Revoluce někdy mívají nečekané hrdiny. Harald Jäger se ovšem nikdy za hrdinu nepovažoval a později vždy říkal - udělal jsem jen to, co bylo lidské. To, co bylo potřeba udělat.
Včera jsme si tady psali o omylu Güntera Schabowského. Ale tohle je taky zajímavý příběh, u nás vlastně téměř neznámý.
Večer 9. listopadu 1989 sloužil podplukovník Harald Jäger na hraničním přechodu Bornholmer Straße v Berlíně. Nebyl samozřejmě žádným odpůrcem režimu. Naopak, byl důstojníkem Stasi a na hranici sloužil téměř 25 let.
Když si při večeři pustil televizi, uslyšel Güntera Schabowského oznamovat nová pravidla cestování. Platí okamžitě, bez odkladu. Jäger nemohl uvěřit vlastním uším a ihned telefonoval svým nadřízeným. Ani oni ale neměli jasno. Dostával neurčité a protichůdné pokyny. Hranice ale měla zůstat zavřená.
Jenže před přechodem se mezitím začali shromažďovat lidé. Nejdříve desítky, potom stovky a nakonec tisíce. Všichni chtěli jediné: dostat se do Západního Berlína. Jäger znovu zkoušel získat instrukce, co má dělat - ale na ministerstvu vnitra jako by si vůbec nepřipouštěli rozměr problému. Později večer přišlo velení Stasi s kompromisem. Nejhlasitější demonstranty měli pohraničníci jednotlivě propouštět na Západ, ale zároveň jim zneplatňovat občanské průkazy orazítkováním fotografie. Fakticky je tím měli zbavovit možnosti vrátit se do NDR.
Jenže dav rostl. Lidé, kteří byli propuštěni, se navíc začali vracet a požadovali, aby mohli normálně projít zase zpět. Ostatní viděli, že někteří prošli a tlačili se stále víc dopředu. Situace se stávala neudržitelnou. Pohraničníci se cítili opuštění vlastními nadřízenými, Harald Jäger se pokoušel získat další instrukce, ale žádné řešení nepřicházelo. Před přechodem už stály tisíce lidí a hrozilo, že dav jednoduše prorazí zábrany. Zřejmě by došlo k neštěstí a spousta lidí by mohla být ušlapána. Zrovna tak někomu z pohraničníků mohly selhat nervy a mohl použít zbraň. Ve 23.20 h se Harald Jäger rozhodl. Bez souhlasu nadřízených vydal rozkaz zastavit kontroly a otevřít přechod.
Závory se zvedly. Lidé se dali do pohybu. Tisíce obyvatel Východního Berlína proudily na Západ. Na druhé straně je vítali lidé, kteří na tento okamžik čekali desítky let. Do konce víkendu prošlo přes Bornholmer Straße 400 tisíc lidí.
Jäger se po otevření hranice na chvíli stáhl stranou. Později vzpomínal, že to byla nejstrašnější a zároveň nejkrásnější noc jeho života. Se svým zástupcem pozorovali proudící tisíce lidí a ten mu řekl "Haralde, tohle je konec NDR."
A co se stalo s mužem, který tu noc fakticky otevřel Berlínskou zeď? Po zániku NDR přišel jako člověk, který dlouhá léta sloužil represivnímu aparátu východoněmeckého režimu, o místo. Téměř dva roky byl nezaměstnaný a pak provozoval novinový stánek.
Jeho příběh se později dostal i do knih a na filmové plátno. V roce 2014 vznikl německý televizní film Bornholmer Straße.
Zajímavé bylo, že se Harald Jäger skutečně nikdy nepokoušel stylizovat do role hrdiny. Svoje rozhodnutí vysvětloval prostě: „Udělal jsem jen to, co bylo v tu chvíli lidské.“ Dějiny někdy skutečně mění lidé, od kterých by to nikdo nečekal.
Tak. Měsíc povolebních jednání je za námi. Říká se, že komunální volby mají dvě kola. To první rozhodnou voliči, to druhé se odehrává u jednacího stolu. A někdy je to druhé možná ještě náročnější než to první. Ale tak to v politice chodí.
Za poslední týdny jsem si přečetl spoustu spekulací o tom, kdo s kým půjde, kdo s kým nepůjde, kdo co chce a kdo čemu brání. Od politiků, komentátorů i nejrůznějších našeptávačů. Nemá smysl se k nim teď vracet. Výsledek je na stole. Prahu povede koalice SPOLU, STAN a Prahy sobě!
Není tajemstvím, že naší preferencí byla užší koalice se STAN. Ne proto, že bychom se báli širší spolupráce, ale protože stabilitu koalice podle mě neurčuje jen počet hlasů v zastupitelstvu, ale především schopnost partnerů shodnout se na tom, kam chtějí město posouvat, a hlavně jak toho dosáhnout.
Vítězem voleb se ale stal STAN a Petr Hlaváček se rozhodl pro širší koalici s Prahou sobě. Jeho rozhodnutí plně respektuji. Ostatně právě programová jednání ukázala, že i přes rozdílné pohledy na některé zásadní otázky, především v dopravě, dokážeme hledat společná a, pevně věřím, že i racionální řešení. To považuji za dobrý základ pro další spolupráci.
Jednu věc bych ale přece jen rád doplnil. Už před volbami jsem říkal, že jsem si kandidátku SPOLU sestavil z lidí, kteří mají zkušenosti, výsledky a jsou připraveni převzít odpovědnost za jakoukoli oblast řízení Prahy. A když jsem říkal jakoukoli, myslel jsem tím i dopravu. Takže i na ni jsme měli své nominanty – a byli jsme připraveni si tuto odpovědnost vzít. Představa, že jsme ji z obavy někomu přenechali, jednoduše není pravdivá. I když chápu, že některým se taková verze příběhu může hodit.
Ale to už je minulost. Teď je důležité, co bude dál. Vznikající koalice zastupuje 63 % pražských voličů. A více než třetinu z nich zastupujeme právě my – SPOLU. To není malý mandát. A právě kvůli nim do této koalice vstupujeme. Ne kvůli funkcím. Ne proto, abychom někomu jen doplnili potřebný počet hlasů v zastupitelstvu. Ale proto, abychom naplnili důvěru, kterou nám Pražané ve volbách dali.
Samozřejmě že koalice bude znamenat kompromisy. Jsme na ně připraveni. Ale kompromis neznamená rezignaci na vlastní program. A už vůbec ne na odpovědnost vůči vlastním voličům. Jejich hlas bude v této koalici slyšet. A já osobně udělám všechno pro to, aby se naše priority promítaly do konkrétních rozhodnutí.
Před volbami jsem Pražanům slíbil, že dám Praze tempo. V investicích, ve výstavbě, v dopravních stavbách. V nové Radě hlavního města budu mít odpovědnost za finance. A beru to jako velkou příležitost, ale také závazek. Protože právě rozpočet a způsob, jakým město hospodaří a investuje, bude rozhodovat o tom, jestli velké plány zůstanou na papíře, nebo se skutečně začnou realizovat.
Praha má peníze, potenciál i schopné lidi. Teď potřebuje především tempo a jasné priority. A přesně s tím do nové koalice vstupuji. Ne abych vysvětloval, proč něco nejde. Ale abych ukázal, co všechno jít může…🩵
Každé vojenské cvičení je ze své podstaty přínosem👍 Nadcházející cvičení Koalice ochotných v Polsku bude však bez účasti našich vojáků, a já to jednoznačně považuji za velkou chybu🤷♂️ O naší kredibilitě v očích spojenců nerozhoduje jen to, kolik procent HDP vynakládáme na obranu. Naši pozici spolehlivého partnera upevňuje i to, zda jsme ochotni účastnit se takových cvičení. Důležité je však podotknout, že toto rozhodnutí nepřijímá vláda jako celek, ale samo Ministerstvo obrany🤷♂️
🔗 https://t.co/9gp3GGrvos
Dnešní Česko: na dárcovské konferenci kvůli vybrání 250 milionů eur na zabezpečení poškozeného sarkofágu jaderné elektrárny na Ukrajině nabídla ČR jen 20 tisíc eur. Přitom jsme k případnému jadernému spadu blízko. “Závěr si uděláte sám,” řekl o tom, jak ČR vnímají spojenci, vysoce postavený zdroj. Jeden soused Česka - a není to Německo! - přitom nabídl 1 milion eur.
Zrušit společná jednání vlády s těmahle lidma byla v podstatě otázka osobní hygieny... něco jako když si člověk meje ruce, když jde ze záchoda nebo že si nestrká peníze do pusy.
Absolutně nejhorší tiskovka všech dob. Ten level utrpení, co u toho zažívám, to nelze popsat.
Jak
H
L
U
B
O
K
O
jsme klesli.
Suverénní premiéři dvou suverénních zemí, suverénně probírají hovna. Doslova.
Fun fact:
Oldřich Kaiser, který bydlí ve Vídni, platí za sledování veřejnoprávní ORF povinný poplatek 15,30 euro měsíčně.
Tato platba se povinně vztahuje na každou domácnost. Systém zavedlo Rakousko v roce 2024, kdy nahradilo dřívější platby vázané na vlastnictví přístroje.
Chudák ten hoch nejspíš jde z jedné demošky na druhou.
Včera po mnoha letech skončila éra poslance @kolovratnikm a jeho hnutí ANO v čele Pardubic.
Dnes se procházím po pardubické třídě Míru a všiml jsem si něčeho zajímavého. Lidé se zase usmívají. Povídají si v trolejbusu, v obchodech už neřeší jen zdražování benzínu, hypoték a vody.
Premiér se chlubí fiktivním prodejem letadel Srbsku, do Izraele jede kupovat Iron Dome, který nemáme v armádní koncepci a o neúčasti našich vojáků na cvičení v Polsku rozhodl Okamura během vteřiny.
Naše bezpečnostní politika v kostce.
Vláda dnes zřídila Radu pro umělou inteligenci.... no, je mi jasný, kdo si to vezme pod sebe. Jen pochybuju, že ty stohy papírů unese, už nosí ty o digitalizaci.