Na vině byla chyba přetíženého řízení letového provozu v Záhřebu; ač spravovalo jeden z nejrušnějších sektorů v Evropě, trpělo nedostatkem peněz i personálu. Kvůli nedorozumění mezi dvěma řídícími se tak oba letouny octly ve stejné letové hladině 33 tisíc stop (10 km).
10. září 1976 se nad jugoslávským Samoborcem srazil britský dopravní letoun Hawker Siddeley Trident společnosti British Airways s jugoslávským strojem DC-9 firmy Inex-Adria Aviopromet. Zahynulo všech 176 lidí na palubách obou strojů; tehdy šlo o nejhorší vzdušnou kolizi vůbec.
Britský stroj na lince BAW476 z Londýna do Istanbulu narazil do DC-9 na lince ADR550 ze Splitu do Kolína n. Rýnem. Levé křídlo DC-9 prořízlo kokpit Tridentu a usmrtilo piloty, po čemž se Trident rozpadl ve vzduchu. DC-9 pak přišel o třetinu křídla, vymkl se kontrole a zřítil se.
F-107 dosahoval max. rychlosti Mach 2 a kromě jaderné pumy mohl nést až 4,5 t konvenční výzbroje. Co do hlavňové výzbroje se počítalo se čtyřmi 20mm kanóny nebo jedním rotačním kanónem M61 stejné ráže. V tendru však byl nakonec F-107 poražen slavným typem F-105 Thunderchief.
10. září 1956 poprvé vzlétl americký stíhací bombardér North American F-107 založený na letounu F-100 Super Sabre. Oproti němu měl sání motorů přesunutá na hřbet trupu, aby se pod trup vešla polozapuštěná jaderná puma. Do výroby se však nakonec nedostal a vznikly jen 3 prototypy.
S dvojicí hvězdicových motorů Bristol Hercules měl Noratlas max. rychlost 440 km/h a nosnost až 8,5 t nákladu. Kromě Francie sloužil i v barvách SRN, Portugalska, Řecka a Izraele. Během 50. let pak vznikla i civilní verze s proudovými motory ve špičkách křídel.
10. září 1949 poprvé vzlétl francouzský nákladní letoun Nord Noratlas. Letoun ve službě nahradil zastaralé druhoválečné typy a jeho licenční výroba v SRN položila základy pro pozdější mezinárodní spolupráci na typu Transall C-160. Celkem se vyrobilo 425 kusů.
Packet uvezl 42 vojáků nebo 8,2 t nákladu. V praxi nicméně šlo o podmotorovaný strroj se špatným výhledem z kokpitu. Část kusů posloužila pro experimenty (např. 4 kusy osazené přídavným proudovým motorem). Později pak konstrukce posloužila jako základ pro úspěšný C-123 Provider.
10. září 1944 poprvé vzlétl americký transportní letoun Fairchild C-82 Packet. Stroj vznikl jako nástupce typů Douglas C-47 a Curtiss C-46, avšak do konce války se k jednotkám dostala jen hrstka kusů. Kvůli vážným slabinám designu se nakonec vyrobilo jen 223 kusů.
Plány umožňovaly rozpětí 5 nebo 6 m a nespecifikovaly žádný konkrétní motor. HM.14 se stal prvním modelem ze série tzv. Létajících blech, z nichž minimálně 20 si našlo cestu i do Československa. Po jednom kusu získalo muzeum ve Kbelech, v Národním technickém muzeu a v leteckém muzeu v Deštné.
10. září 1933 poprvé vzlétl francouzský lehký letoun Mignet HM.14. Šlo o vůbec první celosvětově rozšířený amatérsky stavěný letoun - tj. stroj, který si mohl podle veřejně dostupných plánů postavit kdokoliv. Díky tomu je HM.14 označován jako stroj, který zpřístupnil létání masám
Moizo patřil k prvním vojenským pilotům a v roce 1911 provedl zřejmě první strategický průzkumný let. V zajetí zůstal až do konce války v říjnu 1912. Později stál u vzniku italského vojenského letectva a stal se posledním vrchním komisařem Lublaňské provincie. Zemřel v roce 1962.
10. září 1912 se italský kapitán Riccardo Moizo stal historicky prvním pilotem zajatým ve válce. Během letu ze Zuáry do Tripolisu v rámci Italsko-turecké války musel nouzově přistát kvůli poruše motoru. Krátce poté jej pak zajali bojovníci místních protureckých guerill.
Vzducholoď s přezdívkou Nulli Secundus byla plněna vodíkem a tvořil ji válcovitý kožený obal bez balonetů. Pod ním pak byla na čtveřici plátěných pásů zavěšena trubková gondola s osmiválcem Antoinette (37 kW) pohánějícím dvě vrtule. Max. rychlost činila 25,7 km/h).
10. září 1907 poprvé vzlétla britská poloztužená vzducholoď British Army Dirigible No. 1; jednalo se o vůbec první britský vojenský létající stroj s vlastním pohonem. Vznikl jen jediný kus, který v říjnu absolvoval 80 km dlouhý let z Farnborough do Londýna.
Charakteristicky "nafouklý" trup Dreamlifteru má vnitřní prostor 1840 m3. Celý ocas je pak instalován na otočných kloubech, což umožňuje jeho vyklopení do strany pro snadnou vykládku. Stroje slouží dodnes a přepravují celá křídla, sekce trupu nebo další rozměrné komponenty.
9. září 2006 poprvé vzlétl americký nákladní letoun Boeing Dreamlifter (oficiálně Large Cargo Freighter), který vznikl pro potřeby dálkové přepravy komponent pro výrobu dopravních letounů Boeing 787. Celkem existují 4 kusy přestavěné z dopravních Boeingů 747-400.
La-200 poháněly 2 motory Klimov VK-1 umístěné za sebou, kdy tryska předního motoru ústila pod trupem. Výzbroj tvořila trojice 37mm kanónů Nudělman N-37D, max. rychlost činila 1070 km/h. Jeho zavedení do výroby nakonec překazila zásadní změna doktrín sovětského letect v roce 1951.
9. září 1949 poprvé vzlétla sovětská proudová záchytná stíhačka Lavočkin La-200. Letoun měl nadčasovou konstrukci a vznikl pro záchyty za každého počasí, pro kterýžto účel nesl zbrusu nový radar Torij. Ačkoliv ale porazil 2 konkurenční typy, nakonec zůstalo jen i 1 prototypu
S invertním vidlicovým motorem Gipsy III (89 kW) měl Puss Moth max. rychlost 206 km/h. Během 30. let si pak připsal řadu rekordů. Za vše jmenujme Jima Mollisona a jeho sólový přelet Atlantiku z východu na západ, případně rekordní let Peggy Salaman z Londýna do Kapského města.
9. září 1929 poprvé vzlétl britský lehký letoun de Havilland DH.80 Puss Moth. Tento třímístný hornoplošník se řadil k nejvýkonnějším civilním strojům své doby a stal se oblíbeným strojem pro rekordní dálkové lety. Celkem se v letech 1929-1933 vyrobilo 284 kusů.