Jsou dvě hodiny ráno a já jsem za dnešek:
- domluvila si téma a vedoucí diplomky
- dala víno a pokec s vedoucí diplomky
- koupala se v rybníce s kámojdou (naostro)
- uklidňovala jinou kámojdu kvůli klukovi
- sledovala z okna, jak se ta kámojda s tím klukem usmiřuje
Taky si všímáte, že se všude po zemi válí obaly od hašlerek, nebo to je taková ta věc, jak člověk věnuje pozornost tomu, co mu je blízké? Protože mně ty hašlerky na zemi připomínají dědu, který měl jednu dobu děravé kapsy, takže všude ztrácel hašlerky.
Já prostě svým rodičům nějak zapomněla říct, že pořádám skautský závody a oni se teď diví, že jsem tak zničená. Ale zároveň vlastně nikdy nepochopili, jak fungují skautské závody, takže asi nemá smysl nic vysvětlovat.
…
23:30 - zjišťuju, že mi přišel mail o vzájemném hodnocení, modlím se, že se odevzdávárna uzavírá o půlnoci
23:45 - panikařím
23:55 - převádím dokument do pdf
23:56 - odevzdávám, cítím se nezodpovědně jako můj spolužák Šimon
Fáze dopisování seminárky na poslední chvíli:
21:35 - přibíhám z práce, ohřívám polívku, píšu, jím polívku, máčím si vlasy v polívce
22:30 - nabírám sebevědomí, však už mi toho moc nechybí, mám mega flow, jsem génius
23:00 - pauzíruju s myšlenkou, že už to mám skoro hotový
…
Noční rozjezd ve 4:45 je místo, kde se potkávají lidé jedoucí z kalby a lidé jedoucí do práce. Bohužel už jsem ve fázi, kdy se řadím k druhému zmíněnému.