Dlouho jsem neměl ban, takže bych jen rád popřál masovému vrahovi, Vladimíru Putinovi, co možná nejbližší skon.
Smrti už jsi rozesel dost, ty opuchlá sračko!
Aktuality k ptáčkům:
Ptačí letka má v tuto chvíli 2021 členů. Z nich je už 1671 hotových a k odeslání a dalších 350 čeká ve frontě na namalování. Pracovat na nich budu až do dubna 2027.
Pro Ukrajinu pomohli vybrat:
6 142 069 Kč!
Díky všem dárcům!
Polská vláda 🇵🇱 zpracovala pro své obyvatele informace, jak se chovat v případě dronového útoku (nejen toho).
Dovolil sem si to přeložit a upravit pro české podmínky.
Třeba to někomu přijde vhod, já to dám v baráku na nástěnku.
Thanks @PLinCzechia 🇵🇱👍
Dobré ráno ☕️😎
Vracím se z Ukrajiny.
Poslední čtyři dny jsem pobýval v Kyjevě, zúčastnil jsem se mimo jiné konference „YES Ukraine“ s heslem Mír skrze sílu a setkal se také s řadou zajímavých lidí. O tom však dnes psát nechci.
Chci sdílet ten nejobyčejnější lidský pocit, který jsem si odtud odnesl. A také zamyšlení nad tím, co z něj pro nás vyplývá.
Situace na Ukrajině je napjatá.
Válečnou Ukrajinu jsem navštívil mnohokrát, ale poprvé jsem téměř z každé mezilidské interakce cítil dost dusnou atmosféru. Příčinou je nekonečný ruský letecký teror.
Putin změnil taktiku. Útočí za bílého dne i ve dvě ráno. Útočí pořád. Obrovské ruské výrobní kapacity tuto nepřetržitou leteckou kampaň drží v chodu.
Vlastně všichni lidé, se kterými jsem zde mluvil, se shodují, že situace takto náročná ještě nikdy nebyla. A každý se s dronovou hrozbou vyrovnává po svém.
Ve firmě na drony se při poplachu jdeme okamžitě ukrýt do sklepa. Šéf firmy jenom mezi regály se součástkami suše poznamená: „Tady nejsme úplně v bezpečí.“
Kluk na hotelové recepci za zvuku výbuchů protiletecké obrany lakonicky zahlásí: „Welcome to Ukraine.“
Novinář mi popisuje scénu z divadla. Poplachy zvonily, herci hráli. Nikdo neodešel. Představení se dohrálo. Lidé chtějí žít, ne přežívat.
Většina lidí už poplachy víceméně ignoruje. I ti otrlejší se ale přesto strachují o své blízké, děti, rodiče či přátele.
Někdo má přístup ke zprávám od armády a může si tak dovolit rozlišovat závažnost jednotlivých poplachů. Když mi jiný novinář píše, že teď je skutečně vážný „červený poplach“, odpovídám mu, že jsme dobře ukrytí ve sklepě restaurace. Přichází odpověď: „Výborně, tak si objednejte láhev červeného.“
Z Putinovy války jsou samozřejmě všichni unavení.
Nikdo se však nehodlá vzdát svých svobod. A tak Ukrajinci bojují dál. I když všichni vědí, že se blíží zima. A že Putin buduje novou milionovou armádu.
A tady je otázka, kterou si musíme položit i my ostatní Evropané. Co když Putin své nové síly nepošle znovu na Ukrajinu? Co když otevře další frontu?
Rusko mobilizuje další statisíce lidí, vyrábí tisíce dronů, rakety, munici a připravuje se na dlouhou válku.
V Evropě si mezitím pořád namlouváme, že se s Putinem nějak domluvíme.
Jenže mír nevznikne tím, že ho budeme chtít víc než Putin.
Musíme počítat i s tím, že se jednoho dne statisíce ruských vojáků, tisíce dronů a stovky raket neobrátí proti Ukrajině, ale proti jiné evropské zemi.
Ukrajina nám dnes ukazuje, co by to znamenalo.
Stovky dronů během jediného útoku. Balistické a křižující rakety. Útoky na elektrárny, železnici, továrny, domy i nákupní centra. Poplachy ve dne i v noci. Život přerušovaný tím, že se znovu musíte jít schovat do sklepa.
Chceme čekat, až něco podobného zažijeme sami?
Já ne.
Proto se musíme připravit.
Potřebujeme protivzdušnou a protiraketovou obranu schopnou čelit masovým útokům. Potřebujeme prostředky proti dronům. Potřebujeme funkční civilní ochranu. Potřebujeme zásoby, infrastrukturu a stát schopný fungovat i během krize. Potřebujeme se zbavit ruské páté kolony. Potřebujeme získat převahu v informační válce. Potřebujeme bránit ruským sabotážím.
A potřebujeme lidi, kteří vědí, že svoboda se sama neubrání.
A právě proto potřebujeme Ukrajinu.
Nejen jako zemi, které pomáháme. Ale jako spojence, od kterého se máme co učit.
Ukrajinci mají zkušenosti s válkou, jaké dnes nemá nikdo jiný v Evropě. S drony. Elektronickým bojem. Protivzdušnou obranou. Ochranou energetiky a kritické infrastruktury. Fungováním státu pod každodenními útoky.
Tyto zkušenosti musíme dostat do české armády, českých firem i našeho systému civilní ochrany.
Naši vojáci mají jezdit na Ukrajinu a ukrajinští vojáci k nám. Naše firmy mají společně s ukrajinskými vyvíjet a vyrábět zbraně. Máme společně testovat technologie proti dronům a raketám. Máme být u evropských projektů protivzdušné a protiraketové obrany.
A Ukrajině musíme zase začít posílat zbraně.
(1/2)