@Smudliczek Držím stále, a držet budu i přes časový test a případně dokoupím. Díky za vaše postřehy, já ty výsledkové reporty číst nebudu, protože tomu nerozumím 😀
👇🏼 Rýchly dotazník na sobotu:
Stockpickeri, investujete aj formou DCA do ETF, poprípade máte nejaký koláč?
^^Poprosím aj retweet nech to má čo najvačší dosah, fakt ma to zaujíma. Takýto dotazník bude mať aj 'výsledok' 😅
❗️ Tohle bude delší, čtěte prosím až do konce:
Palestinští teroristé 7. října 2023 unesli 251 osob nebo těl, které drželi v Gaze jako rukojmí.
S dnešními 20 se domů vrátilo celkem 148 živých rukojmí.
S dnešními 4 byla vrácena těla 79 zavražděných rukojmí, v Gaze ještě zůstává 24 těl. Ta musejí teroristé dle dohody neprodleně vrátit!
Téměř všichni předpovídali, že Hamás dnes nevrátí všechna živá rukojmí najednou. Předpokládalo se, že někteří rukojmí zůstanou v zajetí po mnoho let, protože to byla jediná páka a poslední trumf, který Hamás měl.
Skutečnost, že byli všichni propuštěni, a to ještě před úplným stažením izraelských sil z Gazy, jasně naznačuje, že Hamás je poražen a zoufale si přál boje ukončit.
K důvodům se dostanu níže.
Sluší se začít poděkováním, předně za politické a diplomatické zásluhy zejména dvěma nenáviděným a vysmívaným lídrům – americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a izraelskému premiérovi Bibimu Netanjahuovi (přestože není osobnostně ani jeden z nich úplně můj šálek kávy).
Pochopitelně také jejich týmům, z nichž je nutné vyzdvihnout prezidentova zetě Jareda Kushnera a izraelského ministra Rona Dermera.
Propuštění rukojmí je nejdůležitější, ale pouze první krok Trumpova mírového plánu. K jeho naplnění je ještě dlouhá cesta, která nebude vůbec jednoduchá.
Kdyby se byť jen část celého plánu podařilo realizovat, není pochyb o tom, že si Trump tu Nobelovku zaslouží.
Za mě ale největší poděkování patří Izraelským obranným silám (IDF), izraelským zpravodajským službám (Mosad je z jiného vesmíru), policii a záchranné službě.
Nejenže izraelská armáda porazila Hamás, rozebrala Hizballáh a další íránské proxy, bezprecedentně udeřila na Írán, ale zejména prokázala, že patří k nejsilnějším a nejlepším armádám na světě.
Na začátku války jsem měl obavy, jak si povede izraelská tiktoková mládež. Nakonec po boku profesionálních vojáků a zkušených záložáků prokázali, že jsou skuteční hrdinové – nová zlatá generace mladých Izraelců, kteří nechali všeho a šli bránit svou zemi v jednom z nejtěžších městských bojů moderní doby.
Samozřejmě se objevila menšina těch, kteří selhali (jako v každé armádě). To ale nic nemění na faktu, že naprostá většina těchto vojáků odešla do války, kterou vůbec nechtěla, ale věděla, že musí, a bojovala se ctí, respektem k pravidlům války a s nezměrnou odvahou.
Dosáhli vítězství, které vstoupí do dějin – v Gaze, v Libanonu, v Jemenu i v Íránu. Tito bojovníci nemohli dosáhnout většího vojenského úspěchu, než jakého dosáhli: hranice Izraele jsou zajištěny, rukojmí jsou doma – a nic z toho by nebylo možné bez těchto mladých mužů a žen.
To vše v atmosféře, kdy jejich vrstevníci na Západě křičeli a demonstrovali na podporu jejich nepřátel.
Takže: klobouk dolů, kluci a holky. Jste úžasní!
Úspěch první fáze Trumpova plánu – vrácení rukojmí domů – zajistil nejen diplomatický tlak, který donutil Turecko, Katar, Egypt a další arabské země dát palestinským džihádistům nůž na krk. Nejen obratná politika izraelského premiéra, který balancoval mezi hrozbou mezinárodní izolace a sankcí, vnitřními politickými tlaky, rétorickými hrozbami muslimského světa a americkými prioritami.
Úspěch zajistil především vojenský tlak izraelské armády, který nakonec obklíčil zoufalé zbytky palestinských teroristů v čele s Hamásem ve městě Gaza a do Dauhá poslal jednoznačný vzkaz, který nenechal katarské teroristické šéfy na pochybách, že musejí pískat konec.
Zástupy světových lídrů v Egyptě, které nyní čekají, až si potřesou s Trumpem rukou a vyjádří mu podporu, jasně naznačují, že dnes Amerika zabodovala.
Podobně je nyní Izrael tím, který na Blízkém východě udává tempo.
Jsme ale svědky pouze prvního kroku. Ty další z Trumpova plánu budou neméně složité a osobně ještě čekám velkou šitšou. O tom ale jindy.
K tomu jindy: jsem tady téměř nepřetržitě od 7. října už přes dva roky. Motivaci mi dáváte vy všichni, kteří pravidelně čtete a sledujete. Za to vám patří velké díky.
Možná se budu méně věnovat pravidelnému (a časově náročnému) „zpravodajství“ a víc se zaměřím na komentáře a analýzy. Uvidíme…
Am Yisrael Chai!