Erik Bitcoin

[Erik Bitcoin @_erik_01]

Skvělý, inflace 16%. Hah.
#Bitcoin je mír.

[Lukáš Kovanda @LukasKovanda]

Kdo může za levnější potraviny? Vláda to není, spíše jde o to, že Češi už nemají peníze, už se totiž nechali jako příslovečné ovečky oholit úplně dohola

Premiér Petr Fiala se dnes při sněmovních interpelacích vyjádřil i k cenám potravin. „Ceny potravin klesají, je to výsledek tlaku naší vlády.“ Tento výrok je ale třeba uvést na pravou míru. Veřejnost je totiž zmatena; v obchodech zatím přílišné zlevňování nepozoruje. Přinejlepším jen částečné.

Potraviny totiž zlevňují zejména krátkodobě, z měsíce na měsíc. Pokud se ale podíváme na vývoj v posledním roce, jsou stále výrazně dražší.

Třeba vejce letos v dubnu zdražovala meziročně, v porovnání s loňským dubnem, o více než 40 procent, ale přitom mezi letošním březnem a dubnem zlevnila o třináct procent. Z dlouhodobého hlediska byla veřejnost uvyklá spíše cenám před oním více než 40procentním zdražením uplynulých dvanácti měsíců. Takže považuje vejce za abnormálně drahá stále. I když, pravda, už ne až tak moc abnormálně drahá, za jaké je měla třeba v březnu nebo v únoru letošního roku.

Když něco zdraží opravdu o hodně a pak to o trošku zlevní, politici by měli volit přece jenom opatrnější slovník. Zatím jde spíše – v meziročním pohledu – o zmírňování tempa dosavadního zdražování. Ostatně právě takovou dikci volí i Český statistický úřad.

Korekci si zaslouží ale zejména premiérův výrok, že pokles cen potravin je dílem vlády. Nikoli. Jedná se především o výsledek slabší poptávky obyvatel ČR na jedné straně a poklesu cen vstupů výrobců, zpracovatelů a dodavatelů na straně druhé. Pokles cen vstupů je výsledkem dění ve světě, jako je snížení cen ropy nebo rostoucí obava z ekonomického propadu USA. S tím česká vláda pochopitelně nemá nic společného.

A co tedy ona slabší poptávka obyvatel ČR? Jak známo, nejlepším lékem na inflaci je zase jen inflace. Když například potraviny v důsledku inflace zdraží natolik, že si jich lidé nemohou kupovat tolik jako před zdražením, vzniká tím přirozeně tlak na přibrzdění až zastavení cenového růstu. To přesně se nyní děje.

Podle nejnovějších dat ČSÚ – březnových – klesly maloobchodní tržby za potraviny meziročně o bezmála devět procent. Důležité je, že tento devítiprocentní pokles již zohledňuje inflaci. Obyvatelé ČR si tedy právě ponejvíce kvůli drahotě letos kupují o takřka desetinu potravin a nápojů méně než ještě loni toto dobou. Loni totiž ještě mnozí disponovali polštářem úspor z doby pandemie. Jenže ten už se od té doby ztenčil, případně zcela zmizel. Na probíhající pokles svých tržeb musí prodejci i dodavatelé zkrátka reagovat tak, že utlumí dosavadní nárůst svých cen.

Přitom ještě loni se například právě prodejci potravin – zejména obchodní řetězce – vezli na vlně takzvané maržové inflace. Maržová inflace představuje výrazný nárůst podílu marží a zisků firem a podniků – ať už jde o obchodní řetězce, energetické podniky a mnohé další – na celkovém výkonu ekonomiky, měřeném hrubým domácím produktem.

Maržová inflace je klíčovým vysvětlením toho, proč česká ekonomika jako celek loni solidně bohatla, v očištění o inflaci o 2,5 procenta, zatímco lidé historicky rekordně chudli, jelikož jejich výdělky se propadly po očištění o inflaci o 7,5 procenta. Tak propastný rozdíl mezi výkonem ekonomiky a vývojem životní úrovně lidí nikdy v historii ČR nenastal ani vzdáleně.

Loni zkrátka lidé v Česku z růstu ekonomiky zpravidla neměli zhola nic, naopak na něj paradoxně dopláceli. Došlo totiž k tomu, že lidé své covidové úspory ochotně „předali“ firmám a podnikům, a jejich manažerům a akcionářům, často zahraničním (do zahraničí každoročně odtékají z Česka stovky miliard korun v podobě dividend). Firmy a podniky si totiž své marže navýšily natolik, že pokryly nejen zvýšené náklady třeba v podobě dražších energií, ale ještě navíc se zahojily po covidu. Právě z důvodu oné maržové inflace.

Zkrátka a dobře, jako by se nechumelilo, firmy a podniky vytáhly z kapes obyvatelstva jeho covidové úspory. Tyto úspory ovšem vznikly z nemalé části za cenu obrovského nárůstu veřejného zadlužení v letech 2020 až 2022, v řádu stovek miliard korun. A tyto stovky miliard bude nyní třeba splácet. Proto se lidem mají v rámci konsolidačního balíčku, představeného minulý týden, zvýšit četné daně. Pravda, má se tedy zvýšit i firemní daň, ale její břímě firmy zřejmě přenesou na zákazníky. A pokud to nepůjde, uchýlí se k daňové optimalizaci, případně k vyvedení zisků či pracovních míst do zahraničí. Jinými slovy, firmy a podniky vytáhly z kapes lidí úspory, které ovšem tam byly na dluh, jejž teď budou v podobě vyšších daní splácet řadoví občané samotní, nikoli ony firmy.

Obyvatelé ČR se loni celkem ochotně „nechali holit jako ovečky“, protože uvěřili z velké míry vyfabulovanému narativu firem a podniků – od čerpadlářů, přes obchodní řetězce po energetické podniky –, že „musí tolik zdražovat kvůli válce“. Prostor maržové inflaci přitom z velké části nechtěně otevřeli i mnozí politici, kteří proklamacemi typu té, že i „Česko je ve válce“ celou loňskou situaci dramatizovali. Chtěli tak burcovat veřejnost a zároveň vyslat signál mezinárodní scéně, jenž měl přesvědčivě ozřejmit, na čí straně Česko stojí. Jenže tím současně dodali celé situaci právě na dramatičnosti a naléhavosti, takže vyburcovaná, ale i vystrašená veřejnost byla ochotna firmám a podnikům tolerovat abnormální navýšení marží a zisků. Takové, které by jinak běžný konkurenční boj a standardní hospodárnost a spotřebitelská obezřetnost řadového zákazníka nepřipustily.

Potraviny tak nyní zmírňují svůj cenový růst, neboť v kapsách obyvatelstva ČR už prostě žádné covidové úspory nezbyly. Firmy a podniky už je mají u sebe. A rozdělí si je teď jejich manažeři třeba v podobě bonusů, případně akcionáři na dividendách. Podíl vlády na zmírnění cenového růstu potravin se limitně blíží nule. Skutečným důvodem je mnohem spíše to, že Češi jako ovečky se nechali ostříhat už úplně dohola a žádná vlna nezbývá.

[Lukáš Kovanda @LukasKovanda]

České domácnosti platí ze elektřinu 2,5krát více než domácnosti ve zbytku Visegrádské skupiny. Přitom Česko loni vyvezlo tolik elektřiny, kolik ji zbytek Visegrádu musel dovézt. A zatímco zbytek Visegrádu loni svůj veřejný dluh citelně snižoval, Česko jej navýšilo - a to nejvíce v EU.

České domácnosti loni platily za elektřinu 2,5násobek toho, co v průměru domácnosti ve zbývajících zemích Visegrádské čtyřky. Ještě paradoxnější je tento závěr, uvážíme-li, že Česko bylo loni velkým vývozcem své vlastní elektřiny, zatímco zbytek Visegrádu si jí musel daleko více dovážet. Dohromady musel dovézt zhruba tolik, co Česko vyvezlo. A další paradox tkví ve faktu, že zatímco Česko loni své veřejné zadlužení navyšovalo, zbytek Visegrádu jej naopak snižoval. Nelze tedy ani moc uplatnit vysvětlení, že vlády ve Varšavě, Bratislavě a Budapešti sice domácnostem cenu elektřiny tak či onak administrativně zlevnily, ale za cenu výraznějšího nárůstu veřejného zadlužení. Pro Česko tak účtování za loňským rokem vůbec nedopadá příznivě.

Za megawatthodinu elektřiny loni ve druhém pololetí české domácnosti platily v přepočtu 9412 korun, ukazují data Eurostatu (https://t.co/dea2JSVvcq). Jedná se o nejnovější dostupná data, Eurostat je totiž zveřejňuje vždy za skončené pololetí.

Slovenské domácnosti podle stejných dat platily loni ve druhém pololetí za megawatthodinu elektřiny v průměru 188,4 eura, což ve přepočtu dle průměrného kursu loňského druhého pololetí, 24,48 koruny za euro, odpovídá 4612 korun. Poláci v podobném přepočtu platili 3928 korun a Maďaři jen 2654 korun. Průměrná cena elektřiny ve zbývajících zemích Visegrádské čtyřky – v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku – byla tedy loni od července do prosince 3731 korun. Jinými slovy, české domácnosti loni platily 2,5násobek toho, co domácnosti ve zbytku Visegrádu.

Samozřejmě, letos už mohou být ceny jiné, nižší. To se dozvíme, až Eurostat ve druhé polovině letoška publikuje data za probíhající první půlrok. Ovšem pokud budou ceny v Česku nižší, budou nižší zřejmě také v dalších zemích Visegrádu. Snížení se totiž odvíjí od administrativních zásahů typu zastropování cen, které letos zdaleka není uplatněno jen v Česku, a také od vývoje cen silové elektřiny na evropských burzách, které vesměs klesají – ovšem klesají tedy také Polákům, Slovákům a Maďarům. Je tak pravděpodobné, že i když se letos ceny elektřiny pro české domácnosti sníží, sníží se také domácnostem ve zbytku Visegrádu, takže české domácnosti budou nadále platit výrazně více než domácnosti polské, slovenské a maďarské.

Uvedené ceny ve statistice Eurostatu přitom zahrnují nejen cenu samotné elektřiny, ale i všechny související daně a poplatky. Jedná se tedy vskutku o finální cenu, kterou domácnosti na svých fakturách vidí. Citované ceny se vztahují k domácnostem s roční spotřebou od 2,5 do pěti megawatthodin elektřiny, tedy k domácnostem s běžnou spotřebou. Průměrná česká domácnost totiž spotřebuje přibližně tři megawatthodiny elektřiny ročně.

To, že běžné české domácnosti loni ve druhém pololetí platily 2,5násobek toho, co běžné domácnosti v zbývajících zemích Visegrádu, je tedy nezpochybnitelným faktem. Ten sám o sobě představuje paradox. Proč jedna země ze srovnatelné skupiny států – Česko – takto výrazně „ustřeluje“? To je vskutku jistý paradox.
Ještě paradoxnější je však „ustřelování“ Česka po přihlédnutí k faktu, že na rozdíl od zbytku Visegrádu představuje velkého vývozce elektřiny, dokonce jednoho z největších nejen v Evropě, ale na světě.

Česko loni v čistém vyjádření vyvezlo 13,6 milionu megawatthodin elektřiny, vyplývá z dat (https://t.co/ewV1jEoEao) poradenské společnosti EnAppSys, která spadá pod křídla norské skupiny Montel. Co to znamená „v čistém vyjádření“? To, že v případě Česka jeho export elektřiny převýšil dovoz téže energie právě o 13,6 milionu megawatthodin. Česko tudíž loni bylo čtvrtým největším čistým vývozcem elektřiny v EU. ČR tedy loni v čistém vyjádření také vyvezla mezi zeměmi Visegrádské skupiny suverénně nejvíce elektřiny. Polsko totiž „v čistém“ vyvezlo 0,9 milionu megawatthodin, zatímco Slovensko a Maďarsko byly loni čistými dovozci. To znamená, že tyto dvě země nebyly s to ani teoreticky pokrýt vlastní spotřebu elektřiny z vlastních zdrojů – na rozdíl od Polska, a zejména na rozdíl od Česka. Slovensko v čistém vyjádření dovezlo 1,7 milionu megawatthodin a Maďarsko dokonce 12,3 milionu.

Česko je tedy v rámci Visegrádu zemí, která loni vyráběla suverénně největší přebytky elektřiny. Přesto ji české domácnosti měly v průměru 2,5krát dražší než ty ve zbytku Visegrádu, kde se buď vyráběly přebytky mnohem menší nebo se elektřina musela dovážet, v případě Maďarska v opravdu vysokém objemu i na celoevropské poměry.

Jeden by řekl, že nejlepší cestou, jak mít levnou elektřinu a vlastně cokoli je vyrábět si to u sebe doma a nespoléhat se na jiné. Chyba. V případě Visegrádu platí, že Česko, které si elektřiny hodně vyrábí samo, ji má nejdražší, zatímco Maďarsko, které ji hodně musí dovážet ze zahraničí, ji má nejlevnější – hned 3,5krát levnější než Česko.

„Zakopaný pes“ ovšem může vězet v dluhu. Pokud by totiž platilo, že se ostatní země Visegrádu loni zadlužily citelně více než Česko, lze říci, že třeba je to právě tím, že jejich vlády až příliš velkoryse ulevily vlastním domácnostem od drahých energií. A že tedy jen přenesly platbu za energie v čase, na budoucí generace. Pak by se karta pootočila ve prospěch Česka. Mohlo by se říci, že sice mělo suverénně nejdražší elektřinu, ale aspoň nezadlužilo budoucí generace. Jak to tedy s dluhem bylo?

Česko ani z toho nevychází vůbec příznivě. Jako jediné ze zemí Visegrádu mu totiž veřejné zadlužení v poměru k HDP loni narostlo, a to o 2,1 procentního bodu, konkrétně ze 42 na 44,1 procenta HDP (https://t.co/i7lf34wB9P). Slovensko své zadlužení v poměru k HDP loni snížilo o 3,2 procentního bodu, Maďarsko o 3,3 a Polsko dokonce o 4,5 procentního bodu.

Sečteno, potrženo, Česko loni v čistém vyjádření vyvezlo tolik elektřiny (13,6 milionu megawatthodin), kolik jí zbytek Visegrádu v čistém musel dovézt (13,1 milionu megawatthodin). Přesto ji měly české domácnosti 2,5krát dražší než domácnosti zbytku Visegrádu. A přesto ještě navíc Česko jako jediná země Visegrádu navyšovalo svůj dluh, zatímco ostatní jej poměrně citelně snižovaly. Takže levnější elektřina v okolních zemích nebyla levnější za cenu kynutí jejich dluhu. Dluh totiž kynul jen v Česku.

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@MercuryBarbora Tyvole to je genialniiii🤣🤣🤣

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@Ro_Kolar @misacek71 @P_Fiala “jsou finance stale rozjebane po nem,…” fajn, takze furt budeme brecet, ze babis to posral a rozjebal statni rozpocet. fiala vladne skoro dva roky a toto uz je jeho problem. a kdyz pred volbama reknu, ze mam plan a nechci snizovat dane, ale pak je to presne opacne…

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@ISilny @radim_politik Ne, Ivane, novinka to neni, ale lepit deficit tim, ze znemoznime studovat kazdemu. Zrovna vzdelani je extremne dulezite a nemyslim si, ze je dobre na nem setrit. Pak by tech dementu, jako v ODS, bylo jeste vic.

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@MatejProchazka_ @radim_politik Co ty vis o urovni vysokych skol v Cesku, kdyz ani predponu u slova zpoplatnit napises spatne. Ceske univerzity nejsou na urovni zaostale krajiny.

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@pavel_skabry Je mi 18. Investuju a zbytek mam u prdele. Nevim jak to bude vypadat az mi teda bude 40 tyjo..

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@vondraczech_cz Libore asi se běž léčit

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@prettywiseOG @thedchss jsou kradený?

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@P_Fiala takovy ty obecny kecy co poslouchame uz rok a pul, ale zadny ciny? to uz si radsi pustim toho dementa z barrandova nez tebe, sasku.

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@nenormalnimama @P_Fiala Zalez koště.

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@P_Fiala dekuju. tobe taky a uz bez do prdele.

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@mesi_ach @P_Fiala nebo by se mohl odvolat petr sam.

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@P_Fiala @FACR_Asociace @UEFA Neni to jedno? Fotbal je stejne trapnej buzerantskej sport lol.

[Erik Bitcoin @_erik_01]

@vejvovoj hustyy :DD
ale tak odber necham :D