna tenía una caja manual de 6 velocidades en forma de H.

Para cambiar de marcha unas 3,600 veces por carrera, Senna debía soltar constantemente el volante con la mano derecha.

Controlaba un indomable motor V10 a más de 250 km/h por calles estrechas con una sola mano.

El auto no contaba con dirección asistida ni suspensión activa. Toda la tracción y corrección en los saltos de Montecarlo dependían puramente de su sensibilidad y fuerza muscular.

[Teenslave02 @teenslave02]

Just a very naught sunday ;) Retweet to see more

[Semtex95 @Semtex951]

@skala_vit Tk treba priste… byt s tachografem od 1.7 uvidíme co bude 😅

[Teenslave02 @teenslave02]

If this reach 500 retweet ill give away 1 year free fanlsy/onlyfans! 😈

[Semtex95 @Semtex951]

@SensualWitcher To zní rozumně 😊 hlavne at se citis lip

[Lascivní.cz @Lascivnicz]

Zakázali jsme si zrak, sluch i slova a bylo to návykové - 154. díl o deprivaci (smyslové i orgasmické, ...)
V tomhle díle Lascivního podcastu si s Aly dáváme trochu jiný dialog než obvykle. Aly je hlasově mimo provoz, takže místo jejího klasického smíchu zkoušíme intimnější režim, víc šeptání, víc přizvukování, skoro ASMR. A k tomu téma, které se k tomu vlastně perfektně hodí.

Deprivace!

Bavíme se o smyslové deprivaci, dechové, dotykové i orgasmické, o edgingu, ruined orgazmech i o tom, jak někdy nejvíc funguje právě absence.
Rozebíráme konkrétní nástroje, masky, rukavice, špunty do uší, nálepky na pusu i roubíky, včetně nafukovacího, kde se logicky otvírá i breatheplay a bezpečný rámec kolem něj.

A protože to máme rádi prakticky, propojíme to i s našimi recenzemi deprivačních masek a doplňků, kde se svět zavírá zipem, lycra dělá zázraky a černá kůže umí přepnout hlavu do ticha. Jestli vás baví, když vám někdo vezme zrak, sluch nebo možnost mluvit a vy najednou zjistíte, že tělo slyší úplně jinak, tenhle díl je přesně pro vás.

👉Aktuální díl je k dispozici na Spotify, Apple podcast a dalších platformách.

📷Na ⁠https://t.co/QhX5emqeBv je k poslechu jeho plná verze (54 minut) a k němu dalších +70 dílů a bonusů = děkujeme vám za podporu. Bez ní bychom nemohli tvořit.

😍https://t.co/SIiAt98BLi k poslechu

#lascivnicz #lascivnipodcast #lascivni #podcast #podcastosexu #sexualnipodcast #sexed #forendors #bdsm #deprivace

[Semtex95 @Semtex951]

@ShizukoTheSubii A jak? Dobry

[EconCz @econcz]

Stát jako ostrov:

1) Všichni pracují.
2) Většina odhlasuje vyšší dávky.
3) Menšina produktivních dostane vyšší daně.
4) Část z nich začne pracovat méně, investovat méně nebo odejde.
5) Produkce klesne.
6) Příjemců přibude.
7) Většina odhlasuje ještě vyšší dávky.
8) Daně znovu vzrostou.
9) Motivace produkovat znovu klesne.

A tak pořád dokola.

Nakonec jsou skoro všichni závislí na systému, který platí stále menší skupina lidí.
Značný kus vezme byrokracie a rozkradou přelozdělovači.

Pointa:

Vysoké výdaje → vyšší daně → méně práce/investic → pomalejší růst → ještě větší tlak na výdaje.

Všichni jsou chudší.
Ale "jinak to přeci nejde!".

[৻ꪆ @thelstsoul]

could be us princess

[The Captive Flag 🏳️‍ @NationPlayLove]

👩🏻‍🦰🔐

[Sudetský právník @sudetskypravnik]

[Průser jménem OSPOD, aneb když jsme si mysleli, že nemůže být hůře; a o řízení o děti vůbec]

Jsa vázán stavovskými předpisy a vědom si skutečnosti, že i na OSPODech občas dělají normální lidi, si úvodem dovolím požádat, nechť vnímáte tento příspěvek nejen jako projev osobních zkušeností, ale i s mírnou nadsázkou a hlavně jako literární dílo a osobní vjem nešťastného advokáta.

***

Na rodinném právu jsem v podstatě kdysi začínal. Měl jsem na to vskutku skvělý tréninkový materiál: Svoje jsem si užil jako partner matky s dětmi z předchozí manželství, jejichž biologický otec podle aktuální úrovně debility střídavě vyhrožoval jejich únosem ze školky s tím, že už je matka nikdy neuvidí, střídavě s tvrzeními o bránění matky ve styku a jejich nerealizací z random důvodů, po souhlasné prohlášení otcovství k pubertálním dětem své nové partnerky a návrhy na snižování výživného, protože má nově o x vyživovacích povinností výše.

Někteří si možná vzpomenou i na můj, dnes už muzeální článek (https://t.co/DFLkwdeR7P), kdy naše společná dcera skoro dva roky neměla jméno (nemožnost vydat např. doklad pro cestu do zahraničí included), protože obstruoval i vlastní rozvod a tím se - jako otec dle 1. domněnky otcovství, s matkou neshodl na jméně).

***

Úvodem musím poznamenat, že rodinné právo téměř bez výjimky nedělám (proto omluvte, když budu používat "staré" pojmy před poslední novelou, kterým navíc bude, pokud to někdo bude číst, rozumět).
Výjimkou je, když mě požádá fakt někdo blízký, a navíc se trefí do nějaké mé ambivalentní nálady, kdy si s notnou dávkou naivity řeknu, že tentokrát udělám výjimku a někomu snad pomůžu, a mě to nic neudělá - což je ten největší omyl. To se v posledním půl roce dvakrát stalo.

Rodinné právo není nijak těžká disciplína (pokud jde o právo). Ono to spíš ani o právu moc není. Právě.

***

[Řízení o péči o dítě]
Řízení o péči o dítě má několik specifik, kdy z pohledu advokáta je tím největším z nich, že s velmi vysokou pravděpodobně je minimálně jeden účastník debil.

Možná si říkáte, že to jde říct o každém řízení u soudu, ale vůbec to tak není. Přestože Ústavní soud kdysi judikoval, že "normální je se nesoudit", na souzení obecně nevnímám nic špatně - strany si dohodly (byť formou zákonů) arbitra, a ten prostě rozhodne, když se nemohou dohodnout. Je to taková obdoba situace, kdy se na pískovišti porvou dvě děcka o hračku, a matka jednoho z nich jako arbitr dá čočku druhýmu, že to je přece jejich hračka, tak co na ni hrabe.

Ve velké části řízení, které vedu v civilu, jsou lidi - kromě toho sporu - v zásadě ok, jen se prostě na něčem nedohodli, a jejich zájmy se liší. O to, kde vede hranice pozemku, o platnost nebo neplatnost smlouvy, o dluh a jeho výši, apod. Není v tom často vůbec nic osobního, byť nejlepší kámoši z nich už spíš nebudou.

Zpět k účastníku - debilovi. Pokud v řízení není, pak tam nejčastěji není ani advokát. Pokud jde o nesezdané partnery, pak na soud častovůbec nedojde, protože se prostě úplně normálně dohodnou a žádný soud vůbec nepotřebují. Tím ani advokáta. Pokud jde o manžele, tam je situace stejná, s tím rozdílem, že si návrh stáhnou z netu, na jednání řeknou, že jsou na všem dohodlí, a za půl hodiny si jdou každej po svým; a fakt nemají důvod vyhazovat prachy za nenežranýho advokáta.

Jak je tam advokát, je tam problém. A jak je tam problém, je tam i další element problému, a to je OSPOD.

Tady nutno říct vsuvku: záměrně nekonkretizuji ten "problém". Ten totiž vidí každý z rodičů úplně jinak, a ten, kdo líčí problém s tím druhým a na straně toho druhého často není tím problémem stižen, ale minimálně z části je sám jeho příčinou.
Důrazně proto varuji před zkratkami a vnímáními jako "otec dělá problémy, protože si chce brát mladýho jinak, než jak říká matka; nebo "matka dělá problémy, protože by chtěla větší výživné". O tom tento př��spěvek není a ani to nechci rozebírat, bylo by to na knihu.

***

[OSPOD]
O OSPODech toho zaznělo v poslední době hodně, v souvislosti s vráceným dítětem do rodiny, kde ho otec zabil. Jestli někdo ještě přilil olej do ohně, je to ředitel Krajského úřadu Středočeského kraje Louška v článku zde: https://t.co/KEdHEFfOmH (@jiri_kubik, díky).

Ten člověk je naprosto neuvěřitelný hlavně tím, že dotyčný popírá a otáčí prakticky vše, co mezi tím řekla hromada pracovníků OSPODu jako realitu. Takový to, jak i jinak totálně flegmatiční účetní mají chuť jít s bodcema na MPSV, když čtou, jak vlastně ty nové formuláře fungují v pohodě poté, co se s tím týdny serou a nejde jim nahrát podání.

***

Připomeňme, že OSPOD je zkratka Orgán sociálně-právní ochrany dětí. To sociálně-právní bych měl napsat tak dvacetkrát.

Práce ospodu spočívá v tom, že je to právě on, kdo má chránit zájmy dítěte. Sociální, i právní. Protože, rodiče jsou ve sporu, nemohou nestranně hájit zájem dítěte (ten je klidně odlišný, než obou rodičů, byť je to bizarní), a proto tam má být OSPOD. Má být. Tady se každý advokát usmívá, a vlastně i kdejaký rodič.

Před nějakými deseti lety, kdy jsem se rodině (jakože, rodinnému právu) věnoval víc, byla situace v zásadě jednoduchá (mírná, ale opravdu mírná nadsázka):

Pokud byl člověk za matku, paňmáma z OSPODu visela na každém slovu matky i jejího zástupce a tato ještě boostovala - matka pečuje o dítě nejlíp, otec se má "snažit aspoň finančně", otec neví, kolik co dneska stojí, jakékoli návrhy styku ze strany otce (i jakkoli racionální) je potřeba aspoň kosmeticky mitigovat a upravit směrem ke kratšímu styku "s ohledem na zájmy dítěte" - když nebyly argumenty, tak přece je potřeba čas na vrácení dítěte k matce odebrat výlučně z času otce.

Pokud byl člověk za otce, od začátku věděl, že má vedle sebe parchanta, co stejně nemůže udělat nikdy dost, a na co nemá tvrdé důkazy, v tom má pravdu jedině matka. A že ho čeká boj proti dvěma protivníkům, kdy úspěch je i to, že se vůbec podaří ukázat, že není jen chodící pokladnička.

Člověk prostě věděl, do čeho jde.

***

Mimochodem, pracovníci OSPODu nikdy nedokázali vnímat věci v nějakém big-view, ani neměli chuť se o ně zajímat. Třeba to, že míra financování potřeb dítěte rodičem (a je jedno kterým) prostě nespočívá jen v tom, kolik dává druhému rodiči peněz, ale i v nějakém materiálním zabezpečení - jediné měřitelné pro OSPOD je i vždy bylo to, kolik pro děcko vysoudí peněz.

V tom kontextu si vzpomínám na jeden bizarní případ (o kterém mám dovolené od klienta mluvit):

Matka i otec byli v zásadě v pohodě (výjimka z pravidla o debilech), jeden z nich ale měl advokáta od začátku, protože to nechtěl řešit, a druhý chtěl mít jistotu, že něco neudělá blbě. Peníze tam úplně nebyly problém (což samo o sobě řeší dost problémů), jen prostě měli roky fungující per huba dohodu, kdy matka poslala otci (třeba), kolik se má zaplatit za kroužek, a otec to zaplatil.
Vlastně hlavní důvod jejich formálního rozvodu byl, že měli oba déle jiného partnera a jeden z nich měl v plánu svatbu.

OSPOD se nicméně začal bránit dohodě rodičů na výší výživného (v zásadě dohodlého jen proto, aby se tam něco napsalo), protože vzhledem k poměrům otce je to asi málo, asi by se měly zkoumat více poměry matky, na které se vlastně zapomnělo, a kolik by to vlastně mělo být. A že by soud "určitě měl lépe vyjasnit ten styk o prázdninách", protože "takhle tak začne jeden z nich dělat problémy".

Takový wtf pohled jsem od soudkyně dlouho neviděl.

***

Dnes je však situace s OSPODy jiná. Zásadně horší.

První srážkou byla nějakou dobu zpět pracovnice OSPODu v Mělníku, která ještě před jednáním na chodbě seřvala rodiče, co spolu úplně nejsou na chodbě, ať se spolu laskavě nebaví na chodbě před jednáním, protože to pak brání jednáním o dohodě.
Jako co? Paní bakalářka v zatemnění své mysli totiž nabyla dojmu, jak dávala najevo celou dobu, že je to jen a pouze ona, kdo rozhoduje, a to ideálně o všem. V průběhu řízení střídavě dělala advokáta jedné strany, střídavě jí naprosto nesmyslnými procesními návrhy házela klacky pod nohy, a nakonec verbálně napadla jednoho účastníka v závěrečném návrhu, že má určitě dost peněz, když má na advokáta. Na zblití.

Mimochodem, opět ignorovala jakýsi big-view, tedy i skutečnost, že jí navrhovaná představa o rozhodnutí povede k přesně opačnému, než chtěnému výsledku (aneb když zapomenete, že v rodinách jsou další děti).

***

S ještě nebezpečnější situací jsem se setkal u jiného OSPODu a nutno říct, že jsem se s ní setkal opakovaně.

Je to situace, kdy OSPOD "uklidňuje" jednoho z rodičů svým vnímáním právní situace, a dokonce navrhuje, aby soud postupoval nějak, přestože to podle platného práva není (a ani nikdy nebylo) možné - typicky v procesních otázkách, tedy ne tam, kde by bylo cokoli "pocitové".

To je strašný průser, protože:
- rodič slyší z úst OSPODu to, co chce slyšet, a naopak to neslyší od svého advokáta - ten mu to neříká z prostého důvodu, že to je prostě blbost a nikdy to tak nebude
- rodič vnímá ve svých očích OSPOD jako autoritu a někoho, kdo tomu rozumí a podle koho soud bude postupovat (výsledek braní ospodu vážně vidíme u toho mrtvého děcka)
- to, jestli soud rozhoduje správně nebo špatně (i v procesních otázkách, o kterých obecně rodič neví vůbec nic) posuzuje rodič podle toho, co si předtím vymyslela nána z OSPODu

Je to extrémně nebezpečné.

Je to extrémně nebezpečné, protože důsledky toho známe v zásadě z politiky, kdy politik začne slibovat nereálné a nedosažitelné věci, a prostý lid ho volí, protože mu to věří, protože říká, to co chce slyšet (lid), ne to, jak to je. To odněkud známe, že?

S tím rozdílem, že tady na konci nejsou nenaplněné politické sliby, ale velký průser v opatrovnických řízeních.

***

Obdivuju kolegy advokáty, co toto právo dělají. Co dělají právo, kde vždycky můžou jen prohrát, protože fakticky prohrávají oba rodiče.

Je to zničující, člověk (advokát) naprosto přichází o osobní prostor (nebo já si ho udělat neumím, což je hlavně moje chyba, samozřejmě), protože:
- jde o pro každého o důležitější spor, než kdejaká kauza za miliony (čemuž zpravidla vůbec neodpovídá to, co v řízení dělá),
- jednak mu kontinuálně OSPOD (případně "zkušení kamarádi" a AI podle toho, co mu nalhali jako vstup, případně psycholog/psychiatr) říkájí spoustu zaručených informací, které musí neustále tlumočit svému advokátovi, protože mu určitě (!) to hlavní uniklo (!!!), a protože uvedení mají jednoznačně pravdu (k tomu viz výše),
- i u pravomocně skončené/rozhodnuté věci (aniž by šlo o zájem řešit novou úpravu, nebo k tomu prostě není důvod, nebo to v tu chvíli ani nejde) potřebuje prakticky "na furt" support a krátké porady, které nemají konce.

***

Co říct závěrem? Rodiče, vyserte se na to. Právo na styk máte oba, je to vaše děcko. Hledejte cestu, jak to nějak udělat. Jakkoli, na obou stranách. I blbě, ale jak to nějak udělat.

I když ta cesta je blbá (tím myslím cesta = řešení, ale i třeba cesta = předávání dítěte), kopněte si někde na hajzlu do zdi, řekněte si, jakej je ten druhej šulin, vybrečte se kamarádce, a vymýšlejte, jak to blbý řešení prezentovat dítěti jako ten nejlepší nápad a dobrodružství, i když si tisíckrát myslíte něco jinýho.

Ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, aby vaše děcko bylo v pohodě. Případně, jak říká dnešní dětský ombudsman a za mě nejlepší opatrovnický soudce 4ever, Martin Beneš: "Aby jednou nemusel/a přemýšlet, kterého rodiče pozve na svatbu".

Můžete mít tisíckrát pravdu - jako fakt mít. Ale vemte v potaz, že druhý si často myslí to samé. A často ji prostě v nějaké míře a svém vnímání máte oba.

Víte co je hlavní? JE ÚPLNĚ JEDNO, KDO Z VÁS, RODIČŮ, MÁ PRAVDU, PROTOŽE TU VAŠI PRAVDU ODSERE VAŠE DĚCKO. A tomu děcku a jeho duševní pohodě je v pěti, deseti letech, úplně jedno, jestli má pravdu mamka nebo taťka.

Jo, můžete být tisíckrát nasraní, že druhýmu jen ustupujete, couváte, on si mimochodem možná myslí to samý; protože priority máte nejspíš někde jinde - proto koneckonců asi řešíte tuto situaci a nežijete už spolu.

Jo, můžete stokrát omílat, jak "on/a má jen práva na styk a povinnosti mám jen já", pičovat na soudce, systém, a všechno - a klidně můžete mít pravdu.

Jestli myslíte, že to tím všechno změníte a dopřejete svému dítěti to nejlepší, můžu Vás osobně ujistit, že všechny tyhle tahanice s druhým rodičem, povedkou k pravému opaku. A to říkám jako někdo, kdo principiálních sporů kvůli své pravdě vedl a povede nespočet. O děti to fakt nedělejte.

#opatro #rodina #rozvod #spor #deti

[Semtex95 @Semtex951]

@eM_the_Domme @velkamapa To mi prosím napiš vic info 😁😁😁 vypadá to velmi zajimave 😇😈

[aka @akafaceUS]

They refuse to give up that ball

[Události Brno @UdalostiBrno]

V neděli odpoledne si lidé v Mariánském údolí všimli několika káčat, která uvízla ve žlabu. Jeden ze strážníků se musel po laně dostat přes mírný jez a postupovat proti proudu. Káčata postupně nabíral do sítě, na břehu rybníka je vypustil.