On this day in history, 15 years ago, the price of a bitcoin crashed from $17 down to literally $0.01 per coin in a matter of minutes.
A hacker gained access to the Mt.Gox exchange website database and placed massive fake sell orders. This YouTuber streamed it happening live:
I valued SpaceX for its IPO a few weeks ago, with minimal information and a promise to revisit the valuation, when the prospectus was made public. The prospectus is public, the offering price has been set and my update is up and running. https://t.co/zRjpD1C0wv
I have been investing in $MELI for almost 15 years. That is almost 2/3 of the company’s existence. I have watched this business go from a small few billion dollar company into one of the most important platforms in Latin America, and through all those years the narrative was almost always the same. Competition was coming. Some new heavily funded company was going to destroy them. Some giant was going to overpower them. Yet somehow through discipline, execution, frugality, and an elite culture, $MELI just kept winning.
What always stood out to me was that they rarely behaved like a reckless growth company. They did not constantly dilute shareholders. They did not load the balance sheet with insane debt. They did not chase every shiny object or light billions on fire with dumb experiments that never worked. They executed carefully, maintained an incredibly stable leadership culture, and kept building piece by piece while other companies constantly changed direction or management teams.
Then around 2018 they made one of the boldest transitions I have ever seen from a large public company. They realized the old marketplace and auction style model was not enough and they essentially rebuilt the company around logistics, fulfillment, payments, and infrastructure. Think about how crazy that really was. Latin America is an incredibly difficult region logistically, financially, politically, and operationally. Most companies would fail attempting something like that even with unlimited capital.
What amazes me is they completely repositioned the business from a relatively asset light marketplace model into a much more infrastructure heavy ecosystem without missing a beat. Most companies cannot reinvent themselves like that once they reach scale. $MELI did it while continuing to grow rapidly. That tells you something important about the culture and management quality behind this business.
I also think many people still misunderstand what $MELI actually is. They still think of it primarily as an ecommerce company. I increasingly think ecommerce is almost the bait. Underneath it they are quietly building the infrastructure of commerce and financial services across Latin America.
The flywheel is beautiful, Pago increases checkout conversion and trust. Logistics improves delivery speed and reliability. Credit helps merchants buy inventory and helps consumers spend more inside the ecosystem. Advertising monetizes attention. Fulfillment improves consistency and customer satisfaction. Scale lowers shipping costs. Lower shipping costs improve frequency and conversion. More buyers attract more sellers. More sellers improve selection. The entire ecosystem reinforces itself.
People still debate Pago, ecommerce, credit, logistics, and ads as if they are separate businesses. I increasingly think that misses the point entirely. The value comes from how every layer strengthens every other layer. The ecosystem itself is becoming the moat.
That is what makes the business so dangerous competitively. The moat is no longer one thing. It is the interaction between all the things. Every year the ecosystem becomes more integrated, more efficient, and more embedded into the daily economic life of consumers and merchants across Latin America.
And what makes this even harder to replicate is that Latin America is not an easy region to operate in. Payments are fragmented, infrastructure is weaker, fraud risks are higher. Inflation and currency volatility exist, regulations vary country by country and logistics are far more difficult than most American investors realize. Ironically, those difficulties become advantages for $MELI that successfully builds the network first because the operational complexity itself becomes part of the moat.
1/👇
🚨 DECLASSIFIED: HOW THE STRIKE ON IRAN’S SUPREME LEADER HAPPENED
Months of CIA and Mossad intelligence tracked movements, intercepted communications, and mapped the compound in Tehran.
When the window opened, U.S. strikes knocked out Iran’s air defenses.
Then 200 Israeli jets delivered bunker-buster bombs directly onto the underground compound.
Iran’s fatal mistake: he wasn’t in the deepest bunker.
Stay connected, follow @MOSSADil.
Extraordinary piece in FT about the operation to kill #Iran's regime's supreme leader Khamenei.
Nearly all traffic cameras in Tehran were hacked by #Israel for years. They knew when members of the #IRGCterrorists Vali Amr Protection Unit (Khamenei's bodyguards) came and left work on Pasteur Street. And interestingly the CIA--not Mossad--had a human source which assisted with the effort.
https://t.co/Giqgb6d0dT
$MU is going to build the largest semiconductor manufacturing facility in U.S. history and the world's most advanced memory fab
You know the rest... they gonna need more semiconductor equipment: bigger orders for $ASML $AMAT and $KLAC
Hájení emisních povolenek pro domácnosti argumentací, že se peníze z nich lidem přece zase vrátí, je starý socialistický trik. Tak by přece šlo obhájit i málem stoprocentní zdanění.
Jde ale o to, jaké peníze se lidem vrátí. A zde je markantní kvalitativní rozdíl.
Zatímco lidé státu na povolenkách odevzdají peníze, se kterými by si jinak mohli svobodně nakládat, dělat, co chtějí, stát jim vrátí peníze, s nimiž svobodně nakládat nemohou, protože stát místo nich určil, “co vlastně chtějí”.
Lidem tedy stát vrací mnohem horší peníz, než který od nich vybral. To je zlo mnohého přerozdělování.
I kdyby se tedy lidem vrátila úplně stejná suma, pohorší si. A stejná suma se jim navíc nevrátí. Z přerozdělovací mašinerie totiž tyjí úředníci, dotační podnikatelé či parazitičtí lobbisté, z nichž všem něco zůstane za nehty. Právě kvůli nim ostatně často celá mašinerie vzniká, zhusta se vznešeným cílem typu boje za lepší klima (různí aktivisté pak sehrávají roli užitečných idiotů).
Přerozdělování omezuje svobodu jednotlivce, vrací mu jen část peněz, a ještě k tomu horší kvality. Proto na něj klasický liberál vždy hledí podezřívavě. Proto přemíra přerozdělování, tedy socialismus, nakonec vede k chudnutí a zaostávání, jak učí historie; lidé se svými penězi totiž obecně nakládají prozíravěji než úředník s těmi, které jim ukořistil.
@ammailtik@CryptoBullet1 Almost each Macro chart he posted is invalidated. What's why I ask. Here he dropped his portfolio only SUI is in profit. https://t.co/XRqDMMLIPy
Emisní povolenky pro domácnost jsou vlastně nové daně, které se začnou k cenám pohonných hmot a vytápění bytů a domů připočítávat za necelý rok a půl. Běžné české domácnosti zdraží život o 83 000 Kč ročně, pokud tedy má být plněn program Fit for 55, resp. Green Deal. Stane se tak do roku 2030.
Toto vše je odborný konsens a kdokoli se jen trochu zaj��má o problematiku povolenek pro domácnosti, nemůže být zaskočen (blíže viz https://t.co/lOlxl6j3Dk). Lidé jsou ale rádi klamáni. A politici je rádi klamou, zvláště před volbami...
Samozřejmě, částka 83 000 Kč se nebude vztahovat na domácnosti, které si již - například - pořídily tepelné čerpadlo či jezdí elektromobilem. Kolik ale takových domácností v Česku je?
Částka 83 000 Kč ročně se vztahuje k běžné domácnosti bydlící v rodinném domě, která má auto se spalovacím motorem (výpočet viz https://t.co/Hyo64wrg2v). Pokud ale domácnost topí uhlím, namísto plynem, bude růst jejích nákladů ještě vyšší než 83 000 Kč, může to být i přes 100 000 Kč ročně.
To je právě smysl povolenek pro domácnosti. Zdražit dosavadní způsob života, aby se pořízení tepelného čerpadla nebo elektromobilu náhle jevilo jako cenově výhodná alternativa. Tím mají být domácnosti umělým zdražením dotlačeny k dekarbonizaci, aby tak mohl být splněn hlavní cíl Green Dealu EU - tedy uhlíková neutralita k roku 2050.
Pokud zdražení bude jen mírné, pokud třeba pohonné hmoty zdraží o 2 nebo 3 Kč/l nebo pokud celkový růst nákladů domácností bude o stovky korun ročně, celý systém emisních povolenek nemá z hlediska Bruselu žádný smysl, protože se tempo dekarbonizace neuspíší. A nestihne se pak uhlíková neutralita k roku 2050.
Pochopitelně, cena povolenky je umělý konstrukt. Pokud by třeba Brusel cílový rok dosažení uhlíkové neutrality posunul z roku 2050 na 2075 nebo 2100, stačí, když povolenka pro domácnosti zdraží mnohem méně, takže třeba i pohonné hmoty v Česku zdraží jen o pár korun na litr. To proto, že by se proces dekarbonizace rozložil do delšího časového úseku. Pokud ale má být Green Deal splněn k roku 2050, je třeba dramatického zdražení dosavadního způsobu života běžné domácnosti.
Nezapomeňme též, že povolenka má stejnou cenu pro celou EU. Třeba pro Němce či Nizozemce částka 83 000 Kč v přepočtu do eur zase tak vysoká není, protože jejich kupní síla je mnohem vyšší než ta česká. I oni ale musí být povolenkami tlačeni k tomu, aby kupovali čerpadla a elektromobily.
Takže je zřejmé, že povolenky dopadnou hlavně na chudší země EU a na jejich chudší domácnosti. Venkovan z Česka bude bit výrazně více než třeba starousedlík z Hamburku.
Proto se mají z výnosů z povolenek dočkat úlevy nízkopříjmové domácnosti. Nemůže se však úlevy dostat domácnostem všem, to by pak nedávalo smysl, protože by si nikdo tepelná čerpadla a elektroauta nepořizoval. Břímě povolenek tedy ponese střední třída. Té s náklady dekarbonizace nikdo moc nepomůže. Bohatí je zvládnou, chudým pomůže erár, aby se nevzbouřili jako svého času Žluté vesty.
Z toho ale pořád vychází, že běžná česká domácnost ze střední vrstvy, s rodinným domem a obyčejným automobilem, skutečně musí počítat s růstem životních nákladů o vysoké desítky tisíc korun ročně.
Vskutku, pokud bude cílový rok Green Dealu posunut na rok 2075 nebo 2100, bude moci být zdražování "fosilního života" mnohem pozvolnější. O takovém posunutí se ale žádná debata nevede. Naopak, Brusel nyní chce Green Deal přitvrdit. A stihnout jej z 90 procent už do roku 2040! Což by znamenalo ještě vyšší cenu emisní povolenky, než s jakou nyní pracuje odborný konsensus. Pak by muselo být zdražení života běžné české domácnosti ještě vyšší než o oněch 83 000 Kč ročně.
Například studie publikovaná Oxfordským institutem pro energetická studia předjímá dokonce cenu emisní povolenky k roku 2040 ve výši v přepočtu 425 000 Kč (https://t.co/APRQfdN0ai).
Má to svoji logiku. Emise v EU jsou již nyní poměrně nízké, takže je čím dále nákladnější je ještě dále redukovat. Všechno ovoce, které visí nízko, už jsme sklidili. Nyní je třeba se vydat výše do korun stromů. Což obnáší vyšší zátěž na peněženky, ale také ohrožení, ba likvidaci průmyslu. Dosažení úplné uhlíkové neutrality, tedy nulových čistých emisí, když již roku 2030 má být podíl EU na globálních emisích méně než pětiprocentní (protože největší světoví znečišťovatelé jako Čína nebo USA zdaleka tak rychle a nákladně jako EU nedekarbonizují), je prostě extrémně, ale opravdu extrémně drahé.
Což právě následně odráží prognózovaná cena povolenky, ať už té pro průmysl, nebo té pro domácnost.