Babišovi lidé bojují o to, aby stát nevymáhal po Agrofertu 7,5 miliardy korun z nezákonně přidělených dotací. Když už Agrofert prohrál všechny soudy, tak přichází nová taktika: stát bude čekat, až se nárok na vymáhání promlčí.
Rozhodli jsme se to nedopustit, a proto jsme na počátku tohoto roku podali trestní oznámení včetně 100 příloh. Nyní evropský žalobce v této věci zahájil trestní řízení
Veřejné peníze mají sloužit lidem, ne holdingu premiéra. Tečka.
https://t.co/rj76CKjVL2
Každý někdy uděláme chybu. Ale jízda pana Turka je vědomé porušování všech pravidel. Je to výraz nadřazenosti a pohrdání ostatními.
Dovedete si představit, že by tento člověk byl ministrem?
Neměl by být ani poslancem.
Piráti jako jediní ženou Babiše k odpovědnosti za jeho střet zájmů. Dnešní krok evropských žalobců ukazuje, že to má smysl. Nepřestaneme, dokud Babiš nevrátí všechny nelegálně čerpané peníze. Ty by jinak mohly jít třeba na dostupné obecní bydlení, které čeká na peníze od státu.
Každá miliarda, která skončí u Agrofertu neoprávněně, chybí někde jinde. V obecních bytech, ve školách, v nemocnicích. Proto jsme Babišův střet zájmů řešili a řešit nepřestaneme. Musí vrátit zpátky každou korunu.
Andrej Babiš stupňuje útoky na prezidenta Petra Pavla.
Situace se po summitu NATO v Ankaře nezklidnila. Právě naopak. Premiér dokonce odmítl prezidentovy kroky ke smíření, včetně snahy obnovit pravidelná jednání ústavních činitelů k zahraniční politice.
Důvody a motivy mohou být různé, psychologické i strategicko-politické. Babiš chronicky lže, dokonce tak dobře, že svým výmyslům sám věří. Nesnáší porážky a je pomstychtivý – o tom opravdu něco vím. Petr Pavel ho porazil v prezidentských volbách a summit v Ankaře rozhodně nedopadl tak, jak si Babiš představoval. S tím se nedokáže osobně vyrovnat. Jeho útoky mají podobu negativní kampaně. To by zase svědčilo o tom, že cílem jsou příští prezidentské volby, snaha znejistit Pavlovy voliče a zabránit mu ve znovuzvolení. Nejspíše je za tím směs psychologických i politických důvodů. Mnohem důležitější než důvody Babišova jednání jsou však jeho důsledky pro Českou republiku.
Úspěšná zahraniční politika musí být kontinuální a předvídatelná. Spor kolem summitu je známkou vnitřní nejednoty, a to nás v zahraničí poškozuje. Po dvě desetiletí nás na summitu NATO zastupoval prezident republiky. Je to nezpochybnitelná tradice, kterou všichni dodržovali. Zde je odpověď na otázku, kdo tento spor začal. Jednoznačně ten, kdo porušil dosavadní zvyklosti. Vláda je plně odpovědná za škody, které to způsobuje.
Podle Vídeňské úmluvy o mezinárodních stycích jsou z titulu své funkce „a bez předložení plné moci“ za zástupce státu považováni hlava státu, předseda vlády a ministr zahraničních věcí. Prezident těžko může i podle protokolu stát někde v koutě, jak si to představoval Babiš s Macinkou. To, že veřejně snižovali roli prezidenta a házeli mu doslova klacky pod nohy, svědčí o jejich nekompetenci. Ale hlavně je to ostuda.
Nejvyšší ústavní činitelé se nesetkávají proto, že spolu souhlasí. Scházejí se proto, aby svoji zahraničněpolitickou činnost koordinovali ve prospěch naší země. Rozdílné názory jsou tedy naopak důvodem ke schůzkám. Klíčové instituce mají spolupracovat, na tom je postaven náš politický systém. To podtrhuje i koncept sdílených pravomocí. Prezident, vláda, obě komory parlamentu nejsou soupeřící firmy, ale jsou součástí ústavního systému. Občané oprávněně očekávají, že v otázkách bezpečnosti a zahraniční politiky budou nejvyšší ústavní činitelé hledat koordinaci, nikoliv konflikt.
Premiér může mít jiný názor než prezident, ale to nesmí být důvodem pro to, aby se s ním odmítl setkávat. Demokratické instituce spolu nemusejí souhlasit, ale musejí spolu mluvit. Je smutné, jak rychle dokáže Andrej Babiš odhodit masku státníka, kterou si tak rad nasazuje, a změnit se v sobeckého manipulátora moci, kterému nejde o naši zemi, ale jenom o své osobní zájmy. Konflikt s prezidentem republiky tuto Babišovu tvář znovu naplno ukazuje.
Andrej Babiš ve svém dnešním videu zní jako unavený a zmatený muž, kterému ubližuje celý svět. Například si stěžuje, že pan prezident šel na neformální večeři na summitu NATO. Bizarní...
Předseda vlády České republiky by se měl chovat důstojně. Ne natáčet sebelítostivé monology. Vzmužte se, pane premiére!
Také letos jsem absolvoval preventivní zdravotní prohlídku. Plním svůj slib a znovu zveřejňuji výsledný posudek o mém celkovém zdravotním stavu. Považuji to za odpovědnost vůči občanům a funkci, kterou zastávám.
Od ústavního sporu k hlavnímu pódiu. Prezident Pavel potvrdil svou mezinárodní autoritu.
Ankara vyvrátila domácí propagandu: Prezident Pavel byl hlavním hostem Munich Security Conference.
Krátký komentář k programu summitu v Ankaře stačil, aby se ukázalo, jak velký byl rozdíl mezi politickou rétorikou a realitou.
Před odjezdem do Ankary zaznívala z úst ministra zahraničí Petra Macinky tvrzení, že prezident Petr Pavel nebude hrát na summitu NATO významnější roli a že jeho účast bude spíše symbolická. Skutečnost však dopadla přesně opačně.
Oficiální program doprovodné konference Munich Security Conference (MSC) zařadil prezidenta Petra Pavla do samostatného hlavního bloku „Czeching NATO’s Pulse: Conversation With President Petr Pavel“, který proběhl v čase 13:30–15:00 v hlavním sále Ankara Palas. Nešlo o běžný panel s několika řečníky, ale o samostatnou moderovanou konverzaci věnovanou výhradně českému prezidentovi.
Takový formát organizátoři vyhrazují pouze osobnostem, které považují za důležité hlasy v debatě o budoucnosti euroatlantické bezpečnosti. Petr Pavel zde vystoupil jako bývalý předseda Vojenského výboru NATO a současná hlava státu členské země Aliance – tedy jako osobnost s mimořádnou odbornou i politickou autoritou v otázkách obrany.
Ve svém vystoupení zdůraznil, že Evropa musí převzít větší odpovědnost za vlastní obranu, současně však jasně odmítl představu, že by evropská obrana měla nahrazovat NATO. Naopak vyzdvihl potřebu posilovat evropský pilíř Aliance při zachování silného transatlantického partnerství se Spojenými státy. Hovořil také o posílení obranného průmyslu, rychlejších politických rozhodovacích procesech a o nutnosti zachovat jednotu spojenců tváří v tvář rostoucím bezpečnostním hrozbám.
Celá situace má navíc silný domácí rozměr. Ještě před několika dny vedla česká vláda s prezidentem ostrý spor o jeho účast na summitu. Nakonec musel zasáhnout Ústavní soud, který nařídil vládě prezidentovi účast umožnit. Ironií osudu se poté právě Petr Pavel stal jednou z hlavních tváří nejprestižnější bezpečnostní diskuse pořádané Munich Security Conference na okraj summitu NATO.
Politická symbolika je nepřehlédnutelná. Zatímco doma někteří představitelé vlády zpochybňovali význam prezidentovy cesty do Ankary, mezinárodní bezpečnostní komunita mu svěřila jeden z nejviditelnějších programových bloků celého doprovodného programu. To je rozdíl mezi domácí politickou propagandou a tím, jakou autoritu českému prezidentovi přisuzují naši spojenci.
Začíná summit NATO.
Spojené státy se stále více zaměřují na jiné priority, a Evropa tak musí ukázat, že je schopna se sama postarat o svoji bezpečnost. Každá země musí přiložit ruku k dílu. Právě to je tady v Ankaře evidentním tématem jak veškerých jednání, tak doprovodných debat.
O budoucnosti Aliance budu s ostatními lídry mluvit už dnes na neformální večeři.