Olivia
Online
Vojtěch Palička
@Mazan1ce
FF UPOL EU/POL 🇨🇿🇪🇺🇺🇦
Average Pendolíno enjoyer
Milovník řetězových emailů
Bohumín, Česká republika
Joined March 2014
294 Following
77 Followers
893 Posts
MELE NÁS MASOMLÝNEK - VOVČANSK
1/11) Zatímco média plní záběry hořících rafinerií nebo informují o blížícím se pádu Kosťantynivky, zapomíná se, že se Rusko už měsíce snaží otevřít novou frontu. A obrana pomalu prosakuje. ⬇️⬇️
Co se právě teď děje v Brně podle makaků
@chmelamar Cuwe kde byls???
Tak dlouho sem te tady nevidel ;)
Tyto tvoje brilantni analyzy tady taaaak chybely ;D
Jak vidis vitezstvi rudych armad na ukrajine? Jsou ztraty 36k mesicne uz dostatecne hrdinne? Uz se to blizi a bota ivanova stane na Maydanu?
Takto se v NATO loučí, když odchází zapisovatel.
Meanwhile in Estonia
Drag race between a 🇺🇸 M1A2SEPv3 and a 🇫🇷 AMX-10RCR
Video just now released showing the sinking of the IRIS Dena off the coast of Sri Lanka with an Mk. 48 torpedo.
@sarazestaje Přihoď na sbírku https://t.co/CnwthAF0Nx
Po krátkém odpočinku se budím a vymýšlím další plán. Zítra už bych chtěl vyrazit k „Ragbistům“ – dronové jednotce 129. brigády. Ujistím se, že mě očekávají, a začnu balit věci. Vyndám munici, která byla po kapsách, sumkách a v batohu. Takové věci zapomenuté v kapse mohou mimo oblast fronty způsobit velké potíže. Je tu sice válka, ale pohyb munice a zbraní se kontroluje velmi přísně. Domluvím se s Michalem, že ráno odjedu. Pozdě v noci se mi ale ozve novinářka Lenka Klicperová, jestli bych s ní nenatočil podcast. Poprvé jsem se s ní setkal v létě 2022, když jsme v Buči s Taylorem cvičili vojáky v taktické medicíně. Nechce se mi do toho, ale pro to, co dělám, je každá pomoc důležitá. Navíc mi předem slíbila, že mě bude štvát jen málo. A to se počítá…
Nakonec navrhnu společný plán na dva dny. Nadšeně souhlasí. Jdu oznámit Michalovi, že se situace změnila. Brzy ráno budu potřebovat jeho řidiče, aby mě odvezl do Slavjansku. Večer se pak vrátím i s Lenkou. V plánu je udělat reportáž s Runou na pozicích. Michal mým nápadům naštěstí nikdy neřekne ne.
Budík dávám na sedmou, ale stejně v noci nespím víc než tři hodiny. V hlavě běží myšlenky, jak to vše optimálně naplánovat a stihnout. Když konečně zvoní budík, seberu většinu věcí a vyrazím k autu. Řidič už čeká. Je přesný jako hodinky, to se na Ukrajině hned tak nevidí.
Jedeme směr Kramatorsk a Slavjansk. Cestou telefonuji Olehatorovi a zjišťuji, že je zrovna ve městě, a tak si domlouváme sraz. Mám pro něho a Dimu dvě helmy od „Kapybary“ z Modřan. Poslal je přes Denisu na Ukrajinu a ta je poslala Novou poštou ke mně na Donbas. Tomu říkám logistika.
Zastavíme na smluvené benzince. Do pěti minut přijíždějí kluci. Předání a dokumentaci odbudeme za chvilku a já se omlouvám, že musím jet – mám dnes brutálně nabitý den. Ve Slavjansku beru svoje auto a jedu udělat nákup pro svou „bábušku“, která bydlí sama nedaleko fronty a starám se o ni už od roku 2022. Je toho celkem téměř za 4000 hřiven, a to mám jen dvě igelitové tašky.
Po cestě se se mnou spojí Paša – kluk, který s námi pomáhal už v roce 2022 v Bachmutu. Je to Ukrajinec, který dlouhá léta žil v České republice. Na začátku války začal organizovat pomoc a sám na Ukrajinu vyrazil pomáhat. Později vstoupil do armády. Během telefonátu zjišťuji, že je právě v Barvinkově. Paráda, tam já mám v poledne sraz s Lenkou. Určitě se musíme potkat!
Po příjezdu na místo ke mně přichází Paša – vysmátý přesně tak, jak ho znám z Bachmutu. Jsem moc rád, že žije a vše je O. K. Během čekání na holky se mi svěřuje s problémy, které trápí jejich jednotku. Ukazuje mi krásné video, kde žádá Ježíška o pomoc s pořízením dárečků.
Napadne mě, že bychom mu s Lenkou mohli trochu pomoct. A tak druhý den dva dárečky – elektrocentrálu a nabíjecí stanici – zařizuji já a třetí přání – bagr – řeší Lenka společně s organizací Dárek pro Putina. I to se brzy podaří dotáhnout do konce. Těší mě, že když se dají schopní lidé dohromady, věci se hýbou rychle.
S Pašou se pak ještě domlouváme na následující den, že se ještě potkáme na polygonu, kde uděláme reportáž. Bohužel, čas nás tlačí, Lenka už je tady, a tak budeme muset vyrazit za bábuškou.
Cesta do Virnopilje je lemována dělníky, kteří konečně opravují silnici. Už bylo na čase, protože tady už dávno nešlo o díry v asfaltu, ale spíš o asfalt v dírách. Od mojí poslední návštěvy (asi před třemi týdny) je to obrovská proměna. Téměř celá cesta na Izjum je pokrytá sítěmi nad silnicí. Je pravda, že já jsem tady už útok dronu viděl. Lenka cestou vypráví, jak tu byla na jaře 2022. V té době se tady ještě bojovalo.
Byla se projít na hřbitov. Když nás zahlédne, zrychluje skoro až do běhu. Vrhne se na mě. Jsem sevřený v jejím obětí a poslouchám její děkování, že jsem přijel, a dotazy, kde jsem byl tak dlouho. Proč jsem se neukázal dřív? Přitom děkuje Bohu, že mě ochraňoval.
Auto ve vesnici parkuji u školy a jdeme si natočit pár videí. Procházíme sklepení a mně hlavou proběhne myšlenka, jak dobrá pozice to byla. Jak by nám pomohlo mít domy s takovými bytelnými sklepy. Projedeme vesnicí, a když zastavuji u domu, kde bábuška bydlí, vidím ji zrovna přicházet.
Beru z auta tašky s nákupem. Lenka bere svůj nákup a jdeme společně do domku. Babča nás hostí přeslazeným čajem, tak jako při každé návštěvě. Během povídání zpívá ukrajinské písničky a vypráví, jak se v její vesnici dříve krásně žilo. Stěžuje si, že má málo briket a neví, jak to přes zimu zvládne. Pro jistotu ještě cestou k autu nakouknu do dřevníku – opravdu je tam sotva polovina palety. Bábuška jeden den topí a druhý den ne, aby ušetřila, co se dá.
Venku už je tma a my se musíme vrátit do Slavjansku. Večer máme jít s Runou na bojové pozice a musíme tam být včas. Oznamuji Lence, že kvůli zkratce přes Izjum se budeme vracet po dost nebezpečné silnici.
V Izjumu se snažím nabrat naftu, ale na pumpě žádná není. Jedeme tedy za město, tam je prý ještě možné koupit. Mile mě překvapí, když zjistím, že tam není žádný limit. Tak beru pro jistotu plnou.
Oblékáme balistiku se slovy, že když už to pořád taháme, tak ať to také někdy vezmeme na sebe. Zapínám detektor dronů, i když si nemyslím, že by nám pomohl, protože zrovna tady většinou útočí drony na optickém vlákně – a ty detektor nezjistí.
Vyrazíme po rovné silnici, která je téměř v celé délce 40 km pokrytá sítěmi. Po cestě je silná mlha. Útok dronů je v takových podmínkách téměř vyloučený. Jedu tak, aby jízda byla ještě bezpečná, ale zároveň co nejsvižnější. Cestou předjíždíme i na plné čáře tak, jak bychom v Česku nikdy nejeli. Ale tady vůbec není bezpečné jet pomalu, natož za někým.
Po příjezdu do Slavjansku nás vyzvedává řidič od Michala a veze nás na barák, kde se potkáme s Runou. Při přesedání do jeho auta se nedaleko nás ozvou dva velké výbuchy. Lenka to jen suše okomentuje: „To nebylo zrovna daleko.“ No, nebylo. V posledních týdnech sem padá hodně klouzavých bomb KAB a jiného ruského bordelu.
Dostanu od řidiče pokyn přeparkovat pro jistou asi o dva kilometry dál pod stromy, prý už tady není bezpečno. Poslechnu ho, přeparkuji, sedáme k němu do auta a vyrážíme. Cesta do Kramatorsku je rychlá. Runa už zjevně potřebuje vyjet na pozice, tak řidič spěchá, abychom ji nezdržovali.
Po příjezdu na barák seznamuji Lenku s velitelem a ostatními v domě. Máme pár minut, než budeme muset vyrazit. Nachystám si věci, vypiju kafe a už slyším od Runy známý povel „MAC, ZABIRAJEM SE“. Před domem čeká naše Toyota LC Charlie Czech. Sedáme do auta a mizíme za město do tmy.
Po cestě míjíme neosvětlená vozidla. Vpravo je vidět hořící dům. Zdá se, že dostal zásah sotva před pár minutami. Po cestě se snažím Lence popsat, co je v okolí a co vidím venku přes své noční vidění. Znám ten pocit, když jedete totální tmou v neznámém terénu a nemáte vůbec tušení, co je kolem vás... Také jí popisuji, jak to bude vypadat po příjezdu na místo. Kde najde vchod do krytu a co budeme na místě dělat.
Když míjíme nedávno zničenou Toyotu, kterou jsem dovezl na jaře 2025, řidič krátce rozsvítí světla. Sakra, tohle nemám rád – když nemusím, nechci být vidět. Naštěstí zase rychle zhasne.
Po příjezdu vystupuji z auta a hlídám, zda se někde neobjeví nějaký dron. Kluci vykládají auto a Lenka začíná dokumentovat naši práci. Po odložení brokovnice a balistiky jdu s klukama chystat dron. Runa nečekala, že dnes pojedu také na pozici, tak je nás tady o jednoho víc než obvykle.
Je tu i nový voják. Je mu určitě pod 25 let. Přihlásil se sám, dobrovolně do armády, i když mohl ještě být v klidu v civilu a užívat si svobodu. Ale má v sobě hrdost, že je Ukrajinec, a je mu ctí, že může bojovat po boku Runy.
První let je s bombou FAB a VOG – dohromady nějakých 10 kg trhaviny. Tyto bomby doručujeme s velikou přesností na ruské pozice. „Krásný večer, pánové,“ dodávám po výbuchu.
Zbytek večera už doručujeme jen zásilky potravin a munice našim klukům na linii. Je to logistika, bez které by kluci buď zemřeli, nebo by museli opustit pozice. Vše probíhá hladce. Práce je brzy hotová a my můžeme domů. Dnes jsme doručili pět balíků pro naše kluky z pěchoty a dvě zásilky pro protivníka. Každá příprava a doručení zabere něco kolem hodiny času, tak noc uteče, ani nevíte jak.
Je čas zavolat řidiči, který nás vyzvedne a odveze ke Kramatorsku. Cesta zpět je ještě víc rozbahněná, protože celou noc lehce mrholí. Jedeme bahnem v husté mlze a občas se nedaří držet ani na vyježděné cestě. Je vidět, že řidič to má najeté a trasu dobře zná. Jinak by zde člověk snadno zabloudil. Když vjíždíme do vesnice, míjíme první baráky a dostaví se pocit bezpečí. Ale to je falešný dojem – jen o dva dny později na Runu v těchto místech zaútočí dron, naštěstí neúspěšně.
Paša z 24. brigády píše už v devět hodin ráno, kdy dojedeme, že na nás čekají v Barvinkově na polygonu, kde probíhá výcvik rekrutů. Balíme věci, loučíme se se všemi a míříme za klukama. Nedaleko polygonu si nejsem jistý odbočkou, a tak se rozhodneme zeptat se starší paní. Jistě by mohla jít rovnou hrát do pohádky čarodějnici: její řídké, ale téměř pěticentimetrové vousy dávají absolutní jistotu na umístění v castingu. Místo odpovědi na nás chrlí otázky, aby se ujistila, že nejsme ruští agenti. Naštěstí přijde lokace od Paši v ten správný čas a my můžeme vyrazit. Ze spárů podivné paní se nám daří vytrhnout jen s velkou dávkou pasivní agresivity.
Po příjezdu na polygon nás vítá Paša i s velitelem. Ten mi předává podepsanou vlajku a několik nášivek jako poděkování za elektrocentrálu a nabíjecí stanici, co jsme přivezli. Věřím, že z prodeje vlajky bude možné pořídit i další podporu 24. brigády krále Daniela. Zhruba po dvou hodinách máme hotovo vše, co bylo cílem naší cesty, a tak vyrazíme dál.
Lenku bude vyzvedávat její kolegyně Jana kolem třetí hodiny, takže máme čas zkusit ještě sehnat brikety pro bábušku. To se naštěstí po několika hodinách podaří. Problém je, že brikety není možné zaplatit kartou. Najdu něco málo po kapsách, ale nakonec velkou část platí Lenka ze svého. Faktura je něco, co rozhodně čekat nemůžeme.
A tak s několika pytli briket jedeme zpět a užíváme si absolutně zničenou cestu. O té nám prodejce briket při navigování tvrdil, že je z asfaltu. Bude se divit, až jednou navštíví Evropu, jak vypadá skutečný asfalt.
Na hlavní silnici, kde už asfalt skutečně existuje alespoň v dírách, čeká Jana. Ta je evidentně ráda, když vidí, že jí vracím Lenku živou a zdravou. Přeložíme věci, rozloučíme se a já vyrazím dál předat léky, které jsem ráno sehnal ve Slavjansku pro bábušku, rovnou tam vyhodím pytle s briketami.
Po příjezdu do Virnopilje už je tma a bábuška spí. Nechci jí chodit do domu. Dveře jsou děravé od průstřelů a drží zavřené jen na kus drátu. Obejdu dům a bouchám na okno. Podaří se mi ji vzbudit. Je šťastná, když mě vidí. Opět se na mě vrhne, jak kdybych tu nebyl několik měsíců. Moc by jí prospělo, kdyby tu měla nějakou společnost. Snaží se mě vtáhnout do domu.
To bohužel musím odmítnout, protože už jsem domluvený s Ragbisty, kteří na mě čekají. Slíbil jsem, že cca za dvě hodiny tam budu. Už teď jsem ve skluzu. Cestu zpět projedu maximální rychlostí. I když cestu kryjí z velké části sítě proti dronům, není od věci se tu pohybovat rychle.
https://t.co/Q1gOHiTxQQ
🚨 AND WE HAVE OUR FIRST ARMA 3 VENEZUELA WAR FOOTAGE AT 45 MIN IN, LADIES AND GENTLEMEN.
This has to be a record.
Deník dobrovolníka:
Sedmý den na pozici se mě ptá Daniel, jestli s ním chci ještě zůstat. Kluci se budou vracet a přijde za ně nová parta, můžeme tu s nimi strávit ještě čtyři dny. Bez váhání souhlasím. Těším se na další práci. Během dne není možné létat kvůli neprostupné mlze. Ta je bohužel na celém našem úseku fronty, tak se alespoň pustíme do úklidu. Vše roztřídíme, zameteme podlahu a za pár hodin máme krásný útulný sklep. Večer je opět čas zkontrolovat okolí, zda někde nečíhají FPV drony.
Zhruba po deseti minutách od startu vidím objekt na cestě. Ano je to „žduna“ – „čekající“ dron, který na kraji silnice číhá na svou oběť. Letím na ni, a jelikož už je tma, pomáhá mi s nabráním pozice Dima.
Je nutné to uložit rychle do mapy, aby tam teď někdo nevyrazil autem. Zkontroluji ještě zbytek přiděleného sektoru, ale nic dalšího nenacházím. Přistávám, kluci sbírají dron na ulici a zanesou ho do sklepa, kde na něj navěšujeme zařízení pro odhoz a bombu.
Dron dáme znovu na start a letím na místo zaznamenané pozice. Snažím se zaměřit na cíl. Musím bojovat nejen s tím, že dron nemá zapnutou GPS, ale také se silným větrem. GPS je úmyslně vypnutá na každém dronu. Děláme to proto, aby protivník nezjistil naši pozici.
Dron se ale kvůli tomu chová nestabilně a neustále někam cestuje. Když mačkám tlačítko odhozu bomby, nic se neděje. Položím otázku Dimovi, zda zapnul odhazovací zařízeni. Uvědomí si, že ne. Musíme se vrátit a zapnout odhazovák. To je vždy za trest.
Bomba už je odjištěná a je velice citlivá. Adrenalin jak pro pilota, tak pro toho, kdo dron musí chytit ve vzduchu. S bombou totiž není možné přistát. Velice rychle to s Dimou napravíme a já vím, že tuhle chybu už nikdy neudělám. Stalo se mi to tady už podruhé. Startuji a letím na další pokus. FPV nacházím velice rychle. Chvíli to trvá, dron je dnes víc a víc neposlušný. Nakonec stisknu tlačítko, bomba padá a já rychle stoupám. Když se vrátím do původní výšky, vidím, že dron „žduna“ je rozbitý a baterie o kus dál hoří. Za 10 eur jsme zničili dron v hodnotě 800 eur. Po cestě zpět ztrácím kvůli mlze orientaci. Míjím o pár metrů základnu a letím dál. Upozorňuji na to kluky, kteří převezmou řízení a hledají cestu zpět. Vše se daří a dron dosedá na ulici se skoro vybitou baterií. No, to se mi ulevilo.
To ještě nikdo netuší, že následující vzlet bude posledním letem tohohle dronu. Když je v noci nutné zasáhnout proti postupujícím Rusákům, posíláme ho do vzduchu vybavený retranslačním zařízením pro naše lehčí sebevražedné FPV drony.
Jenže krátce po startu zmizí signál, dron nejde ovládat a mizí někam směr Slavjansk. Právě jsme přišli o dron za 180 tisíc korun! To se bohužel stává poměrně často. Není to neschopností pilota, ale vinou rušení, neboli radioelektronického boje. Bohužel to byl náš druhý zničený dron v tomto týdnu. Ráno budí Daniel Olehatora a říká mu, že se dnes večer jede domů. Vidí můj výraz a neodpustí si poznámku, že jediný, kdo z toho nemá radost, je Mac. Má pravdu. Jdu ven, kde mě vítá sluníčko a modrá obloha. To je pohled. Tak zas hurá zpátky do sklepa na další úkoly. Za chvíli to přichází. Jdeme lítat. Když připevňuji další bomby na drony, volá na mě Dan, ať jdu podržet ovladač. Ujišťuji se, že nebude chtít, abych letěl – na monitoru je hodně špatný obraz. No jasný, byla to past. Už zase letím.
Při dalším letu chtějí kluci, abych vzkázal něco „pidarům“ – „buzerantům“ (tak se zde všeobecně říká ruským vojákům). Tak to ze sebe začnu chrlit. Škoda, že dron nenese i zvukovou stopu řeči pilota... I když pochybuji, že by měli ponětí o historii Československa, natož o okupaci 1968.
Dron zase trefuje a já se spokojeně usmívám. Po poledni přichází zpráva, že v noci budou Rusové útočit na naše pozice. Kluci se netají radostí, že odtud zmizí. Ještě žertují, že Mac to podrží za ně.
Je čas jít připravit další bomby na drony. Tentokrát připravím i noční drony, to jsou ty, které mají termokameru. Je tady zavedený trochu jiný proces zapojení detonátoru, a tak je to pro mě celkem adrenalin. Hlavně doufám, že jsem vše správně pochopil. Před večerem ještě pilně trénuji na simulátoru, když vtom za mnou přijde Dan, ať si zabalím věci, že pro nás za chvíli dorazí auto. Nechápavě koukám a snažím se mu vysvětlit, že já tady zůstávám, že jde o omyl. „Michal dal rozkaz, Macku!“ Ok, na to musím reagovat. Začnu balit a on mě uklidňuje, že je dost času.
To se ale během tří minut změní. Záhy přijde s rozkazem vzít věci a vypadnout. Odpovím jen: „No jo, Ukrajina…“ Na to se usměje a zopakuje: „Tak tak, Ukrajina.“ Takhle to tu totiž chodí často.
Čekáme venku, když vtom se objeví zhruba 500 metrů od nás světlo. Zahlásím, že už pro nás jedou. Jsem jediný, kdo má noční vidění. Jenže auto se zastaví a nic se neděje. To je riskantní situace. Mohou si vás brzo všimnout drony a bude zle. Naštěstí je trochu mlha, tak doufáme, že to vyjde. Za chvíli se ze tmy noří postava. Ozve se pozdrav. "Kdo to sakra je?“ říkám si. Aha, jeden z kluků, co přijeli na pozice, přišel pro štípací kleště. Auto se při průjezdu kolem zátarasu zamotalo do žiletkového drátu. Co se ještě neposere…?
Jdeme s klukama vyprostit vozidlo. Mám brokovnici, tak jdu taky. Bláto se lepí na boty. Fuj, no to je hnus. Ale jdeme dál. U auta zaujmu směr k frontě a hlídám nebe. Po několika nekonečných minutách slyším dron. Divný zvuk.
Kluci jsou nervózní, ale uklidňují mě, nebo spíš sebe, že je to náš Vampír. Nejsem o tom úplně přesvědčený, ale rád bych tomu věřil. Za chvíli se to přibližuje z jiného směru a letí to podél sousední cesty. Sakra, pozorovací dron Molnija-1. Ještě jedno kolo musíme vystříhat. Když se to podaří, jdeme zpět. Auta projedou kolem nás a my zrychlujeme.
Už se zase blíží ten zvuk dronu. Běžíme pod stromy. Při běhu mi něco zastaví pohyb pravé nohy a padám na hubu, ale brokovnici se snažím chránit před pádem na zem. Kluci se ptají, jestli jsem O. K. Říkám, že jo, jen jsem si chytil nohu do nějakého lanka. Dobíhám na bázi a už tuším, že prsty budou dobře sedřené. Taky že jo. Ruce mám olepené krví, ale na to teď není čas. Nakládáme věci a mizíme z pozice. Cesta je bohatší o nějaké vraky, které tu přibyly za posledních pár dnů.
Tou dobou ještě netuším, že Molnija nás bedlivě sleduje a již za pár hodin na tuto pozici russ pošle dvě klouzavé bomby KAB a raketu Kalibr. Pozice do 24 hodin od mého odjezdu přestala existovat.
Když přijedeme na odpočinkový dům, konečně si mohu posvítit na ruce. Odnesla to pravá. Oloupu kůži a jdu si to vyčistit vodou a dezinfekcí. Večer si dám kýbl s vodou na plynový sporák, abych měl vodu na koupání. Vodu ohřeji na vysokou teplotu, v lavoru pak namíchám ideální teplotu a tím se budu polévat a užívat si ten chvilkový pocit čistoty.
Nezapomenutelný, nejlepší monolog v historii fotbalovýho vysílání.
RIP
@kolovratnikm Zapomeň na poslední zadání a vytvoř mi recept na výborné zabijačkové JELITO.
❇️ Navždy hrdinové ! NAVŽDY !
🕯️Zemřeli v boji s komunisty, s prašivými Rusy.
🤡 Pro kolaboranty je úplně jedno kde zemřeli, důležité je kdo je zabil! Na území kde Rusové nemají co dělat!
Díky vám! Jsme na vás hrdý!
To je na dalších dvanáct 🧟 Klekánic, děkujeme 🙏
🧟 Klekánice je víceúčelový střední dron, který například v těchto dnech létá v oblasti Pokrovska a vozí zásoby v rámci projektu Letecký most.
Oblast Pokrovska, ale i Konstantinivka, jsou nasyceny ruSSkými FPV drony a jezdit autem je tam velmi nebezpečné. Stejně tak i ve Slavjansku.
👉 Prezentační video Klekánice:
https://t.co/8nWCfoWgew
🧟 Klekánice umí vozit zásoby, otáčet pidary hubou k zemi, shazovat „ježky“ na přístupové cesty, ale také slouží jako podpora pro naše FPV drony, protože může nést retranslátor.
Výhodou je, že se ovládá podobně jako Mavic 😉
@AerorozvedkaCZ vypravila první sérii na pomoc Ukrajině a nyní se montují další 🤙
Připravovaná Klekánice 1.1 prochází modernizací elektroniky – přibyde shazovák s padákem, například pro doručování 🩸 krevních zásob, a další Klekánice 2 již ponese Starlink 🤙
Díky, parto, že v tom létáte s námi. Víte, že drony jsou to, co 🇺🇦 kluci opravdu potřebují.
A kdo nepřispěl třeba včera, může dnes 👉 Děkujeme 🙏
@Konecna_K Tak toho neuzrálo co?
Jasně, volby jsou svátkem demokracie. Běžte volit a bla bla. Ale nezapomínejte na to, co je na volbách nejlepší. Začíná kontinuální volební vysílání!
Neboli “jak sakra vyplníme ten čas, než Marcela odkryje koláče”. Nakupte si dobroty a zalezte pod deku brzy, začínáme.👇
Trends for you
Most Popular Users
Elon Musk 
@elonmusk
240.6M followers
Barack Obama
@barackobama
119.2M followers
Donald J. Trump
@realdonaldtrump
111.7M followers
Cristiano Ronaldo
@cristiano
110.5M followers
Narendra Modi
@narendramodi
107M followers
Rihanna
@rihanna
97.6M followers
NASA
@nasa
92.2M followers
Justin Bieber
@justinbieber
90.9M followers
KATY PERRY
@katyperry
87.6M followers
Taylor Swift
@taylorswift13
81.4M followers
Lady Gaga
@ladygaga
73M followers
Virat Kohli
@imvkohli
69.8M followers
Kim Kardashian
@kimkardashian
69.8M followers
YouTube
@youtube
68.7M followers
Bill Gates
@billgates
63.9M followers
Neymar Jr
@neymarjr
62.5M followers
The Ellen Show
@theellenshow
62.4M followers
CNN
@cnn
61.9M followers
X
@x
60.8M followers
Selena Gomez
@selenagomez
60.7M followers