V posledních dvou měsících jsem v práci opakovaně prosila, ať se moje narozeniny neřeší. Je mi to ultra nepříjemný.
Tak teď jedu do práce a mám nasazenej nasranej ksicht pro jistotu už v metru.
Klient: Proč jste minulý týden nepřišel?
Já: Přišel, ale vy jste nebyl doma
K: Jak to víte?
Já: Zvonil jsem a nikdo neotvíral
K: Já nebyl doma
Já: Já vím
K: ?
V kontextu se zmínilo, že se nejspíš nechystám na děti.
L: Proč?
J: Hele já nejsem fanda ani svojí existence, natož ještě tvořit další.
L: 😳 A proč děláš tuhle práci?
J: Nějak ten čas strávit musíš 🤷♀️
L: *Vypadá, že se mu v hlavě ozval zvuk tříštícího se skla.
S každou dálkovou jízdou busem s psicí stoupá moje touha po dlouho odmítaném autě. A myslím, že kdyby mi desetikorunou přispěl každý cestující, co si za ty dva roky taky přál, abychom jely v autě a ne s nim busem, už jsem na tu soukromou prdící krabici mohla mít naspořeno.
Kolegyně mi čučí přes rameno, když se přehrabuju v batohu: Fuj, ty máš sáčky na psí hovna v kelímku na kafe?
Oh my sweet little child, kdybys věděla, že občas ten kelímek s kafem a sáček držim ve stejný ruce při jejich plné obsazenosti…
Kolega k jednomu případu: Policie nic nedělá, dokud se něco nestane, a když se něco stane, tak čekaj, až se stane něco horšího.
Náš psychiatr: To je holt daň za svobodu, za socialismu by tě zhamtli i za nepocukrovanej štrůdl.
Já: *Jedu žít do lesů.
V týmu často řešíme schopnost asertivity v zásazích u dekompenzovaných klientů.
Dnes trávím odpoledne na chirurgické ambulanci, sleduju sestřičku u příjmu a přemýšlím, jak jí požádat o školení, aniž by mě poslala do prdele. 💙
Nikdy si nepořizuj pracovní plemeno! Nikdy si nepořizuj pracovní plemeno!
Nikdy si nepořizuj pracovní plemeno!
*note to myself po šestihodinový krizový intervenci zahrnující všechny složky izs a dvouhodinový procházce s psicí, po níž tenhle výraz říká “a teď ten výcvik!”.
Zachyceno mezi účastníky terapeutického výcviku po třetím pivu.
A: Doslova, tyvole? Fakt jako myslíš doslova?
B: Tyvole di do prdele.
A: A mám tam jít DOSLOVA???
Tyhle lidi vám jednou budou pomáhat s posranym životem. Nevím, jak víc vás motivovat k prevenci…
Nová kolegyně na poradě právě jede teorii, že stačí, aby klientka začala brát prášky a pak už jí jednoduše vysvětlíme smysl života.
Dnes nemám vtipkovací, tak jsem spolkla prosbu o zařazení na tento existenciální workshop a jen jsem odškrtla další den v kalendáři její zkušebky.