Jak udržet motivaci a co dělat, aby nám zaměstnanci nelhali? O těchto tématech jsem mluvil na minikonferenci, kterou pořádala Komora Projektových Manažerů. Záznam vystoupení si můžete pustit zde.
Z toho, že zaměstnanci ČT mění obsah a organizaci vysílání aby zasáhli do politického rozhodování o financování svého zaměstnavatele by podle mého názoru měly být vůči nim vyvozeny pracovně právní důsledky.
Proč chce vláda rušit poplatky, a proč to má "ohrožovat demokracii"?
Počátky současného vzrušeného boje o financování veřejnoprávních médií se nachází na začátku roku 2023. Přesné datum nevím (ale zde na X jsou lidé, kteří podle mě ano), nicméně v té době došlo k prudkému nárůstu lobbyingu jak ČT, tak ČRo za zvýšení koncesionářských poplatků.
Mělo to důvody. Inflační vlna zdražila prakticky všechny náklady. Dlouho (konkrétně od roku 2008) se nezvyšovalo. Obě média měla pocit, že "když můžou ostatní, proč my ne?" a doba, kdy veřejnost byla zvyklá na prakticky každodenní růst svých výdajů vypadala jako okno příležitosti. Okno s pevně daným koncem, kterým byly parlamentní volby v roce 2025.
Koncesionářský poplatek je stanoven zákonem. Jeho změna vyžaduje legislativní proces. Ten nějakou dobu trvá, i když máte většinu. Žádná vláda nezdraží život občanům před volbami a bývá zvykem, že podobné změny se dějí k začátku roku. To dávalo omezený prostor, a obě instituce našly zastání u tehdejšího ministra kultury Marina Baxy. Ten představil novelu, která nejenomže poplatky zvyšovala, ale také zaváděla jejich kvazi automatickou valorizaci na bázi inflace. Okruh plátců se rozšířil a vznikl velice nebezpečný mechanismus "registrace neplátců" kdy i firmy a živnostníci, kteří neměli povinnost poplatky platit měli povinnost se registrovat. Toto je všeobecně známý předstupeň rozšíření placení i na ně. Říká se, že ačkoli byl M. Baxa gestorem změn, jejich obsah si z nemalé části nadiktovali ČT a ČRo samy.
"Velká mediální novela" nebyla přijata jednoznačně, a to ani uvnitř tehdejší koalice. Důsledkem toho byly komplikace v legislativním procesu a skutečnost, že začala platit asystémově, od 1.5.2025, půl roku před volbami. Její kritika se stala nástrojem v rukou tehdejší opozice, se kterou vláda odmítla komunikovat a změny prosadila silou.
Volby proběhly, moc se vystřídala a bývalá opozice je dnes u moci. Logickým naplněním jejich slibů by bylo navrácení věcí do stavu před velkou novelou, odstranění registrací, valorizace a snížení poplatků, dá se však předpokládat, že po příští výměně moci, možná už za dalšími volbami, by se kyvadlo opět překlopilo. Takže vláda přistupuje k více radikální změně. A rozhlas i televize "bijí na poplach".
V sázce je hodně. Pokud se vládě podaří prosadit *jakoukoli* změnu, vezme oběma obřím veřejnoprávním organizacím něco, o co dlouho a intenzivně bojovaly v rámci svých emancipačních snah a co se nezmění dnes, může se změnit za dva měsíce. Co v sázce určitě není je demokracie, svoboda slova, ani názoru. Soukromá média totiž úlohu vyváženého zpravodajství a publicistiky svou různorodostí dávno nahrazují.
Jak do dopadne je ve hvězdách. Za mě chci ale jasně říct: nejde o ideály. Jde o prachy.
Hezký den.
Na boji o státní televizi (a do počtu rozhlas, který ale reálně nezajímá už vůbec nikoho) mě perverzně fascinuje zejména pokrytectví prakticky všech zúčastněných.
Koaliční politici se zaklínají úlevou obyvatelstvu, ale přitom moc dobře vědí, že mu to žádnou úlevu nepřinese. Buďto to zaplatí z daní nebo z koncesionářských poplatků, což je totéž, jenom se to jinak jmenuje. Ve skutečnosti jim jde především o to, aby se zavděčili svým voličům, protože zatím se jim nedaří plnit to, co slibovali.
Opoziční politici proti rušení koncesionářských poplatků ve skutečnosti protestují jenom protože to chce udělat koalice a nějak se vymezit musí. ODS i Piráti, kteří dne tvrdí že koncesionářské poplatky jsou jedinou hrází proti zhroucení civilizace, je chtěli před pár lety sami zrušit.
Obě tyto skupiny ve skutečnosti moc dobře vědí, že na způsobu financování reálně vůbec nezáleží. Stejných 101 hlasů, které mohou schválit změnu financování může libovolně změnit zákon o ČT, výši koncesionářských poplatků či okruh poplatníků nebo třeba státní média bez náhrady zrušit a vždycky tomu tak bylo.
Asi nejodpudivější skupinu z mého pohledu představují zaměstnanci státních médií. Je samozřejmé, že jim vyhovuje současný stav, kdy jejich práci reálně nikdo nehodnotí, nekontroluje a nejsou za ni zodpovědní. Řada z nich produkuje díla, která by je mimo ghetto státních médií neuživila, protože počet zájemců by vystačil na nepříliš velký YouTube kanál, jehož provozovatel by to mohl dělat jako koníčka. Vyhovuje jim stav, kdy "nezávislost" znamená absenci jakékoliv kontroly a zodpovědnosti. Ti se nebojí změny financování jako takové (je jim jedno ze které kapsy ty prachy půjdou), ale zmenšení koláče, kdy se bude muset řezat, a jim bude hrozit, že někoho začnou zajímat výsledky.
Úroveň svobody, demokracie a nezávislosti médií nezáleží na tom, zda v dané zemi existují státní média, případně jak jsou financovaná. Na světě i v Evropě existují různé modely. Žádný politik ve funkci nikde na světě netouží po opravdu nezávislých médiích. Touží po tom, aby byla média na jeho straně. Na stylu politiky v dané zemi pak záleží, zda to chce dosáhnout tím, že si média prostě koupí, ovládne silou nebo ochočí tak či onak.
Jedinou obranou je existence médií, která jsou nezávislá na státu. Ne na jedné konkrétní straně, ale na státu jako takovém. Médií, která jsou vlastněná nezávislými soukromými subjekty a placená svými čtenáři, diváky, posluchači a nestátními inzerenty. Médií, která si konkurují a musejí bojovat o přežití tím, že bojují o přízeň těch, kteří je platí.
Proč chce vláda rušit poplatky, a proč to má "ohrožovat demokracii"?
Počátky současného vzrušeného boje o financování veřejnoprávních médií se nachází na začátku roku 2023. Přesné datum nevím (ale zde na X jsou lidé, kteří podle mě ano), nicméně v té době došlo k prudkému nárůstu lobbyingu jak ČT, tak ČRo za zvýšení koncesionářských poplatků.
Mělo to důvody. Inflační vlna zdražila prakticky všechny náklady. Dlouho (konkrétně od roku 2008) se nezvyšovalo. Obě média měla pocit, že "když můžou ostatní, proč my ne?" a doba, kdy veřejnost byla zvyklá na prakticky každodenní růst svých výdajů vypadala jako okno příležitosti. Okno s pevně daným koncem, kterým byly parlamentní volby v roce 2025.
Koncesionářský poplatek je stanoven zákonem. Jeho změna vyžaduje legislativní proces. Ten nějakou dobu trvá, i když máte většinu. Žádná vláda nezdraží život občanům před volbami a bývá zvykem, že podobné změny se dějí k začátku roku. To dávalo omezený prostor, a obě instituce našly zastání u tehdejšího ministra kultury Marina Baxy. Ten představil novelu, která nejenomže poplatky zvyšovala, ale také zaváděla jejich kvazi automatickou valorizaci na bázi inflace. Okruh plátců se rozšířil a vznikl velice nebezpečný mechanismus "registrace neplátců" kdy i firmy a živnostníci, kteří neměli povinnost poplatky platit měli povinnost se registrovat. Toto je všeobecně známý předstupeň rozšíření placení i na ně. Říká se, že ačkoli byl M. Baxa gestorem změn, jejich obsah si z nemalé části nadiktovali ČT a ČRo samy.
"Velká mediální novela" nebyla přijata jednoznačně, a to ani uvnitř tehdejší koalice. Důsledkem toho byly komplikace v legislativním procesu a skutečnost, že začala platit asystémově, od 1.5.2025, půl roku před volbami. Její kritika se stala nástrojem v rukou tehdejší opozice, se kterou vláda odmítla komunikovat a změny prosadila silou.
Volby proběhly, moc se vystřídala a bývalá opozice je dnes u moci. Logickým naplněním jejich slibů by bylo navrácení věcí do stavu před velkou novelou, odstranění registrací, valorizace a snížení poplatků, dá se však předpokládat, že po příští výměně moci, možná už za dalšími volbami, by se kyvadlo opět překlopilo. Takže vláda přistupuje k více radikální změně. A rozhlas i televize "bijí na poplach".
V sázce je hodně. Pokud se vládě podaří prosadit *jakoukoli* změnu, vezme oběma obřím veřejnoprávním organizacím něco, o co dlouho a intenzivně bojovaly v rámci svých emancipačních snah a co se nezmění dnes, může se změnit za dva měsíce. Co v sázce určitě není je demokracie, svoboda slova, ani názoru. Soukromá média totiž úlohu vyváženého zpravodajství a publicistiky svou různorodostí dávno nahrazují.
Jak do dopadne je ve hvězdách. Za mě chci ale jasně říct: nejde o ideály. Jde o prachy.
Hezký den.
Vážení přátelé, děkuji vám za lajky a komentáře, vážím si jich. Chtěl bych říct, že to komentuji z konzervativní perspektivy, nejsem fanda radikálních změn fungujícího systému a nejsem fanda protestujících, kteří kříčí, že "svoboda slova je v ohrožení", když rozhodně není.
https://t.co/CB46VkFY2y
Proč chce vláda rušit poplatky, a proč to má "ohrožovat demokracii"?
Počátky současného vzrušeného boje o financování veřejnoprávních médií se nachází na začátku roku 2023. Přesné datum nevím (ale zde na X jsou lidé, kteří podle mě ano), nicméně v té době došlo k prudkému nárůstu lobbyingu jak ČT, tak ČRo za zvýšení koncesionářských poplatků.
Mělo to důvody. Inflační vlna zdražila prakticky všechny náklady. Dlouho (konkrétně od roku 2008) se nezvyšovalo. Obě média měla pocit, že "když můžou ostatní, proč my ne?" a doba, kdy veřejnost byla zvyklá na prakticky každodenní růst svých výdajů vypadala jako okno příležitosti. Okno s pevně daným koncem, kterým byly parlamentní volby v roce 2025.
Koncesionářský poplatek je stanoven zákonem. Jeho změna vyžaduje legislativní proces. Ten nějakou dobu trvá, i když máte většinu. Žádná vláda nezdraží život občanům před volbami a bývá zvykem, že podobné změny se dějí k začátku roku. To dávalo omezený prostor, a obě instituce našly zastání u tehdejšího ministra kultury Marina Baxy. Ten představil novelu, která nejenomže poplatky zvyšovala, ale také zaváděla jejich kvazi automatickou valorizaci na bázi inflace. Okruh plátců se rozšířil a vznikl velice nebezpečný mechanismus "registrace neplátců" kdy i firmy a živnostníci, kteří neměli povinnost poplatky platit měli povinnost se registrovat. Toto je všeobecně známý předstupeň rozšíření placení i na ně. Říká se, že ačkoli byl M. Baxa gestorem změn, jejich obsah si z nemalé části nadiktovali ČT a ČRo samy.
"Velká mediální novela" nebyla přijata jednoznačně, a to ani uvnitř tehdejší koalice. Důsledkem toho byly komplikace v legislativním procesu a skutečnost, že začala platit asystémově, od 1.5.2025, půl roku před volbami. Její kritika se stala nástrojem v rukou tehdejší opozice, se kterou vláda odmítla komunikovat a změny prosadila silou.
Volby proběhly, moc se vystřídala a bývalá opozice je dnes u moci. Logickým naplněním jejich slibů by bylo navrácení věcí do stavu před velkou novelou, odstranění registrací, valorizace a snížení poplatků, dá se však předpokládat, že po příští výměně moci, možná už za dalšími volbami, by se kyvadlo opět překlopilo. Takže vláda přistupuje k více radikální změně. A rozhlas i televize "bijí na poplach".
V sázce je hodně. Pokud se vládě podaří prosadit *jakoukoli* změnu, vezme oběma obřím veřejnoprávním organizacím něco, o co dlouho a intenzivně bojovaly v rámci svých emancipačních snah a co se nezmění dnes, může se změnit za dva měsíce. Co v sázce určitě není je demokracie, svoboda slova, ani názoru. Soukromá média totiž úlohu vyváženého zpravodajství a publicistiky svou různorodostí dávno nahrazují.
Jak do dopadne je ve hvězdách. Za mě chci ale jasně říct: nejde o ideály. Jde o prachy.
Hezký den.
Proč chce vláda rušit poplatky, a proč to má "ohrožovat demokracii"?
Počátky současného vzrušeného boje o financování veřejnoprávních médií se nachází na začátku roku 2023. Přesné datum nevím (ale zde na X jsou lidé, kteří podle mě ano), nicméně v té době došlo k prudkému nárůstu lobbyingu jak ČT, tak ČRo za zvýšení koncesionářských poplatků.
Mělo to důvody. Inflační vlna zdražila prakticky všechny náklady. Dlouho (konkrétně od roku 2008) se nezvyšovalo. Obě média měla pocit, že "když můžou ostatní, proč my ne?" a doba, kdy veřejnost byla zvyklá na prakticky každodenní růst svých výdajů vypadala jako okno příležitosti. Okno s pevně daným koncem, kterým byly parlamentní volby v roce 2025.
Koncesionářský poplatek je stanoven zákonem. Jeho změna vyžaduje legislativní proces. Ten nějakou dobu trvá, i když máte většinu. Žádná vláda nezdraží život občanům před volbami a bývá zvykem, že podobné změny se dějí k začátku roku. To dávalo omezený prostor, a obě instituce našly zastání u tehdejšího ministra kultury Marina Baxy. Ten představil novelu, která nejenomže poplatky zvyšovala, ale také zaváděla jejich kvazi automatickou valorizaci na bázi inflace. Okruh plátců se rozšířil a vznikl velice nebezpečný mechanismus "registrace neplátců" kdy i firmy a živnostníci, kteří neměli povinnost poplatky platit měli povinnost se registrovat. Toto je všeobecně známý předstupeň rozšíření placení i na ně. Říká se, že ačkoli byl M. Baxa gestorem změn, jejich obsah si z nemalé části nadiktovali ČT a ČRo samy.
"Velká mediální novela" nebyla přijata jednoznačně, a to ani uvnitř tehdejší koalice. Důsledkem toho byly komplikace v legislativním procesu a skutečnost, že začala platit asystémově, od 1.5.2025, půl roku před volbami. Její kritika se stala nástrojem v rukou tehdejší opozice, se kterou vláda odmítla komunikovat a změny prosadila silou.
Volby proběhly, moc se vystřídala a bývalá opozice je dnes u moci. Logickým naplněním jejich slibů by bylo navrácení věcí do stavu před velkou novelou, odstranění registrací, valorizace a snížení poplatků, dá se však předpokládat, že po příští výměně moci, možná už za dalšími volbami, by se kyvadlo opět překlopilo. Takže vláda přistupuje k více radikální změně. A rozhlas i televize "bijí na poplach".
V sázce je hodně. Pokud se vládě podaří prosadit *jakoukoli* změnu, vezme oběma obřím veřejnoprávním organizacím něco, o co dlouho a intenzivně bojovaly v rámci svých emancipačních snah a co se nezmění dnes, může se změnit za dva měsíce. Co v sázce určitě není je demokracie, svoboda slova, ani názoru. Soukromá média totiž úlohu vyváženého zpravodajství a publicistiky svou různorodostí dávno nahrazují.
Jak do dopadne je ve hvězdách. Za mě chci ale jasně říct: nejde o ideály. Jde o prachy.
Hezký den.
Jsem polovinou oboru vystudovaný žurnalista. V médiích a s médii pracuji celý život, první článek mi vyšel v tištěných novinách když mi bylo patnáct let.
Mám velkou úctu k práci novinářů a publicistů. Je nesnadná, je riskantní, v rozporu s převládajícím názorem veřejnosti není nikterak hvězdně placená. Je také velmi nevděčná, protože když ji děláte opravdu poctivě, zatleská vám málokdo, ale kritizují všichni.
Stejně dlouho, jako pracuji v a s médií, nejsem fanoušek toho, jak na svou práci pohlíží část (ne všichni, ani zdaleka) zaměstnanců těch veřejnoprávních. Dívají se na ně ne jako na zaměstnavatele, ale jako na svůj majetek, a ve výkonu profese vidí něco jako vyšší poslání, které jim dává minimálně morální a často i faktickou nadřazenost nad těmi, kdo drží reálnou moc, ať už z titulu funkcí volených, či manažerských.
Financování ČT a ČRo je otázkou politické diskuse a vůle občanů vyjádřené ve volbách. Ne věcí jejich zaměstnanců. Z tohoto důvodu jejich protesty rozhodně nepodporuji.
Hezký den.
Kdybych to mohl rozhodnout já ze své vůle, zachoval bych základní mechanismus poplatků, protože je v našem prostředí tradiční. Eliminoval bych ale valorizační mechanismy, vrátil rozsah poplatníků před rok 2025. V dalším kroku bych přesně specifikoval rozsah poskytovaných služeb a poplatky plošně snížil. Ano, znamenalo by to konec Eurovize, Stardance, znamenalo by to s jistotou zánik všeho E3 (ežo, eko, emo), ukončení řady kanálů a propouštění. Ale také vyšší koncentraci na zpravodajství a třeba na informování v době krizí a podporu resilience.
Ten pán je, velmi pravděpodobně, terorista. Nejde jen o škodu, kterou způsobil. Jde také a hlavně o to, že s ohledem na to, co se tam dělalo má ta škoda potenciál ohrozit mnoho dalších životů. Je to zrůda.
"Propalestinský aktivismus" není nic jiného, než podpora terorismu. Je dobře, že je potlačován a v zájmu naší civilizace je ho potlačovat co nejhorlivěji. Tento konkrétní pán je ale, s nejvyšší pravděpodobností, obyčejný zločinec. Proč má takové slovo? Proč ho @CTK_cz obhajuje?
V Pardubicích někdo zapálil výrobní areál české zbrojovky. Škoda ve stovkách milionů korun. Jedenáct lidí obviněných v souvislosti s teroristickým útokem.
Katarská Al Jazeera teď případ doplnila o vlastní příběh, v němž vyšetřování útoku zasadila do rámce údajného potlačování propalestinského aktivismu. A ČTK převzala perspektivu Al Jazeery.
Hlavní prostor dostali obviněný egyptský student, jeho advokát Pavel Čižinský a další lidé z aktivistického prostředí. Česká policie prý vede psychologickou válku, dopouští se rasismu a snaží se zadržené zlomit.
Zajímavá je i autorka. Isabella Fattore, absolventka Anglo-American University v Praze a nyní novinářka na volné noze, která už v roce 2024 natočila studentský film otevřeně podporující tzv. propalestinské hnutí. V závěrečných titulcích je uvedena Al Jazeera.
Připomeňme, že se ani zdaleka nejedná o neutrální zpravodajský zdroj. Al Jazeera je financována státem Katar - režimem, který dlouhodobě hostil politické vedení Hamásu a podporuje islamistické sítě v Evropě.
@CTK_cz nemá být českým kanálem Kataru ani nekritickým prostředníkem narativů tzv. propalestinského hnutí.
Foto: V pardubické kauze obviněný Youssef Moursi, Vostárek Josef, ČTK
Zpráva ČTK 👉 https://t.co/0NMfq7ssR6
#jednímhlasem #proizrael #faktabezfiltru #mediálnípitva
Včera jsem mluvuil ve zprávávch na Primě. Pokud jsem to podal moc složitě, pak chtěl jsem říct to, že politici by mli být slušní a že pokud začíná hořet konflikt, měl by se najít někdo, kdo řekne dost. Můžeme mít různé názory, ale patříme ke stejné civilizaci.
@kalendarbeda V našich podmínkách T-Mobile G1, fantastické zařízení, které v sobě zkombinovalo kvality telefonů a PDA s dodnes nepřekonanou klávesnicí.