V každé vyspělé civilizaci by ministryně Mrázová musela rezignovat HNED. Po týdnu mlčení všem lidem veřejně na tiskové konferenci vysvětlovala, že musela využívat velikánský byt jen za 4500 Kč měsíčně (s mírným zvýšením až do letošního jara), jelikož měla s manželem finanční problémy, měla smůlu na chlapy atd.. a dokonce sdělila, že si nemohla dovolit jezdit "na drahé dovolené". A proto velikánský byt pro sociálně slabé občany využívala ona. Tohle ovšem byla naprostá LEŽ. Cestovala po světě, po různých kontinentech a ... zapomněla si fotky smazat z Instagramu. Paní Mrázová se zkrátka snaží napálit běžné občany a říká jim, že je sociálně a finančně slabým občanem. Tak pojďme se tomu postavit čelem! 📷 Díky za odhalení @PiratIvanBartos
Nela Lisková o mně a Pirátech dlouhodobě šířila lži, manipulace a nenávistné příspěvky. Několikrát jsme ji vyzvali, aby je smazala. Nestalo se.
Proto jsme šli soudní cestou. A i když to trvalo dlouho a bylo to náročné, jsem ráda, že jsme to nevzdali. Nejvyšší soud teď její dovolání odmítl.
Když někdo vědomě šíří lži s cílem poškodit ostatní a ovlivňovat veřejné mínění, není možné to jen přejít mávnutím ruky.
Toto rozhodnutí je důležité, aby vůbec byla možná veřejná debata.
Opilý inženýr Zeman se do všech politických funkcí prolhal. Začal lhaním na Letné a skončil lhaním před prezidentskými volbami. Každý politik lže ve snaze získat funkci.
Tento lempl ale lže, i když o žádnou funkci neusiluje. Z vrozeného charakterového defektu.
Hanba ti.
Babiš a jeho vlastní realita: Proč stále více lidí mluví o psychické poruše.
Spousta lidí (a nejen v Česku) sleduje Babišovo vystupování – neustálé překrucování faktů, absenci sebereflexe, přesvědčení, že všichni ostatní lžou a on je jediný „normální“, i rychlé přepínání mezi rolí „ušlechtilého hospodáře“ a agresivní oběti – a dochází k závěru, že „to není normální“.
Co se dá říct fakticky (bez stanovování diagnózy):
* Někteří psychologové a psychiatři (např. Radkin Honzák nebo komentáře publikované v Přítomnost) ho veřejně označují za příklad narcistické či psychopatické struktury osobnosti – tedy grandiozity, absence empatie, manipulace, obranného mechanismu „všichni proti mně“ a překrucování reality.
* Jeho chování podle kritiků vykazuje řadu znaků běžně spojovaných s narcistickou poruchou osobnosti (NPD): potřebu obdivu, zkreslování faktů tak, aby vždy vycházel jako hrdina nebo oběť, i neschopnost přiznat chybu.
* Lhaní podle nich není nahodilé, ale systémové – soudy ho už několikrát označily za lháře, on to však interpretuje jako „útok systému“. Kritici proto tvrdí, že Babiš často působí dojmem člověka, který realitu vnímá zásadně jinak než většina lidí.
Ať už jde o vědomou manipulaci, nebo hlubší psychologický mechanismus, výsledek je podle těchto kritiků stejný: realita se musí přizpůsobit jemu, ne naopak. Babiš jako by bloudil ve vlastním světě – a sám mu věřil.
Mnozí lidé proto nabývají dojmu, že nejde jen o promyšlené divadlo, ale že svým vlastním konstrukcím skutečně věří. Že žije v alternativní realitě, ve které je vždy tím dobrým, zatímco ostatní jsou zloději, nepřátelé nebo neschopní lidé – a on sám nikdy nic nezpackal.
Co o tom říkají někteří odborníci:
* Radkin Honzák ho opakovaně označil za člověka se sociopatickými rysy a prohlásil, že podobné typy osobností mají „mozek predátora“.
* Další psychologové ho řadí mezi grandiózní narcisty či osoby s psychopatickými rysy – tedy lidi s nízkou sebereflexí, omezenou empatií a tendencí překrucovat realitu ve prospěch vlastního obrazu.
* Mezi znaky, které u něj kritici často zmiňují, patří:
- naprostá neschopnost přiznat chybu,
- přesvědčení, že realita se musí přizpůsobit jemu,
- rychlé přepínání mezi rolí oběti a vítěze,
- absence empatie vůči těm, které považuje za nepřátele.
Závěr bez stanovování diagnózy:
Ano, část veřejnosti i někteří odborníci mají pocit, že u Babiše nejde jen o běžnou politickou manipulaci, ale o hlubší psychologický problém, který si on sám nemusí uvědomovat – nebo jej dokonce považuje za svou výhodu. A právě proto může být jeho vystupování přesvědčivé: protože působí dojmem člověka, který svým vlastním interpretacím skutečně věří.
Právě to mnozí považují za nejznepokojivější. Nevidí v něm pouze cynického herce, ale člověka, který žije ve vlastním obrazu světa – a chce podle něj znovu řídit český stát a nás všecky.
„Měla jsem to těžké, nejezdím na drahé dovolené,“ tvrdila paní ministryně Mrázová, když obhajovala, že jako starostka Bíliny žila ve 130metrovém městském bytě za 4500,- .
Tak jen malý tip: paní ministryně @ZMrazova_MMR , příště, až budete chtít vzbudit u lidí soucit, nejprve si promažte Instagram. Fotky ze Sri Lanky, Japonska, Brazílie, Tuniska nebo opakovaně z Itálie – v létě i v zimě – bohužel s tvrzením „životní těžkosti“ moc nesedí. Pro běžné lidi, kteří opravdu potřebují dotované bydlení a počítají každou korunu, je to spíš výsměch.
Víc než srdceryvné příběhy by pak lidem pomohlo, kdybyste konečně přestala ničit pirátský Zákon o podpoře bydlení a projekty dostupného bydlení, které jsme připravili ještě v době, kdy jsem byl ministrem. A které mohou lidem reálně pomoct důstojně bydlet. Na dostupné bydlení totiž mají právo i jiní lidé než jen vy.
Pane předsedo @AndrejBabis, ve svém posledním klipu pro obyvatele starobinců tvrdíte, že poslanci opozice jsou v Parlamentu kvůli stotisícovému platu.
Dovolte, abych vám připomněl, že vy jste vlezl do Sněmovny proto, abyste kradl stovky miliard pro svůj zločinný holding. Děkuji.
Deset let jsme měli prezidenta, kterýho nikde nikdo neviděl a když už někam vylezl, tak měl mastnou hubu od jitrnice a nebo někoho urážel.
Tak proč bych sakra neměl mít radost z toho, že mám teď prezidenta takovýho?
„Přežili jsme Husáka, přežijeme i Macinku s Turkem.“
Tento bonmot, který zazněl v Prostoru X od @PetrosKecyaPoli, perfektně ilustruje českou národní nemoc, o níž jsem psal v předchozích textech.
Přesně toto je ten nebezpečný postoj „nějak to přežijeme“. Ten samý postoj, který nám umožnil přežít normalizaci, listopad 1989 oslavit jako konec dějin a pak se dobrovolně odříznout od jakékoli hlubší historické paměti. Místo abychom se ptali, proč se takové figurky jako Petr Macinka a Filip Turek vůbec dostali do vlády a proč jejich styl (provokace, osobní útoky na prezidenta, bagatelizace institucí) rezonuje s částí společnosti, raději si řekneme: „No co, Husáka jsme taky přežili.“
Jenže právě v tom vězí chyba.
Přežít není totéž jako žít důstojně.
Přežít Husáka znamenalo morální a ekonomickou devastaci na desetiletí. Přežít ho neznamenalo, že jsme z toho vyšli silnější nebo moudřejší. Naopak – mnozí z nás si z toho odnesli cynismus, rezignaci a přesvědčení, že „stejně je to jedno“. A právě tento cynismus teď brání tomu, abychom požadovali kvalitnější politiku.
Král Karel III. mluvil o tom, že společenství, které ignoruje své starší a svou historii, ztrácí paměť – a tím pádem opakuje chyby. Česká verze tohoto selhání zní: „Vždyť jsme to už jednou přežili, tak proč bychom se teď namáhali něco měnit?“
Takový přístup není projev odolnosti. Je to projev rezignace.
Skutečná zralost národa by vypadala takto:
Ano, přežili jsme Husáka. Právě proto bychom měli mít vyšší standardy než „přežít Macinku s Turkem“. Právě proto bychom neměli tolerovat, když se politika snižuje na osobní urážky, vydírání institucí, šaškování ve Sněmovně nebo bagatelizování ústavních rolí. Právě proto bychom měli požadovat lídry, kteří chápou, že stát není jejich osobní písnička ani marketingový projekt strany „Motoristé sobě“.
Úcta k minulosti neznamená nostalgii po komunismu. Znamená poučení z něj. A jedno z nejdůležitějších poučení zní: kvalita politiky se neměří tím, jestli ji „přežijeme“, ale tím, jakou zemi po sobě zanecháme.
Pokud budeme dál spokojeni s tím, že „nějak to přežijeme“, pak ano – přežijeme.
Ale otázka zní: jako co? Jako sebevědomý národ s jasnou vizí, nebo jako věčný přežívající, který se jednou za čas zase raduje, že „to nějak dopadlo“?
Čas ukáže, jestli se z Husákovy éry dokážeme poučit, nebo jestli ji budeme dál používat jen jako laciné alibi pro současnou průměrnost a primitivnost.
Před 22 lety jsme vstoupili do Evropské unie a posílili tím naši bezpečnost i stabilitu. Svět se od té doby výrazně proměnil a význam spolupráce s evropskými partnery roste. Unie není dokonalá, ale v těžkých chvílích obstojíme jen společně.