Der Kreml gibt rund £ 1,3 Milliarden pro Jahr für die Manipulation von Informationen aus.
Eine von Russland inspirierte Informationskampagne unter dem Hashtag „Russland ist nicht mein Feind“ gewinnt im internationalen Bereich von X zunehmend an Dynamik.
Im Rahmen der Kampagne verbreitet ein Netzwerk von Konten nahezu identische Nachrichten auf Englisch, Deutsch, Spanisch, Italienisch und Französisch.
Die Kampagne verbreitet die These, dass Russland künstlich als Feind dargestellt werde, und schiebt gleichzeitig die Verantwortung für die Konfrontation auf westliche Regierungen, die EU und die NATO. Dieser Trend hat auch eine gewisse organische Dynamik entwickelt.
Die Botschaft „Russland ist nicht mein Feind“ wurde bereits zuvor durch Kundgebungen und Aufkleberaktionen in europäischen Städten verbreitet, um die Illusion zu erwecken, Russland sei ein „friedlicher Partner“.
Die aktuelle Welle in den sozialen Medien zielt darauf ab, Russlands Verantwortung für seine Aggression zu verschleiern, die Wahrnehmung Russlands als Bedrohung zu schwächen und die Unterstützung für die Ukraine in den Partnerländern zu untergraben.
Es begann in Großbritannien. Eine Analyse dazu finden Sie hier.
https://t.co/PTQKikGrx6
J'ai demandé à Claude de m'aider à faire un rendu visuel des attaques menées par la Russie de Poutine contre l'Europe depuis 2014.
Après quelques itérations, ça donne ça.
Détails et data ici : https://t.co/qpuJBHGnR3
Dnes je Den české státnosti.
A jelikož je mezi námi spoustu rádoby "vlastenců", kteří vlastní jiná země než ta naše, tak jsem jim vytvořil video o rusko-ukrajinském konfliktu.😊
Video nevznikalo ve střižně. Vytvořil ho @claudeai Opus.
Rešerše, 227 článků, scénář, animace, mapy, voiceover, hudba, mix. A nakonec factcheck, který odhalil a opravil 21 chyb.😎
Za sdílení videa budu rád, ať se dostane co nejvíc mezi lidí.
Jeden z nejdůležitějších grafů pro pochopení současné změny klimatu.
Pointa na konci textu 👇👇👇
Země zůstává obyvatelnou díky křehké rovnováze. Nachází se v chladném vakuu vesmíru a neustále přijímá obrovský tok sluneční energie, která ji zahřívá. Aby její teplota zůstala stabilní, musí stejné množství energie vyzářit zpět do vesmíru. Skleníkové plyny produkované lidmi tuto rovnováhu narušily a způsobují hromadění tepelné energie v zemském systému.
Bez atmosféry by Země byla zmrzlou pouští s průměrnou teplotou −18 °C. Místo toho má planeta Země průměrnou teplotu ~15 °C, která je příznivá pro život. Tento rozdíl 33 °C vzniká díky skleníkovému efektu.
Skleníkové plyny působí jako jednosměrný filtr: jsou průhledné pro příchozí krátkovlnné sluneční záření, ale pohlcují dlouhovlnné tepelné záření procházející atmosférou. To pak znovu vyzařují do všech směrů a podstatnou část posílají zpět k zemskému povrchu, tzv. zpětné záření, které ohřívá povrch na současnou úroveň.
Nejsilnějším skleníkovým plynem je vodní pára (H₂O), která zodpovídá za více než polovinu skleníkového efektu. Funguje jako zesilující zpětná vazba: čím teplejší je vzduch, tím více pojme páry – a ta pak zase zachytí více tepla.
Oxid uhličitý (CO₂) je sice v atmosféře zastoupen mnohem méně než vodní pára, hraje však klíčovou roli. V atmosféře přetrvává po staletí a nastavuje tak základní teplotu, na niž ostatní faktory, jako je i vodní pára, reagují.
Lidé zesílili skleníkový efekt emisemi skleníkových plynů. Z grafu je patrné, že množství energie odcházející ze zemského systému je přibližně o 1 W/m² nižší než množství energie, které do něj vstupuje. Vzniká tak energetická nerovnováha, která navíc v posledních desetiletích dál roste. Tento přebytek energie pak ohřívá zemský povrch.
Může se zdát, že jeden watt na metr čtvereční je zanedbatelný, ale v měřítku naší planety jde o obrovské množství energie – jako kdyby každou sekundu vybuchlo osm atomových bomb hirošimského typu. Více než 90 % tohoto přebytečného tepla pohlcují oceány, o zbytek se dělí pevnina s ledovci a přibližně 1 % připadá na atmosféru. Dokud lidstvo nepřestane vypouštět skleníkové plyny, bude se teplo na naší planetě dál hromadit.
Nejnovější Respekt - schopnost AČR bránit vlastní objekty proti dronům je 0, natož zbytek ČR. Schopnost drony útočit 0. NGŠ “přemýšlí” jak schopnosti zlepšit. Ministr obrany ruSSký kolaborant, babiš chcemír na kradení. Jsme v hajzlu.
Vracím se z Ukrajiny.
Poslední čtyři dny jsem pobýval v Kyjevě, zúčastnil jsem se mimo jiné konference „YES Ukraine“ s heslem Mír skrze sílu a setkal se také s řadou zajímavých lidí. O tom však dnes psát nechci.
Chci sdílet ten nejobyčejnější lidský pocit, který jsem si odtud odnesl. A také zamyšlení nad tím, co z něj pro nás vyplývá.
Situace na Ukrajině je napjatá.
Válečnou Ukrajinu jsem navštívil mnohokrát, ale poprvé jsem téměř z každé mezilidské interakce cítil dost dusnou atmosféru. Příčinou je nekonečný ruský letecký teror.
Putin změnil taktiku. Útočí za bílého dne i ve dvě ráno. Útočí pořád. Obrovské ruské výrobní kapacity tuto nepřetržitou leteckou kampaň drží v chodu.
Vlastně všichni lidé, se kterými jsem zde mluvil, se shodují, že situace takto náročná ještě nikdy nebyla. A každý se s dronovou hrozbou vyrovnává po svém.
Ve firmě na drony se při poplachu jdeme okamžitě ukrýt do sklepa. Šéf firmy jenom mezi regály se součástkami suše poznamená: „Tady nejsme úplně v bezpečí.“
Kluk na hotelové recepci za zvuku výbuchů protiletecké obrany lakonicky zahlásí: „Welcome to Ukraine.“
Novinář mi popisuje scénu z divadla. Poplachy zvonily, herci hráli. Nikdo neodešel. Představení se dohrálo. Lidé chtějí žít, ne přežívat.
Většina lidí už poplachy víceméně ignoruje. I ti otrlejší se ale přesto strachují o své blízké, děti, rodiče či přátele.
Někdo má přístup ke zprávám od armády a může si tak dovolit rozlišovat závažnost jednotlivých poplachů. Když mi jiný novinář píše, že teď je skutečně vážný „červený poplach“, odpovídám mu, že jsme dobře ukrytí ve sklepě restaurace. Přichází odpověď: „Výborně, tak si objednejte láhev červeného.“
Z Putinovy války jsou samozřejmě všichni unavení.
Nikdo se však nehodlá vzdát svých svobod. A tak Ukrajinci bojují dál. I když všichni vědí, že se blíží zima. A že Putin buduje novou milionovou armádu.
A tady je otázka, kterou si musíme položit i my ostatní Evropané. Co když Putin své nové síly nepošle znovu na Ukrajinu? Co když otevře další frontu?
Rusko mobilizuje další statisíce lidí, vyrábí tisíce dronů, rakety, munici a připravuje se na dlouhou válku.
V Evropě si mezitím pořád namlouváme, že se s Putinem nějak domluvíme.
Jenže mír nevznikne tím, že ho budeme chtít víc než Putin.
Musíme počítat i s tím, že se jednoho dne statisíce ruských vojáků, tisíce dronů a stovky raket neobrátí proti Ukrajině, ale proti jiné evropské zemi.
Ukrajina nám dnes ukazuje, co by to znamenalo.
Stovky dronů během jediného útoku. Balistické a křižující rakety. Útoky na elektrárny, železnici, továrny, domy i nákupní centra. Poplachy ve dne i v noci. Život přerušovaný tím, že se znovu musíte jít schovat do sklepa.
Chceme čekat, až něco podobného zažijeme sami?
Já ne.
Proto se musíme připravit.
Potřebujeme protivzdušnou a protiraketovou obranu schopnou čelit masovým útokům. Potřebujeme prostředky proti dronům. Potřebujeme funkční civilní ochranu. Potřebujeme zásoby, infrastrukturu a stát schopný fungovat i během krize. Potřebujeme se zbavit ruské páté kolony. Potřebujeme získat převahu v informační válce. Potřebujeme bránit ruským sabotážím.
A potřebujeme lidi, kteří vědí, že svoboda se sama neubrání.
A právě proto potřebujeme Ukrajinu.
Nejen jako zemi, které pomáháme. Ale jako spojence, od kterého se máme co učit.
Ukrajinci mají zkušenosti s válkou, jaké dnes nemá nikdo jiný v Evropě. S drony. Elektronickým bojem. Protivzdušnou obranou. Ochranou energetiky a kritické infrastruktury. Fungováním státu pod každodenními útoky.
Tyto zkušenosti musíme dostat do české armády, českých firem i našeho systému civilní ochrany.
Naši vojáci mají jezdit na Ukrajinu a ukrajinští vojáci k nám. Naše firmy mají společně s ukrajinskými vyvíjet a vyrábět zbraně. Máme společně testovat technologie proti dronům a raketám. Máme být u evropských projektů protivzdušné a protiraketové obrany.
A Ukrajině musíme zase začít posílat zbraně.
(1/2)
Objevují se názory, že nelze považovat všechny voliče AfD za nácky.
Je to relevantní názor.
Stejně tak relevantní je fakt, že tak či onak vedou k moci stranu, která volí směr podobný nacistickému.
To je jako v Česku.
Všichni voliči ANO jistě nejsou proruští.
Všichni voliči SPD nejsou tupí.
Všichni voliči Motoristů nejsou hogofogo pitomci.
Důležitý je ovšem výsledek.
Všichni tito voliči nechali zemi řídit tupými hogofogo pitomci, kteří dělají vše možné, aby posunuli Česko do ruské náruče.
Chronologie událostí 20. a 21. srpna 1968
🧵
1/8
❗️20. srpna 1968❗️
17.00 anonym telefonicky informuje zpravodaje ČTK v Budapešti, že o půlnoci začne vojenské obsazování Československa. Žádá o okamžité předání této informace vojenskému přidělenci zastupitelského úřadu. V 18.10 tuto zprávu předává čs. velvyslanec Púčik do Prahy
20.00 sovětský velvyslanec v USA Anatolij Dobrynin navštěvuje prezidenta Lyndona Bainese Johnsona a informuje jej o nadcházející invazi armád pěti zemí Varšavské smlouvy do Československa. Johnson krátce po tom svolává mimořádné zasedání Rady národní bezpečnosti
21.05 na vojenském letišti v Brně-Tuřanech přistál sovětský speciál Antonov An-24 s dvacítkou civilistů v uniformách Aeroflotu, ve skutečnosti se jednalo o příslušníky KGB
21.40 čs. hranice překročily v prostoru Vejprt dva sovětské tanky a dva obrněné transportéry. Po chvíli se vrátily zpět na území NDR
21.52 na 1etiště v Ruzyni přiletěl z Moskvy civilní speciá1 An-12. Letadlo zůstalo stát na stojánce Aeroflotu, nikdo z něj nevystoupil
22.20 na 1etiště v Ruzyni přilétá speciá1 Il-14 ze Lvova. Vystoupilo z něj asi 25 civilistů, kteří po setkání s náčelníkem OPK Ruzyně plk. Stachovským a velitelem letky MV pplk. Eliášem odjeli do města
23.00 osádka letounu An-12 na Ruzyni požádala o povolení ke spuštění motorů letadla, údajně kvůli provedení motorových zkoušek. Ve skutečnosti motory sloužily jako energetický zdroj pro činnost elektronických naváděcích systémů
23.00 začalo ze vzduchu i ze země masivní elektronické rušení signá1ů čs. radarových stanovišť. Jeho ozvuky se projevily i na obrazovkách radarů západních zpravodajských služeb
23.00 vojska pěti zemí Varšavské smlouvy (SSSR, PLR, NDR, MLR a BLR) překročila čs. hranice. Nejsilnější vojenské uskupení složené z divizí Severní skupiny sovětských vojsk v Polsku, 2. polské armády, 38. sovětské armády Příkarpatského vojenského okruhu, 11. gardové tankové armády Pobaltského vojenského okruhu (asi 12 divizí podporovaných jednotkami 4. a 9. letecké armády) postupovalo na Jablonec nad Nisou, Náchod, Hradec Králové, Olomouc, Ostravu a Žilinu. V NDR bylo k invazi připraveno zhruba 9 divizí (sovětská 1. gardová tanková a 20. gardová motostřelecká armáda, východoněmecké 7. tanková a 11. motostřelecká divize a 12. pohraniční brigáda speciálně zřízená pro tuto operaci) podporovaných sovětskou 24. leteckou armádou, které měly postupovat na Prahu, Plzeň a podél jihozápadních hranic ČSSR. Jednotky Jižní skupiny sovětských vojsk posílené o zesílenou 8. maďarskou motostřeleckou divizi (celkem 6-7 divizí) s 36. sovětskou leteckou armádou a maďarskou leteckou jednotkou zahájily postup na Bratislavu a Břeclav. Z prostoru Užhorodu nastupovala část 38. armády doplněná bulharským 12. motostřeleckým plukem ve směru Košice-Banská Bystrica. Počet vojáků prvního sledu, kteří se bezprostředně účastnili invaze, je odhadován na 70 000 mužů a 1800 tanků z Polska, 35 000 vojáků a 1300 tanků z NDR, 40 000 vojáků a 1500 tanků z Maďarska; spolu s nimi přešlo hranice na 20 000 mužů týlních oddílů, speciálních technických útvarů a policie, celkem se jednalo o 160 000 mužů a 4600 tanků
23.00 na Hlavní správu StB došlo z oddělení pohraniční kontroly v Cínovci hlášení o narušení čs. hranice cizími vojsky. Podobné zprávy přicházejí vzápětí z dalších OPK. Krátce na to jsou všechna spojení přerušena. V téže době jsou dány pokyny skupině podporovatelů invaze v StB k zahájení obsazování objektů MV
23.00 ministr národní obrany gen. Martin Dzúr hovoří telefonicky s ministrem obrany SSSR maršálem A. A. Grečkem, který jej varuje před ozbrojeným odporem vůči vojenským jednotkám vstupujícím do ČSSR
23.00 skupina sovětských důstojníků se dostavila do budovy Generálního štábu, kde se snažila zabránit jakémukoli ozbrojenému odporu československé lidové armády (ČSLA).
Monitoring dezinfo-skupin na sociálních sítích zde: https://t.co/BUzqGnrkNU
Bonus: Jak imigrační krizi v Ceutě změnit v digitální zbraň velkého dosahu.
Jedno z nejvýznamnějších muzeí moderního umění ve Spojených státech, Modern Art Museum of Fort Worth, promítá v předvečer výročí srpna 1968 Mádlovy Vlny.
Pěkný.
https://t.co/3qOrye2ijI
Tento text prozrazuje fatální nepochopení vztahu politik-novinář v demokratickém systému. Není to win-win. Politik reprezentuje moc, novinář reprezentuje bezmocné, kteří mají právo na kontrolu moci. Nepravdivým osočením a manipulacím se politik může bránit, nesmí ale útočit, urážet a už vůbec nesmí omezovat. Někdy je to pro politika těžké, někdy je to i nefér. Ale je to tisíckrát lepší, než kdyby to bylo naopak. Komu se to nelíbí, ať jde dělat do novin a ne do politiky. Novinářská kontrola moci není dokonalá a někdy ani není spravedlivá. Ale s jejím omezením si omezíme vlastní svobodu. A to nikdo svobodomyslný neudělá.
25 minut Barbory Tachecí s @PetrosKecyaPoli na @CRoPlus.
"Pokud neděláte zrovna revoluci nebo převrat, tak politické systémy mají nějakou setrvačnost. To není tak, že vláda něco udělá a zítra se probudíme a žijeme v jiném státě. Vláda může dělat nějaký soubor kroků, z nichž každý jeden možná nemusí nutně vést k ničemu tragickému, ale když je dáte do řady za sebe, tak za pět nebo za deset let zjistíte, že žijete v úplně jiném státě. A to si myslím, že se teď děje."
https://t.co/tbsMpjHxnx