😂😂 Schilerová, vy jste ale smutná.
Ano, Babiš „vybudoval“ Agrofert. Jenže zapomínáte dodat, jak ho vybudoval. Díky tunelování privatizace v 90. letech, štědrým státním dotacím, evropským penězům a politickému vlivu, který si později koupil.
To, že je dnes největším zaměstnavatelem? Gratulujeme. Zároveň je ale největším příjemcem veřejných dotací v zemi. To není úspěšný podnikatel, to je profesionální dotacní magnát, který dokáže vydělávat na státu, který sám řídí.
A teď ta perla: posílá celý plat samoživitelkám a nadace Agrofert rozděluje stovky milionů.
Víte, co je na tom nejvtipnější?
Že ten „štědrý filantrop“ zároveň tuneluje stát miliardami v dotacích, které by měly jít školám, nemocnicím a silnicím. Dává desetikoruny z vlastní kapsy a miliardy z naší. To není dobročinnost, to je marketingová kamufláž pro oligarchu, který z nás všech dělá sponzory svého impéria.
A pomoc Ukrajincům? To je vrchol pokrytectví. Ten samý člověk, který se léta schovával za pro-ruské spojence a SPD, teď najednou filantropem pro Ukrajinu. Prosím vás.
Babiš není „úspěšný podnikatel“, který náhodou vstoupil do politiky. Je to politicko-ekonomický predátor, který si stát přivlastnil jako další divizi Agrofertu.
A vy, Schilerová, nejste statečná obhájkyně vizionáře. Jste jen další užitečný idiot, který mu leští korunu, zatímco on rozprodává zbytky státu, aby si udržel dotace.
Odstupte, pane Babiši.
A vy, Schilerová, zkuste příště pochválit aspoň něco, co není tak průhledně trapné.
Poplatky budou zrušeny, Moravec musel skončit, 168 hodin bylo zlikvidováno, Reporteři ochromeni, paní Pokorná není vpuštěna na tiskovky vlády a já mám arcilháři,gaunerovi Babišovi, ubohé onuci Klempířovi, únavně trapnému ubožáčkovi Macinkovi věřit,že nechtěj ovládnout média🤯😖🖕
Ten spis je všeříkající a je úplně jedno, že je to promlčený. To hlavní tam je černé na bílém - Turek všechno psal, včetně toho o popálené holčice.
Hotovo dvacet.
"Na základě těchto skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že byl spáchán trestný čin a že se její dopustila konkrétní osoba."
Tedy zdůrazňuji, že Turek půl roku všem do očí lhal, mediím, voličům, prezidentovi i Babišovi. Navíc spis dává definitivě za pravdu důvodům prezidenta, kvůli kterým Turka nejmenoval ministrem. Zároveň odpovídá na otázku, proč Motoristé nepodali kompetenční žalobu a proč Turek stáhl žalobu na prezidenta...
Takže se ptám, co jako ten člověk ještě musí udělat, abychom se ho nadobro zbavili?
Škoda, že lidé zapomínají. Vzpomenete si ještě na všechna ta vyjádření, jak stojí Motoristé za Filipem, že by to nikdy nepsal, jak Macinka u Moravce opakoval, že to rozhodně není pravda a že si to všechno vymyslel DeníkN?
A takhle to je úplně se vším v jeho životě.
Víte jak nám paní Tykač vzkázala, že se máme ve svých mrzkých životech uskromnit, více rodit a jít do důchodu ideálně tři dny před smrtí⁉️😀
Věřte jí….je to paní co dokázala zkolaudovat tři patra jako jedno‼️😂
Asi radnice Prahy 1 vyhlásila akci 3v1 😇
Když Mezinárodní federace novinářů veřejně odsoudí Babišovu vládu za přístup ke svobodě médií a připomene jí, že „žádná vláda nemůže rozhodovat o tom, jaká žurnalistika je přijatelná a jaká ne,“ jde o mezinárodní ostudu a další zrychlení na cestě k Ficovu Slovensku.
Hanba.
"Boris Johnson a jiní lídři přímo nesnášeli různé deníky nebo novináře, ale nepustit je na tiskovku je uznání, že nemáme protiargumenty na jejich kritiku," říká pro @CRoPlus@RobCJournalist.
https://t.co/3P1ONo8vfi
"Měla jsem své vlastní důvody a současná vážná hrozba zestátnění moje rozhodnutí jen uspíšila, protože já prostě nebudu státní redaktorka - pro tuhle vládu, ani pro žádnou další. Kdo doteď nechápe rozdíl mezi státním a veřejnoprávním, měl by si doplnit základní vzdělání."
"Já prostě nebudu státní redaktorka – pro tuhle vládu, ani pro žádnou další. Kdo doteď nechápe rozdíl mezi státním a veřejnoprávním, měl by si doplnit základní vzdělání,“ řekla Nina Ortová, redaktorka ekonomických zpráv ČT24 a dala výpověď.
Babišovo tažení proti nezávislosti České televize, která je jemu a ostatním gaunerům v této vládě trnem v oku, má další oběť.
A Babiš by si měl jistě doplnit základní vzdělání. Protože máme premiérem člověka, který neví, kdo napsal Švejka, myslí si, že Slunce je planeta a nevi, kde se u krávy vyrábí mléko. Pro takového "vzdělance" totiž musí být rozdíl mezi "státní " a "veřejnoprávní " asi tak stejně jasný, jako mě řízení jaderné elektrárny.
Rozdíl mezi námi je v tom, že já nikdy nechci řídit něco, čemu nerozumím. A kdyby se stejným řídil i Babiš, nebyl by v politice a celá ČR by nemusela být dnes a denně na pokraji katastrofy.a rukojmí trestné stíhaného oligarchy.
@NinaOrtova držím palce do další smysluplné práce, měl jsem vás rád. ❤️😉 https://t.co/OYEA2LKNSv
Tento text prozrazuje fatální nepochopení vztahu politik-novinář v demokratickém systému. Není to win-win. Politik reprezentuje moc, novinář reprezentuje bezmocné, kteří mají právo na kontrolu moci. Nepravdivým osočením a manipulacím se politik může bránit, nesmí ale útočit, urážet a už vůbec nesmí omezovat. Někdy je to pro politika těžké, někdy je to i nefér. Ale je to tisíckrát lepší, než kdyby to bylo naopak. Komu se to nelíbí, ať jde dělat do novin a ne do politiky. Novinářská kontrola moci není dokonalá a někdy ani není spravedlivá. Ale s jejím omezením si omezíme vlastní svobodu. A to nikdo svobodomyslný neudělá.
Nad Petrem Macinkou jsem se zamyslel déle, než si ta figura zaslouží, a překvapilo mě, že je mi z něj skoro smutno. Téměř do pláče. Ne nad jeho politickým osudem, ale nad člověkem, jehož osobnost se tak dlouho přizpůsobovala službě, až z ní zůstala služebnost, resentiment a pár grimas suverenity.
Sedmnáct let strávil u Václava Klause v údajném intelektuálním dvoře, zatímco rovnal papíry a reprodukoval pánovy názory. Titul mluvčího byl krutým žertem. Měl dokonale nemluvit vlastním hlasem.
Uznání ani povýšení přijít nemohly. Klausův svět měl jediného protagonistu a pod ním personál. Macinka byl metr od dějin, ovšem na jejich servisní straně. Ponížení se muselo přepsat ve výlučnost, poslušnost v loajalitu a rovnání papírů v účast na epoše. Jinak by zbylo sedmnáct let služby bez pochvaly a vlastního života.
Služebnická psychologie se uzavírá, když člověk nezatouží po svobodě, ale po podřízeném. Hierarchii neopustí, jen se v ní posune výš. Nahoře potřebuje někoho, komu se klaní, dole někoho, do koho může kopnout.
Skutečnou kariéru mu nabídli až Motoristé na prahu padesátky. Ve věku, kdy většina mužů už si nemusí nic dokazovat, dostal Macinka první možnost sehrát dospělého.
Odtud ty zastydlé rysy kloučka. Drzost, uraženost, radost z provokace a hlad po uznání. Jeho arogance připomíná výkon někoho, kdo dostal funkci příliš pozdě a bojí se, že mu ji zase vezmou.
Ani hudba mu nedala náhradní identitu. Znal pódium i zákulisí, ale potlesk patřil jiným. Vždy byl poblíž reflektorů, nikdy důvodem, proč se rozsvítila.
Vztah k Hradu je učebnicový. Procházel jeho chodbami v odraženém světle Klause. S ním i odešel, zatímco Hrad pokračoval dál, schopný obejít se bez něj.
Proto po něm touží a zároveň ho nenávidí. Chce se vrátit hlavním vchodem a přepsat minulost. Hrad by mu měl potvrdit, že nebyl personál, ale utajený státník. Že Klausovi nenosil desky, nýbrž českou státnost na subtilních bedrech.
Pak přichází Filip Turek, střed této citové ekonomie. Zosobňuje všechno, co Macinka nikdy nebyl. Je fyzicky nápadný, okázalý, obklopený automobily, ženami, penězi a komickou aurou muže, který nikdy nepochyboval o právu zabírat prostor. Turek vstoupí do místnosti a předpokládá, že mu patří. Macinka sedmnáct let čekal na svolení promluvit.
Turek proto funguje jako jeho idealizované náhradní já, protéza mužnosti, drzosti a sebevědomí. Fantazie o životě bez obav, zda správně formuloval větu a neurazil autoritu.
Jejich symbióza je skoro dojemná. Neúspěšný muzikant našel frontmana. Celoživotní mluvčí muže, který často mluví bez obsahu, zato s monumentální důvěrou ve vlastní hlas. Turek dodává tělo, pózu, automobily a legendu. Macinka ideologii, aparát, funkce a souvětí.
Vedle Klause býval spotřebním materiálem velkého muže. Vedle Turka může mít iluzi, že velkého muže sám vyrábí. Služebník si tentokrát vybral pána, napsal mu roli a hřeje se v představě, že ho tím ovládá.
Apelovat na Macinkův stud je ztráta času. Stud vyžaduje vnitřní svobodu, vlastní hodnoty a schopnost postavit se před sebe bez autority. U něj svědomí nahradila loajalita, sebeúctu hierarchie a vlastní hlas ozvěna.
Zůstává muž, který se po desetiletích v předklonu konečně směl postavit, ale nenaučil se narovnat. Jen se rozhlédl po někom menším, před kým by mohl sehrát pána.
Člověka to skoro dojme k slzám. Pak si vzpomene, že se tento pozdně probuzený komoří pokouší ze svého psychického inventáře dělat státní politiku, a raději schová stříbro z příborníku.