Kvůli Kimovi zastavili tehdy i magistrátu, aby ho na ní mohli přivítat. Byla to to druhá Kimova návštěva v ČSSR, předtím ho o dekády dříve hostil Antonín Zapotocký.
Dnes 6.6. uplynulo 42 let od chvíle, kdy do Letňan zamířil komunistický prezident Gustáv Husák se severokorejským diktátorem Kim Ir-senem. Důvodem byla návštěva podniku Avia. Ta už řadu let neexistuje, ironií osudu ji po roce 1989 koupili Kimovi nepřátelé Jihokorejci a Daewoo
Trump se v prvním letošním čtvrtletí mimořádně činil ve svém obchodování s akciemi. V podstatě se z prezidenta stal hedgeový fond s masivně rozvinutým algoritmickým obchodováním. Jde o nebývalý počin jak mezi světovými politiky, tak v Trumpově dosavadní historii vlastního investování.
Za tři měsíce Trump stihl kromě velení zátahu na Venezuelu či úderu na Írán také přes 3700 akciových transakcí. V přepočtu na počet dní, kdy se obchodovalo na amerických burzách (63), jich zvládal průměrně zhruba 59 denně (průměrně 9 za každou hodinu řádné obchodní doby).
Strukturu transakcí dle objemu obchodu zachycuje graf.
Prezident ve velkém nakupoval akcie Nvidie, Oraclu, Microsoftu či Boeingu.
Největší rozdíly v životních výsledcích často nezačínají v továrně, na burze ani ve škole, ale v tom, jak brzy se člověk naučí brzdit vlastní impulzy.
K napsání eseje mě přiměla jedna silná studie: zhruba tisíc dětí sledovaných od dětství do dospělosti, a stejný vzorec znovu a znovu. Sebekontrola v raném věku souvisela o dekády později se zdravím, majetkem i kriminalitou.
To je důležité i pro ekonomii. Když neumíte odložit odměnu, neprojeví se to jen v jedné špatné volbě, ale v celé sérii rozhodnutí, která se časem skládají do dluhů, horšího zdraví a nižší stability.
Právě proto je chyba chápat sebekontrolu moralisticky. Není to otázka ctnosti. Je to kognitivní infrastruktura: schopnost regulovat emoce, pozornost a chování ve světě, který vydělává na tom, že to nezvládáme.
A pak je tu ještě jeden nepříjemný rozměr. Stát dnes často utrácí mnohem víc za opravy škod v dospělosti než za prevenci v raném dětství, i když právě tam může vznikat nejvyšší návratnost.
Skutečný dopad na prosperitu, nerovnost i odolnost společnosti je ale ještě větší, než se na první pohled zdá.
Jak přesně tento mechanismus funguje a jaká data za ním stojí, rozebírám v nové eseji na Substacku "Peníze, procenta a prosperita". Odkaz najdete v prvním komentáři.
Kde by podle vás měla nést hlavní odpovědnost za budování sebekontroly moderní společnost: rodina, škola, nebo stát?
Populární série z fiktivní apokalyptické Prahy se přesouvá do Letňan. ⤵️
Jak by naše městská část vypadala po katastrofě se můzete podívat ve zpracování grafického čaroděje Vašek Krejčí už zítra (v neděli 29.3.).👍
#nasdomovletnany#letnany#praha#apokalypsa
Jsou chvíle, na které se nezapomínáme! 15.března 1939 obsadili nacististé zbytek okleštěné republiky. Připomínáme, jak křehká může být svoboda a jak důležité je ji chránit. Fotografie vojáků vstupující do Prahy určitě znáte. Tahle ukazuje zeppelin nad letištěm Kbely. #svoboda
Zaplatil jsem minulý měsíc přes 20 000 Kč za AI nástroje, abyste nemuseli.
Zní to šíleně? Možná. Tady je, co za to dostanu. Tohle si uložte. 🔖🤓
Před rokem jsem AI používal jako chytřejší Google — otázka, odpověď, hotovo. Level 1. To dneska umí na slušné úrovni skoro všechny nástroje.
Dneska přes Claude programuju vlastní aplikace. Nastavuju automatizace. Pouštím agenty, kteří běží sami v pozadí. A nejsem vývojář — nikdy jsem nebyl.
→ Reálně střední až vyšší stovky hodin práce ročně ušetřených na věcech, které dřív buď neexistovaly, nebo stály desetitisíce za externího programátora.
→ Lidé bez jakékoliv zkušenosti s kódem přes Claude staví funkční appky a publikují je třeba na App Store. Prý se tomu říká „produktivní panika" — vývojáři hlásí 2–10× vyšší produktivitu. A já to vidím na vlastní kůži.
ChatGPT Pro zase používám na analýzy. Deep Research mode běží klidně 30–120 minut, prochází stovky zdrojů a vrátí report, na který byste normálně potřebovali tým lidí a týdny práce. Konkurenční analýzy, tržní průzkumy, optimalizace procesů, organizace projektů — to všechno na úrovni, která mě upřímně překvapuje.
Google? Ne samotný Gemini chat — ten je solidní, skvěle propojený s Docs, Drive a celým Google ekosystémem. To, co mě dostalo, je NotebookLM. Nahrajete dokumenty a dva AI moderátoři o nich vedou diskuzi jako v podcastu. Shrnují, propojují, vysvětlují. A hlavně — nehalucinují, protože pracují čistě s vašimi zdroji. Kolem mě sedí lidi, kteří to používají denně a jsou z toho nadšení. Navíc Gemini má u mě plus, protože dokáže nyní možná jako jediný číst téměř bezchybně Kurent (pro nás amatérské genealogy hodnota nevyčíslitelná).
Grok? Chvíli vypadal nadějně. Teď trochu ztrácí dech. To se ovšem může změnit ze dne na den — Elon nás opakovaně přesvědčuje, že dokáže přijít s něčím, co nám všem vyrazí dech. Nová architektura Grok 4.20 se čtyřmi AI agenty, kteří spolu diskutují v reálném čase, vypadá zajímavě. Uvidíme.
A pak je tady svět automatizací — Make|com, N8N. Propojíte AI s libovolným nástrojem a najednou máte workflow, který běží bez vás. N8N si za poslední rok zpětinásobil tržby.
Shrnutí po měsíci testování:
→ Claude — nejlepší na kódování, stavbu aplikací a agentů.
→ ChatGPT Pro — nejlepší na hloubkový výzkum a analýzy.
→ Google Gemini + NotebookLM — nejlepší ekosystémová integrace, NotebookLM je pecka na dokumenty bez halucinací.
→ Grok — zajímavý, sleduju, zatím nepřesvědčil.
→ Make / N8N — automatizace, konektory, agenti.
→ Perplexity — solidní na rychlý research s citacemi.
Co mě překvapilo nejvíc: ten rozdíl mezi „používám AI" a „AI pro mě pracuje" je propastný. Většina lidí je stále na Level 1 — ptají se na otázky. Level 2 je, když AI staví, analyzuje a automatizuje. A tam je ta skutečná hodnota.
Kolik platíte za AI vy? A na co ho reálně používáte?
Minimální mzda často nepomáhá chudým tak, jak si myslíme. V mnoha firmách spíš urychluje okamžik, kdy člověka nahradí stroj.
K eseji mě přivedl prostý, ale jednoduchý rozpor. Politická debata o minimální mzdě se vede jazykem důstojnosti, zatímco firmy rozhodují podle návratnosti kapitálu. A nová data ukazují, že mezi těmito dvěma světy je mnohem tvrdší vazba, než se veřejně připouští.
Když zvýšíte mzdové dno, neměníte jen sociální parametr. Měníte investiční kalkul. To, co bylo loni drahé a předčasné, začne letos vycházet jako racionální nákup robota nebo AI nástroje.
V amerických datech je ten efekt překvapivě silný. Vyšší minimální mzda nevede jen k dražší práci, ale i k rychlejší robotizaci, hlavně tam, kde se práce skládá z rutinních úkonů. Ne proto, že by firmy propadly kultu inovací, ale protože se jim zkrátil horizont návratnosti.
V českém kontextu je to ještě ostřejší. Nejsme jen ekonomika nízkých marží, ale i země, kde rychle mizí pracovní síla. Pro část subdodavatelů tak vyšší minimální mzda není sociální korekce, ale test přežití: automatizovat, nebo ztratit zakázku.
Skutečný problém ale nezačíná u robotů. Začíná ve chvíli, kdy stát zdraží práci, ale současně nevytvoří kapitál a rekvalifikace pro ty, kteří mají změnu přežít.
Jak přesně tento mechanismus funguje a jaká data za ním stojí, rozebírám v nové eseji na 11 AM. Odkaz najdete v komentáři.
Je vyšší minimální mzda v zemi typu Česka nástrojem sociální spravedlnosti, nebo jen elegantním způsobem, jak veřejnou mocí urychlit selekci mezi firmami i lidmi?
Tady je výsledek mé nedávné návštěvy rokycanských hvozdů.
Režisér a spisovatel Václav Chaloupek je studnice neuvěřitelných příběhů. A nejde jen o mnohdy zábavné story ze soužití a natáčení se všemožnými zvířaty, která si zahrála v jeho tolik oblíbených večerníčcích.
Moderní námořní blokáda nepotřebuje bitevní lodě, stačí jí přepsat parametry v pojistných smlouvách.
Zatímco jsme dekádu řešili digitální suverenitu a cloud, realita nás vrátila k elementární fyzice. Stačilo 34 kilometrů vody v Hormuzském průlivu, aby se plány na hladký globální obchod v roce 2026 rozplynuly.
Průliv zůstává formálně otevřený, a přesto jím proplouvá o 70 % méně lodí. Moderní ekonomická zbraň totiž nestřílí na trupy tankerů, ale na jejich schopnost získat krytí od pojišťoven. Jakmile podepíšete rizikovou přirážku, obchodní model se hroutí dřív, než padne první výstřel.
Dopady jsou brutálně asymetrické. Japonsko stojí s nulovými zdroji před 10% propadem HDP při roční uzávěře, zatímco USA jsou jako čistý vývozce energie v relativním bezpečí. Evropa čelí něčemu horšímu než šoku: vleklé otravě svého průmyslu kvůli drahým vstupům.
Skutečnou rozbuškou ale není ropa, nýbrž hnojiva. Přes Hormuz teče 35 % světového exportu močoviny, která je základem pro polovinu světové produkce potravin. Pokud hnojiva nedorazí na pole včas, výnosy na severní polokouli klesnou o polovinu. Ceny potravin byly v minulosti mnohokrát politickou rozbuškou.
Nejpravděpodobnějším koncem není totální válka, ale cynický obchod. Mocenská elita v Teheránu může vyměnit ideologii za stabilitu a peníze, pokud jim USA umožní přístup k ropným polím. Byl by to mír, ve kterém pro lidská práva a ideály nezbylo místo.
Hormuz nás učí, že globální řád je jen tak pevný, jak plynulý je průjezd nejužším hrdlem planety. Pro nás v Česku už diverzifikace a energetická efektivita nejsou jen pojmy z konferencí, ale základní prvky přežití.
Celá analýza u mě na "Peníze, procenta a prosperita" – link v komentáři.
Kde leží hranice, kdy je ekonomická stabilita důležitější než morální principy v mezinárodní politice?
Na sociálních sítích se šíří informace, že tisíce kurdských bojovníků irácko-íránskou hranici a zahájily ofenzivu proti režimu v Íránu. Podle mých inofmrací přímo z místa a od lidí ve vedení těchto organizací to ale není pravda.
Sepsala jsem článek, na kterém jsem pracovala několik dní a kde přináším informace ověřené....
https://t.co/QzwbKh6qY6
Takže vás opravdu zajímá to Mexiko?
Tak to bychom mohli plynule přejít k filmům a seriálům o drogových kartelech v Latinské Americe.
Je toho již docela dost a jednou třeba dočká i kolumbijská mafiánka na fotce 1/6.
Sledujete teď, co se děje v Mexiku?
V tom případě bych se s vámi rád podělil o jednu moji guilty pleasure, a to jsou rozhovory s propuštěnými mafiány, kteří kralují světu podcastů.
Samozřejmě myslím ty slovenské, protože koho zajímá Guadalajara, když máte Košice 1/4.
Investice do precizních modelů často nevedou k lepším výsledkům, ale pouze k drahému a falešnému pocitu kontroly nad situací.
Když začnete studovat detaily vojenského cvičení Millennium Challenge 2002, tak vás musí fascinovat, jak snadno starý mariňák s motorkami a papírovými obálkami „vymazal“ nejmodernější armádu světa. Proč je to zajímavé? Protože v korporacích i vládách vidím nebezpečně podobnou slepotu vůči všemu, co se nevejde do předem definovaných tabulek.
- Data jsou skvělý sluha, ale v momentě, kdy přestanou odpovídat realitě, se stávají pastí. Pokud se tým v krizi začne hádat, že „soupeř nehraje podle pravidel“, je to jasná známka intelektuální pýchy. Skutečný svět totiž žádná pravidla nemá a data sama o sobě adaptaci nezařídí.
- Posedlost efektivitou a ořezáváním rezerv vytváří systémy, které jsou extrémně křehké. To, co v účetnictví vypadá jako zbytečný náklad, je ve skutečnosti pojistné. Bez něj vás první nelineární šok, jako je pandemie nebo zablokovaný průplav, okamžitě paralyzuje.
- Úspěšné instituce často zabíjí jejich vlastní imunita vůči změně. Nokia i Kodak měly technologie budoucnosti v šuplíku dávno před konkurencí. Jenže vnitřní hierarchie a strach z ohrožení dnešních zisků jim nedovolily včas vyhodnotit novou realitu a změnit směr.
V komplexním prostředí vyhrávají „lišky“: lidé s širokým rozsahem znalostí, kteří dokážou propojovat různé kontexty. Úzce zaměření experti mají tendenci ignorovat signály, které nezapadají do jejich jediné velké teorie. Odolnost vyžaduje schopnost rychle měnit názor.
Dobrá strategie není o tom, že se nikdy nespletete. Je to o systému, který vám umožní co nejlevněji a nejrychleji zjistit, že vaše předpoklady byly chybné. Skutečná síla tkví v ohebnosti, nikoliv v robustnosti plánu, který po prvním výstřelu přestane dávat smysl.
Celý text najdete na 11am – link v komentáři.
Máme ve vašich dnešních systémech dostatek prostoru pro „disidenty“, kteří zpochybňují status quo dříve, než nás k tomu donutí krize?
Český Krumlov je proslavený svými památkami. Stranou ruchu jde najít i nečekaně klidná místa. 🐻
Zdejší malebný hřbitov nabízí nejenom místo k rozjímání a zamyšlení. Odpočívá zde například zpěvák Petr Muk ❤️
Rádi vás v Krumlově přivítáme 👇👇
#ceskykrumlov#petrmuk#villaolivacz
Váš mozek nebyl navržen k tomu, aby hledal pravdu, ale aby vás udržel naživu.
Při studiu kořenů konspirací mě nejvíc zasáhlo, jak hluboko v naší biologii tento problém leží. Nejde o selhání inteligence, ale o evoluční software, který v moderním světě začal hlásit chybu.
Toto je první díl konspiračního speciálu.
- Evoluce preferuje paranoiky. Pro naše předky bylo výhodnější vidět za šustěním trávy lva (i když tam nebyl), než považovat lva za vítr. Ti, kteří hledali vzorce i tam, kde nebyly, přežili častěji. Dnes tento mechanismus způsobuje, že vidíme spiknutí v kondenzačních čárách za letadly.
- Konspirační teorie fungují jako „junk food“ pro náš intelektuální systém odměn. Když získáte pocit, že jste odhalili skrytý vzorec, mozek vás zaplaví dopaminem. Je to stejný pocit zadostiučinění, jako když vyřešíte těžkou křížovku, jenže s nulovou informační hodnotou.
- Hledání viníka je obranný mechanismus proti komplexitě. Je psychologicky snesitelnější věřit, že svět řídí zlá kabala, než přijmout fakt, že nikdo nemá všechno pod kontrolou. Představa chaosu v nás vyvolává větší úzkost než existence nepřítele.
Historie ukazuje, že paranoia rozkvétá v dobách transformace. Průmyslová revoluce, nástup AI nebo geopolitické otřesy vytvářejí v lidech pocit bezmoci. Konspirace pak slouží jako stínové teorie sociální změny: personifikují složité systémy, kterým už nerozumíme.
Cenzura není řešení, protože biologický instinkt nejde smazat. Jedinou obranou je kultivace kognitivní odolnosti a schopnost tolerovat nejistotu. Pokud chceme snížit vliv paranoidních narativů, musíme "opravit realitu", kterou se tyto příběhy snaží vysvětlit.
Konspirační teorie nejsou náhodný rozmar „těch hloupých“. Jsou to symptomy. Pokud lidem svět připadá nespravedlivý, nesrozumitelný nebo neovladatelný, jejich mozek si vytvoří příběh, který ten chaos uspořádá. Bojovat jen proti těmto příběhům (dezinformacím) je jako léčit zlomenou nohu tím, že člověku zakážete kulhat.
Celý první díl konspiračního speciálu u mě na "Peníze, procenta a prosperita" – link v komentáři.
Kde přesně končí zdravá skepse vůči institucím a začíná nebezpečná paranoia, která rozkládá společnost?