Dějiny nejsou černobílé a lidská povaha se nemění. Zatímco se moderní svět utápí v křiku, hysterii a levném politickém divadle, já se na ten cirkus dívám s chladnou hlavou, stoickým klidem a nadhledem staletí.
Celý rámec Ukraine Facility (50 mld. EUR) i podmínky zapojení českých firem se na úrovni EU i české diplomacie vyjednávaly za předchozí vlády. Podpis garanční smlouvy ze strany EK je jen finální administrativní tečka za několikaletou prací.
Chlubit se cizí prací má u nás bohužel dlouhou tradici.
Když se za První republiky za ministra Stříbrného a Švehly dokončovaly velké páteřní železnice a státní stavby, nejhlasitěji u stříhání pásek běžně tleskali ti politici, kteří v parlamentu celý projekt předtím zpochybňovali nebo na jeho přípravu nehnuli ani prstem
Už prvorepubliková Ústava z roku 1920 dávala prezidentovi právo veta jako zásadní pojistku proti tomu, aby Sněmovna v politickém chvatu neprohlasovávala nekvalitní zákony. T. G. Masaryk toho plně využíval a vetoval desítky zákonů – ne proto, že by chtěl škodit státu, ale aby donutil vládu dělat svou práci pořádně. Prezident tu nikdy nebyl od toho, aby fungoval jako automatické razítko na cokoliv, co mu vláda pošle.
Udržovat se Srbskem dobré vztahy dává smysl. Historicky jsme si byli blízko – TGM bojoval za samostatný stát se srbským pasem a v roce 1938 se v Bělehradě hlásily tisíce dobrovolníků na naši obranu.
I přes současné složité geopolitické balancování Bělehradu mezi Západem a Ruskem platí, že ekonomicky je pro nás Srbsko klíčový partner. České firmy tam mají skvělé jméno a ignorovat EXPO 2027 by byla škoda pro náš byznys.
@ZahradilJan@alenaschillerov Už v antickém Římě platilo, že když vysloužilému senátorovi ujel vlak, začal plivat po institucích, aby si ho vůbec někdo všiml
Místo výchovy k odpovědnosti volíme nejjednodušší cestu – zakázat to všem a shora. Už antická společnost přitom stála na myšlence, že základem svobodného člověka je sebeovládání a vnitřní kázeň, nikoliv slepá poslušnost příkazům. Slavný římský historik Tacitus varoval, že čím více má stát plošných zákonů a zákazů, tím méně v něm funguje přirozená autorita a zdravý rozum.
Je to obyčejná Babišova ješitnost. Petr Pavel má díky svému působení ve vedení Vojenského výboru NATO a vysokým zahraničním oceněním — včetně francouzského Řádu čestné legie — na mezinárodní scéně obrovský respekt a přirozenou autoritu. V zahraničí Babiše vždycky zastíní, a to premiérova ješitnost prostě nedokáže strávit. Babiš jen nesnese hrát vedle prezidenta druhé housle.
V politice se tomu už od antiky říká invidia – čistá žárlivost na autoritu druhého. Lídři s obřím egem vedle sebe nesnesou někoho, komu zahraniční partneři naslouchají s větší úctou.
Připomínat, že zákon stojí nad všemi a nezávislost justice je nedotknutelná, má obrovskou váhu. Česko sice v evropských zprávách vychází dobře, ale varování před střetem zájmů a korupcí míří přesně na místa, kde se politická moc dlouhodobě snaží ohýbat pravidla ve svůj prospěch.
V politice nejde o nový zápas. Už v antickém Římě věděli, že pilířem stabilní společnosti je auctoritas juris – autorita práva – a platila zásada Králem je zákon, ne král zákonem (Lex est rex, non rex est lex). Jakmile se mocní snaží stavět nad soudy, přehlížet korupční rizika nebo zpochybňovat nezávislost justice, podkopávají se samotné základy státu.
Právní stát totiž nedělají deklarace na papíře, ale odvaha vymáhat pravidla i tam, kde se to mocným nejméně hodí
Když stát musel začít vynucovat chování plošnými zákazy (leges), římští dějepisci jako Tacitus to považovali za úpadek společnosti. Známý je jeho slavný výrok: „Corruptissima re publica plurimae leges“ (Čím je stát zkaženější, tím více má zákonů).Když stát raději přijme plošný zákon na mobily, místo aby nechal fungovat autoritu učitelů a školní řády , chová se přesně jako úpadkový Řím – nahrazuje chybějící výchovu a důvěru plošným diktátem.
Místo výchovy k odpovědnosti a schopnosti technologie ovládat volíme nejjednodušší cestu – zakázat to všem a plošně. Řekové a Římané měli pro tenhle přístup skvělý pohled: výchova k sebeovládání (enkrateia) byla základem svobodného člověka. Místo toho, aby lidem věci zakazovali, učili je s nimi žít a ovládat je. Když stát přistoupil k plošným zákazům, považovalo se to za selhání výchovy a projev tyranie, která dělá z lidí nesvéprávné poddané.
Když Ústavní soud námitce vyhoví, vláda slaví malé vítězství, získá čas a do hry vstoupí nový soudce. Pro veřejnost to vypadá jako důkaz, že proces nebyl nastaven spravedlivě.
Když námitce nevyhoví a rozhodne pro prezidenta, má vláda okamžitě připravenou výmluvu: „Vidíte, varovali jsme, že soudce je podjatý.“ Zpochybní tím autoritu rozhodnutí, aniž by musela přiznat věcnou porážku.
Už v antickém Římě senátoři předem zpochybňovali soudce či tribunály (recusatio iudicis), kdykoliv tušili, že právní argumenty mají slabé. Nešlo jim o spravedlnost, ale o to, aby v očích lidu znehodnotili verdikt dřív, než vůbec padne. Je to čistá politická kalkulace a příprava ústupové cesty – jak ochránit vlastní reputaci bez ohledu na výsledek.
@DarPutinovi Když Napoleon v roce 1812 táhl na Moskvu, Rusové si své sklady zapalovali sami, aby mu nic nenechali. Dneska, o dvě století později, už jim s tou tradicí spálené země musí pomáhat ukrajinské drony. Kdo rozpoutá útočnou válku, nemůže čekat, že jeho vlastní zázemí zůstane v bavlnce
Populistický marketing není moderní vynález Andreje Babiše – je to řemeslo staré jako lidstvo samo. Už v antickém Římě ambiciózní politici odkládali drahé tógy, oblékali si prostý oděv běžných občanů a na fóru mluvili záměrně lidovým jazykem, aby získali přízeň davu.
Říkalo se tomu „panem et circenses“ – chléb a hry. Dav nedostal skutečné řešení svých problémů, ale dostal pocit, že někdo mocný je „jeden z nich“ a bojuje proti elitám. Papír v ruce a tričko jsou jen moderní rekvizity v tisíc let staré hře na autenticitu. Dokud lidé budou volit očima a emocemi, marketing bude vždycky mocnější než realita
Máte pravdu v tom, že vlastní domov je základem svobody, ale přehlížíte odvrácenou stranu mince. Vlastní bydlení plní tuto roli jen tehdy, pokud slouží k životu, nikoliv ke spekulaci. Když v naší zemi jednotlivci či velké fondy skupují desítky bytů jako čistě investiční nástroje, uměle tím šroubují ceny nahoru pro všechny ostatní.
Stoická filozofie nás učí, že každé právo musí být vyváženo společenskou odpovědností. Chránit běžné lidi před likvidačními daněmi z jejich vlastního bydlení je naprosto správné. Stát by však měl umět rozlišit mezi obranou osobní svobody občanů a ochranou trhu, který kvůli investičním spekulacím přestává sloužit svému původnímu účelu – tedy zajištění domova pro rodiny.
Starověcí stoici učili, že moudrý vládce musí projevovat ctnost zvanou prudentia – tedy prozíravost a schopnost domyslet následky dnešních činů pro budoucí generace. Současný populismus napříč politickým spektrem však dělá pravý opak: projídá základy domu, do kterého se brzy opře bouře.
Pomáhat nejslabším a chránit zranitelné před pádem na dno je bezpochyby správné a lidsky nutné, pane ministře. Skutečné státnictví se však nepozná podle toho, jak dokonalé stavíte záchranné sítě, ale zda dokážete vybudovat pevné základy, aby do nich lidé vůbec padat nemuseli.
Římský císař a stoik Marcus Aurelius připomínal, že musíme jít vždy ke kořeni věci a zkoumat příčinu, nikoliv jen následek. Zcela pomíjíte fakt, že pro běžného pracujícího člověka se dostupné bydlení stává nedosažitelným luxusem. Léčit symptomy a ignorovat podstatu problému není řešení.
@MercuryBarbora Marcus Aurelius ve svých Hovorech k sobě napsal: „Nejlepším způsobem pomsty je nebýt jako oni.“ Když na agresi a osobní výpady odpovíte klidem a noblesou, nenecháte se vtáhnout do cizí bažiny. To není slabost, to je nejvyšší projev vnitřní síly a suverenity.
V roce 1936 se v Berlíně konala olympiáda, kterou západní demokratický svět odmítl bojkotovat, což Hitlerovi poskytlo obrovský propagandistický triumf a legitimitu na mezinárodní scéně. Naopak bojkot Moskvy v roce 1980 po sovětské invazi do Afghánistánu vyslal jasný a tvrdý vzkaz, že agrese nezůstane bez izolace.