Nikdo mě nepřesvědčí, že Motoristi jsou něco, co se může dít v reálném světě. Žijeme v simulaci (navíc někde na kraji pravděpodobnostního spektra) a Turek je jako ten velbloud, který prochází uchem jehly. Anebo je tu ještě možnost, že je to jako v tom známém vtipu, a když náš hrdina ve slabé chvilce pohlédne k nebi a postekne si, proč se mu tohle všechno děje, tak Bůh odpoví: "Protože mě, Turku, prostě nějak sereš."
Zveřejnili jsme kompletní vyjádření k návrhu státního rozpočtu na rok 2026, o které jsme byli požádáni Rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny, jemuž jsme je minulý týden poskytli.⬇️
https://t.co/jFoY69MgAU
Jan Kuchař na Facebooku dobře vysvětlit, proč je jisté, že Babiš zase lže:
"PROČ JE BABIŠOVA HISTORKA Z
ANKARY DIPLOMATICKÉ SCI-FI? 🤷♂️🇨🇿
Andrej Babiš se nechal slyšet, že se ho na summitu v Ankaře zahraniční diplomaté udiveně ptali, co tam dělá český prezident Petr Pavel a proč tam vlastně jel. Pro každého, kdo někdy zavadil o základy mezinárodních vztahů, je to historka z kategorie "pohádky tisíce a jedné noci".
Proč? Protože v reálné diplomacii platí přísný protokol a taková situace je naprosto nemožná. Tady jsou 3 důvody, proč pan poslanec buď vůbec neví, jak diplomacie funguje, nebo vědomě mluví nepravdu:
1. Pozvánky se neposílají "na blind" ✉️
Mezinárodní summity nejsou zahradní párty, kam člověk dorazí, protože šel zrovna kolem. Na podobné akce posílá hostitelská země oficiální, jmenovité pozvánky měsíce dopředu. Pokud Petr Pavel v Ankaře byl, byl tam proto, že ho turecká strana oficiálně pozvala jako hlavu státu. Žádný profesionální diplomat by se neptal, proč tam je – věděl by to z oficiálního programu týdny předem.
2. Diplomatická etiketa a "faux pas" 🤫
Diplomatický protokol je extrémně rigidní kodex chování. Jeho hlavním cílem je vyhnout se konfliktům a urážkám. Otázka typu "Proč tu proboha máte prezidenta?" položená opozičnímu politikovi nebo jinému delegátovi je v diplomacii ekvivalentem těžkého urážlivého přečinu (faux pas). Žádný kariérní diplomat by neriskoval svou kariéru a mezinárodní skandál takto amatérským a drzým dotazem.
3. Prezident reprezentuje stát navenek 🦁
Podle Ústavy ČR je prezident hlavou státu, která zastupuje zemi navenek. Na summitech, kde se potkávají hlavy států a vlád, je přítomnost prezidenta (případně premiéra) naprosto standardní. Cizí diplomati to moc dobře vědí – na rozdíl od domácího politického boje totiž chápou, jaké kompetence český prezident má.
Suma sumárum:
Představa, že špičkoví zahraniční diplomati chodí po kuloárech summitu a stěžují si Andreji Babišovi na přítomnost české hlavy státu, je absurdní. V diplomacii se mluví v šifrách, s úsměvem a podle protokolu. Tohle je jen klasická domácí politická bramboračka pro sociální sítě."
Nebuďte slušnej @AndrejBabis. Řekněte kdo vám to o prezidentovi říkal. Jméno. Řekněte jméno! Slyším totiž od diplomatů pravý opak. Že vám nikdo normální z evropských lídrů nechce podat ani ruku, protože pasete extrémisty a ruské trolly a rozbíjíte evropskou jednotu. Vy to víte!
Ne, z dostupných informací zatím nelze tvrdit, že Babišova vláda byla „napíchnutá“ nebo že zařízení skutečně pořizovalo záznam z jednání. Lze ale říct něco jiného: reakce Úřadu vlády působí jako vážné selhání bezpečnostních postupů.
Chytré nahrávací zařízení se mělo najít už koncem ledna v sále, kde vláda projednává i utajované záležitosti. Místo okamžitého zajištění a předání odborníkům ale několik týdnů leželo v sekretariátu, protože se čekalo, zda se o něj někdo přihlásí.
To je skoro učebnicový příklad, jak se s potenciálním bezpečnostním incidentem zacházet nemá. Neznámé elektronické zařízení v zabezpečeném prostoru není „ztráta a nálezy“. Je to potenciální nosič dat, odposlech, nástroj vzdáleného přenosu nebo prostředek k průniku do sítě.
Policie ani zpravodajské služby podle dostupných zpráv informovány nebyly. Zařízení následně prověřili pracovníci IT a bezpečnostního oddělení Úřadu vlády, kteří dospěli k závěru, že nebylo problematické. Jenže veřejnost zatím nezná rozsah ani metodiku tohoto prověření.
Proto je předčasné křičet „odposlouchávali vládu“, ale stejně předčasné je tvrdit, že „žádné riziko nevzniklo“. Dokud není jasné, komu zařízení patřilo, jak se do sálu dostalo, zda obsahovalo data a zda umělo komunikovat na dálku, zůstávají zásadní otázky nezodpovězené.
Zpráva o potvrzených aktivitách maďarských zpravodajců v Bruselu navíc ukazuje, že špionáž mezi spojenci není námět z filmu. Vyšetřování Evropské komise se týkalo pokusů maďarských zpravodajců získávat citlivé informace od jejích úředníků v minulém desetiletí.
Tyto dvě kauzy ale nesmíme mechanicky spojovat. Maďarský případ není důkazem, že zařízení ve Strakově akademii patřilo Maďarsku nebo komukoli jinému.
Je pouze varovným kontextem: státní instituce musí počítat i s profesionální zpravodajskou činností.
Politicky je tedy největší problém zatím tento: Babišova vláda možná napíchnutá nebyla, ale její aparát se k neznámému nahrávacímu zařízení zachoval způsobem, který připomíná spíš nalezenou nabíječku než potenciální bezpečnostní incident. A to samo o sobě důvěru v ochranu citlivých informací rozhodně neposiluje.
Tünde Bartha jako vedoucí Úřadu vlády manažersky selhala. Nemusela osobně zařízení najít ani uložit do zásuvky. Je však odpovědná za systém, v němž se potenciálně nebezpečný přístroj několik týdnů řešil jako zapomenutá peněženka.
Ještě závažnější je, že ani poté, co se o nálezu dozvěděla, Úřad vlády podle dostupných informací nepožádal policii či zpravodajské služby o forenzní prověření zařízení. Místo nezávislé kontroly přišlo interní ujištění, že žádné riziko nevzniklo.
To je přesně situace, kdy nestačí říct: „Technici nic nenašli.“ Je nutné zajistit důkazy, zjistit vlastníka, prověřit paměť, přenos dat i pohyb osob v sále. Bez toho nelze důvěryhodně vyloučit, že se něco nahrávalo nebo odesílalo.
Netvrdím tedy, že Bartha vládu odposlouchávala nebo něco vědomě kryla. Tvrdím, že jako šéfka Úřadu vlády nezajistila odpovídající reakci na bezpečnostní incident.
A člověk s tak vysokou funkcí a prověrkou na stupeň „přísně tajné“ by měl chápat, že neznámý diktafon v jednacím sále vlády do šuplíku prostě nepatří.
Paní Dlabajová na Facebooku si dala práci část té interakce přepsat:
"Radek Bartoníček: "Pane premiére, všude jste, propagace dokonalá, ale prostor pro dotazy novinářů, aby se vás ptali v debatách, je minimální. A druhý dotaz..."
Andrej Babiš, premiér: (skáče do řeči) "Tak jo, můžu na to odpovědět? Tak, víte proč...a my teď tady budeme tak dlouho, až položíte všechny dotazy, jo...budeme tady dvě hodiny, tři hodiny...
Klidně se můžete ptát...my jsme tady připraveni, klidně se ptejte...já mám čas, já už dneska nemám žádnou schůzku, takže...klidně se ptejte."
RB: "My novináři prostě nemáme čas..."
AB: "Proč nemáte čas?"
RB: "Počkejte. Můžu, můžu..."
AB: "A proč nechodíte na naše tiskovky. Už jste dávno nebyl."
RB: "Pane premiére, vy, vy..."
AB: "Já jsem s vámi mluvil na Úřadu vlády hodinu a půl, jsme seděli, jo a myslel jsem si, že po tom rozhovoru budete objektivní. Vy nejste objektivní novinář. Nás média všeobecně nemají rádi...já nemám problém tady odpovídat, klidně se ptejte."
RB: Děkuju, takže teďka můžu? Pane premiére, mně je líto členů vaší vlády, protože tady musí stát..."
AB: "My jsme byli domluvení, že budou mluvit minutu a já jsem mluvil nejméně..."
RB: "Pane premiére..."
AB: "Oni samozřejmě tady za tři, čtyři, pět minut chtějí říct lidem, co půl roku dělali...a udělali toho strašně moc. Kdy jste toto viděl od opozice? Nikdy jste to neviděl, nikdy."
RB: "Pane premiéře, jak vidíte, naše šance, i v mém případě říct něco, je malá, protože vy ..."
AB: "Tři hodiny tady budu, když chce. Já chodím spát...my důchodci v deset, klidně tady zůstaneme."
RB: "Pane premiére, stačí, když řeknete- Radku Bartoníčku, uděláme spolu rozhovor. Já si na vás udělám čas..."
AB: "Proč jako? Ať to slyší lidi, tak se mě ptejte."
.
.
.
Tisková konference k vyhodnocení plnění Programového prohlášení vlády, 9. července 2026."
Pan prezident republiky hrubě narušuje důstojnost úřadu premiéra tím, že po něm požaduje důkazy jak poškozuje republiku. A to i přesto, že je mu naprosto jasné, že žádné nemám. Taková bezohlednost vůči nejvyšším ústavním činitelům nemá obdoby.
Prezident vyjmenuje 7 lidí, které chce do Ankary. Přidáme ochranku a členy prezidentské kanceláře a máme cca 35 lidí.
Kdo to chápe, retweet.
Kdo to nechápe, je dezolát.
Čísla místo dojmů, konkrétně pro ministra @JTejc ale i celou nacionalistickou SPD kliku. Statistika je k lednu 2024. Novější zatím Vězeňská služba nezveřejnila.
CHCI ABY PAN OKAMURA VĚDĚL, ŽE
NA KONCI KVĚTNA JSEM BYLA 4 DNY NA DOVOLENÉ V UKRAJINĚ.
A stálo mě to částku ve výši mého měsíčního platu. Do konce roku mě žádná dovolená jako u normálních lidí nečeká, a navíc to byly všechny moje úspory, které jsem tím utratila.
Potřebovala jsem vyřešit zdravotní problémy, které se mi za poslední 4 roky výrazně a nevratně zhoršily, a neexistuje pro to jiný důvod než russáci. Trávila jsem čas se ségrou a měla jsem možnost viděla, jak se změnil běžný život za skoro 5 let, co bydlím v ČR.
Zdůrazňuji, že jsem ani nebyla doma, protože by to znamenalo dalších +6 hodin cesty tam i zpět, a na celý seznam věcí, které jsem potřebovala vyřešit, jsem měla jen 3 dny. Delší dovolenou jsem si prostě nemohla dovolit vzít. Ale i tak jsem zažívala sirény způsobené ruskými útoky.
Všechny tyto výzvy, aby lidé nejezdili na Ukrajinu, ve skutečnosti nejsou nic jiného než záměrná snaha k přerušování sociálních vazeb a rozbíjení rodin, co i tak jsou na dálku. Děti nevídají své příbuzné ani tatínky. S přáteli, se kterými jsem byla velmi blízká, mám dnes fakticky jen minimální kontakt. Kvůli tomu, že nejezdím domu. Minimální proto, že už nesdílíme stejný kontext, a některé z nich Rusové zabili.
Člověk, který jezdí na Ukrajinu pravidelně, má mnohem přesnější představu o tom, jak tam vypadá každodenní život. A právě na základě této osobní zkušenosti pak zvažuje, zda a kdy se vrátí. Když člověk jezdí na Ukrajinu, pravděpodobnost, že se jednou vrátí natrvalo, se výrazně zvyšuje.
Jenže návrat Ukrajinců na Ukrajinu není předmětem práce českých populistů, co se dostali k vládě, aby nebyli vydáni k soudu. Svými výzvami doslova říkají: „Ukrajinci, asimilujte se, nemějte s Ukrajinou nic společného, utrácejte své peníze tady, staňte se součástí systému tady. Vyřešte si své záležitosti a zůstaňte v Česku navždy, protože Ukrajina je pro vás dnes méně známým prostředím než Česko.“
Průměrně zaměstnaný dospělý člověk na HPP má 20–25 pracovních dnů dovolené. Pokud je člověk zaměstnaný na plný úvazek, automaticky to vylučuje jakékoli dávky od státu, protože systém podpory je takto zcela logicky nastaven.
Proč si tedy nemohu sama rozhodovat o tom, kde strávím svou dovolenou, když se živím sama, platím daně podle stejných pravidel jako ostatní?
(Ukrajinci nemají žádné daňové úlevy a ani o ně nežádají).
Další otázka je úplně jiná. Proč chce český stát rozhodovat o tom, kde trávím svůj volný čas?
Jaký je pro český stát rozdíl mezi tím, jestli mě zabije ruská raketa na Ukrajině, nebo se smrtelně zraním někde v horách? Riziko podstupuje člověk v obou případech sám a na vlastní odpovědnost.
Jsem v Česku pátým rokem. Když začala plnohodnotná invaze, bylo mi 23 let. Trocha jednoduché matematiky. Delší část svého života už odvádím daně v Česku než jsem je odváděla na Ukrajině. Přitom investice obou států do mě se podstatně liší.
Zároveň mi nová česká vláda nerozšiřuje práva, ale snaží se mi pouze přidávat povinnosti, například zavedením pravidla o zrušení víza dočasné ochrany, pokud budu mimo schengenský prostor déle než 30 dní.
A do toho primitivové typu pornoposlance Rajchla a flastence Okamury každý den drzým způsobem lžou o tom, jakou zátěží jsou Ukrajinci pro tento stát. Je to lež a nic jiného. Česko zůstává v plusu navzdory všem výdajům na humanitární a vojenskou pomoc Ukrajině i navzdory nákladům spojeným s přijetím a podporou ukrajinských uprchlíků. Jakákoli tvrzení o opaku nejsou názorem – jsou to lži.
A především nad hlavami Čechů nelétají ruské drony jen díky těm, za kterými tito Ukrajinci jezdí na dovolenou.
S každým dalším dnem a další dávkou špíny, kterou nová vládní koalice vylévá na Ukrajince, si nepřestávám klást otázku, zda za relativní bezpečí neplatím příliš vysokou cenu. Nová česká vláda dělá z České republiky místo nevhodné k životu. Pořád ale máme z čeho vybírat.
Otázkou jen je, zda budou chtít Češi ze své země odcházet v takové míře, v jaké po nástupu Fica odcházejí Slováci.
Pay attention to who is willing to break the law for Trump as we head into the midterms—because his end goal is to create a system where others will break the law for him. It's about building a custom where it's normal to break the law for a person. The big case is the military
Rodí se nám tu příběh českého supermana. Vlastně je to po Havlovi, Klausovi a Zemanovi další archetyp českého prezidenta. ve zkratce: "Jsem tam, kde je potřeba." Začalo to tím, když pár desítek minut po zvolení zvedl z podlahy spadlý svetr. Od té doby je připravený pomáhat a chce být na správné straně. Píšu to BEZ ironie a je mi to sympatické, jen nevím, jestli je to optimální model prezidenta. Zvednout svetr a zachránit paraglidistu je super, jen není jasné, jestli kvůli tomu musíme mít prezidentskou kancelář. Jestli by na ty dobré skutky nestačila nějaká středně velká neziskovka. Což už JE ironie a rezignace na to napsat skutečný názor. Tak aspoň takhle: za mě určitě druhý nejlepší prezident po roce 1989. A ano, vím, že konkurence není velká.
Bezpečnost Evropy se dnes rozhoduje na východním křídle NATO – od Baltu po Černé moře.
Summit B9 je o spolupráci zemí, které dobře vědí, že přibývající incidenty u hranic Aliance potvrzují jediné. Ruské útoky nejsou vzdálená hrozba, ale přímé ohrožení naší bezpečnosti.
Právě proto teď v Bukurešti s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem a dalšími partnery ladíme společný postup před summitem v Ankaře.
Není to pravda, @OtoKlempir .
Nikdo tě z České hudební akademie nevyloučil. Dokonce jsi hlasoval a pozvánku na Ceny Anděl dostal jako každý akademik.
Email odešel 6.3. v 15:29 na stejnou adresu jako ty předchozí.
Těch zcela zbytečných příkopů už je snad vykopaných dost.