JEŠTĚ JEDNOU
Není to prosba o dalších pět let.
Je to otázka, jakého prezidenta bude Česká republika potřebovat ve světě, který bude méně klidný, méně předvídatelný a možná i méně bezpečný než ten, na který jsme si zvykli.
Tomáš Garrigue Masaryk vstupoval do prezidentského úřadu s přesvědčením, že republika nemůže stát pouze na moci. Musí stát také na právu, odpovědnosti a mravním vědomí společnosti.
Václav Havel o sedmdesát let později připomněl, že stát není sám sobě účelem. Že moc má smysl jen tehdy, pokud slouží člověku. A že svoboda bez odpovědnosti se může sama vyprázdnit.
Petr Pavel není Masaryk ani Havel.
A neměl by se jimi pokoušet být.
Přichází z jiné doby a z úplně jiné životní zkušenosti. Je voják. Člověk, který velkou část svého profesního života věděl, že sílu někdy potřebujeme — a zároveň že právě proto musí znát své hranice.
V tom může být pokračovatelem české prezidentské tradice.
Masaryk: právo nad násilím.
Havel: svoboda spojená s odpovědností.
Pavel: síla, která zná své hranice.
Nejde o podobnost tří mužů. Jde o kontinuitu jedné myšlenky.
A právě o ní může český prezident promluvit před světem v New Yorku.
Protože stejná otázka dnes stojí před státy, demokraciemi i technologiemi.
Může větší stát rozhodovat o osudu menšího jen proto, že je silnější?
Může demokratická vláda udělat všechno, co jí momentální většina umožňuje?
A můžeme technologiím předat všechno, co jsou technicky schopny převzít?
Odpověď demokratické civilizace musí zůstat stejná:
Ne všechno, co můžeme udělat, také smíme udělat.
Právě schopnost sebeomezení odlišuje autoritu od svévole, sílu od násilí a demokracii od pouhé vlády většiny.
A možná právě proto k tomu obrazu patří fotoaparát.
Prezident se nedívá na sebe.
Dívá se do dálky.
Protože skutečným úkolem prezidenta není vyhrát dnešní politický spor. Je jím vidět nebezpečí dříve, než se stane krizí. Připomínat hranice moci tehdy, když je ostatní chtějí překročit. A chránit věci, jejichž hodnotu možná plně pochopíme až tehdy, když je ztratíme.
V české prezidentské tradici jsou dva okamžiky, ke kterým se stále vracíme.
Masaryk dal republice ideu.
Havel jí po desetiletích nesvobody vrátil svědomí.
Petr Pavel dnes stojí před jiným úkolem: dát republice v neklidném 21. století pevnost bez arogance, sílu bez svévole a autoritu bez kultu moci.
Proto JEŠTĚ JEDNOU.
Ne ještě jednou minulost.
Ne ještě jednou stejná politika.
Ale ještě jednou prezidentství, které se dívá dál než k příštím volbám.
Ještě jednou republika, v níž moc zná své hranice.
A tentokrát možná právě na tom bude záležet nejvíc.
Vážně Srbové oslavují tohoto vraha?
Chorvatský generál Rahim Ademi, který bojoval proti Ratku Mladićovi, to po jeho smrti vystihl přesně:
„Nebyl to žádný voják. Své vojenské schopnosti nikdy neprokázal. ‚Odvahu‘ ukazoval jen proti nevinným civilistům, neozbrojeným lidem, které zabíjel.“
Ratko Mladić nebyl hrdina. Byl to válečný zločinec odsouzený za genocidu a zločiny proti lidskosti.
Kdo oslavuje masového vraha civilistů, nemá hodnotově v Evropě co dělat.
Bosna savaşında beni en çok etkileyen olaylardan biridir. Tüm köyü ve ailesi sırplar tarafından katledilen Senad Medanoviç. Kimsenin sağ kalmadığını öğrenince bir ağaca sarılıp ağlıyor.
Taková morbidní zajímavost...
Bývalí úhlavní nepřátelé z války v Bosně, kteří měli vesměs ruce po lokty od krve, se k sobě v Haagu chovali velmi korektně a přátelsky.
Ve vězeňském bloku vznikla specifická subkultura, které se v Haagu přezdívalo „Malá Jugoslávie“ nebo „nejlepší komuna na Balkáně“.
Vězni nebyli zavřeni na celách 24 hodin denně, ale přes den se volně pohybovali po společných chodbách a místnostech.
Dostávali příspěvky na nákup surovin a začali si vařit sami, protože jim erární strava nechutnala. Pravidelně se střídali v přípravě tradičních balkánských jídel. Srbové, Chorvati i Bosňáci jedli u jednoho stolu. Pravidlem bylo, že u jídla se striktně zakazovalo mluvit o válce a o probíhajících soudech.
Největším paradoxem Haagu byly oslavy svátků. Vězni společně slavili pravoslavné i katolické Vánoce, Velikonoce i muslimský Bajram.
Když měl někdo narozeniny, ostatní mu připravili dort nebo koupili dárky ve vězeňské prodejně.
Vězni si navzájem půjčovali právní dokumenty, radili si s obhajobou a sdíleli informace o taktikách prokurátorů.
Panovala mezi nimi jakási vězeňská stavovská čest. Lidé z různých stran fronty si navzájem projevovali respekt coby důstojníci a státníci.
Slobodan Milošević se toho trochu stranil, ale přesto s řadou spoluvězňů (včetně chorvatských a bosenských) udržoval zdvořilé vztahy. Pravidelně hrál šachy se srbskými i chorvatskými obžalovanými.
Vojislav Šešelj na veřejnosti hlásal extrémní šovinismus, ale ve věznici byl známý jako bavič, který pomáhal s právními předpisy chorvatským i bosňáckým spoluvězňům a organizoval vězeňské soutěže v šachu.
Chorvat Mladen Naletilić „Tuta“, obávaný velitel paramilitární jednotky Kažnjenička bojna (Trestný prapor) při příchodu Slobodana Miloševiće všechny důsledně upozorňoval, že ho musí oslovovat "Pane prezidente".
A co Ratko Mladić? Ten se držel stranou. Do Haagu přišel už v docela špatném zdravotním stavu a poznamenaný dlouholetým skrýváním. Většinu času trávil na své cele, studiem spisu nebo sledováním televize. Přátelštější vztahy udržoval pouze s několika málo lidmi – především se svými bývalými srbskými podřízenými generály. Ačkoliv obýval stejný vězeňský blok jako Radovan Karadžić, jejich stará nevraživost a vzájemné obviňování z porážky ve válce způsobily, že se k sobě chovali sice zdvořile, ale velmi formálně.
That’s not a farm. That’s a prison.
A torturing concentration camp for animals.
No wonder the USA has such terrible animal welfare and food standards.
🎦 Credit: Jessie Vernon.
Totální absence sebereflexe v podání nemocné země zvané Srbsko a plivnutí do ksichtu všem obětem tohoto sráče a válečného zločince🤮
Mrtvolu spálit a popel hodit do moře,aby se tomuto předešlo🤷♂️
Tohle má bejt definitivní konec úvah o jejich členství v EU⚠️
https://t.co/88lJwiYvqx
Jednou jsem se trochu opil a napsal na Hrad, že bych chtěl prezidentovi vyrobit kožený pásek.
Hodně odvahy, trochu alkoholu, jeden e-mail a pak už hlavně spousta poctivé práce v dílně.
Výsledek? Pásek pro prezidenta Petra Pavla a od něj ručně psané osobní poděkování, kterého si opravdu vážím.
Morální ponaučení: i nápady, které po pár drincích vypadají podezřele, někdy stojí za to dotáhnout :)
Kluci z Hugging Face za prvé střelí Nvidii svou firmu za cca 13 mld USD, neskutečný sukces. Za druhé si postavili AI robota, který bude opensource, za 400$ s ním zjevně bude dost legrace, má i Lidar. Objednávám. https://t.co/4tsSu9JW88
La Sexta diciendo que la gente de Ceuta se ha RADICALIZADO mucho y NO saben porque
Mirad el video. Gente llorando de impotencia viendo como Ceuta se va a PIQUE y ningún dirigente esta haciendo NADA.
🚨 🇬🇧 SCANDALE ABSOLU AU ROYAUME-UNI : Un migrant soudanais illégal, arrivé grâce aux passeurs, est arrêté en pleine rue avec le pantalon baissé jusqu’aux chevilles… et la police le relâche !
Deux jours plus tard, le même homme, Ibrahim Albashir, attaque sauvagement une femme qui rentrait tranquillement d’un dîner à Leeds.
Il la saisit par-derrière, L’ÉTR@NGLE et la P0IGNARDE une TRENTAINE de FOIS à la TÊTE, au COU et à la POITRINE avec une BOUTEILLE CASSÉE dans une attaque « frénétique ».
La victime n’a dû sa survie qu’à des passants et des videurs qui l’ont frappé jusqu’à le rendre inconscient.
Résultat ? 25 ans de prison + hospitalisation indéfinie… alors qu’il aurait pu être expulsé bien avant.
Combien de femmes doivent encore risquer leur vie pour qu’on ouvre enfin les yeux ?
👉 PARTAGEZ 🔁 MASSIVEMENT si tu en as marre de cette impunité‼️
🇯🇵☢️ Cuando Fukushima enfrentaba una de las peores crisis nucleares de la historia, un grupo de adultos mayores decidió dar un paso al frente.
Liderados por el ingeniero jubilado Yasuteru Yamada, cientos de profesionales veteranos se ofrecieron voluntariamente para colaborar en las peligrosas labores de recuperación de la central.
Su argumento conmovió al mundo: debido a su edad, consideraban que tenían menos que perder frente a los posibles efectos de la radiación a largo plazo y querían evitar que trabajadores más jóvenes asumieran esos riesgos.
Un extraordinario gesto de responsabilidad colectiva que quedó marcado en la historia de Fukushima.
On this day in 1987, Depeche Mode released “Never Let Me Down Again”.
39 years later… and we’re still getting on that ride together.
Barcelona 2009 is still one of their most powerful live performances ever.
After the war took everything, the holy knight found one flower still standing
He did not kneel for victory.
He knelt because something fragile
had survived what he could not protect.
In that single bloom,
he remembered what the war failed to erase.
In the West Bank, a Palestinian father tells his daughter on her wedding day:
“You will only come back to visit us as a guest. You are no longer part of this family. You belong to your husband and his family now. They are the ones who bought you. We sold you.”
This happened in the ‘moderate’ West Bank. Can you imagine how much worse it is for women in Gaza and the rest of the Muslim world?