Pokud bude tento typ dohody podepsán, Donald Trump se v danou chvíli stane největším americkým loserem od Benedicta Arnolda.
Za rok a půl prohrál všechno.
Írán, Venezuelu, cla, vliv Ameriky ve světě, ztratil spojence a je nejzoufalejším politikem století.
Konspirace o „Velkém Izraeli“ má jednu zásadní slabinu: Izrael se už desítky let chová přesně opačně.
V roce 1948 se arabské armády pokusily nově vzniklý Izrael zničit. Místo toho utrpěly porážku. Syrský intelektuál Konstantin Zurajk, autor pojmu Nakba, tehdy označil výsledek za jednu z největších katastrof moderních arabských dějin. Po další porážce v roce 1967 dospěl k podobnému závěru znovu.
Po vítězství v šestidenní válce v roce 1967 naznačil Izrael ochotu vrátit většinu získaných území výměnou za mír. Arabské státy odpověděly známými „třemi ne“ z Chartúmu: žádný mír, žádné uznání, žádná jednání s Izraelem.
Přesto Izrael pokračoval v politice „území za mír“. Vrátil Egyptu celý Sinajský poloostrov, třikrát větší než samotný Izrael. Menachem Begin tehdy nabídl Anvaru Sadatovi i Pásmo Gazy. Egypt ho odmítl.
V letech 1993 až 1995 Izrael předal Palestinské samosprávě rozsáhlé části Judeje a Samaří pod její civilní a bezpečnostní správu. V roce 2005 se jednostranně stáhl z Pásma Gazy, zrušil všechny osady, vystěhoval vlastní občany a dokonce exhumoval své mrtvé, aby je mohl pohřbít na izraelském území.
Další rozsáhlé územní ústupky, už poněkolikáté, nabídl v roce 2008 premiér Ehud Olmert, když Palestincům nabídl přibližně 95 % Judeje a Samaří doplněných územními výměnami. Ani tentokrát ale k dohodě s Palestinci nedošlo.
Pokud bylo cílem Izraele vybudovat „Velký Izrael“, pak jde patrně o jediný imperialistický projekt v dějinách, který po vojenských vítězstvích opakovaně vracel dobytá území, stahoval vlastní osadníky a nabízel další ústupky výměnou za mír.
Zdá se však, že někteří tento vzkaz dodnes nepochopili.