Už to není hra a stejně si na ni občas ještě hrajeme.
Schováváme pravdu do slov, která zní bezpečněji, než to, co se skutečně děje.
Na půl cesty mezi tím, co se dá vysvětlit a tím, co se prostě jen cítí.
Mezi „měli bychom to nechat být“ a tím, že se to stejně znovu vrací.
Některé věci se nedají zastavit logikou. Ani načasováním. Ani strachem.
Protože jakmile jednou víš, už to nejde nevědět.
A tak člověk chvíli stojí na půl cesty.
Ne proto, že by nevěděl kam, ale proto, že ví až moc dobře ...
Na půl cesty, https://t.co/iTor6OT5vC
Úspěšný start do nového týdne ♡ El
Na půl cesty našel svůj nový domov.
Obraz o chvílích, kdy člověk neví, jestli stojí ve světle, nebo v ohni. O to víc mě těší, že si našel někoho, komu jeho příběh stojí za to vyprávět dál.
Děkuji za další místo, kde bude žít kousek mého příběhu. 🎨
Některé návraty nejsou vidět na mapě 🌍
Nevedou po dálnicích ani po vyšlapaných cestách, ale z místa, kde se člověk ztratil, zpátky k sobě.
Červená brána stojí mezi tím, co bylo, a tím, co teprve přijde. Origami ptáci nad ní nejsou symbolem útěku, ale jsou připomínkou, že i z křehkého papíru mohou vyrůst křídla, která unesou celý příběh.
A hora v pozadí? Ta tam není proto, aby překážela. Je tam proto, aby připomínala, kolik síly stálo dojít až sem 🙏💙
🎨 Křídla návratu, https://t.co/iTor6OT5vC
Tenhle obraz vznikl během týdne, kdy jsem nezvládala skoro nic...
Neprodávala jsem, nemalovala jsem. Jen seděla v ateliéru a přemýšlela, jestli to celé ještě utáhnu.
A pak jsem udělala první tah špachtlí, protože jsem potřebovala na chvíli přestat přemýšlet a zase něco cítit...
Jsem vděčná, že můžu i ty nejtěžší chvíle proměnit v něco, co nakonec nepřináší jen tíhu. 🎨
Archivář neuskutečněných snů✨️
https://t.co/iTor6OT5vC
Za zrcadlem 🪞
Ne všechno, co člověk skrývá, je tma. Někdy jen nechce, aby někdo viděl, kolik toho v sobě drží.
Za zrcadlem je o místech, kam pouštíme jen sami sebe.
O verzích nás, které neumí mluvit nahlas, ale stejně se jednou obtisknou ven 🖤
https://t.co/eU0xiuZQAB
Největší mýtus o umělcích?
Že tvoří jen když nejsou v pohodě.
Jenže bolest sama o sobě netvoří, ta často jen vypne člověka.
Já maluju ve chvíli, kdy mám sílu ten smutek unést.
Kdy ho dokážu přetavit v něco, co nebude bolet jen mě.
Nechci totiž do světa barev přinášet víc zmaru, než je všude kolem nás. 🎨
Tenhle obraz mi připomíná město těsně po dešti.
Všude chaos, odlesky, světla… a uprostřed někdo, kdo si stejně dál hraje svoje 🎹
Akryl na plátně, 55 × 75 cm
Špachtle, vrstvy a trocha nočního neklidu na https://t.co/eU0xiuZQAB
El 💙
Říkalo se, že kdysi vyprodával koncertní sály, že měl jméno, kariéru, publikum i člověka, pro kterého skládal...
A pak během jediné zimy zmizel, jako kdyby ho město spolklo.
Možná jen zjistil, že některé skladby nejdou hrát pod reflektory.
A tak teď hraje tady.
Pro mokré zdi, pro lampy i ozvěny a pro všechny, kdo se někdy cítili neviditelní.
A hlavně… pro jednoho člověka, který už nikdy nepřijde. 🎹🌧️
Uprostřed mokré uličky sedí klavírista zády ke světu. Nehraje pro publikum, nečeká potlesk. Jen nechává tóny mizet mezi zdmi, světly lamp a odlesky deště.
Nocturno pro nikoho je noční skladba pro všechny, kdo někdy zůstali sami se sebou ...
https://t.co/eU0xiuZQAB
Krásných 143 let slaví v těchto dnech úchvatný #brooklynbridge
Moje srdeční záležitost 💙
Tisíc očí New Yorku a moje maličkost.
Úspěšný start do nového týdne.
El
Moje první dioptrické sluneční brýle… a najednou chápu, proč lidi za volantem nejezdí podle intuice, ale podle značek. 😎🚗
Absolutní gamechanger.
Vidím všechno.
I svoje životní rozhodnutí z roku 2017 🤷🏼♀️😅😅😅