Děti, včely a můj milý včelař, knihy, jedlá zahrada, káva, pletení, děti, politika, děti, školství, sociální práce, jo a naše skvělé děti... #LinkaBezpeciNAZIVO
CHCI ABY PAN OKAMURA VĚDĚL, ŽE
NA KONCI KVĚTNA JSEM BYLA 4 DNY NA DOVOLENÉ V UKRAJINĚ.
A stálo mě to částku ve výši mého měsíčního platu. Do konce roku mě žádná dovolená jako u normálních lidí nečeká, a navíc to byly všechny moje úspory, které jsem tím utratila.
Potřebovala jsem vyřešit zdravotní problémy, které se mi za poslední 4 roky výrazně a nevratně zhoršily, a neexistuje pro to jiný důvod než russáci. Trávila jsem čas se ségrou a měla jsem možnost viděla, jak se změnil běžný život za skoro 5 let, co bydlím v ČR.
Zdůrazňuji, že jsem ani nebyla doma, protože by to znamenalo dalších +6 hodin cesty tam i zpět, a na celý seznam věcí, které jsem potřebovala vyřešit, jsem měla jen 3 dny. Delší dovolenou jsem si prostě nemohla dovolit vzít. Ale i tak jsem zažívala sirény způsobené ruskými útoky.
Všechny tyto výzvy, aby lidé nejezdili na Ukrajinu, ve skutečnosti nejsou nic jiného než záměrná snaha k přerušování sociálních vazeb a rozbíjení rodin, co i tak jsou na dálku. Děti nevídají své příbuzné ani tatínky. S přáteli, se kterými jsem byla velmi blízká, mám dnes fakticky jen minimální kontakt. Kvůli tomu, že nejezdím domu. Minimální proto, že už nesdílíme stejný kontext, a některé z nich Rusové zabili.
Člověk, který jezdí na Ukrajinu pravidelně, má mnohem přesnější představu o tom, jak tam vypadá každodenní život. A právě na základě této osobní zkušenosti pak zvažuje, zda a kdy se vrátí. Když člověk jezdí na Ukrajinu, pravděpodobnost, že se jednou vrátí natrvalo, se výrazně zvyšuje.
Jenže návrat Ukrajinců na Ukrajinu není předmětem práce českých populistů, co se dostali k vládě, aby nebyli vydáni k soudu. Svými výzvami doslova říkají: „Ukrajinci, asimilujte se, nemějte s Ukrajinou nic společného, utrácejte své peníze tady, staňte se součástí systému tady. Vyřešte si své záležitosti a zůstaňte v Česku navždy, protože Ukrajina je pro vás dnes méně známým prostředím než Česko.“
Průměrně zaměstnaný dospělý člověk na HPP má 20–25 pracovních dnů dovolené. Pokud je člověk zaměstnaný na plný úvazek, automaticky to vylučuje jakékoli dávky od státu, protože systém podpory je takto zcela logicky nastaven.
Proč si tedy nemohu sama rozhodovat o tom, kde strávím svou dovolenou, když se živím sama, platím daně podle stejných pravidel jako ostatní?
(Ukrajinci nemají žádné daňové úlevy a ani o ně nežádají).
Další otázka je úplně jiná. Proč chce český stát rozhodovat o tom, kde trávím svůj volný čas?
Jaký je pro český stát rozdíl mezi tím, jestli mě zabije ruská raketa na Ukrajině, nebo se smrtelně zraním někde v horách? Riziko podstupuje člověk v obou případech sám a na vlastní odpovědnost.
Jsem v Česku pátým rokem. Když začala plnohodnotná invaze, bylo mi 23 let. Trocha jednoduché matematiky. Delší část svého života už odvádím daně v Česku než jsem je odváděla na Ukrajině. Přitom investice obou států do mě se podstatně liší.
Zároveň mi nová česká vláda nerozšiřuje práva, ale snaží se mi pouze přidávat povinnosti, například zavedením pravidla o zrušení víza dočasné ochrany, pokud budu mimo schengenský prostor déle než 30 dní.
A do toho primitivové typu pornoposlance Rajchla a flastence Okamury každý den drzým způsobem lžou o tom, jakou zátěží jsou Ukrajinci pro tento stát. Je to lež a nic jiného. Česko zůstává v plusu navzdory všem výdajům na humanitární a vojenskou pomoc Ukrajině i navzdory nákladům spojeným s přijetím a podporou ukrajinských uprchlíků. Jakákoli tvrzení o opaku nejsou názorem – jsou to lži.
A především nad hlavami Čechů nelétají ruské drony jen díky těm, za kterými tito Ukrajinci jezdí na dovolenou.
S každým dalším dnem a další dávkou špíny, kterou nová vládní koalice vylévá na Ukrajince, si nepřestávám klást otázku, zda za relativní bezpečí neplatím příliš vysokou cenu. Nová česká vláda dělá z České republiky místo nevhodné k životu. Pořád ale máme z čeho vybírat.
Otázkou jen je, zda budou chtít Češi ze své země odcházet v takové míře, v jaké po nástupu Fica odcházejí Slováci.
@KockaZrzka Blahopřeju, je to radost. Mě už zbývá doma jen jedna domškolačka, dva starší už jsou úspěšně dál v životě. A jednou mi to bude moc chybět. 💜
@Lazikkkk@OtaVazina Je to nadsázka, založena na citátu z divadelní hry Divadla Járy Cimrmana, něco jako jazykový meme. Je to nepřeložitelná hláška. Zkuste si to prostě otočit, změnit slovosled. "Nemohu říct, že se zvolili dobře."
Stahující se mračna nad Terezínem
Předseda Ústavního soudu Josef Baxa pronesl dneska 17. května 2026 v Terezíně slova, která patří k nejsilnějším veřejným varováním zaznělým z úst vysokého ústavního činitele v novodobé české historii. Na pietní akci k 81. výročí konce druhé světové války přirovnal současnou společenskou atmosféru k „světu před devadesáti lety“ – k době, kdy se stahovala mračna a zlo přicházelo nenápadně, „není to zprvu tak viditelné a nápadné“. Mluvil o masovém šíření vědomých lží vydávaných za pravdu, o ztrátě důvěry v realitu i instituce a o politicích, kteří slibují pořádek a ochranu, zatímco pod rouškou těchto slov útočí na samotné základy svobody a práva.
Tento projev nelze číst jinak než jako přímé varování před tím, co jse nazýva Babišismem – technokratickým, oligarchickým populismem, který se neprezentuje jako otevřený fašismus, ale jako pragmatická, „rozumná“ správa věcí veřejných.
Nenápadný mechanismus autoritářství
Baxa upozornil na klíčový rys současného nebezpečí: nenápadnost. Přesně to charakterizuje Babišovu strategii. Andrej Babiš sám zůstává tváří „umírněného“ manažera, který „jen chce pořádek“. Špinavou ideologickou práci – protiimigrační hysterii, relativizaci pomoci Ukrajině, útoky na „zelený fanatismus“ nebo snahu omezit neziskový sektor – nechává na koaličních partnerech SPD a Motoristech. Tím dosahuje něčeho rafinovaného: ANO zůstává voličsky přijatelné pro střed, zatímco celá vláda se posouvá výrazně doprava. Je to klasický příklad toho, co Hannah Arendt nazývala banalitou zla v moderním, administrativním hávu – nikoli dramatický vpád barbarů, ale pomalé, racionálně vypadající požírání veřejného prostoru soukromým zájmem a mocenským pragmatismem.
Když Baxa hovoří o politicích, kteří „slibují zavedení pořádku, který ochrání společnost“, ale ve skutečnosti útočí na instituce, které nás chrání, popisuje přesně mechanismus, který vidíme: plány na ovládnutí veřejnoprávních médií, návrhy „zákonů o zahraničních agentech“, ochranu před trestním stíháním, oslabování pozice prezidenta a Senátu. Vše je podáno jako „efektivita“ a „ochrana českých zájmů“. Stejně jako norimberské zákony, na něž Baxa poukázal, i dnešní kroky jsou formálně legální – a právě proto nebezpečné.
Oligarchický rozměr
Na rozdíl od klasického fašismu nebo i Orbánova modelu není Babišism primárně ideologický. Je oligarchický. Spojuje politickou moc s obrovským ekonomickým impériem (Agrofert), které nadále profituje ze státních a evropských zdrojů. Cílem není vytvořit totalitní stát v klasickém smyslu, ale autoritářský kapitalismus, v němž jeden muž a jeho hnutí ovládají rozhodující páky ekonomiky, médií, justice, zdravotnictví, školství i obrany. To je ten „pořádek“, který je slibován – pořádek, v němž se soukromý zájem maskuje jako veřejný.
Naděje a odpovědnost
Přesto Baxův projev není jen zoufalým výkřikem. Je voláním k odpovědnosti. Připomíná, že „rolí každého z nás“ je naslouchat výrokům lhářů, nepodléhat lhostejnosti a bránit instituce. A instituce – přinejmenším zatím – ještě nepadly. Prezident Pavel, Senát, Ústavní soud (jehož předseda právě promluvil) a stovky tisíc lidí na ulicích ukazují, že česká společnost není pasivní.
Historie však učí, že autoritářství vítězí tehdy, když slušní lidé přestanou věřit, že na výsledku záleží. Baxa nám připomněl, že zlo přichází postupně, paragraf za paragrafem, lež za lží, kompromis za kompromisem. A že právě v té chvíli, kdy se zdá „ještě není tak zle“, je nejdůležitější se postavit.
Terezín není jen pietní místo. Je varováním. A dnes, v 17 květnu 2026, zní toto varování z úst předsedy Ústavního soudu České republiky bolestně jasně.
L’hommage du Roi Charles III pour les 100 ans de Richard Attenborough c’est quelque chose ! Réalisé par la @BBC
C’est doux, c’est tendre. C’est plein de potizanimos.
We need this
David Attenborough má v pátek sté narozeniny.
V @PravoSalon mi k nim dnes vydali rozsáhlejší článek.
Pokouším vysvětlit, čím se mu podařilo z přírody udělat součást popkultury. Protože dokázal představit podstatu biologie – nefalšovaný úžas z rozličnosti živého světa.
@ZStridova To nevím, naše děti už jsou veliké. Ale možná někdo s menšími dětmi by byl rád. Může zkusit stránky https://t.co/gDtw438hXi, tam se prodávají ruční výrobky.
@CHMUCHMI Zažili jsme před lety v kánoi na Sázavě nad jezem kousek pod Čerčany. Nic moc příjemného, chvíli nás vozil i s lodí po hladině, moc nešlo pádlovat. Naštěstí máš pak pustil a odfrčel k lesu...