Stejně je to unikátní vláda.
Ministryně financí nerozumí financím.
Ministr spravedlnosti nerozumí právu.
Ministr zahraničí je zbytnělá rybenka, což není pro tuto funkci dostatečná kvalifikace.
Ministr kultury je jmenovec sovětské rakety Buran.
Ministr životního prostředí se ztratil v kamrlíku.
Ministr obrany si na vlastní obranu ukousl jazyk.
Ministr dopravy mluví všemi jazyky kromě češtiny.
V čele pak stojí uzenina bez masa.
Komunisti jí říkali „pyskatá kráska“. K smrti ji nenáviděli. Představovala totiž všechno, co oni nebyli a co se snažili zničit: noblesu, vzdělání a naprostou, nezlomnou vnitřní svobodu. Dagmar Šimková strávila v pekle komunistických kriminálů 14 let. Nezlomili ji.
Tohle je její příběh. 👇
Narodila se v květnu 1929 do rodiny píseckého bankéře. Její dětství jako z pohádky tvrdě utnul únor 1948. Většina lidí tehdy sklopila hlavu a snažila se přežít. Dagmar ale ne. S partou kamarádů tiskla a po nocích roznášela letáky, které si dělaly drsnou legraci z Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. Když pak navíc u sebe doma schovala dva kluky, kteří zběhli z vojny a snažili se dostat přes hranice na Západ, spadla klec.
V roce 1952 si pro ni přišla Státní bezpečnost. Odplata režimu za tuhle mladickou revoltu byla absolutní a zničující.
Třiadvacetiletá Dagmar dostala 15 let natvrdo. Její matka Marta vyfasovala 11 let – v podstatě jen za to, že o dceřiných aktivitách věděla a neudala ji. Rodinnou vilu v Písku a veškerý majetek stát obratem ukradl. Rodina třídního nepřítele měla být vymazána.
Následovalo peklo, které si dnes málokdo umí představit.
Dagmar prošla těmi nejhoršími ženskými lágry. V jihoslovenských Želiezovcích, kterým se tehdy přezdívalo „slovenská Sibiř“, dřela na polích při melioracích, po kolena v ledové vodě a bahně. Bachařky – často primitivní a agresivní ženy – si na inteligentní a krásné dívce s gustem léčily mindráky. Ponižovaly ji, zakazovaly jí číst i psát, posílaly ji do korekce.
Ona ale zvolila nečekanou zbraň: estetiku a hrdost. I v těch nejnuznějších podmínkách se snažila udržet si lidskou důstojnost a ženskost. Upravovala si vězeňský mundúr, chodila vzpřímeně. Odmítala se před totalitní šedí hrbit.
Jeden z nejkrutějších momentů přišel v roce 1955 v pardubické věznici. Tam na chodbě náhodou potkala svou matku, se kterou se neviděla tři roky. Byla strádáním tak zubožená, že ji Dagmar zprvu vůbec nepoznala. Matku nakonec propustili na amnestii v roce 1960 a ta pak zvenčí zoufale bojovala za svou dceru. Dagmar si ale musela odsedět celých 14 let. Vyšla až v roce 1966, ve svých 37 letech.
Své nejlepší roky nechala za mřížemi. Ani to ji ale neumlčelo.
Během pražského jara 1968 pomáhala v Písku zakládat sdružení politických vězňů K 231. Její dům se stal centrem svobodného myšlení. Když pak v srpnu přijely ruské tanky, měla jasno. Věděla, že jako „nepolepšitelná“ by šla sedět znovu. Se starou matkou se jim podařilo v zářijovém chaosu doslova na poslední chvíli utéct přes Vídeň až do australského Perthu.
Začít znovu na druhém konci světa, bez majetku a s obrovským traumatem? Dagmar to zvládla neskutečně. Oporou jim byla její sestra Marta, která již v Austrálii mnoho let žila.
V Austrálii vystudovala dvě vysoké školy (dějiny umění a sociální práci). Dělala terapeutku ve věznici, protože komu jinému by vězni věřili víc než jí. A protože byla neuvěřitelně činorodá, občas si přivydělávala jako modelka, a dokonce dělala filmovou kaskadérku.
A hlavně: napsala knihu Byly jsme tam taky.
Není to jen vzpomínkový deníček. Je to syrová, tvrdá a literárně naprosto brilantní zpráva o tom, jak totalita ničí lidské duše. To, jak přesně dokázala Dagmar Šimková podstatu komunistického lágru rozebrat, ukazuje následující citát. Neztěžuje si v něm jen na hlad nebo zimu, ale přináší mrazivou analýzu samotného zla:
„Byly jsme postaveny tváří v tvář něčemu novému, dosud neznámému. Bylo to promyšlené, vědecké spiknutí proti tomu, co člověka odlišuje od ostatních tvorů. Nešlo totiž ani tolik o náš fyzický zmar jako o rozšlapání mozku člověka, jeho mysli, přes kterou se tunovým cvalem slonů řítila lež, teror a propaganda. Šlo o to, vyrvat z hrudi člověka srdce, přinutit jeho duši k otrocké prostraci a zdupat ji a pošlapat jako rohož u dveří. Zničit vědomí lidského JÁ, aby přestalo existovat. Když člověk ztratí vědomí sebe, jeho tělo není nebezpečné.“
Dagmar Šimková zemřela v Austrálii v klidu a míru 24. února 1995. Domů se už nikdy natrvalo nevrátila, i když se pádu režimu dožila.
Totalita ji připravila o domov, o majetek i o mládí. Svou vnitřní svobodu a vědomí vlastního „JÁ“ si ale vzít nikdy nenechala.
#DagmarSimkova #Historie #Komunismus #PametNaroda #ProtikomunistickyOdboj #Hrdinove #BylyJsmeTamTaky #Československo
Tohle je přesný.
Via fb Petr Dauš:
Představte si, že by se někdo rozhodl v ČR opět zřídit „Lidové milice“ (v Polsku ORMO, v NDR Die Kampfgruppen der Arbeiterklasse, v Maďarsku Munkásőrség, dále jen LM), tedy ozbrojenou složku vládnoucí politické strany, aby si strana (prezident) zajistil svou trvalou moc, bez ohledu na další volby.
Náborový příspěvek pro nové členy by byl 1,2 milionu korun na osobu a možnost splacení hypoték a půjček do výše 1,4 milionu korun. Měsíční plat by byl 135 tis. Kč.
Pro členství v LM nemusíte mít vojenský ani policejní výcvik, stačí Vám maturita, nemusíte být nijak fyzicky zdatný, klidně Vám může být 50+, jen musíte mít řidičák skupiny „B“.
Když jste součástí LM, máte pravomoc Policie a navíc vás ochrání „strana“, která vás nevydá žádnému soudu, dokud budete plnit rozkazy.
Můžete si dělat co chcete, jste v partě obdobných lůzrů, která může totéž, navzájem se hecujete a máte pocit, že teď jste někdo, něco víc, než jen zadlužený lůzr, což jste byl celý život.
Konečně to nandáte těm frajerům ze střední, co byli hezčí, chytřejší, úspěšnější, ... měli lepší auta, hezčí holky, bohaté rodiče, ... Už nejste bezvýznamný, už jste „někdo“ a můžete vraždit za bílého dne.
A teď si v textu zkratku „LM“ nahraďte zkratkou „ICE“.
Foto: TVhistorieCZ (video), LM v Praze, krátce po 17.11. 1989
✨🎄TV show Saturday Night Live natočila alternativní konec filmu Sám doma 🏠
Kevina si zahrála Ariana Grande.
Docela drsný 😂😂👍
zdroj: https://t.co/su0HSxYnY4
Ondra Vetchý je jeden z nejčistších a nejčestnějších lidí, které jsem v životě potkal. Jsem hrdý na to, že Paměť národa spolupracuje na projektu Drony Nemesis.
Myslím, že tato etapa Turkova života by neměla zůstat opomenuta. Když pominu vše, co za zhovadilosti už o něm víme, tak parazitovat na nemocných, zoufalých lidech, je vrchol chucpe a můžou si v tomto ohledu skočit do trenek i s Rajchlem a Havlíčkem. @bartkovskym za jedna. 🔝