Já se vás zeptám jinak. Kolik času jste strávil přímo v Izraeli a kolikrát jste navštívil palestinská území?
Protože to, co jsem během svého pobytu slyšel přímo od některých Izraelců a co jsem viděl na vlastní oči, je podle mě něco úplně jiného než sledovat celý konflikt pouze prostřednictvím médií.
Dodnes si například pamatuji debatu některých izraelských vojáků o tom, kolik palestinských dětí se podařilo zabít, nebo situace, kdy vojenská vozidla blokovala palestinské sanitky. A někteří se tomu ještě smáli.
Netvrdím, že takoví jsou všichni Izraelci nebo všichni izraelští vojáci. To by byla stejná hloupost jako tvrdit, že každý Palestinec je Hamás. Doporučuji si najít známé u IDF a jiných složek jako mám já a zajet tam na několik měsíců.
Tohle bych opravdu nevydával za fakt.
Nikde jsem nedohledal, že by Petr Pavel řekl: „Pojďme rozpoutat nové závody v jaderném zbrojení s Ruskem.“ Tohle není jeho citát, ale interpretace, která se už před lety šířila po internetu a v řetězových zprávách.
Ano, Pavel jako vysoký představitel NATO mluvil o jaderném odstrašení a o tom, že jaderné plánování musí být součástí obranných úvah NATO. To je ale něco úplně jiného než tvrdit, že chtěl rozpoutat jaderné závody nebo jadernou válku.
Klidně kritizujme Pavla za věci, které skutečně řekl nebo udělal. Ale dávat někomu do úst vlastní interpretaci jeho slov a následně ji vydávat za jeho výrok podle mě není fér.
Jestli existuje původní dokument NATO, kde Pavel skutečně říká to, co tvrdí obrázek, sem s ním. Rád si ho přečtu.
Tady bych byl s tím označováním lidí za antisemity hodně opatrný.
Kritizovat konkrétní kroky izraelské vlády nebo armády přece automaticky neznamená nenávidět Židy. Stejně jako kritika Hamásu neznamená nenávidět Palestince.
V Izraeli jsem strávil tři měsíce na stáži u bezpečnostních složek a právě ten pobyt mi pohled na celý konflikt dost změnil. Do té doby jsem ho viděl mnohem černobíleji.
Hamás páchal teroristické útoky proti izraelským civilistům a braní rukojmích je naprosto nepřijatelné. Stejně tak ale nelze přehlížet utrpení palestinských civilistů, rozšiřování izraelských osad na Západním břehu nebo další kroky Izraele, které jsou dlouhodobě předmětem kritiky mezinárodních institucí.
A právě tady podle mě vzniká problém celé téhle debaty.
Jakmile kritizujete Izrael, někdo vás označí za antisemitu. Když kritizujete Hamás, někdo z vás zase udělá člověka, který stojí proti Palestincům.
Já odmítám obojí.
Civilista je pořád civilista. A je úplně jedno, jestli je to Izraelec, nebo Palestinec.
Přesně tak. Stačí se podívat třeba na Finsko jak píšete, Švédsko nebo další země, kde se příprava obyvatel na krizové situace řeší dlouhodobě a systematicky.
U nás se po roce 1989 tohle téma prakticky přestalo řešit. Několik generací vyrostlo s tím, že když se něco stane, přijede policie, hasiči nebo záchranka a stát se o všechno postará.
Jenže při skutečně rozsáhlé krizi to tak fungovat nemusí. A právě proto musíme znovu učit lidi, jak se připravit a hlavně co dělat ve chvíli, kdy jsou nějakou dobu odkázáni sami na sebe.
@Jit1964@NoraFridrichova Buďte v klidu, také jsem ji nedostal, i když měla být údajně Českou poštou distribuována do všech domácností. 🙂
My s kolegy pracujeme na vlastní příručce, která počítá s připraveností minimálně na 7 dní. Protože 72 hodin je podle nás spíš základ než cílový stav.
Téma Izrael a Palestina je podle mě na hodně dlouhou diskuzi. Dokud jsem Izrael osobně nenavštívil a nebyl tam na stáži u bezpečnostních složek, díval jsem se na ten konflikt poměrně jednostranně. Izrael jsem vnímal jako tu „dobrou“ stranu.
Po třech měsících přímo na místě jsem to začal vidět úplně jinak.
Podle mě tam není jedna strana dobrá a druhá špatná. Izrael dlouhodobě zabírá palestinská území a rozšiřování osad na Západním břehu pokračuje dodnes. Na druhé straně máte Hamás a teroristické útoky proti izraelským civilistům.
A pak vzniká začarovaný kruh. Palestinci vidí, co se děje kolem nich, část z nich se dál radikalizuje a nenávist mezi oběma stranami se jen prohlubuje.
A co je podle mě možná nejhorší? Děti. Na obou stranách vyrůstají další generace v prostředí konfliktu, strachu a nenávisti k té druhé straně. A pak se divíme, že se ten konflikt pořád vrací.
Za desítky let se nepodařilo najít trvalý mír a každá další generace si s sebou nese to, co zažila ta předchozí.
A samozřejmě tím nijak neobhajuji zvěrstva Hamásu ani útoky na civilisty. Stejně tak ale nebudu zavírat oči před tím, co jsem osobně viděl na druhé straně.
Po zkušenosti přímo z Izraele už ten konflikt jednoduše nedokážu vidět černobíle.
Bývalý vyjednavač zásahové jednotky Policie České republiky Mgr. Štěpán Klen popisuje pokus o napadení řidiče autobusu a vysvětluje, jak by se měl v podobné situaci zachovat.
#bezpečnost#napadení
S tímhle souhlasím. A právě krizová připravenost obyvatel je podle mě něco, co jsme u nás desítky let dost zanedbávali.
Máme velmi dobře fungující policii, hasiče, záchranku i armádu. Jenže žádná z těchto složek nemůže být při mimořádné události okamžitě všude.
A právě tady nastává problém.
Kolik lidí dnes opravdu ví, co dělat při evakuaci? Kam jít při mimořádné události? Jak se zachovat při útoku? Jak pomoct zraněnému? Co dělat při rozsáhlé katastrofě? A ano, klidně i co dělat v případě napadení České republiky?
O těchto věcech se u nás dlouhé roky skoro nemluvilo.
A když se začne mluvit o přípravě obyvatel na válku, část lidí okamžitě řekne, že se straší válkou.
Jenže to není strašení.
Je to úplně stejné jako první pomoc. Když někoho učíme resuscitaci, také tím neříkáme, že mu zítra někdo doma dostane zástavu srdce. Připravujeme ho na situaci, která možná nikdy nepřijde. Ale pokud přijde, nebude jen stát a koukat, protože vůbec netuší, co má dělat.
A přesně tak bychom měli přistupovat ke krizové připravenosti.
Protože první minuty a někdy i hodiny krizové situace budou lidé často odkázáni hlavně sami na sebe a na lidi kolem sebe.
Stát může mít perfektní krizové plány. Může mít připravené hasiče, policii, záchranáře i armádu. Ale pokud máme miliony lidí, kteří netuší, jak se v krizové situaci zachovat, pořád nám chybí jedna zásadní část celého systému.
Připravený stát totiž nejsou jen připravené složky.
Jsou to i připravení lidé.
A právě na tom bychom podle mě měli začít mnohem víc pracovat.
Tady s panem Rakušanem v jedné věci souhlasím. Na krizovou situaci se musíme připravovat dřív, než nastane.
Ale připravenost státu není jen armáda, policie, hasiči a technika.
Jsou to hlavně lidé.
A tady máme podle mě obrovský problém, který se neřeší roky. A není to problém této vlády. Mohly ho řešit vlády před 10, 20 i 30 lety.
Vždycky čekáme, až se něco začne dít, a potom všechno šijeme horkou jehlou.
Příručka 72 hodin? Dobře. Lepší než nic. Ale opravdu si myslíme, že rozdáním příručky připravíme miliony lidí na krizovou situaci?
Co udělají při několikadenním blackoutu? Vědí, jak se zachovat při evakuaci? Kam jít? Co si vzít? Umí první pomoc? Co budou dělat ve chvíli, kdy budou složky IZS přetížené a pomoc prostě nepřijede za pár minut?
Právě Litva, kterou pan Rakušan zmínil, připravuje evakuační plány a chce je s obyvateli také prakticky zkoušet. Nebo Švédsko to se připravuje dlouhodobě ale tady nic!
A přesně tohle nám tady chybí.
Osvěta. Vzdělávání. Praktická příprava. A hlavně dlouhodobě, ne jen ve chvíli, kdy se někde objeví problém.
Protože až opravdu přijde velká krizová situace, nebude čas lidem vysvětlovat základy.
Já bych tady jen uvedl jednu věc a nechci do toho tahat politiku. Záměrně ani nebudu používat slovo „okupace“.
Ruská armáda je dlouhodobě přítomná na mezinárodně uznávaném území Gruzie a Moldavska bez souhlasu jejich vlád.
Takže pokud se bavíme o tom, kdo vysílá své vojáky na území jiných států bez souhlasu jejich vlády, pojďme se držet konkrétních případů a faktů. Ne toho, komu politicky fandíme.
Dobrý den, tady se podle mě dlouhodobě k dohodě nemá ani jedna strana. A není to problém posledních pár let.
Spousta lidí vidí jen útok Hamásu a následnou reakci Izraele. Jenže ten konflikt je mnohem hlubší. Jsou tu věci, které izraelská armáda dělá palestinským civilistům a které se k nám často dostávají jen okrajově. To vytváří další nenávist a prostor pro radikalizaci. Část Palestinců potom podporuje Hamás, Hamás útočí na izraelské civilisty, Izrael znovu vojensky reaguje a celé se to opakuje.
A právě v tom je ten problém. Civilisté na obou stranách nakonec platí za něco, co sami často vůbec neovlivní.
Já tady prostě nevidím jednoduché rozdělení na jednu „dobrou“ a jednu „špatnou“ stranu. Vidím začarovaný kruh násilí, nenávisti a odvety, který trvá celé generace. Izraelsko-palestinský konflikt se v různých podobách táhne desítky let a dlouhodobé mírové řešení se stále nepodařilo najít.
A dokud se bude každá další generace učit hlavně nenávidět tu druhou, bude se ten kruh násilí pořád opakovat.
Téma Izrael a Palestina je podle mě na hodně dlouhou diskuzi. Dokud jsem Izrael osobně nenavštívil a nebyl tam na stáži u bezpečnostních složek, díval jsem se na ten konflikt poměrně jednostranně. Izrael jsem vnímal jako tu „dobrou“ stranu.
Po třech měsících přímo na místě jsem to začal vidět úplně jinak.
Podle mě tam není jedna strana dobrá a druhá špatná. Izrael dlouhodobě zabírá palestinská území a rozšiřování osad na Západním břehu pokračuje dodnes. (OSNAttachment.png) Na druhé straně máte Hamás a teroristické útoky proti izraelským civilistům.
A pak vzniká začarovaný kruh. Palestinci vidí, co se děje kolem nich, část z nich se dál radikalizuje a nenávist mezi oběma stranami se jen prohlubuje.
A co je podle mě možná nejhorší? Děti. Na obou stranách vyrůstají další generace v prostředí konfliktu, strachu a nenávisti k té druhé straně. A pak se divíme, že se ten konflikt pořád vrací.
Za desítky let se nepodařilo najít trvalý mír a každá další generace si s sebou nese to, co zažila ta předchozí.
A samozřejmě tím nijak neobhajuji zvěrstva Hamásu ani útoky na civilisty. Stejně tak ale nebudu zavírat oči před tím, co jsem osobně viděl na druhé straně.
Po zkušenosti přímo z Izraele už ten konflikt jednoduše nedokážu vidět černobíle.
Dobrý den, já přece netvrdím, že 150 dolarů za 1 000 m³ je hodně. 🙂 Celou dobu píšu něco jiného.
To, za kolik se nakoupí samotný plyn, ještě není cena, kterou nakonec zaplatí člověk doma. Do konečné ceny vstupuje obchodní část dodavatele, přeprava a distribuce, regulované poplatky a daně.
Já jsem na rozdíl od vás úplně v pohodě přiznal, že jsem se v tom An-12 spletl. Dokonce jsem poděkoval za opravu. Nikdo neví všechno a já určitě nemám problém se něco nového dozvědět.
U bezpečnostních složek mám něco odslouženo a za ty roky jsem se naučil mimo jiné dvě věci – člověk, který tvrdí, že ví všechno a nikdy se nemýlí, většinou neví zdaleka tolik, jak si myslí. A že nejvíce jsou lidé hrdinové za klávesnicí!
Vy jste místo normální věcné diskuze přešel k „malému prďolovi“, „pubescentovi“ a osobním útokům. To už podle mě vypovídá víc o vás než o mých znalostech.
Mimochodem původní pointa nebyla, že C-390 je největší letadlo, které kdy létalo v československém letectvu. Psal jsem o jeho významu a možnostech využití pro dnešní Armádu ČR. U An-12 jsem se spletl a normálně jsem to uznal.
Takže děkuji za opravu ohledně letadel. Ta byla věcná a něco mi dala.
Zbytek osobních urážek si klidně nechte. Já se raději občas spletu, přiznám to a něco nového se dozvím, než abych si svoje znalosti dokazoval urážením lidí na internetu. 🙂 Krásný den ať se daří.
@JiriRandula@MilanKnig1 To jsem určitě neřekl, spletl jsem se. Všichni, které tam znám, jsou ročníky 1985 a mladší, takže si tu dobu osobně nepamatují. Nikdo nejsme neomylný. 🙂 Hezký den.
@MilanKnig1@JiriRandula Tak se holt musím ještě dovzdělat. Informace mám od kluků, kteří byli nebo stále jsou u armády, konkrétně u letectva. Ale nikdo nejsme dokonalý a člověk se učí celý život. 🙂
S tou „opatrností“ to myslím trochu jinak. Já prostě nevím, podle čeho přesně OSN v konkrétní chvíli podobné události posuzuje, jaké informace má k dispozici a jakou roli v tom mohou hrát třeba politické tlaky.
Stačí se podívat na Rwandu. Lidé přímo na místě, včetně vojáků mise OSN, viděli prakticky od začátku, co se tam děje. Přesto trvalo nějakou dobu, než se začalo otevřeně mluvit o genocidě. A mezitím umíraly statisíce lidí.
Kdo se o tohle téma zajímá, doporučuji film Shake Hands with the Devil. Vychází ze zkušeností kanadského generála Roméa Dallaira, který tehdy velel misi OSN ve Rwandě. Hodně dobře ukazuje nejen samotnou genocidu, ale také bezmoc lidí přímo na místě a fungování mezinárodního společenství.
Nevím, jestli se dá někde legálně stáhnout nebo streamovat, ale určitě stojí za zhlédnutí.
https://t.co/4B1Kd5ovih
Ano, Izrael v roce 2005 skutečně stáhl z Gazy armádu a vystěhoval všechny izraelské osadníky. To je fakt a určitě to nechci nijak zpochybňovat.
Jen bych neřekl, že od té chvíle Gazu jednoduše „nechal v klidu“. Izrael si ponechal kontrolu nad vzdušným prostorem, pobřežím a částí pohybu lidí a zboží. Po převzetí Gazy Hamásem v roce 2007 se situace ještě výrazně změnila a následovala blokáda, raketové útoky a další vojenské operace. Plus je tam mnoho věcí co nevidíme a nedostanou se ani do novin, kdy armáda Izraele šikanuje obyvatele Gazy, ti zas to “oplácejí” a pořád dokola.
A 7. říjen? Tam za mě není co omlouvat. Útok na civilisty, vraždění a odvlečení lidí jako rukojmí byl zvěrstvo. Tečka.
Stejně tak mě překvapuje podpora Hamásu mezi částí palestinské společnosti. Ale zase bych neházel dva miliony obyvatel Gazy do jednoho pytle. Jsou tam lidé, kteří Hamás podporují, lidé, kteří ho nesnášejí, a lidé, kteří se hlavně snaží nějak přežít.
A právě tady se dostáváme k tomu, co jsem psal předtím. Ten konflikt je začarovaný kruh. Útok vyvolá odvetu, odveta další nenávist a ta zase vytváří další generaci lidí ochotných bojovat.
Po desítkách let už tam máte tolik mrtvých, strachu a nenávisti na obou stranách, že opravdu nevím, jak z toho ven.
A právě tohle mi pobyt v Izraeli ukázal mnohem víc než cokoliv, co jsem předtím četl na internetu.