Ještě si přiťukneme
a vypijem to tiše.
Nikomu nepovíme,
co víno o nás zná.
A spadne hvězda.
Tenká jako plíšek.
A voda blízko mostů
bude stříbrná.
#Skácel#Přípitek
mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky
#Hrabě
Až půjdeš zítra ode mne
potkáš paní domácí jak se vrací
s masem na neděli
bude se divit že jsi tak mladá
a už se touláš po nocích
Pak si řekne že jsou tím stejně vinni
komunisti
…
Bude ráno
Střízlivé
šedé a moudré jako vlasy mého otce
Málokdo si všimne
že máš oči
jako tabák
“I tuto tíhu, lékaři, já znám. Však hlouběj, ke dnu, tělo prosvěťte mi! Nejtěžší břímě naleznete tam. Sotva je unáším. A jsem si jist, až vypadne, že rozkymácí zemi."
"Nejhlouběj, chudý, vidím nenávist.”
#Wolker
Každému z nás co jeho jest
a také to
co dávno není
co neprodá a nepromění
za lásku ani za bolest
Jsi cestář sametových cest
a svědek promeškané viny
podivný hejkal z úžlabiny
a musíš bez únavy nést
touhu jak nebe propast hvězd
nad palouky tvé domoviny
#Skácel#Odměna
Táta mi před smrtí vycídil kyvadlo hodin,
dokud je budu poctivě natahovat,
budou měřit náš společný čas,
pak přejdeme do bezčasí.
Jak dlouze jsme mrtví
oproti tomu,
jak krátce
žijeme.
#Borna#zatátou
Snad ještě jednou mě poblázní váš úsměv
a na pelest mi usednou matka Bolest a přítelkyně Láska, obě dvě vždycky najednou.
…
To bude však jen vítr na mých rtech a marně tentokrát
budu chtít rukou zachytit nehmatatelný jeho šat.
#Seifert
Napiš mi lásku
z pápěří
o sedmihlásku
na keři
O nebi s duhou
O klíčku
Napiš mi druhou
básničku!
Slza, jež sklouzla
po probdělé noci
do čaje
Přítomnost kouzla
které bez pomoci
vyhraje
Budoucnost věcí
která ubírá se
k rozcestí
Láska je klecí
v které umírá se
ze štěstí.
#Kryl
Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo
Ó proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí
Zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí
Mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou
🧵1/5
A teď! kdy nevzpomněl jsem snad
Vše se tu chystám zanechat
Na plavbu bych se vydal rád
Proč jdete vadnout na můj sad?
Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří
Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří
4/5
Vítr honil
zmačkaný balicí papír,
a ten se zvedal, otáčel, padal
jako dva rvoucí se psi.
Přicházela stařena.
„Pojď sem, papírku,“
řekla na celou ulici.
„Tebe zrovna potřebuju.“
…
A k tomu nebe,
svažující se
časně na podzim
v pět odpoledne
kolmo do ulice.
#Zábrana
Stárnete stárnete mé lásky říkám si to jen potichu Studentky chůvy husopasky a i ty dámy v kožichu
…
Vznešené a už bez hříchu chodíte samy na procházky Žel pod očima máte vrásky Stárnete stárnete mé lásky
#Nezval
Když z jara sněží
skřivan k slunci letí
nad mraky
Nad vrchol věží
letí vzkazy dětí
pro draky
Žijeme touhou
Touhou zbičováni
zemřeme -
vteřinu pouhou
jsme-li milováni
srdce mé.
#Kryl
a že tě nesmím líbat a že s tebou nesmím spát,
a že nic nemám, a že ten, kdo nemá, co by daroval,
musí zpívat…
Ale neřekl jsi jí to, mlčel jsi
a ona ten zpěv neslyšela…
#Holan
Ptala se tě mladá dívka: Co je poézie?
Chtěl jsi jí říci: Také to, že jsi, ach ano, že jsi
a že ve strachu a úžasu, které je svědectvím zázraku,
bolestně žárlím na plnost tvé krásy,
Zas je tu jaro, zatím naznačené,
tak trochu trpké jako dým. Rozmýšlím, co je k ponechání,
a mrtvé listí uklízím.
Tak tomu je a vždy to tak bylo.
A je to zákon. Moc to vím.
Je mi jen líto utínaných větví a loňská hnízda neshodím.
#Skácel