@j_fajk a ted mi rekni, jaky poradi by tam melo byt? ja jako dlouholety volic ODS nemam z teto plejady koho vybrat... uz ani marnou ODS... protoze to jsou vsechno kokoti... jeden vedle druhyho
Za tímto si samozřejmě absolutně stojím a komunikuji to od své "neúspěšné" kandidatury.
Řekl jsem, že by mi nevadil krátkodobý propad, pokud budeme komunikovat témata, která jsou sice nepopulární, ale jsou důležitá pro budoucnost ČR. Nelze přemýšlet nad preferencemi v horizontu pár týdnů, ale pár let.
Co se týká ostatních stran, tak dlouhodobě říkám, že vidím ODS jako platformu pro všechny strany a osobnosti, které stojí vpravo od středu.
Hezký den. :)
Jeden z definujících znaků nácků a dalších totalitářů je ten, že chtějí lidem brát zbraně.
Afd chce zbraně Němcům nechat a zjednodušit získání. Tohle náckové nikdy nedělají.
Větší náckové jsou reálně všechny ostatní strany. 🤷♂️
Přesně takhle se má přizpůsobovat změnám klimatu. Rozumně, prakticky a s výsledky. 👍🏻
Ve Vohančicích místo zákazů, nových daní nebo nekonečné byrokracie obnovili rybníky, vybudovali tůně, vysadili tisíce stromů a upravili krajinu tak, aby lépe zadržovala vodu. Výsledek? Ve studních je znovu voda a v obci je citelně příjemnější klima. 🌿
Není to vlastně žádná novinka. Přesně tak ostatně hospodařili naši předkové. Věděli, že voda se má v krajině zadržet, ne co nejrychleji odtéct pryč.
Jestli chceme být připraveni na sucho i horko, nepotřebujeme lidi šikanovat dalšími zákazy, příkazy nebo vyššími daněmi. Potřebujeme podporovat chytrá opatření přímo v krajině.
Prostě méně ideologie a více rybníků, tůní, stromů a zdravého rozumu. 🙂
Dobrý den.
Jsem si ten váš text přečetl velmi pozorně a já vím, že je to jen další generická reakce liberála na prolití evropské krve, ale sledujte.
1) Odmítnete nenávist jako koncept, nikoliv jeho nositele přímo na obrázku - islám. Přitom vlítnout tam rusák, tak s ním vytapetujete panelák.
Jste tedy Čechům k čemu? To rovnou zrušme vnitro, ať si to tu vede Uršula
2) A využijete toho k vyzdvihnutí těch, kdo nositele té nenávisti dál tolerují a čekají na svou porážku
To je medvědí služba.
K čemu je etnickým Čechům tolerance islámu? Já to nevím. Oni netolerují ani ženský účes, natož homosexuály.
Jako není třeba z každého incidentu dělat haló, vždyť když tohle lidé provolávají na ulici v poctu tisíců, tak se cituji “nic nestalo”, ale zajímalo by mě, zda existuje hranice, kdy i liberálové seznají, že islám nemá v české společnosti místo. To, na čem se liberál s konzervativcem neshodne, je pro muslima důvod liberála zabít a to dneska i za padesát let, takový je koncept a bude ještě staletí.
Na etnickém násilí muslimů vůči nemuslimům a ateistům především se nic nezmění nikdy. Podle islámu je křesťan jen zmatený následovník špatného proroka, ale ateista je doslova níže než zvíře. To jsme docela lákavý cíl.
Přitom tahle země už dávno potřebuje zákaz zahalování. Praha je už solidní Islamabád. Z jihu a Německa to sem proudí tryskem. Nejvyšší čas celospolečensky tuhle sektu omezit, než nastane první lovení křesťanů na vánočních trzích.
Plus jste byl ministr vnitra, tak bych se rád zeptal, zda konkrétně na muslimy máme sekci rozvědky, protože každej druhej imám je zralej na TO za podporu terorismu.
Obecně mě zajímá, zda STAN ochrání mou rodinu před zcela zjevným muslimských nebezpečím lépe, než SPD.
Díky
Nejhorsi na hlasovani o Chat Control je to, ze europolsanci, co pro to hlasovali (ze stran ktery jsou proEU) dali vsem jasnej argument proti EU jako celku.
Naprosto zasadni vec se zasadnim dopadem do zakladnich prav a fungovani lidi v CR odhlasovali bez jakekoli domaci debaty v rezimu “my jsme EuroSlechta”. A ted tady Farsky, Niedermayer nebo Nerudova zpetne klopotne vysvetlujou a vymejslej si duvody proc museli. Vetsina tech duvodu je pritom trapna a nebo neuveritelna.
Tyhle lidi svym chovanim zasadne podryvaji duveryhodnost EU jako celku. V zemi, kde Eu uz tak buhvijakou duveryhodnost nema. To jen az zase vsichni budou lovit rukama nad nejakym pruzkumem duvery v EU mezi lidmi v CR.
Kdykoliv kdy se zmíní M16, tak se vyrojí řeči o katastrofálním selhání ve Vietnamu, naprosté nepoužitelnosti nebo mýtické epizody od spolehlivého zdroje: strejdy.
S pravdou to má společného máloco a opravdové historické prameny nabízí dost odlišný obraz. M16 měla svoje problémy, ale prakticky nikdo z šiřitelů evangelia "katastrofy ve Vietnamu" nemá technické a ani historické ponětí o realitě těch problémů.
Neexistovala jiná možnost než nehotový a nevyzrálý systém ve Vietnamu nasadit, protože jaksi armádě nikdo neřekl předem, že náhle půjde do války, která velmi rychle vyeskaluje. Celá ta záležitost ve Vietnamu zastihla americkou armádu uprostřed velmi neideální situace: kdy zkrátka nemá služební pušku a hledá novou.
Bylo tak několik možností: první spočívala v tom vsadit vše na M14, která ovšem jako produkční noční můra už nebyla ve výrobě, byla stíhána dobře známými a neopravitelnými problémy a nikdo soudný s ní nechtěl mít nic společného.
Druhá možnost byla přímo z říše pekel: vytáhnout ze skladů M1 Garand a než přijde nová puškay vydržet s tím.
Obě tyto možnosti byly zcela reálné a obě byly oficiálně na stole a pochopitelně každý věděl, že by byly naprosto katastrofální.
Třetí možnost byla nejlepší: učinit několik jednorázových nákupů AR-15 a využít ji jako stop-gap řešení než přijde opravdu nová plnohodnotná věc z programu SPIW (nikdy nepřišla a AR-15 ji udělala zbytečnou).
Armáda neměla jinou možnost než vsadit na pušku, která nebyla hotová. Přesto se jí v její nejhorší dny dařilo stejně, jako výše zmíněným v jejich nejlepší. O všech problémech armáda věděla už před rokem 1963 a žádala úpravy a opravy.
Největší podíl tak na problémech mělo ministerstvo obrany a stát samotný, který potřeboval honem a honem eskalovat válku ve Vietnamu a přijetí pušky bylo tak extrémně uspěchané. Moc tomu nepomáhal ani fakt, že DOD i Stoner tvrdili, že je to vlastně hotový produkt a další práce nejsou potřeba. A ani slyšení v Kongresu, kde se někteří tváří, jako kdyby politici měli nějaký vhled do toho co byl problém té zbraně (Ichordova slyšení dospěla nepřekvapivě přesně K OPAČNÝM ZÁVĚRŮM než ukázala realita).
Každý problém se ale velmi rychle podařilo vyřešit a navzdory tomu, co lidi možná přečetli někde v Levelu nebo Score v dětství, tak puška měla excelentní pověst a na bojišti obstála na výbornou.
Je to dost dobře možná nejlepší systém na světě a to protože ve Vietnamu uspěl, ne naopak.
Policisty z odboru zbraní v Č. Budějovicích navštívil dnes duch z Maginotovy linie. V rámci amnestie byl odevzdán pevnostní Minomet M 32 ráže 81 mm. Při střelbě spotřeboval na chlazení 50 litrů vody za den. Překvapit nás už tedy může jedině tank. #policiejhc
Reakce na komentář Marka Wollnera o veřejnoprávních médiích.
Děkuji Marku Wollnerovi za kritiku mého návrhu.
Otevřená debata o roli veřejnoprávních médií je přesně to, co potřebujeme. Ne nálepky a osobní útoky.
Začnu tím, co se v té debatě úplně zbytečně nafouklo.
Mé označení „lidé z Letné“ nebylo myšleno nijak negativně. Naopak. Každý, kdo jde veřejně vyjádřit svůj názor, si zaslouží respekt. Sám mám zkušenost z demonstrací a vím, že bez aktivních lidí se věci nehýbou. Pokud to někdo četl jinak, pak to rozhodně nebyl můj záměr.
Hlavní spor ale neleží v jedné formulaci.
Leží v tom, že se v Česku dlouhodobě vyhýbáme debatě o samotném systému veřejnoprávních médií. Místo toho řešíme jména, dojmy a jednotlivé výroky.
Současný model má přitom zjevné slabiny, které se opakují napříč veřejnými institucemi obecně. Politický vliv, ať už přímý nebo nepřímý. Slabou odpovědnost, kdy chyby často nemají reálné důsledky. Setrvačnost a odpor ke změně. Uzavřenost vůči kritice, která je vnímána jako útok. A především klesající důvěru části veřejnosti.
To nejsou nálepky. To je realita, kterou potvrzují dlouhodobé průzkumy i veřejná debata.
A právě důvěra je pro veřejnoprávní médium klíčová. Pokud ji nemá napříč společností, má problém bez ohledu na to, kolik kvalitní práce odvádí.
Můj návrh na umístění ČT na burzu nebyl hotový projekt ani plán stínové vlády Občanské demokratické strany. Byla to úvaha, jak otevřít debatu o tom, jestli existují jiné modely, které by snížily vliv politiky, posílily odpovědnost a přiblížily médium více lidem.
Zároveň jsem tím neměl na mysli koncentraci vlastnictví v rukou jednoho hráče.
Naopak.
Smyslem bylo co nejvíce rozptýlit vlastnictví mezi širokou veřejnost, tedy vytvořit model, kde by se na fungování média nepřímo podílely tisíce lidí, nikoliv úzká skupina politiků nebo vlastníků.
Právě takové decentralizované vlastnictví považuji za jednu z cest, jak posílit důvěru a snížit podezření, že médium slouží konkrétní mocenské skupině.
Neznamená to popření veřejné služby. Naopak.
Veřejnoprávní obsah, jako je zahraniční zpravodajství, investigativa nebo menšinová témata, lze zajišťovat i jinak než přes instituci, o jejímž fungování a vedení nakonec rozhodují politici.. Například formou dlouhodobých koncesí, prostřednictvím veřejných fondů nebo skrze instituce, které mají reálnou vazbu na občany, ne jen na politickou reprezentaci.
Inspiraci lze hledat například ve Švýcarsku, kde významnou roli hraje spolek SRG SSR (zdroj https://t.co/bRVkXga0cZ), jehož členem se může stát široká veřejnost a který vytváří silnější přímou vazbu mezi médiem a občany.
To je podle mě zajímavější princip než model, kde se o klíčových pozicích rozhoduje pouze v Poslanecké sněmovně a následně se vede nekonečný spor o to, čí vliv tam zrovna převažuje.
Upřímně řečeno, největší problém, který v celé té reakci vidím, není kritika mého návrhu. Je to silná obranná reakce na samotnou myšlenku změny. Jako by už jen otevření debaty bylo vnímáno jako ohrožení. To podle mě není známka silného a sebevědomého systému. To je známka systému, který si není jistý svou pozicí.
Netvrdím, že mám hotové řešení. Netvrdím ani, že jediná správná cesta je privatizace.
Ale jsem přesvědčen o jedné věci.
Ignorovat klesající důvěru části společnosti a odmítat debatu o změně je mnohem větší problém než jakýkoliv odvážný návrh.
A pokud se místo věcné diskuse budeme dál posouvat k osobním útokům a nálepkám, pak se z toho kruhu nedostaneme nikdy.
Radim Ivan
K té cestě k Měsíci: většina lidí si to představuje jako výlet do Benešova a zpátky. Ale ono je to složitější: spíš jako setkání dvou lidí, z nichž jeden jede z Ostravy do Plzně, a druhý vyráží z Vinohrad, a někde na pražském okruhu u odbočky na Vestec si stihnou zamávat, byť jedou každý opačným směrem. A až se budou chtít vidět příště, tak plán bude, že se na chvíli sejdou někde u pumpy.
V roce 2025 přibylo o něco málo více než pět tisíc držitelů zbrojních průkazů. Jde tedy o stejný nárůst, jako v první roce otevřené války Ruské federace proti Ukrajině.
Dle průzkumu STEM/MARK (2023) přibližně 3 miliony obyvatel uvažují o pořízení zbrojního průkazu. Jak ukazuje statistika výše, daří se oslovovat pouze naprostý zlomek tohoto počtu. Nijak ambiciózní cíl oslovení 1% z “aspirantů” by přitom umožnil navýšit počet držitelů během dekády na dvojnásobek, což by mělo být základním cílem všech zastánců občanských práv v oblasti civilního držení zbraní.
https://t.co/iSkFfP4FiR
ODS potřebuje primárky
Lídra lze sice jednoduše vybrat, ale lepší je lídra vybudovat. A právě proto potřebuje ODS primárky.
Skutečně silný lídr totiž nevzniká rozhodnutím úzkého kruhu ani administrativním procesem. Vzniká tehdy, když musí obhajovat své názory, reagovat na kritiku, přesvědčovat a obstát. Jinými slovy: když si svou pozici dokáže obhájit a vyprofilovat se jako silná osobnost.
Primárky tento proces umožňují a dávají mu jasný rámec. Otevřená soutěž není hrozbou jednoty, jak nám mnozí zasloužilí straníci rádi omlacují o hlavu, ale jejím předpokladem. Lídr, který vzejde z takového klání, má silný mandát. Nejen uvnitř strany, ale i navenek. Je to lídr, o němž je zřejmé, proč stojí v čele. Ne proto, že „vyšel kompromis“, ale proto, že byl nejlepší.
Co mnozí nevidí, je, že zásadní roli v tomto procesu hrají i veřejnost a voliči. Pokud mají kandidáti ambici ODS vést, musí být schopni mluvit nejen k delegátům, ale především k lidem. Primárky vytvářejí prostor, kde se kandidáti na všech úrovních představují veřejně, formulují své priority a dlouhodobě se profilují. Voliči tak nejsou postaveni před hotové jméno, které jim nic neříká, ale sledují příběh jeho vzniku. To posiluje nejen jejich důvěru, ale i zájem o politiku.
Primárky zároveň přinášejí odpovědnost. Každý, kdo chce uspět, musí jít s kůží na trh. Musí ukázat, že má nejen ambici, ale i obsah, energii a schopnost vést. Tento tlak je zdravý a odděluje ty, kteří jen chtějí funkci nebo na ně zbyla, od těch, kteří jsou připraveni nést odpovědnost.
V době, kdy je politika často vnímána jako uzavřený svět bez skutečné soutěže, mohou být primárky jasným signálem změny. Signálem, že ODS věří otevřenosti, věří svým lidem a nebojí se dát vzniknout lídrovi přirozenou cestou. V debatě, v konkurenci a před očima veřejnosti.
Nejde jen o mechanismus výběru. Jde o způsob, jak budovat autoritu, legitimitu a skutečné lídry, kteří obstojí nejen uvnitř, ale především ve volbách. Protože takoví nám dost často chybí.
K lepší ODS potřebujeme lepší výběr lídrů. A to jsou za mě jasně primárky.
Výpis ze zbrojního listu bude k dispozici přes Czech POINT nebo Portál občana
Od 1.1. 2026 začne platit nový zákon o zbraních a střelivu č. 90/2024 Sb., který modernizuje a elektronizuje celý systém nakládání se zbraněmi. Protože stávající zbrojní průkazy v papírové podobě
přestanou platit, Digitální a informační agentura (DIA) umožní od 1.1. 2026 držitelům zbrojních průkazů získat ověřený výpis z údajů v Centrálním registru zbraní (CRZ) přes Czech POINT nebo Portál občana, kde si bude možné nastavit i notifikace ohledně vypršení platnosti vybraných dokladů.
👉 https://t.co/jOyWVEz1kE