Generál Heliodor Píka, voják, vlastenec a diplomat, popraven 21. června roku 1949 na dvoře věznice Bory.
„Tak mi, Bedřichu, řekni, kolik pro toho Píku potřebuješ. Patnáct let, anebo provaz? Od toho jsem přece právník, abych udělal paragraf, který je potřeba.“ (JUDr. Karel Vaš)
After a day of events to mark what would have been Queen Elizabeth II’s 100th birthday, we remember the life of the longest serving Monarch in history.
"Dobrý vládce je nejvíce slavný tehdy, spořádá-li své poddané tak, aby se báli ne jeho, ale o něho." Thalés Milétský (624 - 547 př. Kr.), řecký filosof, jeden ze Sedmi mudrců. Myslím, že ani po 2,5 tis. letech neztratila jeho slova nic na své aktuálnosti.
Ve věku 40 let se Franz Kafka (1883–1924), který se nikdy neoženil a neměl děti, procházel berlínským parkem Steglitz, když potkal malé děvčátko, které usedavě plakalo, protože ztratilo svou oblíbenou panenku. Společně se ji snažili najít, ale marně. Kafka jí řekl, aby se s ním setkala následující den na stejném místě a že budou hledat znovu.
Druhý den, když panenka stále nebyla k nalezení, předal Kafka dívce dopis, který prý napsala panenka: „Prosím, neplač. Vydala jsem se na cestu, abych poznala svět. Budu ti psát o svých dobrodružstvích.“
Tak začal příběh, který pokračoval až do konce Kafkova života.
Při každém setkání četl Kafka dívce pečlivě napsané dopisy o dobrodružstvích panenky a jejich rozhovorech. Dívka byla okouzlena. Nakonec jí Kafka přečetl dopis, ve kterém panenka oznámila svůj návrat do Berlína, a daroval jí novou panenku, kterou koupil.
„Ale ta vůbec nevypadá jako moje panenka,“ namítla dívka. Kafka jí podal další dopis, ve kterém stálo: „Moje cesty mě změnily.“ Dívka novou panenku objala a vzala si ji domů. O rok později Kafka zemřel.
Mnoho let poté, když už byla dívka dospělá, objevila v nepatrné škvíře panenky schovaný lístek. Na drobném papírku, podepsaném Kafkou, stálo: „Všechno, co miluješ, pravděpodobně jednou ztratíš, ale nakonec se láska vrátí jiným způsobem.“
Ilustrace: Isabel Torner