Píše Bob Kartous: Nebyl jsem vpuštěn na konferenci k bezpečí dětí a dospívajících v digitálním prostoru, kterou Andrej Babiš pořádá z pozice premiéra pro zástupce vzdělávacího systému. Na akci jsem se registroval jako prorektor vysoké školy a lektor, na desítkách škol v Česku jsem přednášel a přednáším o souvislostech života v digitálním prostředí. Na rozdíl od blekotajícího inženýra Babiše a jeho politických zaměstnanců mám v dané oblasti expertízu a relevanci, nicméně mé kritické postoje k současné vládě jsou zjevně dostatečným důvodem k tomu snažit se mě tímhle směšným způsobem “eliminovat”. Tyto normalizační manýry jen dokreslují ubohost současné vlády v jejím celku a realitu její “demokratičnosti”, která upřednostňuje tyranii tuposti a nedůstojnou podlézavost před expertizou a kritikou. Jak ubohé.
Místo nadávání Ústavnímu soudu by mu měl Okamura den za dnem děkovat a žehnat mu. Nebýt Ústavního soudu, který rozhodl, že jeho slepenec není koalice, by se nejen nestal předsedou Sněmovny, ale celá slavná parta SPD-Trikolora-PRO-Svobodní by vůbec nebyla v parlamentu.
Sledujte pečlivě vyjádření představitelů vládní koalice k poslednímu rozhodnutí Ústavního soudu!
Přímé útoky na jeho nezávislost (Okamura), výzvy k jeho zrušení (Turek), válečnická rétorika (Macinka), podprahové zpochybňování nepohodlného rozhodnutí (Babiš).
Každé další vyjádření ukazuje jejich pravou povahu. Nemají respekt k našemu ústavnímu systému, který je páteří demokratické, prosperující a svobodné České republiky. Chtějí pro sebe absolutní monopol na moc a na rozhodování o tom, co je a co není správné.
Proto jim vadí nezávislý prezident, nezávislý Ústavní soud i nezávislá média. A časem jim začne vadit i nezávisle uvažující občan.
Toto je jednoznačně nejhorší vláda od listopadu 1989. Jejím cílem je ukořistit pro sebe ekonomicky i mocensky celý stát.
Macinka je bezpečnostním rizikem pro Českou republiku.
Dnes se ministr zahraničí Petr Macinka veřejně zhroutil do otevřeného politického barbarství. Na tiskové konferenci označil předběžné rozhodnutí Ústavního soudu za „ústavní puč“ a prezidenta republiky Petra Pavla ironicky nazval „soudruhem prezidentem“.
Toto už není jen nevkus. Toto je přímé ohrožení ústavního pořádku a mezinárodní bezpečnosti země.
Když ústavní ministr zahraničí dehonestuje hlavu státu komunistickou nadávkou „soudruh“ a označuje Ústavní soud za pučisty, vysílá do světa jasný signál: Česká republika je země, kde vládnoucí garnitura nerespektuje pravidla hry, dělbu moci ani nezávislost justice. Taková rétorika z úst ministra zahraničí není jen vnitropolitickým skandálem — je to vážné bezpečnostní riziko.
Naše spojenci v NATO a EU sledují, jak stabilní a předvídatelná Česká republika je. Macinka svým chováním podkopává důvěryhodnost české zahraniční politiky v okamžiku, kdy se připravujeme na klíčový summit NATO v Ankaře. Člověk, který veřejně útočí na Ústavní soud a prezidenta, nemůže věrohodně reprezentovat zemi na mezinárodním poli. Takový ministr oslabuje naši pozici vůči spojencům i vůči potenciálním protivníkům.
Petr Macinka se dnes stal nejen politickou ostudou, ale především bezpečnostním a diplomatickým rizikem pro Českou republiku.
Premiér Babiš musí Petra Macinku okamžitě odvolat z funkce ministra zahraničí.
Není možné, aby člověk, který takto lehkomyslně ohrožuje ústavní stabilitu a mezinárodní postavení země, zůstával na jednom z nejdůležitějších bezpečnostních postů v zemi.
Macinka: Politický parazit, který se chová jako krysa a nejnebezpečnější státní udavač.
Ministr zahraničí a šéf Motoristů Petr Macinka @petr_macinka v reakci na kompetenční žalobu prezidenta Petra Pavla ukázal svou pravou tvář. Tento politický parazit české politiky se už chová jako krysa – přesně tak, jak to známe od Václava Klause a Andreje Babiše. Převzal si rysy komunistické nomenklatury a jeho papalášovský allure voní po nejhorším fizlovi a nejnebezpečnějším státním udavači, který kdy obsluhoval mocenské struktury.
Macinka bez mrknutí oka prohlásil, že se hlava státu rozhodla jít „konfrontační cestou“. Stejně jako premiér Babiš tvrdí, že politici by na sebe neměli podávat žaloby kvůli kompetencím. Zároveň s klidem zopakoval, že prezidenta považuje za „zástupce opozice“. To už není diplomacie. To je otevřené politické udavačství v přímém přenosu.
Pavel podal kompetenční žalobu až poté, co vláda oznámila, že ho na červencový summit NATO prostě nepošle. Macinka to komentoval slovy, že jde o „významný summit“ a vláda si na něm chce obhájit svoji pozici. Odmítl, že by se prezident vůbec snažil o dohodu, a vytáhl z rukávu „ostře formulovaný dopis z dubna“. Zapomněl dodat, že to byla právě vláda, kdo jednání odmítl a rozhodl se prezidenta před summitem veřejně ponížit.
Tento Macinka, který se chová jako nejnebezpečnější udavač, odmítl i letitou zvyklost, že prezident na takových akcích zemi zastupuje. Podle něj zvyklost „vytvořila vláda“ a tudíž si ji může kdykoli vzít zpět. To už není právní argument. To je klasický nomenklaturní trik: co jsme my vymysleli, to my taky zrušíme, když se nám to hodí.
Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (nestr. za ANO) přidal svou dávku stejného jedu. Žaloby prý nic nevyřeší, prezident má dost cest do zahraničí a vláda jen chce „prezentovat své argumenty sama“. Přeloženo do srozumitelné řeči: my rozhodujeme, kdo smí mluvit za Česko, a kdo se nám postaví, toho označíme za opozici a pošleme k soudu.
Macinka a jeho vládní parta se tak chovají přesně podle starého komunistického mustru. Nejdřív arogantně rozhodnou, pak obviní kritika z konfrontace a nakonec ho degradují na „vůdce opozice“. Prezident, který se snaží plnit svou ústavní roli, je najednou problém. Ne proto, že by porušoval pravidla, ale proto, že jim stojí v cestě.
Takovýto přístup není jen selhání jednoho ministra. Je to systémové chování politických krys, které si zvykly, že moc patří jim a nikomu jinému. Macinka už dávno nepůsobí jako ministr zahraničí suverénní země. Působí jako papaláš, který hlídá, aby se nikdo z Hradu neodvážil mluvit bez dovolení vládní nomenklatury.
A to je přesně ten důvod, proč kompetenční žaloba přišla. Ne proto, že by prezident chtěl hádat. Protože tito lidé už dávno přestali respektovat cokoli kromě vlastní moci. A Macinka je dnes jejich nejhlasitějším a nejodpornějším hlasem.
Mluvíte mi z duše. Tohle je prezident, který měl potenciál sjednotit spolecnost. Slušný, rozumný, pracovitý, válečný hrdina, pocházející z lidu. A oni z něj udělali terč, na kterém se štěpí společnost. Proc?? Protože se jim nehodí. Proto je moc slušný. Moc čestný. Moc rovný. Moc nezkorumpovaný. Nejde jim na ruku, proto se ho rozhodli zničit. Nechtějí sjednocenou společnost. Chtějí společnost poslušnou. Chtějí nepřítele. Vnitřního a vnějšího. Dělají přesně to, co všichni autoritáři. Jen nevím zda to připomíná víc 30.leta v Německu nebo 40. u nás…. každopádně praktiky jsou pořád stejné….Macinka to ví… je z nich nejnebezpečnější….
Kousek od nás je válka, ve které denně umírají civilisté, ale v ČR se hádá premiér s prezidentem. Myslím si, že premiér prezidenta nenávidí, protože s ním prohrál v prezidentských volbách. Na prezidenta útočí ale i ministr zahraničí, protože nejmenoval jeho nacistického kamaráda ministrem.
Je to signál pro naše spojence, že na nás se spolehnout nemůžou. Jsme známí tím, že neplníme sliby, ať už je to přijetí eura, nebo výše výdajů na obranu. Svět si všiml toho, že se český premiér vyhýbá spravedlnosti. Stejně tak šéf parlamentu, který dokonce zpochybňuje i české soudy. Vládne nám tu podivná parta bývalých estébáků, podvodníků, lhářů, prospěchářů, populistů a fašistů. Jedou podle marketingu, kterému se přezdívá továrna na lži. Nejde jim o nic jiného než o to, aby si ANO udrželo moc prostřednictvím lží, emocí a populismu.
Je mi líto útoků na pana prezidenta. Někteří mu nadávají do komunistů, ale ve volbách volí bývalého estébáka. Těch útoků je hodně, ale kde je obrana prezidenta? Marně vzpomínám například na to, kdy @CzechTV vykreslila prezidenta republiky jako válečného hrdinu. Viděli jste někdy na obrazovkách ČT jeho řády a tituly? Já zatím ne.
Kdybych byl například pekař, vylepil bych na své pekařství obraz pana prezidenta a komu by se to nelíbilo, neprodal bych mu ani rohlík.
Nechtěli jsme se stát druhým Slovenskem, ale stali jsme se Babišovem.