K té cestě k Měsíci: většina lidí si to představuje jako výlet do Benešova a zpátky. Ale ono je to složitější: spíš jako setkání dvou lidí, z nichž jeden jede z Ostravy do Plzně, a druhý vyráží z Vinohrad, a někde na pražském okruhu u odbočky na Vestec si stihnou zamávat, byť jedou každý opačným směrem. A až se budou chtít vidět příště, tak plán bude, že se na chvíli sejdou někde u pumpy.
Když jste předseda vlády, můžete připomenout Velikonoce třeba tím, že se fotíte s pomlázkou někde v Karibiku nebo na lidi ve své zemi mluvíte a dáváte jim jistotu a naději. Tak jako polský premiér @donaldtusk. Skvělá řeč. Dejte si jí. Nebudete litovat.⬇️
@PavelFohler Díky, Pavle. A to se mi tam vešla tak sotva třetina toho, co jsem měla připravené, že k tomu chci říct 😃
Takže mám ještě asi dvakrát tolik tipů v kapse - na někdy příště 👉
@PavelFohler@FronyCZ jj, někde po 40. minutě jsem se už trochu neudržela... 🙈 Byla to pro mě trochu srážka teorie a praxe - a já jsem tu jednoznačně jako ten praktik... i když Jirky teorie jsou samozřejmě akademicky správné, o tom není sporu.
Co jsi o něm skutečně myslím, aneb jak by mohlo být vše jinak.
Andrej Babiš kdysi sám sebe pojmenoval jako „urputné hovado“ – a přesně v tom je skrytá tragikomičnost jeho příběhu. Síla, která by v jiném nastavení mohla zemi přiblížit Švýcarsku, se místo toho opřela o budování vlastního impéria a ohýbání státu kolem sebe.
Urputnost jako dar i hrozba
Babiš není líný, není hloupý a rozhodně není pasivní – naopak, patří k nejvýkonnějším figurám českého veřejného a podnikatelského života posledních třiceti let. Umí systematicky budovat struktury, skupovat firmy, integrovat je do většího celku a prosazovat své zájmy s neúnavnou vytrvalostí. Takový typ člověka, kdyby svou obsesi přesměroval z privátního impéria na stát, by mohl být motorem radikální modernizace, boje s byrokracií, úniky peněz i technologického zaostávání.
Jenže urputnost je hodnotově neutrální – je to jen síla motoru, ne směrník. Bez vnitřních hranic a jasného veřejného étosu se z ní stává buldozer, který neodklízí překážky pro všechny, ale projíždí si cestu k vlastnímu dvoru. V tom tkví hlavní paradox: osobnost, která by v určitém morálním nastavení mohla být státnickým benefitem, je ve skutečném nastavení spíš strukturální hrozbou.
Impérium místo státu
Agrofert nevyrostl omylem ani náhodou; jde o učebnicový příklad systematického dobývání ekonomického prostoru – od zemědělství přes potravinářství až k médiím. To samo o sobě ještě není zločin ani morální selhání; problém přichází ve chvíli, kdy se podnikatelské impérium spojí s politickou mocí premiéra či klíčového ministra financí. Tam, kde má být stát neutrálním rozhodčím, se z něj stává prodloužená ruka hráče, který má zároveň pod palcem pravidla, míč i tabuli se skóre.
Auditní zprávy a kritika Evropské komise opakovaně upozorňovaly na Babišův střet zájmů: na fakt, že i po formálním převedení Agrofertu do svěřenských fondů existuje ekonomické i faktické ovládání ze strany politika. Nejde jen o paragrafy, ale o atmosféru: občan se přestává ptát „co je nejlepší pro stát?“ a začíná si zvykat na otázku „co z toho má Babiš?“. Tím se nenápadně mění mentální nastavení celé společnosti – od důvěry ve férovou soutěž k cynismu a rezignaci.
Promarněná šance na „české Švýcarsko“
V představě „Babiš jako stavitel novodobého Švýcarska“ je kus velmi bolestné hypotézy. Člověk, který umí řídit konglomerát o stovkách firem a miliardových obratech, by v roli skutečně nestranného premiéra mohl tlačit na radikální zjednodušení daní, racionalizaci státní správy, investice do vzdělání a infrastruktury i přísnou kontrolu plýtvání. Mohl by corporate know‑how přenést do státu jako do „firmy všech občanů“, nikoliv jako do dodavatele dotací a zakázek pro vlastní skupinu.
Realita je však jiná: místo reputace země jako pevnosti transparentnosti a předvídatelnosti přichází nálepka státu, který se roky motá ve svých vnitřních sporech o střet zájmů premiéra či expremiéra. Švýcarsko si svou důvěryhodnost budovalo konsistentní politickou kulturou a dlouhodobým důrazem na stabilní pravidla; Česko mezitím sleduje, jak se pravidla ohýbají podle toho, kdo právě sedí u pultu s dotacemi a zákony.
„Urputné hovado“ jako zrcadlo národa
Když se Babiš označí za „urputné hovado“, není to jen osobní póza – je to i nepříjemné zrcadlo společnosti. V zemi, kde se dlouhodobě toleruje „nějak se to vohne“, kde je krátkodobý zisk často ceněn víc než dlouhodobá důvěra, se logicky prosadí právě takový typ člověka: tvrdý, bezohledně vytrvalý, schopný oslovit frustraci i apatii.
To skutečně smutné není jen v samotném Babišovi, ale v tom, že velká část národa byla ochotná směnit představu „manažera, co to zařídí“ za postupnou erozi principu, že stát není firma jednoho muže. Škoda není jen v hypotetickém „zmařeném Švýcarsku“, ale v promarněné příležitosti ukázat, že urputnost, inteligence a energie mohou být v politice spojené s pokorou a službou, ne s kořistěním.
Co si to moderátorka dovoluje?! Pan poslanec má názor, že modrá je zelená a nemá ho nikdo co umlčovat!!!! Ať tam místo toho pozvou někoho, kdo bude tvrdit, že modrá je modrá, což je úplně stejně hodnotný názor, jako že modrá je zelená, a bude vyváženo! Moderátorka ale nemá hosty co opravovat!
@jankamler_@nikkizitkova@PavelFohler Kvůli prodloužení kontroly nutně ne, protože ztráta v par. 9 ještě nemusí znamenat ztrátu celkovou, při součtu všech daňových základů na celém DP - a až taková ztráta případně znamená následně delší lhůty pro kontrolu (ale jde se ztráty dopředu vzdát).
@jankamler_@nikkizitkova@PavelFohler Pavel už odpověděl - každopádně pro hypotéky je v par. 9 dobrá ta kladná nula, pokud je příjem potřeba pro úvěr zohledňovat (pokud nestačí dostatečně příjem třeba ze zaměstnání).
Politický přehled v ČR
Voliči ANO vlastní kozu a chtějí po státu, aby jim garantoval v případě úmrtí kozy její náhradu. Dále očekávají, že na konci volebního období dostanou další kozu a pak ještě jednu v důchodu.
Voliči ODS a TOP09 vlastní obvykle 1-3 kozy, se kterými hospodaří, aby se sami zajistili a očekávají od státu, že jim do hospodaření nebude nijak vstupovat.
Voliči KDU-ČSL, STANU a Pirátů jsou na tom podobně jako voliči ODS a TOP09. Vlastní 1-3 kozy. Chtějí s nimi hospodařit, aby se zajistili, ale očekávají od státu, že jim občas jednu kozu vezme, aby ji dal někomu, kdo kozu nemá. Případně od státu nějakou kozu dostanou, když přijdou o své všechny kozy.
Voliči SPD, Motoristů sobě, PRO, KSČM, Trikolory a Svobodných obvykle nevlastní žádnou kozu. Po státu chtějí, aby zajistil dvě věci:
1) Cizinci žádnou kozu nedostanou.
2) Ostatním ať koza chcípne.
1/2
Je to delší. Ale naprosto, opakuji, NAPROSTO přesné.
Via fb a opět skvělý Norbert Trdnout:
Před lety jsme v Prátru jako rodina šli na vodní horskou dráhu. Sedíte v té plastové kládě, řetěz pod vámi cvaká a táhne vás to nahoru. Hodně nahoru. Vidíte celé město, lidi jsou jako mravenci a vy víte, že za chvíli to přijde.
Těsně před tím zlomem, na samém vrcholu, kde vidíte tu propast pod sebou, se kláda na pár vteřin zastavila. Bylo ticho.
A máma se do toho ticha zeptala: "Už můžu začít křičet?"
Přesně tak si připadám dneska, když čtu to, co napsal Donald Trump Norsku.
Díváme se do propasti. A náš premiér běhá po papírnictví a shání glóbus, aby zjistil, jestli ta propast je na severu nebo na jihu.
Odpověď zní: Ano. Už můžete začít křičet.
Představte si mezinárodní právo jako katastr nemovitostí. Doteď jsme žili v iluzi, že váš pozemek je váš, protože je to napsané v tlusté knize na úřadě. Že existují pravidla.
V roce 2014 přišel největší svalovec v ulici, vykopnul sousedovi branku a řekl: "Tenhle bazén je můj. Protože ho chci. A historicky se mi v něm dobře plavalo.
To bylo zlé. Mlčeli jsme, protože o nebyl NÁŠ bazén. Nám by se to nestalo. Nás chrání Pan Policajt.
Ale to, co se děje teď, je horší.
Dneska ty dveře totiž nevykopnul ten svalovec odvedle. Dneska je vykopnul ten policajt, o kterém jste si do včerejška mysleli, že vás před tím svalovcem chrání.
A ten policajt říká: "Hele, pěknej barák. Buď mi přepíšeš garáž a dáš mi diplom "Nejlepší polda roku", nebo se otočím zády, až tě ten svalovec přijde vymlátit. A pak tě zmlátím taky."
V ten moment váš list vlastnictví nemá cenu toaletního papíru. Pokud tohle akceptujeme, pokud přistoupíme na to, že územní celistvost je obchodovatelná komodita za ego jednoho narcise, pak zítra může být na prodej Cheb. Nebo Těšínsko. Nebo vaše chalupa.
A co děláme my? V zemi, která má s "mnichovským diktátem" a kšeftováním s územím své nehezké zkušenosti? Náš premiér si šel koupit glóbus. Nekecám. Andrej Babiš utratil 15 tisíc za velký svítící glóbus, aby se - cituji - "podíval, kde to Grónsko je a o co tam jde".
Andreji, já ti to řeknu zadarmo. Je to ta velká bílá věc nahoře. Ale o zeměpis tu nejde. Ten glóbus je rekvizita. Je to zoufalá snaha hrát "chytrou horákyni" v momentě, kdy ti hoří střecha. Tvářit se, že "analyzujeme situaci", zatímco náš hlavní spojenec vydírá jiného spojence anexí území, není opatrnost. Je to zbabělost maskovaná za unboxing školních pomůcek.
Když se kšeftuje s územím členského státu NATO, nemáš studovat mapu. Máš studovat článek 1 a volat do Washingtonu, jestli se tam nezbláznili. Protože jestli je Grónsko na prodej za "klid", tak Karlovy Vary jsou ve slevové akci hned v dalším letáku.
Pokud dneska kývneme na to, že Grónsko je na prodej za "pocit bezpečí", v tu chvíli přestává platit i VÁŠ katastr. Váš dům už není váš. Je jen "dočasně pronajatý", dokud si ho nevšimne někdo silnější. Transakční diplomacie znamená, že nikdo nemá právo na existenci - má jen právo si ji každý měsíc znovu koupit.
A my nemáte nekonečně mnoho území na uplácení.
===
Co s tím? Můžeme brečet, můžeme si kupovat školní pomůcky na zeměpis. Ovšem tady nám pomůže lekce z biologie.
Sršeň asijská. Zabiják včel. Je to monstrum a v Evropě invazní druh.
Když vletí do úlu evropských včel, je to masakr. Evropská včela medonosná se snaží bojovat každá za sebe. Bodají. Bzučí. Hrdinně umírají. Sršeň je vyhladí všechny.
Japonské včely dělají něco jiného.
Když sršeň vletí do úlu, neútočí po jedné. Včely na něj naběhnou všechny najednou. Vytvoří kolem něj těsnou, vibrující kouli těl. Uvnitř té koule začnou kmitat svaly. Nebodají. Vyrábějí teplo.
Zvednou teplotu uvnitř koule na přesně 46 až 47 °C.
A tady je ten vtip:
Sršeň umírá při 46 °C.
Včela umírá až při 48-50 °C.
Včely toho giganta prostě uvaří zaživa. Využijí tu malou, titěrnou výhodu dvou stupňů Celsia. Ale funguje to jen za tří podmínek:
Když se podvodník vydávající se za kriminalistu dovolá do České televize…
‼️Pokud se vám někdo takový dovolá, neposkytujte žádné osobní informace! Hovor ukončete a obraťte se na @PolicieCZ. Buď na linku 158 nebo na kterékoli služebně.
@PavelFohler@DVTVcz@PisarovicovaD Díky, Pavle. Docela jsem si to s Danielou užila. A to u DVTV člověk v podstatě nikdy neví, na co se ho zeptají, takže musí být docela pohotový. Ale když mě to investování tak baví, že by mě to jinak ani nebavilo😃
Vážení spoluobčané, za tři dny nás čekají volby do Poslanecké sněmovny. Po čtyřech letech budeme mít opět možnost rozhodnout, jaká vláda dále povede tuto zemi. A já vás chci všechny vyzvat – přijďte prosím k volbám.