.@AndrejBabis sliboval schodek „významně pod 400 miliard“. Takže 389 miliard je podle premiéra významně pod 400? 🤦🏻♂️😀
V době hospodářského růstu, bez covidu, bez války a bez krize vláda plánuje druhý nejvyšší schodek v historii ČR a ještě to vydává za odpovědné hospodaření. Realita je taková, že kdyby nebylo diskutabilních přínosů EET, tak je schodek rozpočtu přes 400 mld. Kč.
Dva navržené rozpočty @alenaschillerov znamenají v součtu sekyru 699 miliard. Navíc vláda navyšuje na příští rok celou řadu mandatorních výdajů, které se budou v budoucnu jen složitě snižovat.
Takže dluhová raketa letí dál a po nás potopa.
SCHVÁLILI JSME NOVÝ ÚZEMNÍ PLÁN!✅
Praha potřebuje jasná a předvídatelná pravidla pro svůj rozvoj. Proto jsem dnes hlasoval pro jeho schválení. Získáváme tím dokument, díky kterému nebude při plánování panovat chaos a budeme se moci dál věnovat věcem, které město skutečně trápí. Navíc přichází za pět minut dvanáct, protože stávající plán z roku 1999 brzy přestane platit a bez nového by se Praha v územním plánování vrátila do 60. let minulého století a došlo by k zablokování veškeré výstavby ve městě.🤯
Nový Územní plán naopak odemkne brownfieldy a umožní vznik až 350 tisíc bytů. To ale zdaleka není v��e. Vyrůst bude moct také přibližně 380 škol a 480 sportovišť a dalších rekreačních prostranství. Zároveň jsou do plánu zanesené i všechny klíčové dopravní stavby. Díky tomu se výrazně urychlí povolování tramvajových tratí, železnice, metra ale i Pražského okruhu.🛣️
K samotnému plánu mám dlouhodobě výhrady, které opakuji už od roku 2014, a proto budu dělat vše pro jeho další zlepšování. Veškeré nástroje k tomu máme, protože nový plán bude možné upravovat mnohem rychleji a flexibilněji než ten původní.
Dokázal bych si představit především ambicióznější přístup u některých výškových staveb, protože Praha má být pestré město.🩵
Jasně, není to dokument, se kterým by mohli být spokojení úplně všichni. Důležité je ale mít odvahu rozhodnout a nepřešlapovat už na místě. A tu jsme dnes na zastupitelstvu měli.💪🏻
Kandidatura na primátora je pro mě výzva. Přijal jsem ji, protože věřím, že naše město může fungovat lépe a v úplně jiném tempu!💪🏻
Jsem zvyklý věci posouvat a dotahovat – a tento přístup teď chci přenést na celé město.
Praha má obrovský potenciál a je čas ho naplno využít!💙
Od začátku říkám: Nesahejte na penzijní reformu❗️
Dva dny a dva správně alarmující články, vyfutrované daty a fakty.
Už samotné programové prohlášení Babišovy vlády je v tomhle na palici: „napravíme změny zavedené předchozí vládou”.
To se dá přeložit jako: pošleme udržitelnost systému do kytek a vše budeme sanovat ze státního rozpočtu. 🙄
Jsem si jistý, že aktuální systém valorizace fakt dostatečně chrání současné penzisty.
Změny, které přináší Aleš Juchelka budou fungovat na principu sněhové koule - za pět let náklady vzrostou o zhruba 10 miliard, za deset zhruba o 20 miliard. Prostě nádhera!!! 🤦🏻♂️
Místo toho, aby od první chvíle po nástupu na ministerstvo řešil to, jak nastavit druhý pilíř a motivovat lidi ke spoření, tak zase jen boří.
A kdo to celé zaplatí? 🙂🙃
Ti, kteří mají do důchodu daleko a dnes ani nevěří, že nějaký budou mít. Což je vlastně to největší peklo!
Když už chcete, pane ministře, navyšovat výdaje vaší kapitoly, tak je investujte do péče.
To zlepší kvalitu života současných seniorů, ale i dětí a všech lidí, kteří neměli tolik štěstí.
A hlavně to uvolní ruce a hlavu těch, kteří o ně pečují a zároveň celý tenhle systém svou prací a daněmi platí!
Ale chápu, za to si své jisté voliče nekoupíte. 🤷🏻♂️
Gaza. Jemen. Írán. A teď, jako na povel, morální majáky objevily i Libanon. Samozřejmě až ve chvíli, kdy se věc týká Izraele.
O Libanon se nezajímaly, když si proíránský Hizballáh vzal zemi jako rukojmí, okupoval část jejího území a znovu ji vtahoval do války.
Mlčely, když Írán měnil Libanon ve svůj satelitní stát a předsunutou základnu proti Izraeli.
Mlčely i tehdy, když Hizballáh vraždil Libanonce, kteří se mu postavili.
Neozývaly se ani v době, kdy libanonská vláda a armáda po dvě desetiletí odmítaly Hizballáh omezit, přestože to požadovaly rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1701 a 1559.
A nezajímalo je to ani tehdy, když se to libanonská armáda pokusila a Hizballáh jí bránil plnit její úkol a zajišťovat bezpečnost země.
Stejně tak mlčely, když z libanonského území mířily na izraelské civilisty tisíce projektilů. Když musely desetitisíce Izraelců na mnoho měsíců opustit své domovy.
Teprve teď mají někteří najednou plná ústa starosti o Libanon. Uvidíme, jestli jim to vydrží i ve chvíli, až se usadí prach a válka skončí.
Libanon přitom není součástí dohody o příměří mezi USA a Íránem. Proč by měl být? Je to samostatný stát, který se této války neúčastnil.
Evropští lídři mezitím vydávají tradičně bezzubá, pokrytecká a zbabělá prohlášení. Evropa dvacet let neudělala nic, aby Hizballáh zastavila. Mlčela k jeho vojenskému posilování, k jeho hrozbám i k jeho terorismu v regionu.
A dodnes nemá jediný životaschopný plán, jak zajistit Libanonu účinnou pomoc nebo jak zastavit íránskou zástupnou armádu.
Ostrých slov má ale vždy dost. Zvlášť vůči zemi, která teror skutečně zažívá a která proti hrozbě něco dělá a rozhodla se bránit.
Cuba is in crisis—and instead of blaming a failed communist system, the left wants to point a finger at the United States.
65 years of centralized control, repression, and economic oppression did this—nothing else.
The Cuban people deserve freedom and a future.
Izraelská zbrojovka Elbit v Pardubicích nikdy nepůsobila. Před dvěma roky oznámený záměr se nenaplnil. Skupina teroristů-idiotů podpálila na samozvané vlně morálního džihádu českou firmu. Zbrojovku, která zásobuje drony Ukrajince bránící se ruské agresi. V tom je úplně všechno.
Karl Marx gave humanity its most murderous idea: that human suffering stems not from scarcity and the human condition, but from private property itself. This bearded parasite—who never worked a day in his life and lived off Engels' textile fortune—convinced generations that voluntary exchange was exploitation while violent redistribution was justice.
The body count speaks for itself. Stalin's forced collectivization murdered 6 million Ukrainians through engineered famine. Mao's Great Leap Forward killed 45 million through sheer economic illiteracy. Pol Pot slaughtered a quarter of Cambodia's population. And every single time, the intellectuals proclaimed it "wasn't real socialism." The pattern is identical across continents and centuries: seize private property, centrally plan production, watch millions starve.
But the intellectual foundation was always rotten. Marx's labor theory of value—the notion that labor alone creates value—was already debunked by Austrian economists like Böhm-Bawerk before the ink was dry on Das Kapital. Value is subjective, determined by individual preferences in voluntary exchange. Marx simply couldn't grasp that the capitalist performs the crucial function of time preference—sacrificing present consumption for uncertain future returns.
Even "democratic socialism" in Western Europe required massive wealth transfers from productive individuals to bureaucratic parasites, creating permanent dependency classes and stagnating growth. Venezuela had the world's largest oil reserves and still managed to create toilet paper shortages. Cuba turned a Caribbean paradise into a floating prison where doctors flee on rafts.
Every socialist experiment ends the same way: empty shelves, secret police, and intellectuals explaining why the next attempt will be different.
Křivé obvinění z genocidy - démonizace oprávněné obrany
Autor: Tomáš Kraus
Válka Státu Izrael s teroristickou organizací Hamás, vyvolaná masakrem ze
7. října 2023, formálně skončila. Její politické, právní a morální důsledky však nikoli. Boje v Pásmu Gazy sice utichly, avšak narativ, který se během konfliktu zformoval, přežil. A v některých mezinárodních institucích dokonce zesílil.
Po brutálním útoku Hamásu, při němž bylo povražděno přibližně 1200 Izraelců a dalších zhruba 250 osob uneseno do Gazy, zahájil Izrael vojenskou operaci s cílem osvobodit rukojmí a zničit Hamás jako politickou i vojenskou sílu. Už během války - a stejně tak po jejím skončení - byl Izrael obviňován z porušování Úmluvy OSN o genocidě.
Po krátkém období mezinárodní solidarity se reakce světa rychle proměnila v morální paniku, která jen obtížně nachází paralely. Neoblíbenost izraelského premiéra v zahraničí a kontroverzní výroky některých členů jeho vlády, zejména ministrů Betzalela Smotricha a Itamara Ben-Gvira, se staly zástupnými symboly širšího odmítnutí izraelské vojenské operace. Část západních politiků i veřejnosti nadále vycházela z přesvědčení, že mír lze dosáhnout především vyjednáváním a kompromisem - stačí prý jen chtít.
Na počátku konfliktu se přitom zdálo, že veřejné mínění bude stát na straně Izraele. Postupně vycházela najevo zvěrstva Hamásu i skutečnost, že jeho vojenská infrastruktura byla systematicky budována pod nemocnicemi, školami a obytnými domy. Hamás od počátku vsadil na strategii zneužívání vlastního civilního obyvatelstva jako lidských štítů. Přes mimořádně složitou vojenskou situaci a prokazatelnou snahu Izraele minimalizovat civilní ztráty se však velmi brzy začala objevovat obvinění z genocidy.
V prosinci 2023 podala Jižní Afrika podnět k Mezinárodnímu soudnímu dvoru (ICJ), v němž žádala posouzení, zda situace v Gaze může spadat pod Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy. K návrhu se následně připojily státy jako Irák, Bolívie, Kuba či Írán. Tento krok byl (stále je) veřejně a mylně vykládán jako samotné obvinění Izraele z genocidy.
V březnu 2024 vystoupila s přímým obviněním zvláštní zpravodajka OSN Francesca Albanese. Je přitom nutné připomenout, že Albanese dlouhodobě považuje samotnou existenci Izraele za produkt „osadnického kolonialismu“. Její tvrzení následně podpořily státy jako Pákistán, Katar či Egypt. V prosinci 2024 obvinění zopakovala organizace Amnesty International a v září téhož roku byla zveřejněna zpráva Rady OSN pro lidská práva, která označila jednání Izraele za rozporné s Úmluvou a jmenovala jeho nejvyšší představitele jako viníky.
Pozoruhodné je, že tato obvinění nezmizela ani po skončení bojových operací. Naopak se stala trvalou součástí politického a institucionálního tlaku na Izrael.
Obvinění z genocidy však nejsou ničím novým. Izrael je z porušování mezinárodního humanitárního práva obviňován dlouhodobě a mnozí kritici považují samotnou existenci židovského státu za z povahy věci „genocidní projekt“.
Tyto narativy sahají až k válce za nezávislost v roce 1948, jejíž důsledky jsou v anti-izraelském diskurzu označovány jako „Nakba“. Izrael je rutinně popisován jako koloniální projekt, jehož existence má být výsledkem loupeže území, a objevují se pojmy jako „zpomalená genocida“, etnická čistka či systematické vytlačování původního obyvatelstva.
Pojem genocidy má přitom přesnou právní definici. Zavedl jej ve 40. letech 20. století právník Raphael Lemkin, židovský uprchlík před holokaustem. Lemkin chápal genocidu jako koordinovaný plán směřující ke zničení základů života národních skupin, včetně likvidace jejich politických a společenských institucí, kultury, jazyka či náboženství.
Úmluva OSN z roku 1948 pak genocidu definuje jako činy spáchané s úmyslem zničit zcela nebo částečně národní, etnickou, rasovou či náboženskou skupinu jako takovou. Klíčovým prvkem této definice je genocidní úmysl. A ten v případě Izraele zjevně chybí.
Izrael neusiloval o zničení palestinských Arabů. Vedl válku proti teroristické organizaci, která se sama ke svému obyvatelstvu chová krajně cynicky. Hamás vybudoval svou vojenskou infrastrukturu v jedné z nejhustěji osídlených oblastí světa, s hustotou obyvatelstva srovnatelnou s Hongkongem. Pod Pásmem Gazy vznikla rozsáhlá síť tunelů o délce přesahující 350 kilometrů, sloužící výhradně vojenským a teroristickým účelům. Civilní obyvatelstvo k nim přístup nemělo a zůstávalo vystaveno bojům na povrchu.
Hamás systematicky zneužíval humanitární pomoc určenou pro civilní infrastrukturu k budování své vojenské sítě. Právě v těchto tunelech byli drženi izraelští rukojmí unesení 7. října. Nelze opomenout ani roli Egypta, který dlouhodobě odmítal umožnit civilnímu obyvatelstvu Gazy dočasný odchod na Sinaj, přestože podobné přesuny obyvatel byly v jiných konfliktech běžné, například v syrské občanské válce.
Aby bylo možné obvinění z genocidy považovat za důvěryhodné, musel by být prokázán úmysl zničit chráněnou skupinu jako takovou. Takový úmysl však nikdy prokázán nebyl. Civilní oběti v Gaze byly tragickým, avšak bohužel předpokládaným důsledkem ozbrojeného konfliktu vedeného v extrémně složitém prostředí. Nejsou důkazem genocidy.
Ani údaje o počtech obětí, které se objevovaly ve veřejném prostoru, často nepocházely z nezávislých a ověřitelných zdrojů. Ilustrativním příkladem byly výroky Francescy Albanese ze září 2024, podle nichž měl počet mrtvých v Gaze dosahovat až 680 000 osob, z toho údajně více než polovinu děti mladší pěti let. Taková čísla neodpovídala demografické realitě Pásma Gazy a nemohla obstát při elementární kontrole.
Podobná tvrzení nepřispěla k ochraně lidských práv. Naopak eskalovala emoce a zneužívala autoritu mezinárodních institucí. Mezinárodní právo se v těchto případech stalo nástrojem politické delegitimizace, nikoli ochrany civilního obyvatelstva.
Izrael přitom prokazatelně přijímal kroky ke snížení civilních ztrát, včetně varování obyvatelstva prostřednictvím SMS zpráv, letáků a cílených evakuací. Podle vojenských expertů si v podmínkách městské války počínal ve srovnání s jinými konflikty mimořádně disciplinovaně.
Skutečnost, že obvinění z genocidy přetrvala i po skončení války, ukazuje, že nikdy nešlo pouze o ochranu civilního obyvatelstva. Šlo o narativ. O delegitimizaci. O snahu proměnit obranu ve zločin a agresora v oběť.
Hamás byl vojensky poražen jako organizovaná síla, jeho ideologie však přežila - a našla si nečekané spojence v mezinárodních institucích. Pokud má mezinárodní právo zůstat právem, a nikoli politickou zbraní, bude se s tímto selháním muset vyrovnat. Zatím se tak nestalo.
#jednímhlasem #proizrael #faktabezfiltru
Předsedkyně EK Ursula von der Leyen během projevu na Červeném Hrádku přiznává, že odklon od jaderné energie byla chyba, kterou je ale připravena napravit.
SPiráDi by si měli ujasnit rozdíl mezi státem a teroristickou organizací. To je základ seriózní debaty. Pokud ten rozdíl respektujeme, je zřejmé, že Izrael nevede útoky na Libanon, ale na Hizballáh. A cílem operace je eliminovat riziko terorismu, nikoli vést válku proti státu.
Dnes je 115. výročí narození Ronalda Reagana, velkého státníka a jednoho z nejvýraznějších amerických prezidentů 20. století. Jeho nezpochybnitelná zásluha na pádu komunismu pomohla desítkám milionů lidí získat svobodu. Vzpomínám na něj s vděčností.
Děsivý průzkum. Z 1,85 Mio důchodců jich k volbám přijde více jak 70% a více jak 50% důchodkyň volí Babiše. A to se bude zhoršovat. Mladí by se měli zamyslet. Na důchody není, více jak 80% nákladů ve zdravotnictví je na důchodce. Důchodkyně na mladé serou!
https://t.co/MULTE8co7s