Dobrý den, pane @cestmirstrakaty ,
zkuste si představit, že byste opakovaně poslouchal veřejné rozhovory, ve kterých jiní lidé hodnotí Vaši inteligenci, zpochybňují Vaše rozhodnutí a pronášejí na Vaši adresu závažná obvinění. Moderátor jim přikyvuje, jejich slova dává do titulků, ale Vás samotného se nikdy na nic nezeptá. Nemáte možnost vysvětlit souvislosti, opravit nepravdy ani se bránit. Přesně takovou zkušenost mám já s Vašimi podcasty. A přiznám se, že od novináře, který si vybudoval pověst respektovaného profesionála, bych takový přístup nečekala.
Když jste podobně vedl rozhovor s Janem Veverkou, mlčela jsem. Říkala jsem si, že každý může mít špatný den, i zkušený novinář. Nechtěla jsem zbytečně vyvolávat další spor. Jenže po Vašem rozhovoru s Tomášem Kopečným mám pocit, že z toho začínáte dělat pravidlo.
V politice jsem už zažila ledacos. Tvrdou kritiku, osobní útoky i nespravedlivá obvinění. Nikdy jsem nečekala, že mě novináři budou šetřit. Ale pořád věřím, že i člověk ve veřejné funkci má právo na obyčejnou lidskou slušnost a férové zacházení. Za každým jménem, o kterém se ve Vašem studiu mluví, je skutečný člověk. Má svou pověst, svou práci, své blízké. A slova, která o něm vypustíte do veřejného prostoru, mohou napáchat škody, které už žádné pozdější vysvětlení úplně nenapraví.
Právě proto existují pravidla novinářské etiky. Aby novinář informace ověřoval, nezamlčoval podstatné souvislosti a nedával přednost sledovanosti před pravdivostí. Když Vám někdo před kamerou vypráví o údajných pochybeních jiného člověka, máte možnost se ptát, pochybovat a jeho tvrzení konfrontovat s dalšími informacemi. Vyslechnout jednoho člověka a zveřejnit jeho verzi událostí dokáže kdokoliv. Od zkušeného novináře očekávám, že bude chtít vědět také to, co mu jeho host možná záměrně neříká.
Nevím, jestli je za tím snaha získat více diváků, předplatitelů nebo peněz. Pokud ano, považovala bych to za smutnou ukázku bulvarizace novinařiny. Chápu, že konflikty, ostrá obvinění a osobní útoky přitahují pozornost. Jenže od novináře Vašeho formátu bych očekávala víc než jen schopnost nechat hosta říkat věci, které se Vám dobře prodávají.
Vůbec mi nevadí, že Vaši hosté mohou mít na mou práci jiný názor. Vadí mi, že jejich tvrzení necháváte bez ověření zaznít jako nezpochybnitelnou pravdu. A když je navíc použijete v titulcích, sám přispíváte k tomu, aby se šířila dál. Za to už nesou odpovědnost nejen Vaši hosté, ale také Vy. Vaši posluchači si zaslouží znát všechny podstatné okolnosti a udělat si vlastní názor. Jak si ho ale mají udělat, když jim nabízíte jen jednu stranu příběhu?
Příště, až se ve Vašem studiu zase začne mluvit o mně, zkuste udělat něco docela obyčejného. Zvednout telefon a zeptat se také mě. Možná zjistíte, že skutečnost je zajímavější než jednostranné vyprávění Vašich hostů. A možná tím svým posluchačům nabídnete něco, co má větší cenu než další skandální titulek. Poctivou novinářskou práci. Dokážete to ještě?
Těším se na Vaše vysvětlení a odpověď.
Jana Černochová