🇨🇿🇺🇦 Většinou vozíme pomoc my na Ukrajinu. Tentokrát jsme společně s Martinem pomohli přivézt z Ukrajiny do Česka 30 dětí z Poltavy. 🫶🏼
Děti vojáků, veteránů a rodin, kterým válka změnila život. Na deset dní jsme jim chtěli dopřát trochu klidu, výletů a zážitků, které by měly být pro každé dítě samozřejmostí.
🚍 Cesta do Ostravy trvala 34 hodin. Z toho přibližně 12 hodin strávily děti na hranicích. Ale nakonec všichni dorazili v pořádku!
A už první noc byla pro některé z nich něčím výjimečným. Žádné sirény, žádné výbuchy. Jen klidný spánek.
Tady máte první fotky z cesty a příjezdu do Ostravy. A to je teprve začátek. Čeká je spousta dalších zážitků, o které se s vámi postupně podělíme. 🇨🇿🤝🇺🇦
Díky všem, kdo nám pomohli tuhle cestu uskutečnit! 🫡
#MacVolonter #PomocUkrajine #Ukrajina
Because of all the Moscow news yesterday, you might've missed this one — but we’ve been working on it for a while, so please appreciate it:
we strapped missiles to drones.
We now have drones with missiles.
That’s right.
Missile drones. 🛩️🚀
Pew pew, mfs. 😈
Byla to úžasná žena na kterou nejde zapomenout. Děkuji tě za vše Yary.
Dnes je to třetí výročí úmrtí Jany (Jary) Rychlitské, bojové zdravotníčky 93. samostatné mechanizované brigády „Cholodnyj Jar“.
Bylo jí pouhých 29 let.
Na podzim roku 2022 se Jana připojila k řadám Ozbrojených sil Ukrajiny.
Zpočátku plánovala být leteckou průzkumnicí, ale po příjezdu na stabilizační bod 93. brigády „Cholodnyj Jar“ v Bachmutu se rozhodla zůstat s lidmi, kteří denně zachraňují desítky životů. Yara se tak stala bojovou zdravotníčkou.
Říkali jí „dívka s copánky“ a „anděl pro bojovníky“.
Yana udělala všechno pro vítězství, riskovala svůj život, aby pomohla zraněným.
Yana zemřela během evakuace zraněných - sanitka, ve které jela, se dostala pod palbu. 😢😢😢😢
This was Kinsky against Liverpool. A typical modern goalkeeper.
He’s match rusty and out of confidence. Let’s forgive him today.
In fact, I’ll start him in the next premier league game to reassure him.
LEGENDA PROKUROR
"Bál jsem se tak, že jsem si přál umřít, abych se už tak nebál". 🥵☠️
Říká ve své zpovědi chlap, který není jen legendou, on je vyloženě ANOMÁLIÍ.
Jestli něco člověku vadí na ukrajinské armádě, tak je to fakt, že funguje tak trochu "po balkánsku". Je to náturou, je to omezenými zdroji i podmínkami. Nic z toho ale neplatí při práci s rotou sniperů, kterou Saška vede.
Z podlahy u nich jíst sice nedoporučujeme, je to Donbas, ale je vždy navařeno, na akci se vyrazí na minutu přesně, trénuje se, cvičí se...
Kvalitu poznáte v detailech. Je to třeba jediný velitel který nám kdy kontroloval vybití zbraně po návratu z pozic.
Co ve videu nezazní jsou dvě věci.
To, čím Saška prošel. Prostě o tom moc nemluví. Bránil Vuhledar, bránil Avdiivku, bránili Serebrjanský les. Při obraně ústupových cest z Avdiivky přišel o velký kus sebe sama, když musel posílat své nejlepší lidi na pozice, kde se ze tří vrátili dva, jeden, nebo také nikdo. Na evakuace tehdy jezdil raději sám, aby nevystavil dalšího člověka riziku, aby nepřišel o dalšího.
Tomu se říká obětovat se pro své lidi.
Pak je tu druhá věc a ta se týká vás ⤵️⤵️