Se zvýšily. Asi samy od sebe.
Nárůst platů i navýšení náborového příspěvku schválila ještě minulá Fialova vláda a že právě tento růst platů byl jedním z klíčových faktorů pro zisk nových rekrutů, potvrdil letos v červnu generál Miroslav Hlaváč, nový náčelník generálního štábu.
Ankara: Když je důležitější manželka než prezident republiky.
Zdá se, že při sestavování české delegace na summit NATO v Ankaře musel premiér Andrej Babiš učinit jedno z nejtěžších rozhodnutí své politické kariéry.
Vzít s sebou prezidenta republiky Petra Pavla – vrchního velitele ozbrojených sil, bývalého předsedu Vojenského výboru NATO, člověka, kterého znají téměř všichni nejvyšší představitelé Aliance.
Nebo vzít svou bývalou manželku.
Premiér měl jasno.
Prezident může zůstat doma.
Na vrcholném summitu NATO je zřejmě důležitější rodinný doprovod než člověk, který celý profesní život zasvětil bezpečnosti Evropy a Severoatlantické aliance.
Je to mimořádně výmluvný obraz dnešní české politiky.
Nejde o zkušenosti.
Nejde o Ústavu.
Nejde o důstojnost prezidentského úřadu.
Jde o fotografii.
Jde o to, kdo bude stát vedle světových lídrů.
Jde o to, kdo bude na záběrech televizních kamer.
Protože v politice Andreje Babiše je často důležitější osobní image než státní zájem.
Naši spojenci možná čekali, že Českou republiku bude reprezentovat prezident, který patří mezi nejrespektovanější vojenské osobnosti v historii NATO.
Místo toho uvidí zemi, která vede spor o to, zda má její prezident vůbec právo být součástí vlastní delegace.
To není silný projev sebevědomí.
To je projev malosti.
Skutečný státník nepotřebuje odstraňovat prezidenta, aby sám vypadal větší.
Skutečný státník se nebojí stát vedle silných osobností.
Jen člověk posedlý vlastním obrazem potřebuje mít na každé fotografii hlavní místo.
A možná právě proto je dnes pro Andreje Babiše důležitější, aby vedle něj stála bývalá manželka než prezident České republiky.
Takový obrázek totiž dokonale vystihuje dnešní vládu.
Rodinné album je zřejmě důležitější než důstojnost státu.
Strážnice řekla dost: Začátek konce Babišovy arogantní bandy.
V sobotu ve Strážnici se nestalo jen to, že dav vypískal dalšího ministra. Stalo se něco mnohem důležitějšího – lidé veřejně a hlasitě odmítli celý styl vládnutí Andreje Babiše a jeho papalášské party.
Když ministr Macinka vstoupil na pódium finále verbířů a začal lidem kázat své typické fráze („Vy jste se zbláznili… Ničíte si svůj vlastní festival… Ani za bolševika to nebylo…“), odpovědí mu bylo mohutné „Vypadni!“. Nebyl to jen protest proti jednomu ministrovi. Byl to protest proti celé aroganci moci, kterou Babišova parta ztělesňuje.
Tito lidé mají už dost. Dost papalášů, kteří si myslí, že jim patří úplně všechno – včetně posvátných prostor národní kultury. Dost přezíravého stylu, ve kterém se vládnoucí elita chová k obyčejným lidem jako k hlupákům a venkovským buranům. Dost toho, že si Babiš a jeho lidé zvykli přicházet kamkoli a chovat se tam jako páni na panství.
Strážnice se stala symbolem. Symbolizuje probouzející se odpor vůči politickému establishmentu, který ztratil veškerou pokoru a respekt k lidu. Folklórní festival – místo, kde by měla vládnout tradice, hrdost a společná identita – se proměnil v místo, kde lidé řekli nahlas: Dost té vaší arogance.
Toto není konec nějakého jednotlivého incidentu. Je to začátek konce Babišovy éry. Začátek konce iluze, že se dá donekonečna přehlížet hlas obyčejných lidí, zesměšňovat jejich hodnoty a vnucovat jim svůj papalášský styl vládnutí. Lidé už nejsou ochotni to tiše snášet.
Když i na folklórním festivalu, kde by měla být především radost a tradice, zazní tak silný protest, je to jasný signál. Společnost se začíná bránit. A Babišova banda by si to měla velmi dobře pamatovat.
Strážnice neřekla jen „Vypadni Macinko“. Řekla „Dost!“ celému systému arogance, který představují a začala
studená válka mezi vládou a částí občanské spolecnosti.