Europoslanec Ondřej Dostál (Stačilo!) byl zadržen na letišti v Kišiněvě, prohlášen za personu non grata a vyhoštěn z Moldavska.
https://t.co/LTe38ahw26
Zeptala jsem se mé dcery, co si myslí o eutanazii a asistované sebevraždě.
Kdo nezná její příběh, ve zkratce: od narození dg SMA, ve dvou letech prognóza dožití 6 let věku.
V 8 letech plně na elektrickém vozíku, pohyb jen hlavou do stran a ruce trochu k loktům.
Zástava dýchání, selhání plic, 3 týdny v kómatu. Pak půl roku na JIP, zaškolení rodiny, konečně pak mohla po tracheotomii a zavedení plicní ventilace, s námi domů ♥️
Dnes 19 letá mladá žena, plně na umělé plicní ventilaci, studuje střední uměleckou školu, ale pro velké bolesti fyzicky jezdí do školy jen málo. Vleže udrží iPad, může se učit, psát a malovat prstem.
Má neuvěřitelnou vnitřní sílu, ale poslední měsíce pro ni nejsou lehké.
Příští rok maturuje, ráda by studovala na VŠ, obor psychologie, to ale dálkově zatím možné není.
Hledáme cesty.
Tady je její odpověď na můj dotaz, co si myslí o obém ona:
“Jsem pro asistovanou sebevraždu všema deseti.
Snažila jsem se to napsat jak z mojí pozice, někoho, kdo i kdyby chtěl, nedokázal by se zabít bez pomoci, tak i z pohledu někoho, kdo toho schopný je.
Myslím, že to znamená šanci pro všechny, aby si mohli vybrat zda chtějí žít nebo ne.
Z pozice člověka, který je z jakéhokoliv důvodu neschopen ukončit svůj život (např nemoc) by to byla šance si vybrat, co ve skutečnosti chce. Např lidi “jako” já nemají na výběr. Nikdo si nevybírá narodit se, ale ‘skoro’ všichni mají na výběr svůj život ukončit až na lidi, kteří nemají.
Takže si myslím, že zaprvý je to zkrátka rovnocenná šance.
Za druhý, nemyslím si, že by to nutně znamenalo extrémní zvýšení sebevražd, protože někdy člověku stačí vědět, že má víc možností, aby si doopravdy uvědomil, co chce. Věřím i tomu, že paradoxně by to mohlo některý lidi nakopnout najít si pomoc, protože myšlenky na sebevraždu nutně neznamená chtít zemřít, ale to je prakticky nemožný uvědomit si to z pozice člověka, který nemá možnost “ přijít na kraj a rozhodovat se, jestli to udělá nebo ne (např vzít si do ruky zbraň, kterou by si mohl ublížit)”. Protože člověk, který je schopen pouze mít ty myšlenky (někdo fyzicky nesamostatný), prakticky nemá jinou možnost než se v tom utápět. Ale kdyby přišla ta možnost, je dost možné, že by si řekl “ počkat, ale to já nechci” a tím pádem by mohl být víc motivovaný zajistit si pomoc a snahu se postavit na nohy. Ale to je podle mě hodně kontroverzní argument, protože lidi, kteří nezažili sebevražedné myšlenky, nemusí nutně pochopit, že sebevražedný myšlenky ≠ chtít zemřít
Za třetí, lidi, kteří toho schopni jsou, by měli šanci zemřít důstojněji. pochybuju, že kdokoli, kdo se o to pokusí/udělá, chce, aby ho někdo, nebo dokonce někdo z rodiny našel rozřezaného, nebo rozpláclého, nebo oběšeného nebo něco jiného. Takhle by alespoň mohli odejít důstojně.
U eutanazie napíšu jen tohle: bojím se zneužití. Příbuznými nebo třetí možnou stranou… ale je možné, že někdy změním názor…”