Je až neuvěřitelné, že si společnost AGROFERT dovoluje okřikovat předsedu nejsilnější opoziční strany za to, že hájí zájmy českých daňových poplatníků. A ještě přitom používá argumenty, které jsou zavádějící.
Není pravda, že stát otázku vrácení dotací nikdy neřešil. Ministerstvo zemědělství za předchozí vlády oznámilo záměr vymáhat více než sedm miliard korun vyplacených firmám Agrofertu v době střetu zájmů. Nejvyšší správní soud navíc opakovaně potvrdil správnost postupu SZIF, který některé dotace právě kvůli střetu zájmů odmítl vyplatit.
Stejně zavádějící je tvrzení, že když dnes neexistuje pravomocný rozsudek, žádný problém neexistuje. Právě proto mají proběhnout správní a soudní řízení. Úkolem státu není před nimi rezignovat, ale chránit veřejné peníze.
Dotčená reakce společnosti Agrofert navíc přichází v okamžiku, kde se Úřad evropského veřejného žalobce začíná zabývat jak aktuálně vyplácenými dotacemi ve prospěch společnosti, tak vymáháním těch minulých. Střet zájmů Andreje Babiše a společnost Agrofert jsou tak znovu tématem na evropské úrovni a budou nezávisle posouzeny. Už to samo o sobě ale není dobrá vizitka země, premiéra ani společnosti Agrofert.
Za mnohem závažnější považujeme, že současná vládní většina místo důsledného prověření sporných dotací mění zákon o střetu zájmů způsobem, který může významně ztížit jejich budoucí vymáhání. To považujeme za nepřijatelné.
AGROFERT tvrdí, že dotace tvoří jen 0,8 % jeho příjmů. Pokud je to skutečně tak zanedbatelná částka, nechápeme, proč o ni vede tak urputný boj. Andrej Babiš si přitom loni nechal z Agrofertu vyplatit dividendu pět miliard korun. Nevidíme jediný důvod, proč by k takovým ziskům měli přispívat čeští daňoví poplatníci.
ODS je v tom konzistentní. Pokud se prokáže, že byly dotace získány v rozporu se zákonem, budeme požadovat jejich vrácení a vyvození odpovědnosti všech, kteří se na jejich nezákonném přiznání nebo vyplacení podíleli.
A ještě jedna poznámka na závěr. Tím, že se AGROFERT aktivně zapojuje do politické debaty, útočí na předsedu opoziční strany a přebírá argumentaci hnutí ANO, jen potvrzuje, že deklarované zpřetrhání vazeb na svého původního vlastníka Andreje Babiše je přinejmenším velmi nevěrohodné. Místo neutrální obchodní společnosti dnes opět vidíme firmu, která vstupuje do politiky. Znovu se tak potvrzuje, že označení ANOfert není jen politická zkratka, ale výstižný popis reality.
Andrej Babiš stupňuje útoky na prezidenta Petra Pavla.
Situace se po summitu NATO v Ankaře nezklidnila. Právě naopak. Premiér dokonce odmítl prezidentovy kroky ke smíření, včetně snahy obnovit pravidelná jednání ústavních činitelů k zahraniční politice.
Důvody a motivy mohou být různé, psychologické i strategicko-politické. Babiš chronicky lže, dokonce tak dobře, že svým výmyslům sám věří. Nesnáší porážky a je pomstychtivý – o tom opravdu něco vím. Petr Pavel ho porazil v prezidentských volbách a summit v Ankaře rozhodně nedopadl tak, jak si Babiš představoval. S tím se nedokáže osobně vyrovnat. Jeho útoky mají podobu negativní kampaně. To by zase svědčilo o tom, že cílem jsou příští prezidentské volby, snaha znejistit Pavlovy voliče a zabránit mu ve znovuzvolení. Nejspíše je za tím směs psychologických i politických důvodů. Mnohem důležitější než důvody Babišova jednání jsou však jeho důsledky pro Českou republiku.
Úspěšná zahraniční politika musí být kontinuální a předvídatelná. Spor kolem summitu je známkou vnitřní nejednoty, a to nás v zahraničí poškozuje. Po dvě desetiletí nás na summitu NATO zastupoval prezident republiky. Je to nezpochybnitelná tradice, kterou všichni dodržovali. Zde je odpověď na otázku, kdo tento spor začal. Jednoznačně ten, kdo porušil dosavadní zvyklosti. Vláda je plně odpovědná za škody, které to způsobuje.
Podle Vídeňské úmluvy o mezinárodních stycích jsou z titulu své funkce „a bez předložení plné moci“ za zástupce státu považováni hlava státu, předseda vlády a ministr zahraničních věcí. Prezident těžko může i podle protokolu stát někde v koutě, jak si to představoval Babiš s Macinkou. To, že veřejně snižovali roli prezidenta a házeli mu doslova klacky pod nohy, svědčí o jejich nekompetenci. Ale hlavně je to ostuda.
Nejvyšší ústavní činitelé se nesetkávají proto, že spolu souhlasí. Scházejí se proto, aby svoji zahraničněpolitickou činnost koordinovali ve prospěch naší země. Rozdílné názory jsou tedy naopak důvodem ke schůzkám. Klíčové instituce mají spolupracovat, na tom je postaven náš politický systém. To podtrhuje i koncept sdílených pravomocí. Prezident, vláda, obě komory parlamentu nejsou soupeřící firmy, ale jsou součástí ústavního systému. Občané oprávněně očekávají, že v otázkách bezpečnosti a zahraniční politiky budou nejvyšší ústavní činitelé hledat koordinaci, nikoliv konflikt.
Premiér může mít jiný názor než prezident, ale to nesmí být důvodem pro to, aby se s ním odmítl setkávat. Demokratické instituce spolu nemusejí souhlasit, ale musejí spolu mluvit. Je smutné, jak rychle dokáže Andrej Babiš odhodit masku státníka, kterou si tak rad nasazuje, a změnit se v sobeckého manipulátora moci, kterému nejde o naši zemi, ale jenom o své osobní zájmy. Konflikt s prezidentem republiky tuto Babišovu tvář znovu naplno ukazuje.
Drama queens české politiky opět v akci.
V dokonalé unisono se Macinka, Turek, Klaus, Zeman, Okamura — a samozřejmě jejich režisér Babiš — předvedli v dalším mistrovském představení performative outrage po předběžném rozhodnutí Ústavního soudu.
- Klaus vyhlásil apokalyptickou krizi: „JE TO POKUS O ÚSTAVNÍ PŘEVRAT. VRACÍME SE NĚKAM PŘED LISTOPAD 89.“
- Macinka zuřil o „ústavním puči“ a ironicky mluvil o „soudruhu prezidentovi“, zatímco sliboval, že ho „doakredituje“.
- Turek šel na maximum: „Ústavní soud by neměl existovat.“
- Zeman přidal svůj klasický jed: „Ústavní soud je podjatý. Prezident Pavel jmenoval většinu jeho členů.“
- Okamura hrál na oběť: „Běžný občan čeká na rozhodnutí Ústavního soudu roky a déle.“
- A Babiš to celé korunoval: „Byli jsme svědky nejrychlejšího rozhodnutí soudu v historii,“ a tvrdil, že rozhodnutí poškozuje zájmy ČR.
Tohle je čisté psychodrama.
Skupina zkušených politických exhibitionistů, kteří spoléhají na přehnanou hysterii, krizovou rétoriku a teatrální rozhořčení, aby ovládli mediální prostor a nabudili svou základnu. Místo aby přijali dočasné procesní opatření, které jen zachovává dlouholetou praxi, okamžitě spustí křik o „puči“, „převratu“ a „soud nesmí existovat“.
Sociální sítě přesně toto odměňují. Čím hlasitější a šílenější, tím víc lajků a sdílení. Konstruktivní dialog? Kompromis? To je pro slabochy.
Vítejte u další epizody českého politického divadla — v režii Andreje Babiše a jeho kočovného cirkusu.
„Tihle lidé nejsou politici. Jsou to političtí barbaři, kteří by raději rozbořili celý ústavní systém, než aby přijali, že moc má své hranice.“
Absolutně skandální a šílené vyjádření ministra zahraničních věcí @petr_macinka k rozhodnutí Ústavního soudu. Vyhlášená válka, ústavní puč, násilná změna ústavy ???? Co to je ? Apeluji na @AndrejBabis - odvolejte ministra zahraničních věcí, který otevřeně poškozuje zájmy této země. Je to Vaše odpovědnost !!!
Macinka je bezpečnostním rizikem pro Českou republiku.
Dnes se ministr zahraničí Petr Macinka veřejně zhroutil do otevřeného politického barbarství. Na tiskové konferenci označil předběžné rozhodnutí Ústavního soudu za „ústavní puč“ a prezidenta republiky Petra Pavla ironicky nazval „soudruhem prezidentem“.
Toto už není jen nevkus. Toto je přímé ohrožení ústavního pořádku a mezinárodní bezpečnosti země.
Když ústavní ministr zahraničí dehonestuje hlavu státu komunistickou nadávkou „soudruh“ a označuje Ústavní soud za pučisty, vysílá do světa jasný signál: Česká republika je země, kde vládnoucí garnitura nerespektuje pravidla hry, dělbu moci ani nezávislost justice. Taková rétorika z úst ministra zahraničí není jen vnitropolitickým skandálem — je to vážné bezpečnostní riziko.
Naše spojenci v NATO a EU sledují, jak stabilní a předvídatelná Česká republika je. Macinka svým chováním podkopává důvěryhodnost české zahraniční politiky v okamžiku, kdy se připravujeme na klíčový summit NATO v Ankaře. Člověk, který veřejně útočí na Ústavní soud a prezidenta, nemůže věrohodně reprezentovat zemi na mezinárodním poli. Takový ministr oslabuje naši pozici vůči spojencům i vůči potenciálním protivníkům.
Petr Macinka se dnes stal nejen politickou ostudou, ale především bezpečnostním a diplomatickým rizikem pro Českou republiku.
Premiér Babiš musí Petra Macinku okamžitě odvolat z funkce ministra zahraničí.
Není možné, aby člověk, který takto lehkomyslně ohrožuje ústavní stabilitu a mezinárodní postavení země, zůstával na jednom z nejdůležitějších bezpečnostních postů v zemi.
HYBRID WAR: The Financial Times reports that an online Russian sabotage network is behind a series of arson attacks targeting Sir Keir Starmer’s family home and other targets linked to the UK prime minister. https://t.co/Rj9NEXtiKi
No, sweetie.
Donetsk was a city of a million roses when its own Ukrainian flag flew above it.
Back then, it was also the fastest-growing and most rapidly prospering city in Ukraine -- home to what was the finest regional airport in Eastern Europe, one of the world's best football stadiums, a state-of-the-art railway terminal, and one of the cleanest, best-maintained cities in the region.
Its elites were running Kyiv, and every time I visited Donetsk as a student, riding the famous trolleybus Route No. 2 through the city, I was amazed by how many new office buildings were appearing, how much money was flowing into the city, and how many international companies were opening their doors there.
Fifteen years ago, to us kids from Donbas, Donetsk felt like the center of the universe because it had everything one could possibly dream of. It was a young city of universities and libraries, where the overwhelming majority of boys and girls from across Donbas went to study, including those from my own small hometown an hour away by bus.
Names like Liverpool or Detroit Rock City may mean nothing to you, but our Ukrainian Donetsk was a city of great rock clubs and unforgettable concerts. We traveled there to see Western bands perform.
We bought rock merchandise at the legendary Right House store near Krytyi Market. Scorpions, Rihanna, and Beyoncé performed at the famous Donbass Arena. Schoolchildren from across Donbas were bused in to watch Shakhtar Donetsk matches. The city even had a famous monument to The Beatles.
It was a city where we sang songs on guitars in its beautifully maintained parks and along the Kalmius embankment before heading out to buy the famous "green Donetsk burgers." Our older friends moved there after graduation, formed rock bands, recorded full albums, and held wedding celebrations in the squares around Donbas Arena. We traveled there to visit the legendary Radio Market in search of films, music, and books.
And then you arrived.
And you turned the wealthiest, most prosperous Ukrainian city into a piece of shit.
You deceived many of its people with sweet promises of Russian oil-fueled prosperity broadcast from television screens, but what you brought instead was war.
You transformed a thriving city into a criminal wasteland ruled by ethnic gangs from Russia, into a kingdom of Stalinist terror straight out of the 1930s, complete with torture chambers in the infamous Izolyatsia prison camp. You turned the magnificent Donetsk Airport into lifeless gray rubble, while the vast stands of Donbas Arena have spent a second decade slowly being reclaimed by weeds instead of hosting Champions League finals and Metallica concerts.
You swept away an entire generation of the city's men through your forced mobilization and threw them against Ukrainian machine guns until there were barely enough people left to keep basic municipal services running. Because of you, prosperous Donetsk became a withered desert without reliable water, because your war destroyed the canal system that carried water from the Siverskyi Donets River into Donbas. For years now, people have lived with chronic water shortages and have been reduced shitting into plastic bags forever.
You dragged Donetsk back like seventy years in time. You turned it into a depressed backwater, devoid of hope and future. Even ten years ago, tens of thousands of people, the most active, the most talented, the most entrepreneurial, fled the city and found refuge in Kyiv and elsewhere in Ukraine. Many of them still remember our Donetsk with tears in their eyes, the Donetsk that existed before the arrival of the "Russian World."
You transformed it into something that even my pro-Russian acquaintances are shocked to see when they return after years of occupation.
It was you who trampled the million roses of our Ukrainian Donetsk into shit beneath the tracks of your tanks and the boots of your death troops, turning them into a foul swamp of death and despair.
And that stain will forever remain on the conscience of fascist Russia, which brings nothing but destruction, decay, and death wherever it goes.
Asymmetry is Ukraine’s greatest power.
Since the onset of this war, we realised that our resources are not equal and we cannot prevail in a direct confrontation.
Instead, Ukraine spent years developing asymmetric solutions. Now we see them playing out in full — on the battlefield, in diplomacy, and in cognitive warfare.
On the land, Russia’s manpower is no longer a decisive advantage thanks to Ukrainian drones and new tactics. Russia’s advances have stalled. Ukraine stabilised the frontline and holds the line.
In the sea, the entire Russian Black Sea Fleet has been either destroyed or neutralised thanks to naval drones. Its remains hide in faraway bases, but we get them even there.
In the sky, thousands of cost-effective interceptor drones are neutralising 92% of Russian combat drones. The goal now is to develop our own protection from ballistics together with European partners. This is a matter of strategic autonomy.
In economy, Ukraine’s long-range sanctions are effectively crippling Russia’s war machine by daily strikes on legitimate military targets of up to 2,000 kilometres inside Russia. There are no safe places in Russia anymore. Probably not something Putin saw coming when he attacked Ukraine.
We take the same asymmetric approach in diplomacy. When the world expressed deep concerns over the Iranian strikes in the Gulf, Ukraine acted. We showed not only to the Gulf states but to the whole world Ukraine’s new role as a reliable security partner.
We are deepening ties with countries from Latin America to Africa, South Caucasus, Central Asia, and the Indo-Pacific, where Russia’s influence gradually fades.
In energy, horrific Russian bombardments over the past winters taught us to decentralise and build resilient systems and approaches. We are now ready to share this experience with others.
In digital sphere, Ukraine is one of the most advanced nations on the planet: from digital public services to mil-tech and the use of AI and big data in governance. It has become one of our export positions.
In the cognitive war, it turned out that in order to foil Putin’s May 9th Red Square parade, Ukraine does not need to strike it — it’s enough to allow it. This is only one sign of our systemic expertise in countering disinformation and hybrid warfare.
Ukraine’s asymmetric advantages have been born under punches. But the best proof of their effectiveness is the fact that Russia loses initiative and any perspectives on the battlefield, plunges in a deep economic recession, and faces a brewing political crisis.
At the end of the day, it turns out that David actually has cards.
"Vůbec se neřeší, jestli něco je pravda nebo lež. Klidně řeknu pravdu, ale jestli mně pomůže lež, tak zase klidně budu lhát." Marek Orko Vácha o největších malérech této vlády, kterou označuje za nejhorší od Sametové revoluce. A jeho apel? "Mluvte pravdu a myslete na sto roků dopředu minimálně". Díky za každý takový hlas.
APPLEBAUM: Russia's war in Ukraine is sometimes described, including recently by American Vice President, as if it were nothing more than territorial dispute, kind of scuffle over lines on map.
But when Russia denies that Ukraine is a real nation, builds concentration camps on Ukrainian territory, bans Ukrainian language and systematically arrests mayors, teachers, journalists, and priests, then Russia is also attacking Europe that was built after 1945, Europe whose borders are not supposed to be changed by force.
Russia invaded Ukraine not only to destroy Ukraine but also to prove that treaties are meaningless, alliances are weak, and brute force still decides fate of nations.
By waging imperial war of conquest, Russia seeks to undermine Europe's post-imperial order.
Hrůzy 7. října překročily vše, co si dokážete představit
The Daily Mail, 12. 5. 2026
Mezi zohavenými těly mladých žen zavražděných 7. října si pracovníci márnic nejčastěji vybavují jejich nehty.
Jasné, krásné, lesklé manikúry zářící uprostřed všudypřítomné šedi smrti byly často jedinou připomínkou toho, kým ty dívky byly ještě pár hodin předtím.
Teroristé vedení Hamásem ty ženy nejen popravili. Jak ukazuje dosud nejobsáhlejší zpráva organizace The Civil Commission, ženy byly „záměrně a systematicky“ znesvěceny.
Stříleli jim do očí, obličejů a prsou. Zaměřovali se i na jejich nejintimnější partie, aby zničili jejich krásu a připravili jejich blízké o možnost posledního rozloučení.
Ženy byly svlékány, svazovány, bodány, stříleny a páleny. Byly popravovány během znásilnění i po něm, uprostřed orgie násilí, při níž bylo zavražděno 1 200 lidí a dalších 250 uneseno. Hlavy byly oddělovány od těl. Pánevní kosti rozdrceny. Sexuální násilí pokračovalo i po smrti.
Místa útoků na festivalu Nova a v kibucech poblíž Gazy nesla známky groteskní středověké posedlosti sexuálním ponižováním a ničením lidského těla.
V kibucu Be’eri byly do těla nahé a svázané ženy zabodnuté hřebíky, ostré předměty a kusy kovu. U jiné oběti byly použity granáty.
Za normálních okolností média podobné hrůzy v plném rozsahu nezveřejňují. Teď však více než 430 svědků, přeživších, expertů a zdravotníků žádá, aby svět neodvracel zrak - jakkoli těžké to je.
Dva roky poskytovali svědectví organizaci The Civil Commission - nezávislé izraelské organizaci vzniklé po 7. říjnu v reakci na selhání mezinárodních institucí řešit sexuální násilí spáchané toho dne.
Zpráva „Silenced No More“ ukazuje, že ponižovány nebyly jen ženy. Muži byli rovněž sexuálně zneužíváni a minimálně v jednom případě skupinově znásilněni.
Oběti byly zohavovány, části těl odřezávány a používány k vytváření scén určených k traumatizaci těch, kdo je později nalezli.
„Nešlo o vítězství. Šlo o ponížení,“ řekl organizaci The Civil Commission záchranář Eran Masas, který na jednu z těchto barbarských scén narazil.
Když Hamás vedl teroristické skupiny do Izraele, nesli s sebou seznamy frází přeložených z arabštiny do hebrejštiny s příkazy jako:
„Sundej si kalhoty.“
„Lehni si.“
„Roztáhni nohy.“
Zpráva má přes 180 stran důkazů a potvrzuje, že nešlo o izolované excesy, ale o opakující se vzorce: znásilnění a skupinová znásilnění, sexuální mučení, mrzačení,
cílené střelby do obličeje a genitálií, nucenou nahotu, svazování, pálení genitálií,
vkládání předmětů do intimních částí těla a popravy během nebo po sexuálním násilí.
Podle autorů zprávy šlo o „systematické a integrální násilí“ na ženách, mužích i dětech, které pokračovalo i během zajetí rukojmích.
Rukojmí byla sexuálně napadána před očima svých blízkých a někteří mladí příbuzní byli v zajetí nuceni k sexuálním aktům mezi sebou - jako součást vědomé strategie psychického ničení rodin.
Rozsáhlá a velmi explicitní svědectví jsou nekompromisní a mimořádně otřesná. A právě proto musí být tato svědectví zveřejněna v plném rozsahu.
Protože i dnes mnoho lidí stále zpochybňuje nebo relativizuje největší masakr Židů od holocaustu.
Dnes to přichází z institucí, které byly ještě donedávna symbolem seriózní žurnalistiky.
Například z The New York Times - média, které dlouhodobě formuje liberální a demokratickou část západní veřejnosti.
Večer před zveřejněním zprávy dokumentující systematické sexuální násilí Hamásu publikoval NYT článek založený mimo jiné na tvrzeních organizace spojené s Hamásem, podle nichž izraelští dozorci údajně používají psy k sexuálnímu napadání palestinských vězňů.
Pro tato tvrzení neexistují ověřené důkazy a nikdy je nepotvrdila ani OSN, ani organizace dlouhodobě kritické vůči Izraeli.
Nešlo o hledání pravdy. Šlo o vytvoření morální mlhy přesně ve chvíli, kdy začínalo být nemožné brutalitu 7. října dál popírat.
Ano, Hamás znásilňoval… ale Izrael vlastně taky.
A přesně tak dnes často funguje mediální manipulace kolem Izraele: když už nelze popřít zločin proti Izraelcům, vytvoří se falešná morální symetrie, která záměrně rozmaže rozdíl mezi pachatelem a obětí - a promění Izrael z napadené země v jednu ze „stran konfliktu“, nesoucích údajně stejnou morální vinu.
Odkaz na celý článek Daily Mail, stejně jako zprávu The Civil Commission najdete v komentáři 👇
@הנציבות האזרחית The Civil Commission @theCC07@Daily Mail @DailyMail
#JednímHlasem #FaktaBezFiltru #SilencedNoMore
🇫🇮 MEP Ville Niinistö: As long as Russian invasion of Ukraine continues and Putin does not take responsibility for thousands of war crimes committed, there is nothing we can talk about with Russia, and we should not give them any legitimacy through sports or culture.
ZELENSKYY: Ukraine has received messages from our partners suggesting that we should not attack certain Russian energy infrastructure because of the war in the Middle East.
Of course, I said “no.” Russia is attacking us, and we will respond in any way we can.
Putin is scared.
His "fortress" is cracking and half his decrees are now secret — so Russians can't see how badly the regime is failing.
Here's what he's hiding 👇 [1/11]
Trochu se děsím situace, že si nechají udělat průzkum, zda lidé chtějí platit daně...
Klempíř: Hlavní důvod pro rušení poplatků je průzkum Kantaru | iROZHLAS - spolehlivé zprávy https://t.co/4naeCLEL3m
‼️ZELENSKYY: The U.S. produces only 60 anti-ballistic missiles a month. Since 2022, Ukraine has sought a license to manufacture them and double output for the U.S., but those requests were rejected. Kyiv is now moving to produce its own anti-ballistic missiles domestically.
ZELENSKYY: The United States produces 60 (antiballistic) missiles a month. I asked, starting with Biden: "Give me the license, I promise we'll double your production."
JOURNALIST: Are we ready to produce them ourselves?
ZELENSKYY: I really wanted to, yes, we were ready. Do we even have the capacity? Yes, we're absolutely ready for this, yes. Missiles. We're talking about (antiballistic) missiles, not systems, yes.
Ukrainian President on Tuesday, April 21, 2026.
❗️Jak Zemědělský fond Agrofertu otevřel cestu k miliardám za základě tajných posudků a umlčení úředníků:
Zemědělský fond právě oznámil, že Agrofertu odblokuje miliardy korun dotací. Ztotožnil se s názorem premiéra Andreje Babiše, že jeho svěřenský fond splňuje i evropské zákony.
❗️Expertům státu předtím někdo zarazil pokus se zeptat samotného Bruselu, zda Babiš evropské zákony skutečně splnil. @mistnirozvoj už týdny odmítá říci, kdo to zakázal. Jeho činovníci se přede mnou zapírají.
❗️Experti státu, s nimiž jsem mluvil, přitom varují, že s evropským právem je Babišovo řešení nejspíše v konfliktu a hrozí tak, že EU bude chtít nyní odblokované miliardy zpět. Zaplatil by to český státní rozpočet.
❗️Zemědělský fond se na zásadní stanovisko EU také nezeptal. Uvolnění miliard postavil na posudcích dvou soukromých právních kanceláří, které ovšem tají.
❗️Závěry předchozího stanoviska právní kanceláře Portos pro fond soudy označily za nesmyslné.
❗️Její zakladatel měl blízko k Andreji Babišovi a Portos je autorem dalších stanovisek pro jiné instituce, díky kterým za vlády Andreje Babiše Agrofert dostal další miliardy.
❗️Další posudky dělala AK Pelikán, Krofta, Kohoutek. Kontrakt za ni podepsal jendatel a lobbista Matěj Vácha. Na část posudků měla dle smlouvy kancelář pouhé dva dny.
To se mi snad jen zdá, ne? Takže lidi ze dvou veřejnoprávních médií si pomalu vybalujou spacáky, ale generální ředitel ČT si myslí, že nezávislost ohrožena není. To je skoro jako prohlášení primátora Prahy Igora Němce těsně před tisíciletou povodní, že situace je nadmíru výtečná.