Slapský fotoshoot a PR akce
Oligarcha Andrej Babiš včera přijel na Slapy zachraňovat českou vodu. Kamery připravené, mikrofony nastoupené, přehrada v pozadí. Premiér před objektivy a sucho jako dokonalá kulisa.
Jenže právě tady začíná politický blaf.
Babiš není člověk, který by se po desetiletí pohyboval mimo české zemědělství a dnes náhle objevil jeho problémy. Vybudoval jeden z největších agrochemických holdingů ve střední Evropě a stal se symbolem průmyslového modelu zemědělství založeného na obrovských půdních blocích, intenzivní výrobě a masivních chemických vstupech. Ať už dnes Agrofert formálně vlastní jakkoli, jeho podnikatelský a politický příběh od tohoto systému oddělit nelze.
Česká krajina přitom platí účet za mnohem starší dědictví: scelování polí, meliorace, odvodňování, likvidaci mezí, remízků a mokřadů. Tento model nevymyslel Babiš – velkou část jsme zdědili už po komunistickém zemědělství. Jenže Babiš měl jako jeden z nejmocnějších mužů českého agrobyznysu a později jako ministr financí a premiér roky na to, aby se Česká republika od tohoto modelu skutečně odvrátila.
Nestalo se to v rozsahu, který by odpovídal závažnosti problému.
A teď, když vedra a hydrologické sucho už nelze přehlédnout, přijíždí premiér na Slapy a ohlašuje obnovení „Národní koalice pro boj se suchem“. Čtyři miliardy korun. Nové přehrady. Speciální zákon. Velká slova.
A samozřejmě televizní kamery.
Přehrady samy o sobě nejsou nesmysl. Česká republika bude nové strategické vodní zdroje pravděpodobně potřebovat. Ale vydávat několik miliard a seznam přehrad za odpověď na systémový problém české krajiny je asi jako přijet k lesnímu požáru s konví a svolat tiskovou konferenci.
Sucho nezačíná v přehradě. Začíná na poli.
Začíná tam, kde voda místo pomalého vsakování odtéká. Tam, kde půda ztrácí organickou hmotu a schopnost držet vláhu. Tam, kde zmizely meze, remízky, mokřady a drobné vodní prvky. Tam, kde eroze při přívalovém dešti odnese během několika hodin to, co příroda vytvářela desítky let.
A právě proto působí dnešní slapské divadlo tak absurdně.
Politici, kteří měli roky skutečné moci měnit způsob, jakým česká krajina hospodaří s vodou, nám dnes před přehradou vysvětlují, že budou bojovat se suchem.
To není strategie. To je politická scénografie.
Skutečný boj se suchem znamená změnit hospodaření s půdou, vracet organickou hmotu, omezovat erozi, obnovovat mokřady, tůně, remízky a přirozené říční nivy, lépe pracovat s podzemní vodou, modernizovat vodárenskou soustavu a teprve jako součást celku budovat tam, kde to dává smysl, nové nádrže.
To všechno je podstatně méně fotogenické než premiér před Slapskou přehradou.
A také podstatně těžší.
Česká republika nepotřebuje další „národní koalici“, která vznikne v pondělí, aby vláda mohla v pátek oznámit, že koná. Potřebuje vodní strategii na desetiletí, která přežije Babiše, jeho vládu i několik dalších vlád.
Protože vodu nelze vyrobit tiskovou konferencí.
Slapy nejsou důkazem, že vláda řeší sucho. Slapy jsou zatím jen kulisou.
Kamery se večer vypnou. Mikrofony se sbalí. Politici odjedou.
A vyprahlá česká půda tam zůstane.
Takže méně fotoshootů, pane premiére.
A více vody v krajině.
A moje varování, že politický blaf je vysoce riziková hra, platí dvojnásob: jakmile je odhalen, přestává být politickou taktikou a stává se destruktivním podvodem, který ničí důvěru občanů, oslabuje instituce státu, může vyvolat skutečnou krizi a nakonec se obrátí proti těm, kteří na něm postavili svou moc.
Jiří Lobkowicz
Politický komentář
Pomoc, miliardář v nesnázích!
Je dobře, že přispíváme na sbírky po tornádu a při povodních.
Ale pomáhat miliardáři ve střetu zájmů, který je dnes premiérem? To tu ještě nebylo!
Vláda mu pomáhá hlídat jeho soukromý byznys a hrozí, že právě probíhá ta největší sbírka. Nakonec mu budeme všichni přispívat z našich kapes?
Skutečná povaha ruské agrese se opět ukázala. Namísto toho, aby Rusko přistoupilo na opakované nabídky k jednání o míru, zaútočilo v noci na obytné domy a zdravotnické zařízení v Kyjevě.
Tento útok na civilní cíle odsuzuji. Podporuji další kroky k posílení protivzdušné obrany Ukrajiny a oceňuji, že mandát vlády na summit NATO v Ankaře počítá i s další podporou Ukrajiny.
Nejde o Ústavu. Jde o moc.
„Prezident si vykládá Ústavu podle sebe,“ prohlásil Andrej Babiš.
To je výrok, který má odvést pozornost od skutečné otázky.
Nejde totiž o to, kdo si jak vykládá Ústavu. Jde o to, kdo je ochoten přijmout, že jeho moc má své hranice.
Andrej Babiš dlouhodobě vystupuje s představou, že volební vítěz má téměř neomezený mandát. Když jeho rozhodnutí narazí na odpor, problémem se podle něj stávají soudy, prezident, média nebo opozice. Jenže právě tyto instituce tvoří základ ústavní demokracie. Nejsou překážkou státu. Jsou jeho pojistkou.
Autoritářství nezačíná tanky v ulicích ani zákazem voleb. Začíná mnohem nenápadněji – přesvědčením, že každá instituce, která omezuje moc vlády, je nepřítelem lidu nebo překážkou „vůle většiny“.
Historie Evropy nás učí, že demokracie neumírá jedním rozhodnutím. Oslabuje postupně. Zpochybňováním soudů. Útoky na nezávislá média. Snahou podřídit si státní instituce. Vytvářením dojmu, že jediným skutečným hlasem národa je předseda vlády.
Ústava přitom říká pravý opak. Česká republika není založena na neomezené moci premiéra. Je založena na dělbě moci, vzájemné kontrole institucí a vládě práva. Prezident není zaměstnancem vlády. Ústavní soud není poradním sborem premiéra. Média nejsou oddělením vládní propagandy.
Když Andrej Babiš tvrdí, že prezident si vykládá Ústavu podle sebe, měl by nejprve odpovědět na jinou otázku:
Přijímá vůbec, že v demokracii existují instituce, které mohou jeho vůli legitimně omezit?
To je skutečný test demokratického politika.
Spor o cestu prezidenta na summit NATO není jen protokolární ani osobní. Je symbolem mnohem hlubšího střetu. Střetu mezi pojetím státu, kde moc podléhá právu, a pojetím, kde se právo postupně přizpůsobuje politické moci.
Právě proto dnes nejde jen o jednu cestu do Ankary. Jde o charakter České republiky. O to, zda zůstane liberální ústavní demokracií založenou na dělbě moci, nebo se začne posouvat k modelu, v němž vítěz voleb považuje svou politickou vůli za nadřazenou institucím, které mají jeho moc vyvažovat.
Babiš si z Agrofertu vyplatil přes čtyři miliardy. Tohle už není byznys – to je přímý únos českého státu.
Andrej Babiš otevřeně přiznal, že mu jeho Agrofert poslal mimořádnou dividendu přes čtyři miliardy korun.
Peníze, které český daňový poplatník desítky let posílal do Agrofertu skrz dotace, subvence a politickou protekci, teď končí přímo v jeho soukromé kapse.
To není chyba systému. To je systém, který Babiš sám vytvořil a dokonale ovládá.
Agrofert je symbolem největšího tunelování českého rozpočtu v novodobé historii. Miliardy z EU fondů, národních dotací, daňových úlev – všechno šlo do jedné kapsy. A teď si ten samý oligarcha, který ovládal stát, vybírá další obrovskou sumu jako své „kapesné“.
Čtyři miliardy ukradené nám všem.
Za ty peníze by se daly opravit nemocnice, postavit školy, zvýšit platy učitelům, zdravotníkům a policistům. Místo toho jdou přímo do majetku muže, který se chová, jako by Česká republika byla jeho soukromým feudem.
Tohle už není střet zájmů. Tohle je otevřená loupež státu za bílého dne. Babiš si stát doslova přivlastnil, vyždímal ho, a teď si z něj vyplácí miliardy, jako by to byla jeho soukromá pokladna.
„Já jsem český stát“ už není bonmot. Je to drzé přiznání oligarchy, který nám všem krade přímo před nosem. A dokud to lidé budou tolerovat, bude se to opakovat znovu a znovu.
@VlastimilChejn1@jirilobkowicz1 Česká republika je parlamentní demokracií, nikoliv samoděržavím současné vlády. Moc je dělená mezi všechny ústavní instituce, ne jen ty, ve kterých má současná koalice většinu.
@juchelkaa@MJureka Tak je fajn, že důchodová reforma, kterou předložilo ANO byla předvídatelná a fér.
Ehm, pardon. Vy jste vlastně žádnou nepředložili.
@TadyJan@DPPOficialni Je to neskutečná pruda. Jízdenky nakoupené dopředu, přijíždí tram/bus, aktivuji a podle @DPPOficialni ji mám nechat zodpovědně odjet a čekat. Pojďme se posunout do roku 2024! 🤦♀️
@differentdoktor@PunkTrn@Chirurg06@JindraPavel Rodila jsem svého prvního syna s měla jsem už dost. Manžel se mě snažil povzbudit slovy "Když to šlo tam, půjde to i ven!" načež to primář provedl k dokonalosti tím, že si mého muže změřil od hlavy k patě a prohlásil "To byl ale trochu jiný rozměr, ne?"
@matej_hlavaty Samozřejmě, že je transformace nutná. Nedá se ale dělat od stolu a bez znalostí místních reálií. Ok, teď se mohou starostové a spol. vyjádřit. Pokud by tu možnost měli dříve, celý proces by byl efektivnější. Nápad z Finska: Základní poštovní agendu lidé vyřeší v obchodech.