“Not our task to build a Christendom”: the abdication dressed up as humility
“The same logic shows up in Leo’s reported comment to World Council of Churches leaders: “our task is not to build a Christendom.” It is the kind of line that plays well in ecumenical rooms, because it sounds modest, nonthreatening, civilized. It also happens to be a quiet renunciation of what popes spent centuries insisting upon: that Christ is not a private hobby for individual consciences, but King of nations, Lord of history, Judge of rulers, and that civil society itself is morally bound to acknowledge Him.
Christendom was not some medieval cosplay project. It was the normal shape of a Christian civilization. Nations that recognized Christ as God, recognized the Catholic religion as true, and then built their public life accordingly: laws that honored the moral law, institutions that assumed marriage was permanent, education that did not treat faith as an optional elective, a culture that understood sin as something to be resisted rather than celebrated. That was Western civilization’s spine. It was never perfect, it was never free of corruption, but it understood the basic hierarchy of goods. The state exists to serve the common good, and the common good is not reducible to GDP, comfort, or “rights” talk. The common good includes the conditions that help a people live virtuously and reach salvation. A Catholic ruler who pretends neutrality in matters of God is not being humble. He is derelict.
This is why the traditional papal teaching on the social kingship of Christ mattered. It was not an aesthetic preference. It was a doctrine about reality: Christ has authority over public life, and it is a grave error to pretend civil affairs sit in a sealed chamber where God’s claims do not enter. When Pius XI warned against the lie that Christ has no authority in civil matters, he was diagnosing the spiritual disease of modern politics, the deliberate banishment of Christ from law, from education, from public morality, from the very idea of what a nation is for. A “neutral” state is not neutral. It catechizes. It forms souls. It decides what is honored and what is shamed. It either leans toward truth or it incubates lies.
And that is precisely what happened when Catholic nations of the West accepted the Vatican II settlement, the new religion of the agnostic state that proudly refuses to choose the true God because it has enthroned “pluralism” as a principle. Once you teach governments that they must not privilege the Catholic faith, you are pulling the altar stone out from under the whole moral architecture of a society. The vacuum does not remain empty. Into that vacuum rushed the new liturgy of the modern regime: abortion as “healthcare,” divorce as “freedom,” contraception as “responsibility,” pornography as “expression,” sodomy as “identity,” and the entire catechism of the therapeutic state enforced by courts, corporations, schools, and media. Formerly Catholic nations did not drift into this by accident. They were taught, by the new conciliar vocabulary, to treat the public reign of Christ as embarrassing, outdated, coercive. They were trained to call surrender “dialogue” and retreat “mercy.”
So when Leo shrugs and says “not our task,” he is blessing the modern arrangement: the godless, politely agnostic state that claims it cannot judge between truth and falsehood, while it relentlessly judges the Church, the family, the moral law, and the remnants of Christian culture. He is applauding himself for staying “above politics” while politics becomes a totalizing religion and baptizes its dogmas with courts, HR departments, and prisons. It is the postconciliar operating system in one sentence: never build, always accompany; never convert, always “heal”; never command the nations to repent, always offer them moral sentiments and a photo op.
Read more: https://t.co/gIxfJf0gTO
INVOCHIAMO LA POTENTISSIMA INTERCESSIONE DI SAN MICHELE ARCANGELO
Sancte Michaël Archangele, defende nos in proelio; contra nequitiam et insidias diaboli esto praesidium. Imperet illi Deus, supplices deprecamur: tuque, Princeps militiae caelestis, Satanam aliosque spiritus malignos, qui ad perditionem animarum pervagantur in mundo, divina virtute in infernum detrude. Amen.
«DIOS LO HA QUERIDO ASÍ»
“Ninguna Gracia nos es otorgada sin la intervención de María, porque Dios lo ha querido así”
Papa León XIII Encíclica “Octobri Mense”
"The movement of apostasy that is being organized for the establishment of a Unified World Church will have no dogmas, no hierarchy, no discipline for the mind, no restraint for the passions, all under the pretext of freedom and human dignity."
- Pope St. Pius X.
Soudce musí být nejen nestranný a nezávislý, ale také důvěryhodný. Předseda sněmovní komise pro ústavu @vondraczech_cz si klade otázku, jak tyto zásady naplňuje předseda @usoud_official.
„Josef Baxa otevřeně prohlásil, že by funkci ústavního soudce za prezidentství Miloše Zemana nepřijal. Tím, že svůj vstup do funkce podmínil změnou hlavy státu, vytvořil dojem, že jeho legitimita není odvozena čistě od ústavy, ale od hodnotové shody s konkrétním politickým aktérem (konkrétně Petrem Pavlem, od kterého ji později přijal). V očích veřejnosti se tak soudce stává spíše spojencem určitého politického směru než nezávislým arbitrem.“
"Baxa také přiznal účast na demonstraci na Letné v roce 2019, pořádané spolkem Milion chvilek pro demokracii... Uvedl, že si demonstraci „moc užil“, a chválil organizátory. Ještě zásadnější ale je, že podepsal také výzvu „Chvilka pro rezignaci“. Čímž se z pozice vysokého představitele justice přímo zapojil do politického boje.“
"Judikatura ESLP přitom opakovaně hovoří o tom, že u soudce stačí existence legitimní obavy, že chová předsudky vůči určitým politickým subjektům nebo je s nimi názorově spjat... Od soudců očekává, že ... se vyvarují politických projevů, politicky zabarvených mediálních vystoupení a dalších účastí na shromážděních. U předsedy Ústavního soudu jsou tyto nároky samozřejmě ještě mnohem vyšší."
„Pokud se veřejně známé hodnotové postoje shodují se světonázorem prezidenta, který jej jmenoval, a současně s dřívější jednostrannou kritikou konkrétní politické strany, je namístě otázka: Bude Ústavní soud vnímán jako nestranný arbitr, nebo jako aktér jedné strany politického konfliktu?“
https://t.co/Q3ImXHnsH7
V čase, kdy prezident republiky zpochybňuje morální kvality a kompetenci kandidáta na ministra životního prostředí, zatímco se objevují další a nové informace o tom, jak se Josef Baxa angažoval a účastnil na demonstracích Milionu chvilek pro demokracii, jsem se rozhodl položit na stůl závažnou otázku týkající se nezávislosti a morálních kvalit někoho, na koho jsou kladeny daleko vyšší nároky, než na demokraticky zvolené reprezentanty politických stran v politických funkcích jako třeba ministr. „Je předseda Ústavního soudu Josef Baxa skutečně nezávislý?“
Ústavní soud má být poslední instancí ochrany ústavnosti a zároveň institucí, která stojí nad politickým zápasem. To platí dvojnásob pro jeho předsedu, jenž neurčuje pouze směr judikatury, ale je i veřejnou tváří soudu.
V případě JUDr. Josefa Baxy se však nabízí otázka, zda je jeho nezávislost zachována nejen formálně, ale i v rovině právní, morální a institucionální – tedy tam, kde se důvěra veřejnosti láme nejvíce.
1) Právní rovina: nestrannost a nezávislost
Nezávislost soudců je dána Listinou základních práv a svobod (čl. 36 odst. 1) a Ústavou (čl. 82) – tedy nejvyššími prameny práva.
Sám Ústavní soud v nálezu č. 349/2002 Sb. konstatoval: „Čl. 82 odst. 1 Ústavy stanoví, že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“
V konstantní judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) je nezávislost a nestrannost spojována s nutností důvěryhodnosti. Nepostačuje, aby soudce byl nestranný, ale musí se tak i jevit a vzbuzovat důvěru ve spravedlivý proces.
ESLP dlouhodobě rozlišuje:
– subjektivní nestrannost (vnitřní zaujatost soudce),
– objektivní nestrannost (zda okolnosti nevzbuzují oprávněné pochybnosti u „rozumného pozorovatele“).
Známé jsou výroky z rozsudků Piersack vs. Belgie nebo De Cubber vs. Belgie: „Spravedlnost nejenže musí být vykonávána, ale musí se také jevit, že je vykonávána.“
Personální podmiňování funkce: V rozhovoru pro Prostor X (27. 6. 2019) Josef Baxa otevřeně prohlásil, že by funkci ústavního soudce za prezidentství Miloše Zemana nepřijal. Tím, že svůj vstup do funkce podmínil změnou hlavy státu, vytvořil dojem, že jeho legitimita není odvozena čistě od Ústavy, ale od hodnotové shody s konkrétním politickým aktérem (konkrétně Petrem Pavlem, od kterého ji později přijal). V očích veřejnosti se tak soudce stává spíše spojencem určitého politického směru než nezávislým arbitrem.
Aktivní účast na protestech: Ve stejném rozhovoru Baxa přiznal účast na demonstraci na Letné v roce 2019, pořádané spolkem Milion chvilek pro demokracii, která požadovala demise premiéra Andreje Babiše. Uvedl, že si demonstraci „moc užil“ a chválil organizátory. Podepsal také výzvu „Chvilka pro rezignaci“, čímž se z pozice vysokého představitele justice přímo zapojil do politického boje.
Kritika exekutivy: Dne 28. 8. 2020 pro Seznam řekl, že z tehdejší vlády má pocit chaosu a bezradnosti a že autorita práva klesá.
Z hlediska judikatury ESLP není nutné prokazovat reálnou podjatost v konkrétním sporu (subjektivní rovina). Stačí existence legitimní obavy, že soudce chová předsudky vůči určitým politickým subjektům nebo je s nimi názorově spjat. I proto se dokonce od soudců obecných soudů očekává, že v rámci svého působení u soudcovského stavu se vyvarují politických projevů, politicky zabarvených mediálních vystoupení a dalších účastí na shromážděních.
Pokud jde navíc o „nejvyššího reprezentanta soudní moci“, tedy předsedu Ústavního soudu, je potřeba klást na tyto požadavky o to větší důraz. Je-li dnes veřejně známo, že předseda Josef Baxa v minulosti veřejně hanil politické hnutí, o jehož zákonech či stížnostech má dnes rozhodovat, je tím na základně výše zmíněno zjevně objektivní nestrannost instituce Ústavního soudu ohrožena.
2) Morální rovina
Morální standardy pro předsedu Ústavního soudu by měly být vyšší než pro běžného občana či řadového soudce.
Pokračování textu zde: https://t.co/6WjBInXRzP
@Exner_STAN Oni jsou nepoučitelní!! Kopáním do těch, co říkali co si většina myslí, jim přineslo prohru ve volbách a oni v tom pokračují! Jen tak dál, ať skončíte v totální řiti .
@pavelsafr Velmoci si porcují svět a sféry vlivu. Nějaké mezinárodní právo nikoho nezajímá. Jako vždy v dějinách rozhoduje síla armád. EU je se svými hodnotovými žvásty mimo hru.