Arkady Alexandrov

Klasický liberál a konzervativní katolík, advokát a právní teoretik.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Vzhledem k tomu, že jeden z mých příspěvků si nedávno přečetlo značné množství lidí, což jsem vůbec netoužil ani na to nebyl připraven (a doufám, že se to nebude opakovat), jsem povinen zde zveřejnit důležité prohlášení ke všem mým textům, minulým i budoucím, a poskytnout kontext pro čtenáře, kteří nejsou s mými názory dobře obeznámeni.

1. Pokud vzniká dojem, že prezentuji proruské názory, znamená to, že hovořím jen a pouze o historickém Rusku do roku 1917, které kdysi hrálo stěžejní úlohu v evropské rovnováze sil, porazilo Napoleona a vysvobodilo množství křesťanských národů z tureckého a perského jha. Rusové, kteří byli nejpočetnějším evropským národem, jsou právoplatnými dědici Říma a Řecka a spolu s ostatními národy Evropy přispívali k velké kultuře a civilizaci.

2. SSSR označuji za anti-Rusko, anti-Evropu, anti-impérium. Ten zcela přetrhal právní vazby s historickým Ruskem a nemá žádný nárok hlásit se k jeho dědictví. Proto apeluji na své čtenáře, aby rozlišovali mezi ruským a sovětským. Důrazně zavrhuji vše, co SSSR za celou dobu své existence učinil, a to jak ve vnitřní, tak v zahraniční politice. Byla to říše zla, království antikristů. Jeho konec byl jedním z nejšťastnějších okamžiků ve světových dějinách 20. století i v osobních příbězích milionů lidí.

3. Současnou RF považuji za nástupce SSSR. Rázně se od ní distancuji, považuji ji za zotročenou bývalými komunisty a příslušníky KGB. Nikdy jsem nepronesl ani slovo pochvaly na účet Putina, jehož často označuji jako kremelskou krysu, arcikleptokrata, petrohradského zloděje či malého Zachese. Nikdy, nikdy, nikdy se nesmířím s tím, že tento psychopat a jeho klika příslušníků zločinecké organizace připravili mne a mé blízké o vlast.

4. Vždy jsem důsledně zastával názor, že status quo po roce 1991, nenapravené historické křivdy a špatný mír se sousedy, bývalými sovětskými republikami, je vždy lepší než jakýkoli konflikt, agrese a porušování mezinárodního práva. Vztahuje se to i na současný konflikt na Ukrajině. Nové Rusko, pokud mělo šanci se znovu zrodit po rozpadu SSSR, muselo získat přátele, vliv a uznání ve férové hospodářské a kulturní soutěži skrze prosperitu, zlepšení životních podmínek svých obyvatel a svobodu, jak tomu bylo na konci 19. a začátku 20. století.

Děkuji za pozornost.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

@Michal73287034 Dolfi by byl, jak předpokládám, zcela spokojený. Říkal, že národ, který není schopen zvítězit ve válce a vybojovat si svůj Lebensraum, nesmí dál existovat. Němci jsou disciplinovaný národ, takže Führerovu závěť důsledně plní.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

@RomanKratochvl1 Rozhodují snad o něčem ministři? Rozhodují soudci, kteří mají být nestranní, nezaujatí a apolitičtí.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Aby Ústavní soud rozhodl nezávisle, měli by se pro podjatost vyloučit všichni soudci, kteří byli jmenováni tímto prezidentem. To se jistě nestane. Toto složení soudu si také nemůže dovolit prezidentovi přímo odporovat: mnozí už v jiných případech ukázali, že nemají páteř. Vyhovět žalobě by znamenalo pokračování v devastaci ústavního systému a zpronevěření zbytků důvěry, jimž se soud ještě těší. To se ovšem s dost velkou pravděpodobností může stát, ale doufám (možná jsem v tom příliš naivní a idealistický), že soudci ještě mají pud sebezáchovy a úctu k právu.

Zbývají tedy dvě možnosti. První je nestihnout žalobu z organizačních důvodů projednat před konáním onoho setkání v Ankaře. Někdo se může tvářit, že je nemocný, nebo onemocnět doopravdy, někdo může zůstat v zahraničí na dovolené apod. Nejčistším řešením by však bylo zamítnutí z formálních důvodů bez věcného projednání. Jako hlupáci by pak byli vystaveni pouze právníci Kanceláře prezidenta republiky, nikoli prezident sám, a všichni by si zachovali tvář.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Zkuste si například najít vyjádření prof. Gerlocha. Poměrně srozumitelně v něm vysvětluje, proč nejde jen o běžnou kauzu, ale o zásadní posun ve výkladu Ústavy směrem k poloprezidentskému systému. Jak kdysi prohlásil Gaius Julius Caesar, který tehdy zastával úřad pontifika maxima: „Caesaris uxor etiam suspicione vacare debet.“

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

@ha_vlicek @lacerta2021 Pokud vás odpovědi na vaše repliky tolik obtěžují, nikdo vás nenutí je psát. Pokud ovšem nejste schopen své nutkání ovládnout, mohu vám s tím pomoct, stačí jen říct.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Na základě jediné náhodné hodnoty nelze usuzovat na celý vzorec. Otázkou však je, nakolik je daná hodnota odlehlá, nebo naopak typická. V Melčákově případě by prodleva skutečně mohla mít vážné následky, protože volební mašinérie se již dala do pohybu. V případě Ankary žádné obdobné riziko spojené s prodlením nevidím.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

@ha_vlicek @Pepazde53495319 Názor o 180° změnili například Ondřej Preuss, Pavel Rychetský a Stanislav Balík. Marek Antoš je naopak konzistentní. Jan Wintr moudře mlčí.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Právě prof. Kysela svůj názor docela zjevně změnil. Ano, je chytrý a neudělal to tak okatě jako někteří jiní, ale v jeho komentářích je ta změna patrná. U Zemana vymezoval důvody pro nejmenování ministra velice striktně a mluvil pouze o zásadních právních překážkách. U Pavla však postupně připouštěl i jiné důvody. Některé z nich by se přitom mohly vztahovat i na ministry bývalých vlád, jiné jsou založeny na osobních dojmech, nikoli na faktech. V tomto mě prof. Kysela docela zklamal, přestože si ho jinak velice vážím.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

@HerbrychJ Evidentně jste nepochopil hlavní pointu mého příspěvku. Já takový pocit nemám, pouze kladu otázky, všechno zpochybňuji a přehodnocuji. Chci však slyšet racionální argumenty od lidí, kteří jsou ve svých názorech konzistentní a nikomu nestraní.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Zde narážím na hranice své kompetence, poněvadž, jak mi bylo vytýkáno, nejsem ústavním právníkem. Tento argument jsem zaznamenal, ale nevím, zda je podobná analogie možná. Naslouchám různým názorům. Podstatné však je, aby odborníci byli ve svých názorech konzistentní a neměnili je podle toho, zda je na Hradě Zeman, který se jim nelíbil, nebo Pavel, kterého velebí.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

@eursulin @Pepazde53495319 Přesně tak. Právě proto zmiňuji pud sebezáchovy: příliš vycházet vstříc tomu, koho nyní považujete za vhodného, se může vymstít, až se stejné funkce ujme někdo, koho budete považovat za nevhodného.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Úplná nestrannost a hodnotová neutralita (s výjimkou hodnot, které se explicitně staly součástí práva) jsou pro reálného člověka nedosažitelné. (To ovšem ještě neznamená, že bychom se neměli ze všech sil snažit tomuto ideálu přiblížit.) Můžeme si proto oprávněně klást otázku, do jaké míry je přípustné, aby ústavní soudci otevřeně projevovali a prosazovali své politické názory, a aby se tím pádem Ústavní soud z nestranného a vznešeného strážce proměňoval v politické těleso. A samozřejmě také to, zda není nešťastné, aby jeden člověk během svého prezidentského mandátu, byť se souhlasem Senátu, tak zásadně ovlivňoval složení soudu, a zda by nebylo správné, aby byly obměny soudců rozloženy v čase rovnoměrněji.

Co se týče Josefa Baxy, měl jsem ho jako předsedu NSS docela rád. Pod jeho vedením to byla skutečně nejlépe fungující soudní instituce. Znám ho i jako předsedu senátu v konkrétních věcech, o nichž rozhodoval, o nichž rozhodoval. V určitém okamžiku však začal mít ambici stát se předsedou Ústavního soudu a začal se chovat jinak, aby svého cíle dosáhl. Jeho nynější chování a vyjadřování je podle mého názoru na hranici nedůstojnosti a ohrožuje důvěru v nezávislost instituce, v jejímž čele stojí.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Všichni jsou lidé, i ústavní soudci. Myslím si ale, že jejich motivace nemusí být zištná. Naopak mohou svou funkci vnímat jako mimořádnou příležitost měnit věci k lepšímu nebo prostě dělat zajímavé věci na vrcholu svého oboru. To vše může ovlivnit nezávislý úsudek člověka nebo alespoň vrhnout stín pochybnosti na to, zda si takový úsudek zachová.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

@CeknesAMasJi Nikde se neprezentuji jako ústavní právník, to však neznamená, že nemohu vyjadřovat svůj pohled na věc. A i kdybych jím byl, máte s tím nějaký problém?

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

@PARA_sweN @Vagant13 Musím však uznat, že tento anonym se vyjadřuje slušně, netyká a zjevně se snaží něco zjistit. Nevím ovšem, jak jeho otázka souvisí s podstatou mého příspěvku. Kdyby to bylo zřejmé, jistě by stálo za to na ni odpovědět. ¯\(ツ)/¯

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Liší se to podle kategorie věci. U něčeho se rozhoduje docela rychle, řádově během několika dnů, ale některé věci leží roky. Obecně však odmítnutí z formálních důvodů přichází poměrně rychle, během pár měsíců, což je, pokud zastupujete klienta, špatné znamení. Rozhodnutí o podstatě věci trvá pochopitelně násobně déle. V tomto konkrétním případě je však i samotná rychlost projednání (nebo naopak pomalost) politickým signálem, který Ústavní soud vysílá ostatním aktérům. Především ale nesmí zkrátit na procesních právech další účastníky, zejména vládu, i kdyby chtěl navrhovateli vyjít vstříc.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Ústavní soud explicitně vymezenou diskreční (rozhodovací) pravomoc „zneplatnit články Ústavy“ nemá. Jak však judikoval například v případě ad hoc ústavního zákona o zkrácení volebního období v roce 2009 (kauza Melčák), má pravomoc zasahovat i do ústavních zákonů, respektive do znění samotné Ústavy, bylo-li by to třeba, jsou-li v rozporu s „materiálním jádrem Ústavy“. V tomto případě by to však ani nebylo třeba: postačil by „kreativní“ výklad, přičemž jazykový výklad je jaksi považován za metodu, která poskytuje pouze prvotní základ a může být překonána metodami jinými. Tomu bych se nedivil, protože celá řada předních ústavních právníků se ve vztahu k Pavlovi začala vyjadřovat přesně opačně než ve vztahu k Zemanovi. Není pochyb o tom, že soudci těmto názorům naslouchají, a myslím si, že alespoň někteří budou schopni podobné myšlenkové obraty rovněž předvést.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

@PetrNov95968147 Poslední dobou se mi líbí
Fortis dormit, fortior surget

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Nakonec stojí také za zmínku i historické události, které s panoramatem, zobrazujícím hromady těl padlých Francouzů a Britů, souvisejí. Sevastopol byl obléhán dvakrát. Poprvé během krymské války v letech 1854–1855 vojsky Británie, Francie, Turecka a Sardinie. Rusové tehdy museli od Sevastopolu odstoupit. Celkové ztráty se počítaly na stovky tisíc na obou stranách, hlavně kvůli nemocem a ostřelování. Jen v přímém střetu pod Sevastopolem ztratila Francie deset tisíc padlých vojáků a tři generály. Británii to stálo čtyři tisíce vojáků a jednoho generála. Vítězství však bylo Pyrrhovo: vyčerpalo protiruskou koalici, a přiblížilo tak mírová jednání, která nakonec skončila Pařížskou smlouvou v roce 1856. Stejnou chybu udělali i Němci v letech 1941–1942. Sověti také museli ustoupit a utrpěli bolestivou ztrátu základny Černomořské flotily. Wehrmacht to však stálo tolik času, zdrojů a lidí (jen obklíčení kolem 25 tisíc, celkově však přes 70 tisíc), že to zcela sebralo dech jinak úspěšnému postupu jihovýchodním směrem. Rudé armádě pád Sevastopolu naopak rozvázal ruce a poskytl jí větší volnost, která vyústila v postupy na jiných směrech. Jak nakonec Třetí říše dopadla, není třeba připomínat. Chce-li Ukrajina útočit na Krym, ať si nejprve nastuduje historické zkušenosti svých předchůdců.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Před pár dny byla cílenými útoky ukrajinských dronů poničena budova panoramatu „Obléhání Sevastopolu“ a plátno, které v ní bylo umístěno. Tato událost má však spoustu zajímavých konotací. Jako nejzajímavější mi přijde to, že objekt byl zařazen na seznam ukrajinského národního kulturního dědictví. Je-li Krym de iure součástí Ukrajiny a platí-li na jeho území ukrajinské zákony, je třeba konstatovat, že byl spáchán trestný čin podle čl. 298 trestního zákoníku a osoby, které ho spáchaly, by měly čelit trestní odpovědnosti. V úvahu samozřejmě připadá i odpovědnost za válečný zločin spočívající v porušení zákonů a obyčejů války. V rovině civilního práva by měla nastat i odpovědnost za způsobenou škodu. Jsem však přesvědčen, že ukrajinské orgány činné v trestním řízení a soudy v tomto duchu postupovat nebudou. Naopak, lidé, kteří akci provedli, možná budou vyznamenáni a celá událost bude prezentována jako další úspěch ve válce proti okupantům. Tím ale Ukrajina de facto stvrdí, že Krym jí nenáleží a ukrajinské zákony na tomto území neplatí.

[Arkady Alexandrov @arcady_cz]

Tato válka by ztratila na svém půvabu, kdyby se ukrajinská strana nesnažila ze všech sil o cosplay nacistů, a tím nepotvrzovala původně pochybnou propagandistickou tezi Kremlu. Německá armáda během ostřelování a bombardování Sevastopolu v roce 1942 budovu také zničila. Výrazně utrpělo i originální plátno, které bylo následně do roku 1954 restaurováno. Domnívám se však, že Němci tehdy patrně neměli kulturní objekt vytipovaný jako samostatný cíl (při tehdejší úrovni techniky by to ostatně asi ani nebylo možné) a byl jim zcela lhostejný. Pro Ukrajince má však velký symbolický význam a cílenost útoku nevyvolává pochybnosti: vložili do něj celou svou duši. Tím se ale chtějí nejspíše záměrně ukázat jako ti, kdo jdou ve stopách svých ideologických předchůdců a opakují jejich „hrdinské“ činy z minulosti.