Vždycky jsem byl ten s kým se chtěl někdo bavit, vždycky jsem byl samý joke a bláznivý nápad. Byl jsem prostě středem pozornosti. No a nějakou dobu si přijdu... sám. Od nevidím do nevidím si jedu sólo, říkám si jak mi to nevadí, že mám rád být sám, ale kurva fakt mi chybí zpráva od kamarádů, že něco podnikneme, že někam vyrazíme, nebo prostě hloupé čus jak je. Když nenapíšu já, nulová interakce. Prostě ten rozdíl mezi mnou před pár lety a teď mi dává šíleně zabrat.
Je skoro léto a já mám opět deprese, že nemám žádné plány a ani nikoho, s kým by se dalo něco podniknout. Období smutku z toho, že nemám kamarády, je zase tady. Nebaví mě život.🫤