@javorsky_radek Se obávám,že s tou připraveností jsou jednotky NATO na tom stejně,jako rusáci,když se chystali na Kyjev.Představa je jedna věc a realita věc druhá.Už by si mohli vyndat hlavu z prdele a začít to brát vážně.Dokud nebudou hořet města v Evropě /myslím od raket/, tak je to pohoda,ne?
@javorsky_radek Tak startování už mají letadla NATO docela nacvičený.
A dáĺ?
Nejvyšší čas ukázat russákům, že už to stačilo.
Ale na to je NATO úplně předposraný.
@Interim_cz@bartkovskym Ale na Slovensku je to úplně běžný. Ficova vláda to dělá stejně.
Je vidět odkud vítr fouká. Tu se inspirují Slovenskem, tu Maďarskem a ani ten ruský styl jim není cizí.
Loutka, nebo architekt? Kariéra Václava Klause mezi ruskými miliardami a oligarchy.
Václav Klaus se celý politický život prezentoval jako nekompromisní bojovník za volný trh a českou suverenitu. Realita jeho kariéry – od ministra financí přes premiéra až po prezidenta – však ukazuje opakovaný vzorec: klíčová rozhodnutí, která systematicky prospívala silným hráčům, ať už z východu, nebo z řad nově vzniklých tuzemských oligarchů.
Ruská půjčka na samém začátku.
Na přelomu let 1989 a 1990 ministerstvo financí vedené Václavem Klausem dokončilo a zprocesovalo úvěr Sovětskému svazu ve výši zhruba 1,3 miliardy dolarů. Dohodu schválila ještě poslední komunistická vláda, nová polistopadová administrativa ji však dotáhla do konce. Dokumenty ukazují, že Klausovo ministerstvo bylo o problémech varováno. Klaus později tvrdil, že si na nic podobného nepamatuje. Peníze se staly součástí ruského dluhu, z něhož se podstatná část nikdy nevrátila. Operace vytvořila dlouhodobý závazek vůči Moskvě a signalizovala, že staré vazby na východ nebyly přetrhány.
Privatizace bez pravidel a zrod oligarchů.
Jako ministr financí a premiér Klaus prosadil rychlou a minimálně regulovanou privatizaci. Výsledkem nebyl „národ akcionářů“, ale masivní tunelování, bankovní socialismus a vznik úzké vrstvy miliardářů. Státní banky poskytovaly obří úvěry na nákup privatizovaného majetku. Účet za sanaci přesáhl stovky miliard korun. Investiční fondy systematicky vysávaly aktiva. Klaus prohlašoval, že Česko potřebuje „více Kožených“. Ekonom Jan Švejnar později uvedl, že odpovědnost za tunely leží primárně na Klausovi.
Financování ODS ukazovalo na propojení: velké dary od privatizátorů (např. Milan Šrejber) byly maskovány fiktivními jmény a tajnými švýcarskými konty. Skandál z roku 1997 přispěl k pádu Klausovy vlády.
Stejný systém otevřel prostor i dalším hráčům. Andrej Babiš a Agrofert vyrůstali přesně v tomto prostředí. Lovochemie se stala jedním z prvních velkých úspěchů Agrofertu díky mechanismům 90. let – neprůhledným tendrům, úvěrům od polostátních bank a postupnému ovládnutí přes spřízněné firmy. Pozdější pokusy o Unipetrol ukazují, jak se stejná logika přenášela dál. Klaus nemusel sedět u každého stolu. Stačilo, že vytvořil a udržoval pravidla hry.
Ruská organizovaná kriminalita a varování bez odezvy.
Podle bývalých šéfů BIS byl Klaus opakovaně varován před penetrací ruské organizované kriminality. Jedním z nejvýraznějších schémat byl podvod s lehkými topnými oleji spojený se Semjonem Mogilevičem. Klaus na varování reagoval odmítavě. Jeho pozdější vřelý vztah k Putinovi (včetně Pushkinovy medaile) tento směr jen potvrdil.
Prezidentská kapitola: amnestie a sponzoři.
Jako prezident Klaus dál udržoval vliv. Vrcholem byla amnestie 2013. Aboliční článek zastavil stovky trestních stíhání, včetně velkých hospodářských kauz z 90. let s miliardovými škodami. Odhadovaná škoda dosáhla nejméně 18,6 miliardy korun. Kritici to označili za ochranu těch, kdo v transformačních letech zbohatli.
Po odchodu z Hradu Klausův institut financovala především PPF Petra Kellnera. Když PPF podporu ukončila, nastoupil Pavel Tykač. Vzor se opakoval: vlivný politik a mocní podnikatelé si vzájemně vyšli vstříc.
Loutka, nebo architekt?
Není nutné tvrdit, že Klaus byl doslova „loutkou“ řízenou jedním centrem. Platí však, že po celou kariéru – od ruského úvěru přes privatizaci bez pravidel až po amnestii a sponzoring – jeho rozhodnutí systematicky vytvářela a chránila prostor pro silné hráče. Ti, kdo v 90. letech vytunelovali státní majetek (Kožený, Šrejber, Kellner, později Babiš a Agrofert), se pohybovali v prostředí, které Klaus pomohl vytvořit. A ti, kdo varovali před ruským vlivem, naráželi na zeď.
To není náhoda. To je kontinuum.
Václav Klaus nebyl obětí systému. Byl jedním z těch, kdo ho postavil – a celý život z něj těžil.
Jiří Lobkowicz
Politický Komentář
💔 Photo that tears the soul: Amidst the ruins of his home, Danylo Voronov mourns his entire family, taken by the Russian strike on Radushne with a North Korean KN-23 ballistic missile - parents, brothers, sisters, and his 1.5-year-old son Artem.
Tragedy and pain that cannot be conveyed in words... Rest in peace. 😔🕯️
Z Ukrajiny nepříchází dobré zpravy!
Rusko na Donbasu postupuje, Ukrajina ztrácí strategické pozice, včetně měst Časiv Jar a Jampil. Zároveň stále účinněji zasahuje cíle hluboko v ruském týlu. Prezident Volodymyr Zelenskyj varuje před katastrofální zimou bez dalších střel Patriot, zatímco v Rusku se začíná mluvit o možnosti vyhlášení válečného práva. Další Rusové opouští zemi. Přinášíme přehled nejdůležitějších událostí posledních týdnů, které mohou rozhodnout o dalším vývoji války.
Celý článek shrnující poslední vývoj si můžete přečíst na webu Reportérek zde https://t.co/A605JY5Hvh
Naše reportáž přímo z Kramatorsku je zde https://t.co/aiupplw1Cl
Foto: Lenka Klicperová @LenkaKlicperov
Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu https://t.co/48DFwuFrcc
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu https://t.co/IROUib36MF
Děkujeme za podporu!
У родині нашого побратима сталося страшне горе. російська ракета вбила його рідних у Радушному під Кривим Рогом. Загинули старший брат, його дружина, семеро дітей і півторарічний онук.
Підтримайте родину в цей надзвичайно важкий час.
Памʼятаємо . Помстимося!
💳 5354 3210 3386 2815
29. července 1941 se v koncentračním táboře v Osvětimi odehrál dojemný a tragický příběh, kdy velitel tábora Karl Fritzsch (v nepřítomnosti Rudolfa Hösse) odsoudil deset vězňů z Bloku 14 k smrti hladem. Šlo o odvetu za útěk vězně Zikmunda Pilawského.
Během večerního apelu si Fritzsch vybral odsouzené, mezi nimiž byl i František Gajowniczek. Ten se rozplakal a zoufale prosil, aby ho ušetřili, protože má doma ženu a děti. V tu chvíli vystoupil polský kněz Maxmilián Rajmund Kolbe, s čepicí v ruce, a nabídl, že zemře místo Gajowniczka. Fritzsch s výměnou souhlasil poté, co se Kolbe představil jako katolický kněz.
Kolbe strávil dva týdny v „bunkru smrti“, hladomorně, kde povzbuzoval ostatní vězně k modlitbě a připravoval je na smrt. I přes extrémní utrpení zůstal klidný a povzbuzoval své spoluvězně.
Dne 14. srpna byl Kolbe, který stále žil, usmrcen gestapákem fenolovou injekcí. Podle svědectví táborového písaře Bruna Borgowce vypadal po smrti, jako by byl naživu a zářil. Následující den bylo jeho tělo spáleno v krematoriu.
Maxmilián Rajmund Kolbe⤵️
To fakt musí být jako hrát šachy s holubem.
Obdivuji trpělivost pana Grolicha, vysvětlovat pornoposlanci Rajchlovi, že Ukrajinci do našeho rozpočtu přispívají mnohem víc, než z něho dostávají.
Rajchl to samozřejmě nepochopí, ale většině diváků to snad je jasné. 👍
V poslední době se šíří pomluvy a nenávist od lidí, kteří ještě nedávno tahali rozumy. Osobně nevím, proč se snaží vytvářet konkurenční prostředí, a to mezi všemi dobrovolníky.
Takže pokud je moje práce tak špatná, jak oni tvrdí, nejspíš jsem nějak podvodně ovlivnil i městskou radu v Poltavě.
Devátá část
Zážitky z mojí dovolené po Ukrajině sepsal
@BohumilKartous
člověk, kterého jsem poznal na konci roku. Jeho pomoc Ukrajině je upřímná a když jsme se dohodly na cestě neměl jsem nejmenší tušení kolik textu z této cesty vznikne. Celý text je možné vidět už dnes zde: https://t.co/RfjbqxQnKB…
Mac jde řešit nějaké pojížďky a já se s ním na chvíli rozloučím v centru Slavjansku. Jdu za Denisou a Františkem, dalším dobrovolníkem, který bojuje v ukrajinské armádě. Zajímá mě jeho osobní pohled na válku. František má byt nedaleko, přesto doufám, že bude navigace fungovat. Bloudit městem, ve kterém je pravděpodobnost útoku ze vzduchu jedna z největších v Ukrajině, moc nechci.
Stavuju se před tím ještě v supermarketu. Ptal jsem se Denisy, jestli něco nepotřebují, že bych to cestou vzal. Připadám si v Ukrajině trvale jako člověk, který by měl co nejméně zaclánět a co nejvíce pomáhat. Denisa píše, že mají vše a že snad jedině prášek na praní Františkovi v bytě chybí. V supermarketu je poměrně hodně lidí. Najdu regál s pracími potřebami, vezmu gel a jdu k pokladně. Je samoobslužná. Válka neumí zabránit technologiím v postupu. Směsice lidí je tu pestrá, od starších, přes rodiče s dětmi až po studenty. Je myslím šílené uvědomovat si, že v takových situacích si připadáte, jako kdyby se nedělo nic zvláštního ve světě kolem. Lidi si jdou koupit to, co potřebují domů. Akorát že po cestě tam nebo v noci ve spánku, nebo kdykoliv jindy je může zabít šahíd, KAB, FAB nebo raketa.
Ulice vedoucí ke Františkovu bytu je částečně zasíťovaná. Vytváří to zvláštní pocit. Člověk ve stavu trvalého ohrožení rád využije jakékoliv příležitosti, aby tento podvědomý pocit alespoň na chvíli vypnul. Sítě nad hlavou takovou úlevu navozují, byť jsou účinné jen proti dronům. V okamžiku, kdy člověk vyjde ze síťovaného tunelu, ohrožení je rázem pociťováno silněji. Nicméně lidský mozek potřebuje situace normalizovat, takže přechodový stav trvá jen pár vteřin.
Byt jsem nakonec našel, jde o typickou gorbačovku, tedy činžák postavený na konci 80. let 20. století. Oproti českým stavbám je vnitřní vybavení spořejší a stěny jsou poněkud užší. Adam Sybera, který žije v podobném domě v Kyjevě, s nadsázkou říká, že jde o komunitní bydlení, neboť o sousedech a jejich životě víte úplně vše, stejně jako oni o vás. Zvláštní pocit umocňují kovové vstupní dveře, opatřené mechanickým zámkem na číselný kód. Jako byste vstupovali do zvláštního trezoru, který ovšem nebyl projektován k tomu uchovávat cokoliv cenného.
František bydlí až úplně nahoře, v pátém patře. V míru je to pravděpodobně žádoucí, během války, kterou Rusko proti Ukrajině vede, je to takové sedadlo smrti. Na ukrajinská města útočí ruský teroristický aparát shora. Denisa je doma, František přichází po pěti minutách. Týpek, který má za sebou anarchistickou minulost a několik let dobrovolničení, vozil kamionem pomoc na frontu. Před rokem si řekl, že tahle forma pomoci nestačí k tomu, aby Ukrajina vytlačila agresora ze svého území, dokonce ani na to, aby úplně zastavila jeho postup. Celoživotní odpůrce armády, který rebeloval proti jakékoliv autoritě státu, podepsal kontrakt se ZSU, zbrojními silami Ukrajiny, a vstoupil do výcviku.
Po několikaměsíčním výcviku byl František zařazen jako evakuační řidič. Jezdí většinou se speciálně upravenými bévépéčky (bojová vozidal pěchoty), ale jak mi sám později říká, podílí se i na dočišťování po útoku. Na kontě má desítky zatčených nebo eliminovaných Rusů. Některé situace jsou děsivé. Vypráví mi o tom, že dočišťovali po jednom útoku a narazili na dům obsazený ruskou armádou. Ukázalo se, že vevnitř jsou Čečenci. Když je odzbrojili, prohledávali vnitřní prostory a našli těla majitelů domu, staršího manželského páru. Těla nesla stopy krutého mučení. Po tomto nálezu Františkova jednotka dokončila svou misi velmi rychle.
Každodenní Františkova realita je zcela mimo jakékoliv chápání běžného člověka.
@OMGzine To nevymyslíš 🤣🤣🤣🤣🤣👍
Umíš si představit, jak by to asi dopadlo, kdyby mám takoví blbci vládli?
... jo vlastně počkat!!!....🤣🤣🤣🤣🤣
@PatrikNacher ... už je líp?🤣
Dnes jsme si na Staroměstském náměstí v Praze připomněli ukrajinské zajatce, které Rusové v Olenivce umučili k smrti tím, že je upálili za živa.
Ukrajina potřebuje naši podporu, aby takových zajatců bylo v budoucnu co nejméně.