Já jako jihočech, který se rád jezdí dívat na fotbal osobně a mám pět týmů z druhé ligy v klidné dojezdové vzdálenosti (max hodina patnáct) jsem brutálně omezen. A plus k tomu si myslím, že hodně lidí má v pátek večer asi jiné plány, než úplně fotbal. Pěkně mě to sere🙄
@bartosjakub_ Mě fascinuje, jak klub nedělá takřka nic, aby někoho získal na svoji stranu. Předchozí 3 sezóny jsem vlastnil permici, ale letos pro to nemám jediný důvod. Taková škoda.
vyžehlené krátké vlasy na blond
uplé rudé šaty vzdávající ji hold
v kabelce krátký zlatý máčka
nebo jaká že to je značka
a neřeší nic. V hlavě prázdno
v ulici klid, asi tím, jaký je parno
klapají podpatky o kluzké kočičí hlavy
povahou užívající si neexistující slávy
Vzpomínka na štěstí
Když si brouzdal ve své mylsi
Ztratil ses v mlze minulosti
Ukrývajíc za branou bolesti
Našels potůček plné radosti
Teď se brouzdáš v tůňce štěstí
Přitom nevšímaje jasné zvěsti
Že musíš tu vzpomínku opustit
Neb se z ní můžeš i zarmoutit
Máme požár v hospodě
A nikdo ho tu nehasí
Přesunuli jsem se jinam
A v klidu se klábosí
Někdo řekl: zavolejte hasiče
Že nám došla voda
A že požár vznikl tak
Že k nám vlétla sova
Je to v hajzlu
Hasiči jsou pěkně ožralí
Co dělat, když chytlo pivo
Chlapy to pak rozladí.
Píseň co slyšela
hnedka si broukala
slova však neznala
tak se jen zasmalá
náhle pak ztrnula
tupě do davu hleděla
neboť si byla vědoma
s kým si píseň spojila.
Za oknem zakrytým záclonou
s atmosférou lehce ponurou
jednou žárovkou osvícenou
místnost, v niž dva páni mlčky sedí
Urostlejši se chystá stoupnout
nechá se s žárovku zhoupnout
Menší ho chce zastavit, selže
zavře oči, zatají dech a zařve.
V místnosti je on
a blikající žárovka.
Žena se dívá na může, on zase na ní
Dává mu jednoduchou otázku
Zda se mu líbí na tomto obrázku
On odpovídá ano, myslí si ne.
Muž se dívá ženu, pohledem ji svléká
Ulehnout s ní do lože jí žádá
Ona váha, on až na kolena padá
Odpovídá že ne, chtěla by říci ano.
@bartosjakub_ Holt Budějce byly, jsou a nejspíše i budou hokejovým městem. Dynamo by potřebovalo lepší výsledky, atraktivnější soupeře a lepší počasí, pro lepší návštěvnost, teď je to takové nemastné neslané.
Ztrácím cit v kolečkách prstů
Ztrácím víru ve společnost
Ztrácím naději v příchod hostů
Ztrácím čas v podobě písku padající v hodinách, ve kterých ovšem písek dochází a řídne a jen čeká, dychtí po tom slově, co musím říct: dost
Furt hledám tu pravou, tu mou vyvolenou
Tu nejkrásnější slečnu pod sluncem
Tu slečnu kráčí s jedním střevícem
Tu, která celou místnost beze slova omámí
Tu, kterou každou noc vydám při spaní
Jen zapomínám na malý problém
Jsem tím, kdo je té slečny hoden?
Jak můžeš věřit nečemu, co pravda není?
jak můžeš věřit někomu, co tebe smění?
jak vůbec můžeš ještě v něco věřit,
když za víru musíš vždy tvrdě platit.
ovšem vždy věříš, veřils a věřit budeš
bez víry se totiž nikam nedostaneš.