“Neřvěte na mě, dop*dele, já nejsem politik! Já jsem volič a platím daně.” Ondřej Vetchý ve Studiu N popisuje, co se dělo kolem Skupiny D, která organizuje sbírky na drony pro Ukrajinu. 👉 https://t.co/uwHKAjiK1V
Tohle by nevymyslel snad ani George Lucas, nebo…
Naši hasiči ve Francii hasí i v okolí rezidencí Brada Pitta, George Clooneyho nebo George Lucase. A zatímco paparazzi by tam nabírali senzace, my z Bradova jezírka nabíráme vodu do bambi vaků.🚁
May the Force be with you, kluci!
Konečně normální příspěvek na tohle téma.
Via fb Jakub Goda:
50 tisíc Maročanov uverili dezinfo kampani na sieťach, že im stačí dostať sa do Ceuty na severe Afriky, lebo tak rozhodli španielske súdy (nerozhodli). Prišli, zistili, že ich tam nevítajú žiadni slniečkári a presun do Európy sa nekoná. Narobili bordel, zostali hladní a v priebehu 24 hodín sa už takmer všetci vrátili do Maroka.
Supervirálne obrazy “invázie” do “Európy” boostovala každá ruská handra na svete (Ukrajinci identifikovali 1500 ruských webov), celý Muskov ekosystém, každý far right truľko. A áno aj milióny normálnych ľudí, celkom pochopiteľne.
Čo sa z toho teda dá naučiť?
1. "Vítači migrantov" alebo "slniečkari" sú viacmenej virtuálne bytosti žijúce najmä v rozprávkach virálnych videí (v realite sporadicky akurát v okrajových aktivistických kruhoch).
Celý európsky mainstream je prudko proti nelegálnej migrácii. Ja na Slovensku nepoznám prakticky žiadnych liberálov, ktorí by chceli otvorené hranice alebo neregulovanú migráciu.
Ak toto bola "invázia", tak potom španielsky liberálny premiér urobil najväčšiu deportáčnú operáciu v histórii galaxie. Oboje sú kravina samozrejme.
2. 50 tisíc ľudí v priebehu 48 hodín asi ťažko vyštartuje spontánne. Nemôžeme čakať kým budú nepriestreľné dôkazy a rozhodnutia súdov, už teraz treba pomenúvať, čo vieme:
- NY Times prináša svedectvá priamo z miesta, že marockí policajti usmernovali ľudí, kam treba ísť.
- Na marockej strane tým ľuďom zjavne nikto nebránil. A nestalo sa to prvýkrát.
- Máme dobre zdokumentované, ako Rusi prevážali migrantov z Bieloruska cez poľské hranice. Vieme, že Magyar potvrdil, že Orbán prepustil prevádzačov pred voľbami na Slovensku.
3. Španieli majú zodpovednosť za svoju hranicu a aj napriek okolnostiam je stále dosť prúser, že sa toto stalo.
Psychologická a politická sila takýchto obrazov je ohromná, vždy budú tisíckrát virálnejšie ako takýto post.
Do budúcna nám nepomôže poučovať ľudí, aby nepodliehali panike, vždy budú podliehať panike pri takýchto obrazoch. Pomôže lepšie strážená hranica.
Z Ceuty sa do EÚ nakoniec nedostal ani jediný človek z tejto vlny.
Uvrešťaní lajkozberači z virálnych videí nám nepomôžu, lepšie strážené hranice, modernejšie migračné pravidlá a rýchlejšie deportácie áno:
Nelegálna migrácia do EÚ je na najnižšej úrovni za posledných 5 rokov a deportácie sa takmer zdvojnásobili. EÚ ďalej sprísňuje migračnú politiku, hlasovali za to všetci slovenskí europoslanci.
Foto: El País
Policie a státní zastupitelství tento týden rozhodly, že jsme se nedopustili ničeho trestného. Šly ještě dál a potvrdily, že jsme napsali pravdu, konkrétně tedy kolegové Michael Švec a Zdislava Pokorná.
👉🏻 Více si přečtěte v newsletteru Výběr šéfredaktora Pavla Tomáška.
Před týdnem jsme odstartovali sbírku „Vracíme do debaty o klimatu zdravý rozum”.
A 1 079 z vás za týden přispělo přes 900 000 korun. Díky, díky, díky! 🙏
Mrkněte, na co peníze vybíráme a jak bude evidence ninja zatápět ruské propagandě
Přispět můžete 👇
Jako studentovi moderních dějin mi dělá radost, že si česká veřejnost rozšířila znalosti zeměpisu o Ceutu a Melillu.
Jako druhou lekci navrhuji rozšířit povědomí o tom, že tato dvě španělská města mají zvláštní schengenský režim. Kdo se do nich dostane z Maroka, nezískává tím automaticky volný průchod dál do Evropy. Při cestě na španělskou pevninu nebo do jiné země Schengenu následuje další kontrola dokladů.
A pro milovníky zeměpisu ještě jeden příklad: Francouzská Guyana je součástí Francie, Evropské unie i eurozóny, ale nikoli Schengenu.
Nelegální migraci musíme zastavit. Ne výkřiky, nesmysly a emocemi přiživovanými ruskou propagandou, ale tvrdými opatřeními na vnější hranici, rychlými návraty lidí, kteří nemají právo v Evropě zůstat, spoluprací se zeměmi severní Afriky a další modernizací evropské migrační a bezpečnostní spolupráce.
Už dlouho říkám, že Motoristé jsou obyčejní levicoví revolucionáři. Proto jim říkám Rudí Motoristé.
Jejich předseda Petr Macinka to teď v rozhovoru pro Novinky znovu potvrdil větou:
„Není zásadní, jestli bude jeden rok vyšší nebo nižší schodek.“
Kdo naletěl jejich předvolebním slibům o štíhlém státu, nízkých výdajích a rozpočtové odpovědnosti, má další příležitost vystřízlivět.
Motoristé nejsou pravice. Jsou to revolucionáři a rudoši, kteří nás spolu s Babišem a Okamurou zadluží až po uši.
Moderní průmysl a tím i dobře placená pracovní místa premiér zařízne jen proto, aby za to neměla kredit minulá vláda. V tom je všechno, co o uvažování této vlády potřebujete vědět…
Loutka, nebo architekt? Kariéra Václava Klause mezi ruskými miliardami a oligarchy.
Václav Klaus se celý politický život prezentoval jako nekompromisní bojovník za volný trh a českou suverenitu. Realita jeho kariéry – od ministra financí přes premiéra až po prezidenta – však ukazuje opakovaný vzorec: klíčová rozhodnutí, která systematicky prospívala silným hráčům, ať už z východu, nebo z řad nově vzniklých tuzemských oligarchů.
Ruská půjčka na samém začátku.
Na přelomu let 1989 a 1990 ministerstvo financí vedené Václavem Klausem dokončilo a zprocesovalo úvěr Sovětskému svazu ve výši zhruba 1,3 miliardy dolarů. Dohodu schválila ještě poslední komunistická vláda, nová polistopadová administrativa ji však dotáhla do konce. Dokumenty ukazují, že Klausovo ministerstvo bylo o problémech varováno. Klaus později tvrdil, že si na nic podobného nepamatuje. Peníze se staly součástí ruského dluhu, z něhož se podstatná část nikdy nevrátila. Operace vytvořila dlouhodobý závazek vůči Moskvě a signalizovala, že staré vazby na východ nebyly přetrhány.
Privatizace bez pravidel a zrod oligarchů.
Jako ministr financí a premiér Klaus prosadil rychlou a minimálně regulovanou privatizaci. Výsledkem nebyl „národ akcionářů“, ale masivní tunelování, bankovní socialismus a vznik úzké vrstvy miliardářů. Státní banky poskytovaly obří úvěry na nákup privatizovaného majetku. Účet za sanaci přesáhl stovky miliard korun. Investiční fondy systematicky vysávaly aktiva. Klaus prohlašoval, že Česko potřebuje „více Kožených“. Ekonom Jan Švejnar později uvedl, že odpovědnost za tunely leží primárně na Klausovi.
Financování ODS ukazovalo na propojení: velké dary od privatizátorů (např. Milan Šrejber) byly maskovány fiktivními jmény a tajnými švýcarskými konty. Skandál z roku 1997 přispěl k pádu Klausovy vlády.
Stejný systém otevřel prostor i dalším hráčům. Andrej Babiš a Agrofert vyrůstali přesně v tomto prostředí. Lovochemie se stala jedním z prvních velkých úspěchů Agrofertu díky mechanismům 90. let – neprůhledným tendrům, úvěrům od polostátních bank a postupnému ovládnutí přes spřízněné firmy. Pozdější pokusy o Unipetrol ukazují, jak se stejná logika přenášela dál. Klaus nemusel sedět u každého stolu. Stačilo, že vytvořil a udržoval pravidla hry.
Ruská organizovaná kriminalita a varování bez odezvy.
Podle bývalých šéfů BIS byl Klaus opakovaně varován před penetrací ruské organizované kriminality. Jedním z nejvýraznějších schémat byl podvod s lehkými topnými oleji spojený se Semjonem Mogilevičem. Klaus na varování reagoval odmítavě. Jeho pozdější vřelý vztah k Putinovi (včetně Pushkinovy medaile) tento směr jen potvrdil.
Prezidentská kapitola: amnestie a sponzoři.
Jako prezident Klaus dál udržoval vliv. Vrcholem byla amnestie 2013. Aboliční článek zastavil stovky trestních stíhání, včetně velkých hospodářských kauz z 90. let s miliardovými škodami. Odhadovaná škoda dosáhla nejméně 18,6 miliardy korun. Kritici to označili za ochranu těch, kdo v transformačních letech zbohatli.
Po odchodu z Hradu Klausův institut financovala především PPF Petra Kellnera. Když PPF podporu ukončila, nastoupil Pavel Tykač. Vzor se opakoval: vlivný politik a mocní podnikatelé si vzájemně vyšli vstříc.
Loutka, nebo architekt?
Není nutné tvrdit, že Klaus byl doslova „loutkou“ řízenou jedním centrem. Platí však, že po celou kariéru – od ruského úvěru přes privatizaci bez pravidel až po amnestii a sponzoring – jeho rozhodnutí systematicky vytvářela a chránila prostor pro silné hráče. Ti, kdo v 90. letech vytunelovali státní majetek (Kožený, Šrejber, Kellner, později Babiš a Agrofert), se pohybovali v prostředí, které Klaus pomohl vytvořit. A ti, kdo varovali před ruským vlivem, naráželi na zeď.
To není náhoda. To je kontinuum.
Václav Klaus nebyl obětí systému. Byl jedním z těch, kdo ho postavil – a celý život z něj těžil.
Jiří Lobkowicz
Politický Komentář
Další z prokazatelných nesmyslů, který dlouhodobě sebevědomě šíří ten, který díky @prezidentpavel není ministrem životního prostředí 🙏
Zmocněncem pro klimatickou změnu a Green Deal ale bohužel stále zůstává.
Celé video s @klimatomluva na Ytb TUNA VS https://t.co/OSF3kmn77Q