Docela brutální. Pokud tohle jsou elity národa, tak se nelze divit, že jsme kde jsme.
Via fb Magdalena Dušková:
Možná tohoto člověka ještě neznáte. Myslím ale, že pokud vás zajímá sociální politika, tak byste měli. Je to Karel Trpkoš, vrchní ředitel IT sekce MPSV, který už dvakrát dočasně vedl Úřad práce, na MMR převzal po Ivanu Bartošovi digitalizaci, a nově také z nějakého důvodu členem Rady vlády pro lidská práva. Uvnitř se o něm mluví jako o nejmocnějším muži ministerstva.
Já na Trpkoše narazila skrze superdávku. Té navrhnul technické řešení, které je tak složité, že do něj vlastně nikdo moc nevidí. A hlavně pro spoustu lidí toto technické řešení vůbec nefunguje (viz reportáž z minulého týdne). „Technologické“ moci vrchního ředitele IT na MPSV i tomu, jak se promítá do superdávky, se ale budu věnovat jinde.
Dnes vám chci představit profil Karla Trpkoše na https://t.co/gIQdvTXge1. Je plný rasistických postů, urážení tlustých žen, řečí o „chudině“ ale taky přiznání, že si odvádí peníze a majetek do zahraničí, aby nemusel platit daně. ��
🌀 zde je krátká ukázka 🌀�
„Ano, jsem rasista. Je to tak. Když jdu do hypermarketu kolem skupiny talcicich (původní znění příspěvku) se Romů, vždycky si držím vše cenné. Ale jsem taky ten, co má svou peněženku.“
„Máte pravdu. (Afghánci) maji svobodu. Ale pokud se pokusí se dostat do Evropy, tak okamžitě eskortovat zpět. Pokud je popraví, tak je to v pořádku, je to svoboda co chtěli.“
„Pokud se někdo neočkoval a umře, tak je to důsledek jeho rozhodnutí. Hlavně, ať mě s tím už nikdo neobtěžuje.“
„Tohle je stát, kde neschopní, nezodpovědní a nemehla mají nataženou ruku a jediné, co musí dělat, je volit Babiše. Tak to je opravdu skvělý stát. Jenom jestli se tu najde dost hlupáků, kteří budou na tenhle stát pracovat, chovat se odpovědně a platit daně, aby bylo dost na ty první. Já mezi nimi rozhodně nebudu.“
Když jsem Karla Trpkoše kontaktovala a zeptala se, zda jde o jeho profil, třikrát mi odmítl odpovědět s tím, ať se obrátím na tiskové oddělení ministerstva (i když jde o otázku na osobní sociální síť). Ministerstvo na první dotaz neodpovědělo, po urgenci napsalo, že jde o „shodu jmen“. Jenže shoda není jen ve jménu, ale také ve věku, koníčcích nebo třeba tématech, kterým se věnoval Karel Trpkoš na https://t.co/gIQdvTXge1 a kterým se věnuje Karel Trpkoš z MPSV v rozhovorech (nízké platy expertů ve státní správě).
Profil shodou náhod přestal být aktivní zrovna ve chvíli, kdy Trpkoš nastoupil pod Marianem Jurečkou na ministerstvo. :)�
Toto by nás mělo zajímat, protože sociální politika českého státu je už teď nastavená silně ideologicky (stylem dohlížet a trestat). A pokud do ní zasahují lidé, kteří se otevřeně vyjadřují tímto způsobem, nechci si ani představovat, jak se bude vyvíjet dál.
Babišova sebevražda na Hradě: Šest měsíců ve funkci a už je politicky mrtvý
Praha, 8. května 2026 – Ke shodě nedošlo. Prezident Petr Pavel a premiér Andrej Babiš se po pátečním jednání na Pražském hradě rozešli bez dohody o tom, kdo bude Česko zastupovat na červencovém summitu NATO v Ankaře. Pavel trvá na své účasti – ideálně společně s premiérem, případně sám. Nabídl kompromis: on by se zúčastnil neformální části (večeře hlav států a debaty o bezpečnosti), zatímco vláda by měla oficiální program. Babiš to odmítl. Navíc přijel o čtvrt hodiny později a při přivítání mu Pavel veřejně připomněl, že „mezi slušnými lidmi platí slovo“. Napětí bylo hmatatelné.
Tento zdánlivě protokolární spor o jednu delegaci však odhaluje mnohem hlubší problém. Po necelých šesti měsících ve funkci premiéra Andrej Babiš ztrácí suverenitu a vnitřní rovnováhu, kterou jako úspěšný byznysmen a kampanista vždy považoval za samozřejmost.
Slabý premiér v pevné koalici
Babišova vláda stojí na křehké trojkoalici ANO–SPD–Motoristé sobě. Bez Tomia Okamury a Petra Macinky by neměla většinu. Imunita, kterou si koalice vzájemně „pojistila“ ve Sněmovně, drží vše pohromadě: Babišovi chrání záda v kauzách Čapí hnízdo a Nagyová, Okamurovi a Macinkovi zase jejich vlastní problémy. Výsledek? Premiér nemůže ustoupit, ani kdyby chtěl. Musí držet tvrdou linii vůči Hradu, aby neoslabil své koaliční partnery.
To není síla, to je závislost.
Ego CEO versus realita premiéra
Babiš nikdy plně nepřešel z role majitele Agrofertu do role předsedy vlády v parlamentní demokracii. V byznysu rozhodoval sám, rychle a bez diskuse. V politice je premiér především vyjednavač – moderátor, který musí denně hledat kompromisy. Právě to Babiš považuje za slabost. Každý ústupek bere osobně. Místo aby spor o summit vyřešil klasickým politickým dealem (oba jedou, každý svou část programu, země působí jednotně), jde do otevřené konfrontace. To není strategie.
To je ego.
A to ego má teď plné ruce práce. Uvnitř vlády hasí požáry mezi radikálním Okamurou a tvrdým Macinkou. Venku řeší permanentní konflikt s prezidentem. Navíc stále visí kauzy, které ho psychicky zatěžují, i když ho imunita formálně chrání. Protichůdné tlaky – chci být silný lídr, ale musím ustupovat; chci rozhodovat sám, ale nemohu – ho drží v chronickém emocionálním napětí a úzkosti.
Rentgen prezidentské krize
Spor o NATO summit funguje jako rentgen. Ukazuje, že Babiš už není ten suverénní „šéf“, který všechno zvládne sám. Je to přetížený politik, který se snaží udržet všechno pohromadě za cenu ztráty vnitřní rovnováhy. Šest měsíců ve funkci mělo být obdobím nastartování vládnutí. Místo toho je Babiš v režimu permanentního hašení požárů.
Andrej Babiš si zřejmě myslel, že premiérskou funkci zvládne stejně jako Agrofert – autoritativně a bez diskuse. Realita ho však rychle dohnala. Šest měsíců stačilo, aby bylo jasné: muž, který chtěl vládnout jako suverénní šéf, dnes bojuje především sám se sebou. Pokud se nenaučí kompromisům a nadhledu, jeho vláda se stane jedním velkým sebezničujícím cirkusem. A Česká republika za to zaplatí nejdražší měnou – ztrátou důvěryhodnosti doma i v zahraničí.
Čas běží. A Babišův politický čas se krátí rychleji, než si možná připouští.
10 let byl prezidentem Zeman.
Opilec a buran.
9x zastupoval na summitu NATO republiku v době různých vlád.
Jednou kvůli zdraví požádal o zástup @P_Fiala.
Nyní je prezidentem generál a znalec NATO.
Babiš a Macinka provádějí ústavní puč.
Prezident nemá jinou volbu.
Musí se bránit.
O tomhle jsem slyšela poprvé asi před 3 týdny a považuji to za naprostou nehoráznost. A hlavně za malou domů. A vůbec nejde o to, že zakázku dostal nějaký milicionář, ale že působí jako účelové vyvedení 3 milionů z firmy. Zakázka na horním limitu bez výběrového řízení na „poskytování nezávislého prověřování interních procesů, postupů a vnitřních řídicích dokumentací objednatele s cílem posoudit jejich účinnost, spolehlivost a soulad s platnými předpisy“. To si snad někdo dělá srandu? Nemají funkcionáři ČT natolik vysoké nadstandardní platy, aby si "účinnost, spolehlivost a soulad s platnými předpisy" ohlídali sami, pomocí vlastních interních zdrojů. Od čeho tam jsou? Jak jsem psala, vypadá to jako malá domů a vedení ČT by ji mělo vysvětlit.
Zdeněk Svěrák na Letné:
Už 30 let si rozhlas a televizi platíme z vlastní kapsy, aby byly svobodné. Zestátnit je znamená ochočit je. Nesmíme dopustit, aby se výměny z roku 69 zopakovaly.
A jak se jmenuje strom, ze kterého se dělají kapesníky? Smrk. 🌲
Prosím pěkně, můžete mi sem nasdílet všechny ty gratulace k získání Oskara pro Českou republiku (velká věc!) třeba od předsedy vlády @AndrejBabis, ministra kultury @OtoKlempir nebo předsedy poslanecké sněmovny @tomio_cz ? Já to nějak nemůžu najít. Asi jsem úplně blbej.
Právní analýza: nátlak, vydírání a možné trestné činy
1. Výchozí rámec
Zveřejněná SMS Petr Macinka adresovaná poradci prezidenta republiky obsahuje opakované podmíněné výhrůžky, jejichž cílem je přimět hlavu státu k určitému ústavnímu rozhodnutí (jmenování Filip Turek ministrem).
Právní posouzení se musí soustředit nikoli na tón nebo slovník, ale na strukturu jednání, účel a účinek.
2. Relevantní trestněprávní ustanovení
A) § 175 trestního zákoníku – Vydírání
Znění (zjednodušeně):
Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo strpěl, dopustí se trestného činu vydírání.
Klíčové prvky:
1.Nátlak – ano (opakovaná ultimáta, časový tlak)
2.Pohrůžka těžké újmy – potenciálně ano
3.Cíl: přinutit ke konkrétnímu jednání – ano
4.Příčinná souvislost – ano (podmínka „buď – anebo“)
Otázka „těžké újmy“
Judikatura dlouhodobě připouští, že „těžká újma“ nemusí být fyzická. Může jít o:
•závažnou reputační újmu,
•ohrožení výkonu veřejné funkce,
•mezinárodní diskreditaci,
•destabilizaci postavení osoby.
Výhrůžky typu:
•„spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic“
•„důsledky ho velice překvapí (a nejen jeho)“
•„budu o tom mluvit se zahraničními médii a partnery“
lze právně považovat za pohrůžku jiné těžké újmy, zejména vůči ústavnímu činiteli.
➡ Závěr:
Je reálně myslitelné právní posouzení jednání jako vydírání podle § 175 TZ. Nejde o jistotu, ale o plně relevantní právní možnost. Na základě zveřejněného znění SMS lze konstatovat, že jednání Petr Macinka nelze považovat pouze za nevhodnou či emotivní komunikaci. Obsah zprávy vykazuje znaky nátlakového jednání, jehož cílem je přimět hlavu státu k určitému rozhodnutí v rámci výkonu ústavní pravomoci.
B) § 177 trestního zákoníku – Nátlak
Pokud by soud dospěl k závěru, že pohrůžka nedosahuje intenzity „těžké újmy“, přichází v úvahu mírnější skutková podstata.
Znění (zjednodušeně):
Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou jiné újmy nutí k určitému jednání, dopustí se trestného činu nátlaku.
➡ Zde je naplnění znaků ještě pravděpodobnější, protože:
•hrozba újmy je explicitní,
•cíl je konkrétní,
•adresát je jasný,
•časový tlak je výslovný.
3. Zásadní přitěžující okolnosti
•Adresátem nátlaku je hlava státu
•Předmětem nátlaku je výkon ústavní pravomoci
•Nátlak je opakovaný, promyšlený a strukturovaný
•Obsahuje ultimátum a eskalaci
•Zahrnuje mezinárodní rovinu
Tyto faktory výrazně zvyšují závažnost jednání.
Z právního hlediska je podstatná struktura sdělení, nikoli jeho styl. Zpráva obsahuje:
•jasně formulovanou podmínku („pokud bude jmenován konkrétní ministr“),
•hrozbu závažných následků v případě nevyhovění,
•časové ultimátum,
•a explicitní odkaz na využití domácích i zahraničních médií a politických kontaktů jako nástroje tlaku.
Takové jednání může naplňovat znaky trestného činu nátlaku (§ 177 trestního zákoníku), případně – v závislosti na posouzení intenzity hrozby – i vydírání (§ 175 trestního zákoníku), neboť „jiná těžká újma“ nemusí mít fyzickou povahu a může spočívat i v ohrožení výkonu veřejné funkce či mezinárodní diskreditaci.
Závažnost věci zvyšuje skutečnost, že adresátem nátlaku je prezident republiky a že předmětem nátlaku je výkon jeho ústavní pravomoci. V právním státě je takové jednání nepřijatelné a musí být posouzeno nezávislými orgány činnými v trestním řízení.
Zveřejněná SMS může naplňovat znaky trestného činu nátlaku, případně vydírání, a to zejména vzhledem k tomu, že směřuje k donucení hlavy státu k výkonu ústavní pravomoci pod pohrůžkou závažných následků.
Když se vulgarita vydává za politiku!
Jak dlouho ještě budeme přihlížet tomu, že českou politiku zaplavuje křik, vulgarita a vědomá manipulace místo odpovědnosti ? Jak dlouho budeme tolerovat, aby veřejnou debatu ovládal člověk, jehož jedinou skutečnou kompetencí je vyvolávání konfliktů a permanentní provokace?
Nejde o politika v pravém slova smyslu, ale o mediální projekt postavený na urážkách, extrémní rétorice a cíleném rozkladu důvěry. Parlament pro něj není místem řešení problémů, ale jevištěm pro exhibici — každá hádka, každá urážka, každý exces je pečlivě kalkulovaný tah, jehož cílem není výsledek, ale pozornost.
Tento styl politiky neprodukuje zákony, řešení ani vizi. Produkuje jen hluk, polarizaci a únavu společnosti. Silná slova nahrazují prázdný obsah, emoce zakrývají absenci odpovědnosti a neustálé konflikty slouží jako kouřová clona pro faktickou bezradnost.
Od jedněch voleb ke druhým se znovu a znovu potvrzuje totéž: tento typ politika není schopen — a ani ochoten — překročit roli provokatéra a přijmout roli státníka. Místo služby veřejnosti nabízí chaos, místo řešení nabízí pohrdání, místo leadershipu jen destrukci politické kultury.
Otázka už dávno nezní, koho provokuje. Otázka zní, proč mu to stále dovolujeme.
PŘILETĚL, JE TADY!!!💫 Dospělí, zavolejte děti, ať vidí, že Ježíšek existuje! 😀 Bylo to dnes trochu pohádkově napínavé, ale vše dobře dopadlo! Krasné svátky a modré nebe přeje @letovyprovoz 💙
Dvacátého června 1949 po obědě zavolali z borské věznice, že generál Heliodor Píka bude zítra ráno za svítání oběšen. Jeho syn Milan s otcem prožil na cele celou noc. Co všechno si řekli, nevíme.
https://t.co/c2zma8O8OQ